"IT ISN'T WHO YOU LOVE. IT'S HOW YOU LOVE."

"PEOPLE ARE WHO THEY ARE."

Love is a human right...

Nejlepší kamarád

11. května 2014 v 14:29 | Tonička |  Povídky QAF-jednorázovky
Jednorázovka - Když se Tonička pouštěla do tohohle díla tak původně zamýšlela něco dramatického, ale nějak se jí tam podařilo zakomponovat srandu a tím pádem ve finále vznikl takový černý humor Smějící se Podle mě se jí to opravdu povedlo a vážně jsem se nad tím hodně zasmála, takže doufám, že budete mít smysl pro humor a neodsoudíte to Usmívající se Protože i přes tu srandu je to pořád smutné a skvěle se to čte Usmívající se

BRIAN

Od té doby, co mě Justin opustil, můj život bez něj nemá cenu. Vlastně si za to můžu sám, já byl ten, kdo mu dal vybrat, já byl ten, kdo mu řekl, ať se rozhodne, s kým chce být, já byl ten, kdo ho nechal odejít. Jsem kretén, který si svojí chybu uvědomil, až když bylo příliš pozdě. Naprosto všechno jsem posral, nejspíš to začalo tím, že jsem mu k jeho narozeninám dal prostituta, bože, jak jsem mohl být takový idiot a dát mu něco takového? Vždyť on si zasloužil úplně něco jiného a teď si uvědomuji, že to mělo být moje srdce nebo aspoň nějaký náznak toho, že ho miluji a že mi na něm záleží, ale já byl tak tvrdohlavý, sobecký a bál jsem se projevit své city, že jsem ho kvůli svému strachu nakonec ztratil.
Nejhorší na tom všem je, že se mu ani nedivím, kdo by chtěl být s někým, kdo šuká všechno, co se hýbe, kdykoliv a kdekoliv, kdo by chtěl být s někým, kdo neprojevuje city, kdo by chtěl být s někým, kdo nedává lásce šanci, není romantický a myslí jenom na sebe, kdo by chtěl být se mnou?

Tak šíleně mi chybí! Chybí mi tak moc, že jsem dokonce podplatil prostituta, který vypadal jako on a šukal jsem s ním a myslel, že je to on. Pane bože, musel jsem být hodně zoufalý, ne já jsem zoufalý! Chybí mi každá část jeho těla, chybí mi jeho rty, které mě vždy dokázaly tak nažhavit, chybí mi jejich hebkost, chybí mi jeho smích, tělo, vůně, doteky, polibky, ale ze všeho nejvíc mi chybí jeho milující srdce, které mi dávalo naději, že aspoň někdo mě miluje, že jsem pro někoho užitečný, že mu na mně záleží, takhle jsem věděl, že mám někoho, kdo při mně vždy bude stát, ať udělám nebo řeknu cokoliv a co mi zbylo? Bolavé a zlomené srdce, uslzené oči, vzpomínky a momentálně můj kamarád v podobě bílého prášku. Bez něj bych tuhle situaci nezvládl, samozřejmě nejsem na tom závislý nebo nedej bože feťák, ale pomáhá mi se cítit tak trochu šťastný a volný. Kvůli mému novému kamarádovi necítím žádnou bolest nebo dokonce vinu aspoň na malou chviličku nemusím na nic myslet, nemusím se zabývat tím, že jsem totální kretén, který přišel o to jediné světlo, které ve svém zkurveném životě měl, nemusím přemýšlet nad tím, co všechno jsem měl udělat, abych ho pořád u sebe měl, abych ho udělal šťastným, ale když toto všechno odezní a já začínám cítit všechnu tu bolest, cítím se jako troska, jsem slabý, zničený a smutný a pak teprve musím přemýšlet o tom, co jsem měl udělat, musím se zabývat tím, jak velký kretén jsem a pak musím myslet úplně na všechno a nevím, co mám dělat, takže mi zbývá jen můj kamarád, který mě vítá s otevřenou náručí a slibuje chvilku bez bolesti. K tomu všemu mi pomáhá šukání, ovšem, že jsem se ho nikdy nevdal, ani když jsem byl s Justinem, ale tohle je velmi zběsilé a zvířecí šukání, jenže při každém šukání vidím jeho, vidím jeho oči zavřené kvůli té slasti, kterou mu dopřávám, vidím jeho pootevřené ústa a slyším, jak vzdychá a křičí mé jméno, cítím na sobě jeho polibky a jeho doteky, ale jakmile dosáhnu vrcholu všechno zmizí a stojím tam jen já a ten ubohý trick a pak když ho vyhodím slyším volání svého kamaráda a já na nic nečekám, pořádně si šňupnu a nechám se unášet tím krásným a úžasným pocitem volnosti.
Zjistil jsem, že se bez něj už nedokážu být, takže jsem ho začal nosit i do práce a když jsem pociťoval náznaky odeznění té volnosti, byl jsem hned ve střehu a rychle si vtáhnul do sebe další úžasný pocit volnosti. Nosil jsem ho i do Babylonu, užíval si tancování, přímo na parketu si vychutnával šňupání, pak s lehkosti chodil do zadní místnosti a tam si to rozdával, jak jen jsem mohl a přitom jsem měl radši zavřené oči, abych náhodou neviděl místo toho tricka Justina. Kvůli častému šňupání jsem se nestýkal s nikým ani s Maikeym a už vůbec jsem nechodil do jídelny, stejně si myslím, že nikomu nechybím, protože proč bych měl někomu chybět, když jsem bezcitný hajzl, který nechal Justina odejít a za všechno si může sám a nedivím se jim, protože tohle všechno je pravda. Jenže, proč mě to tak bolí a mrzí. Takže abych odehnal tyhle myšlenky jsem šňupal a šňupal, až jsem nakonec svého právě teď jediného kamaráda pojmenoval na 'Svého nejlepšího kamaráda.' Každopádně jsem svoje šňupání nebral jako závislost, ale jednoho dne se mi to pořádně vymstilo, protože jsem nejspíš omdlel a poslední, co jsem viděl, byl vyděšený Justin a jeho ústa, co něco říkala, co říkala to nevím, protože jsem nic neslyšel a upadl do hluboké a černo černé tmy.
Jako první věc, co jsem uviděl, když jsem se vzbudil, byl bílý strop pak, když jsem zvednul hlavu samé hadičky a nakonec pro mě největší noční můru - Justina. Ani sám nevím jak, ale začal jsem řvát, chci svého nejlepšího kamaráda, protože se potřebuju zbavit té halucinace, což pro mě byl Justin, ale on rychle vyběhl ven a najednou přiběhli doktoři a něčím mě uspali, takže zase poslední, co jsem zahlédl, byl on a jeho smutný výraz. Když jsem se vzbudil podruhé, už jsem byl klidný a dokonce jsem se dozvěděl, že jsem se předávkoval, prý jsem měl skoro zástavu, takže bych měl být vděčný tomu muži, co mě našel a zavolal záchranku, ale neměl jsem možnost, protože on tu nebyl, takže jsem si nakonec myslel, že jsem měl vážně halucinace a zachránil mě nějaký neznámý člověk třeba můj soused. Nikdo z mých kamarádů se tu nezastavil ani ta šílená ženská, která má vždycky pravdu a ráda mi mluví do duše a do života, takže mi nezbývalo než věřit tomu, že to, že jsem viděl Justina, byla vážně halucinace a zachránil mě někdo, koho neznám. Po pár dnech mě pustili domů s tím, že mám velké štěstí a nemusím na žádný detox. Jakmile jsem dorazil domů, čekalo mě překvapení. Z mého loftu byla cítit vůně nějakého určitě dobrého jídla a hrála poklidná muzika. Otevřel jsem ty těžké dveře a nemohl uvěřit svým očím - stál v kuchyni a něco vařil. Už jsem chtěl řvát, že mám zase halucinace, ale pak jsem si uvědomil, že jsem si nic šňupnout nemohl, protože mi mého kamaráda sebrali ani mě nenechali se s ním rozloučit... Bože já jsem vážně na hlavu, jak jsem mohl něco takového udělat, vždyť já jsem nakonec závislý byl a ještě mu říkal můj kamarád, ne můj nejlepší kamarád. Nemohl jsem tomu uvěřit a začal jsem se smát jako blázen, to už si mě všiml Justin a koukal na mě, jako kdybych se zbláznil. Po chvíli jsem se přestál smát a podíval se na něj s vážným pohledem...

J: "Jestli si myslíš, že mě tím pohledem odeženeš, tak seš na omylu a vůbec mi to nepřijde vtipný."
B: "Co tu chceš?"
J: "Co tu chci? Děláš si ze mě srandu?"
B: "To už ti nestačí ten tvůj houslista, jak on se jmenuje - Ian?"
J: "Sakra, Briane, kdybych jsem nepřišel a nenašel tě, mohl si umřít. Cos to dělal, ty blázne, můžeš mi to vysvětlit? Co tě to napadlo tak vyvádět? Proč, proboha, proč? Copak nevíš, že já tě miluju a že to byla ta největší chyba v mém životě opustit tě?"
B: "Jo tak vy se rozejdete a já jsem jako náhrada? A to si byl ty, kdo mě tu našel?!"
J: "Slyšel jsi vůbec to, co jsem ti říkal? Ano, byl jsem to já. Nejsi žádná náhrada, ty jsi a budeš pro mě ten jediný, protože tě miluju. Promiň, už tě neopustím!"

Po těch to slovech přišel až ke mně a objal mě a začal se mi omlouvat. Neustále něco žvatlal, ale já byl tak šťastný a cítil nesmírnou úlevu. Po tak dlouhé době jsem mohl cítit jeho vůni, tělo, mohl jsem vidět jeho úsměv, jeho krásné vlasy, jeho nádherné modré oči. Byl to tak úžasný pocit vědět, že je tu se mnou a že miluje jen mě, takže mi bylo úplně jedno, že mě měl tam, kde chtěl. Prostě si přišel a zase mě dostal. Něco mě ale zajímalo, tak jsem ho od sebe trochu odstrčil a koukal mu do těch jeho krásných očí...

B: "Takže nikdo neví o tom, co se mi stalo?"
J: "Ne."
B: "To je dobře, pak by mě ta šílená ženská sprdla."
J: "To tě ani nezajímá, proč jsem to nikomu neřekl?"
B: "A mělo by?"
J: "No to by teda mělo!"
B: "Dobře, tak proč?"
J: "Protože jsem nechtěl, aby všichni věděli to, že i Brian Kinney je lidská bytost, která má srdce a upřímně miluje.
Nechtěl jsem, aby tě viděli tak zlomeného, zničeného, utrápeného a hlavně předávkovaného. Vím, že za to můžu já, a proto tě už nezradím a neopustím. Hlavně jsem nechtěl, aby to věděli, protože by ti to zničilo image arogantního Briana Kinneyho, který nemá srdce, protože to vím já a to mi stačí. Vím, že za to všechno, co se ti stalo, můžu já, a proto tě už nezradím a neopustím. Miluji tě!"

Nevydal jsem ze sebe ani hlásku, jen jsem tam na něj koukal a nemohl uvěřit tomu, co říkal. Bylo to tak krásné a upřímné nemohl jsem jinak, proto jsem ho vášnivě políbil. Uvědomil jsem si, že já bez něj nemůžu být a ani nechci, co bych bez něj dělal? Asi bych se předávkoval a nakonec bych tu umřel sám a opuštěný. Možná to bylo tím, že jsem byl ještě zmatený z těch prášků z nemocnice anebo jen vedle, ale z toho všeho jsem nakonec vyslovil to, co překvapilo i mě, ale byla to pravda, proč to pořád skrývat, když mě viděl, jak jsem na tom byl, proč ho nepotěšit a neukázat mu, co cítím už delší dobu, proč mu to neukázat, když on si tuhle pravdu zaslouží? Proto jsem to vyslovil... "I já tebe."
 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Janča Janča | Web | 11. května 2014 v 17:50 | Reagovat

Úžasné! :-) Je to smutné, ale zároveň mě to šíleně pobavilo :-D Vážně se ti to moc povedlo a dobře se to četlo :-) Už se moc těším na další takhle úžasnou povídku :-) Jen tak dál! :-):-D

2 Jane Jane | Web | 12. května 2014 v 9:17 | Reagovat

Bylo to smutné, ale i pěkné. Brian a jeho nejlepší kamarád :-D
Samozřejmě jen v případě, že ho Justin opustí :-D

3 Katerííína Katerííína | E-mail | Web | 12. května 2014 v 16:01 | Reagovat

To je naprosto boží! :) Krásně se to četlo, viděla jsem to, jako by se to odehrávalo přede mnou. Je to luxusní povídka, vtipná a smutná zároveň. ;))

4 Tonicka Tonicka | 14. května 2014 v 19:14 | Reagovat

Vsem moc dekuju a jsem moc rada, ze se vam to tak libilo :D
Vazne moc me tesi kdyz se vam to libi je to dobry pocit kdyz se to nekomu libi takze vsem moc dekuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama