"IT ISN'T WHO YOU LOVE. IT'S HOW YOU LOVE."

"PEOPLE ARE WHO THEY ARE."

Love is a human right...

Víme, že se milujeme!

5. května 2014 v 13:03 | Tonička |  Povídky QAF-jednorázovky
Jednorázovka - Tonička se nám na to nějak vrhla a napsala další úžasnou jednorázovku Usmívající se A tentokrát je to opravdu dokonalé a podle mě to nejlepší, co napsala a opravdu moc doufá, že se Vám to bude líbit, protože mně se to moc líbí, ale moje přesvědčování jí nejspíš nestačí, takže pokud by Vám to nevadilo, tak zanechte komentář, zabere to jen zhruba minutu času a Toničku to potěší naopak na hodně dlouho a přestane si ty povídky neustále shazovat anebo alespoň dávejte hvězdičky, i to jí potěší a obě moc děkujeme Usmívající se A teď si užijte čtení, protože to vážně stojí za to Usmívající se

JUSTIN

Než jsem ho poznal, hledal jsem sám sebe. Nějaká část mě věděla, že nejsem jako ostatní, nesnažil jsem se holkám dostat pod sukni, nezajímala mě dívčí prsa nebo jejich krásné a dlouhé nohy, ne že by se mi nelíbily, ale nepřemýšlel jsem o nich jako o holkách, ale jako o kamarádkách a možná i díky tomu mou jedinou nejlepší kamarádkou byla právě Daph. Ona byla mou jedinou kamarádkou, kromě ní jsem neměl nikoho. Nepatřil jsem do žádné party, nemluvil s kluky o holkách, ale spíš jsem přemýšlel o nich, měl jsem sexuální představy, přemýšlel jsem, jaký by to asi bylo, kdybych se líbal s kluky a možná právě proto jsem se cítil jinak a cítil jsem se tak trochu odstrčený. Byl jsem moc vděčný za to, že mám Daph, protože jí jsem mohl říct úplně všechno, ale neřekl jsem jí to o těch klucích, na to ještě nebyla připravená. Jednou večer jsem se rozhodl něco zkusit a tím i změnit svůj nudný život, proto jsem řekl mámě, že spím u Daph, která mě nakonec přivezla na Liberty Avenue. Popravdě i já jsem z toho byl nesvůj, ale už jsem se rozhodl, že se svým životem něco udělám a hlavně proto, abych našel sám sebe, protože představy o mužích znamenají jen jednu věc a to tu že jsem nejspíš gay. Celkem mi bylo jedno, že si to ověřím zrovna tady, ale podle toho, co tu vidím, jsem uhodl, že jsem na správném místě, všude samí muži, líbající se muži, převlečení muži, a abych řekl pravdu tak mi to nevadilo a nehnusilo se mi to, právě naopak, šíleně moc jsem chtěl zkusit a cítit ten pocit, když se vás dotknou mužské rty a i když jsem se docela bál, tak jsem byl šíleně vzrušený z toho, co mě může potkat nebo z toho, co mě čeká a sám sebe jsem okřiknul, že nebudu žádný srab, proto jsem se vydal vstříc svému osudu.

Cestou jsem odmítl jednoho slizouna a už jsem si myslel, že to vážně vzdám a poseru se strachy, protože ten slizoun byl vážně nechutnej a tak jsem radši rychle zmizel, až jsem nakonec uviděl lampu a s trošku nervózním obličejem jsem se o ní opřel a koukal na ten chaos okolo mě, až jsem se nakonec koukal přímo do očí tomu nejkrásnějšímu a nejžhavějšímu muži, jakého jsem kdy viděl. Byl vážně neskučně nádherný, jeho vysokou a štíhlou postavu obepínaly černé kalhoty a na své vypracované hrudi měl taktéž černé tričko.
Mé oči klouzaly po jeho těle a zkoumaly každý jeho sval, až se dostaly k jeho smyslným rtům, které byly zkrouceny do hříšného úsměvu, díky kterému jsem zalapal po dechu. Jeho oči mě doslova propalovali skrz na skrz a mě v tu chvíli polilo horko. Ani jsem si ho nestačil prohlídnout celého a on už se ke mně vydal ladným a přesto rychlým krokem a já věděl, že mé tušení o tom, že jsem gay, je správné, protože stačil jenom jeden pohled na jeho tělo, které mě svádělo k dotknutí, na jeho hříšné oči zalité touhou a na jeho jemné a přesto žhavé rty a můj penis stál v pozoru. Ani nevím, jak jsem se ocitl v jeho autě a stejně tak nevím, jak jsem se dostal do jeho bytu. Ale jedno vím jistě, můj život od té doby, co jsem ho poznal, se změnil rychlostí blesku a jsem za to moc rád.
Bože, já tak rád vzpomínám na ten den, kdy jsem ho potkal, ještě pořád si pamatuju, jak mi srdce splašeně tlouklo, jak moc jsem byl vzrušený a jak jsem věděl, že to bude rozhodně on, kdo bude můj první. Od té doby uplynulo hodně let a já stále vím, že ho miluju a milovat budu, on je jediná láska a muž mého života. Prožili jsme toho opravdu hodně. Můj ples, Chrise Hobbse a jeho podělaná rána s pálkou, naše něžná milovaní, moje tancování v Babylonu... Haha, ještě teď se tomu musím smát, ještě že jsem dostal rozum a přijmul jeho peníze, vlastně díky tomu jsem dostal možnost být top, byla to pro mě vážně pocta být v Brianovi a dopřát mu uspokojení jako on dopřává mně, znamenalo to pro mě opravdu hodně, protože to byl důkaz toho, že mi Brian věří a že mě miluje. Proboha, jak jsem mohl být takový idiot a začít si něco Ethanem, pořád toho lituju, protože když nad tím přemýšlím, tak mě Brian vážně a upřímně miloval, ale já byl tak poblázněný romantickými řečičkami, že jsem tomu vůbec nevěnoval pozornost.
Pořád si pamatuju jeho výraz, když mi dal druhou šanci, byl šťastný a roztomilý. A pak ta bomba, kvůli které mi řekl, že mě miluje a jsem jí za to vděčný, ale když se teď nad tím ohlédnu, vůbec jsem to slyšet nepotřeboval, on mi svoji lásku dokazoval jinak, jeho polibky, doteky, gesta, jeho tělo mluvili za vše. A nakonec požádání o ruku, nejdřív jsem nechtěl, ale pak když mi ukázal ten palác a řekl, že ho koupil pro mě, že jsem jeho princ a že dává lásce šanci, nemohl jsem odmítnout, byl bych hlupák, kdybych ho odmítl. On mi vyznal své city, svou lásku, ukázal mi, jak moc mě miluje, Brian Kinney, který nevěří na lásku, ale šuká všechno, co se hýbe, mi ukázal své srdce a svou velkou a hlubokou lásku, které se nedá říct ne.
Ale pak se začal chovat jinak už to nebyl ten Brian, kterého jsem znal, stával se z něho jiný člověk, ne že by se mi nelíbilo, že se chová jako lidská bytost, která má srdce, ale chyběl mi Brian, který měl na všechno odpověď, chyběla mi jeho drzost ke mně, chyběl mi Brian, který šukal všechno bez omluv, bez výmluv a bez výčitek, chyběl mi náš divoký sex, a proto jsem mu to všechno řekl a nakonec jsme naší svatbu odvolali a já jel do NY kvůli kariéře.
Ještě teď mám před očima naše poslední a bolestné milování, pořád cítím jeho doteky, polibky, a jeho slzy na mé hrudi. Musel jsem mu hodně ublížit a šíleně mě to bolí, že jsem ho tam nechal, ale já jsem nemohl být s někým, koho jsem neznal, on se mi měnil před očima.
Fuck! Seru na to, můj život bez něj nemá smysl, k čemu je mi kariéra když jsem tu sám a opuštěný, k čemu je mi sláva když nemám s kým oslavovat. Já ho ke svému životu potřebuju stejně, jako potřebuju vzduch, protože on je můj vzduch, moje potrava, můj život, bez něj nemám žádné nápady, vždyť kreslím jenom jeho a už mi z toho hrabe. Musím být vážně směšný, celou dobu chci, aby mi řekl, že mě miluje, aby se změnil, aby projevoval city, aby byl monogamní, a nakonec mu to vyčtu. Bože, vždyť já jsem nám zničil vztah a svatbu, jsem sobecký idiot. Je mi jedno, co si o mně bude myslet, už jsem se rozhodl - vracím se zpátky a je mi jedno, že se mi bude smát, že jsem to bez něj nevydržel ani pitomých 5 měsíců, bude mi to jedno, hlavní bude, když ho uvidím, ucítím, obejmu ho, políbím a už ho nikdy nepustím a neopustím.
Opravdu jsem na nic nečekal a letěl zpátky do Pittsburghu. Jakmile jsem přistál, jel jsem taxíkem k němu domů, rychle jsem utíkal po schodech do jeho loftu a otevřel těžké kovový dveře. Seděl u počítače a mě si ani nevšiml, ale mně to bylo jedno, musel jsem lapat po dechu, byl nádherný jako v ten den, co jsem ho poznal, vůbec se nezměnil, mé srdce vědělo, že jsem udělal dobře, když jsem se vrátil, já už bez něho nemůžu a nechci být. Pomalu jsem se k němu vydal... "Briane?"... Nemohl uvěřit svým očím, překvapeně na mě koukal a nevydal ani hlásku. Pak si stoupnul a se šťastným úsměvem se na mě podíval. Ale já v těch očích viděl tolik věcí lásku, touhu, štěstí, dravost, vzrušenost a věděl jsem, že se mi vrátil Brian, kterého tak moc miluju a milovat navždy budu.
I po tolika letech víme, že nepotřebujeme žádné prstýnky nebo sliby, protože my to víme. Víme, že se milujeme a to se nezmění!
 

25 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 5. května 2014 v 21:39 | Reagovat

To bylo roztomilé... Taková pěkná tečka za celým pondělím :-)

2 Janča Janča | Web | 6. května 2014 v 8:47 | Reagovat

Tohle se ti opravdu povedlo a jsem na tebe hrdá :-) Napsala si to prostě úžasné takže už se se mnou nehádej o tom jaká je to blbost jasný??? :-D Nádhera! :-)

3 Tonicka Tonicka | 6. května 2014 v 16:42 | Reagovat

[1]: Jsem rada ze jsem te potesila :)

4 Tonicka Tonicka | 6. května 2014 v 16:44 | Reagovat

[2]: Dekuju moc jsem vazne moc rada ze se ti to libilo :) Pokusim se s tebou nehadat ale slibit to nemuzu :D Opravdu moc dekuju :)

5 Karin Karin | 24. července 2015 v 23:19 | Reagovat

To je tak krásné vyznaní.******** :-D

6 Tonička Tonička | 28. července 2015 v 19:53 | Reagovat

[5]: Děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama