Dohoda z lásky

19. května 2014 v 7:17 | Tonička |  Povídky QAF-jednorázovky
Jednorázovka - 18+ - Tonička nakonec neodolala a napsala takovou obměnu předchozí povídky, jen teď už se to vážně týká toho drama Smějící se A dle mého názoru je to úžasné a je vidět, že Tonička má opravdu talent, který se nezapře a čím dál tím víc se do toho dostává a já věřím, že jednoho dne v tom bude tak skvělá, že já jen budu tiše závidět Usmívající seSmějící seUžijte si čtení Usmívající se

JUSTIN

Co jsem si vůbec myslel? Jak jsem mohl být takový blbec a doufat, že si mě k sobě vzal, kvůli tomu, že mu na mně záleží a že mě miluje? Jak jsem mohl být takový idiot a věřit svým představám? Teď tu na sebe ječíme a křičíme to, co by jsme si nikdy neřekli, ale momentálně mi to je jedno, protože já to potřebuju vědět, potřebuju vědět, proč si mě k sobě vzal, proč tohle všechno udělal a co pro něj znamenám!
Mé očekávání se však vzápětí vyplnilo a uslyšel jsem to, co jsem vůbec slyšet nechtěl...

J: "Proč, Briane? Proč sis mě k sobě, sakra, vzal?!"

Nejdřív dělal, že mě neslyší a nechtěl se se mnou bavit, ale když jsem na něj začal křičet, ať mi to laskavě řekne, otočil se čelem ke mně s obličejem, ze kterého se dalo čitelně vyčíst, že je smutný a já věděl, že jsem udělal chybu a raději jsem se ho na to ptát neměl. Mé srdce začalo splašeně tlouci a připravovalo se na to nejhorší...

B: "Protože mi tě bylo líto a všechno, co se ti stalo, jsem si dával za vinu a taky pořád dávám. Vzít si tě k sobě pro mě znamenalo splnit povinnost, kterou po mně tvoje matka chtěla, další důvod, proč jsem si tě k sobě nastěhoval byl ten, že jsem chtěl odehnat tu vinu, tak jsem ti pomáhal a..."
J: "Mlč už! Všechno jsem pochopil, už nechci nic slyšet!"
B: "Ty jsi byl ten, kdo to chtěl vědět!"
J: "Ty seš takový sobecký kretén!"
B: "A ty jsi zase rozmazlený fracek, který uslyšel pravdu a hned tu vyvádí jako malý dítě!"


Tohle jsem nečekal ani ve špatném snu. Koukal jsem na něj se slzami v očích, nakonec si jedna ta mrcha našla cestu a vyrazila bez mého svolení, až když došla k mým rtům uvědomil jsem si, že před ním nebudu brečet jako malý teplouš.
A proto jsem se k němu otočil zády, setřel tu zasranou slzu a rozhodl se udělat něco, co mě bude určitě mrzet. Šel jsem ke skříni, vytáhl z ní velkou cestovní tašku, hodil jí na postel a začal do ní házet všechny moje věci.

B: "Justine, co to děláš?"
J: "To ti může být úplně u prdele!"
B: "Víš, že máš pravdu, je mi to u prdele, protože se chováš jako malé dítě, které radši uteče, než aby se tomu postavilo čelem!"
J: "To jsem rád a říkej si tomu, jak chceš, ale já už tu s tebou nechci být, když už vím, proč jsem tady a musím uznat, že už tehdy si měl pravdu, když si říkal, že tenhle byt je velký jen pro jednu osobu, což jsi ty, takže mile rád odejdu a ty si můžeš užívat ve svým loftu, který je určen jen pro jednoho! Jo a ještě něco, tu povinnost už si splnil a je mi mnohem líp, takže tvoje vina může v klidu odejít!"
B: "Tak to teda ne!"

To, co pak udělal, mě vážně nenapadlo, že by udělal. Doslova se na mě vrhl a začal mé rty drtit ve vášnivém polibku. Co největší silou jsem se ho snažil od sebe odstrčit, ale on si mě k sobě ještě víc tiskl a nehodlal se vzdát mých rtů. Asi po chvilce jsem to vzdal a začal spolupracovat. Když si všiml, že mu jeho polibky oplácím se stejnou vášní, na chvilku se od nich odlepil, shodil moji tašku na zem, mě povalil na postel, sundal mi tričko, samozřejmě i kalhoty a v neposlední řadě i trenky a pak se na mé rty s dravostí přisál. Trošku jsem zaprotestoval, protože jsem nechtěl být jediný bez oblečení, takže jsem ho povalil pod sebe, sedl si na něj a se svůdným výrazem jsem mu rozepínal košili, když jsem ho z té košile dostal na nic jsem nečekal a začal jeho dokonalou hruď zasypávat polibky, obě bradavky jsem olízl a foukl na ně, takže jsem hned viděl, jak vzrušením stály a slyšel, jak vzdychá mé jméno, přitom jsem se třel se svým rozkrokem o ten jeho, mohl jsem cítil, jak se jeho kalhoty stávají více těsnějšími, už jsem ho dál nechtěl trápit, takže jsem ho z těch kalhot vysvobodil stejně tak jako z jeho trenek a okamžitě mu ho začal kouřit. Brian na nic nečekal a prohrabával se mi ve vlasech, sténal mé jméno, které bylo slyšet po celém loftu, prohýbal se a tím se do mě tlačil ještě víc, když se blížil k vrcholu držel moji hlavu a sám si určoval tempo rychlosti, držel jí tak pevně až se nakonec po tak bouřlivém orgasmu vystříkal do mé pusy, všechno jsem spolykal, vrátil se zpátky k jeho rtům a dal mu tak ochutnat jeho samotného. Tentokrát povalil pod sebe on mě a začal mi všechno oplácet, teď jsem to byl já, kdo sténal jeho jméno a stejně jako on jsem dosáhl bouřlivého orgasmu.
Nemusel nic říkat, pochopil jsem to, otočil jsem se a čekal, až si Brian nasadí kondom s netrpělivým hlasem jsem ho popoháněl, ale on mě klidně políbil na krk a po tom do mě lehce, ale přesto rychle vstoupil. Nemohl jsem slast udržet za zuby doslova jsem křičel jeho jméno, zakláněl hlavu dozadu a dravě ho líbal. Brian byl na tom stejně jako já a vzdychal, bral si mě opravdu tvrdě, a když jsme se blížili k orgasmu, zrychlil ještě víc, takže naše šukání bylo doslova animální. Jediná sladká tečka, která by se dala označit jako romantické gesto byl jemný polibek před usnutím, než jsme únavou oba v objetí usnuli.
Když jsem se ráno vzbudil, byl jsem pořád v Brianovo náruči. Mohl jsem tak z blízka vidět jeho dokonalý obličej, jeho krásná ústa, která se usmívala ze spaní, jeho dlouhé řasy, hltal jsem každý kousek jeho těla a cítil se s ním opravdu šťastně, ale pak jsem si vzpomněl, co se včera stalo a byl jsem naštvaný. Musel jsem odejít tohle byla moje šance, stejně jsem musel do jídelny. Pomalu jsem se vykroutil z jeho sevření, oblékl se, vzal si tašku a s těžkým srdcem odešel. Při příchodu do jídelny ke mně hned přiskočila Debb a chtěla vědět, co se děje, takže jsem neměl jinou možnost, než jí to všechno říct a tím ji i poprosit, jestli bych u ní nemohl zůstat. Mohl jsem, aspoň v něčem mám štěstí.

BRIAN

Mé probuzení jsem si představoval úplně jinak, chtěl jsem si dát druhé kolo s Justinem, ale ten se vedle mě už nenacházel. Pak jsem si vzpomněl na všechny ty sračky, co jsem mu řekl. Bože, kdybych nebyl Brian Kinney, nikdy bych mu nic takového neřekl, jenže já jsem. Bojím se náznaku lásky, bojím se jí ukázat a proto musím pykat a to tak, že jsem odehnal od sebe toho kluka, kterému se povedlo dostat Briana Kinneyho. Dostal mě až tak, že jsem se do něho skutečně zamiloval a teď kvůli mému egu jsem ztratil člověka, kterého opravdu miluju.
Byl jsem na sebe vážně naštvaný, takže jsem doma našel veškerý chlast a pil jako o závod. Nakonec jsem se ztřískal až tak, že jsem sotva stál na nohou, připadal jsem si neskutečně lehký, mé nohy si dělaly, co chtěly a ani nevím jak, ale ležel jsem v posteli a během pár minut byl v říši snů.
Mé další probuzení bylo bolestivé, nemohl jsem ani otevřít oči, jak mě bolela hlava bylo mi vážně špatně, proto jsem se i s velkou námahou, kvůli pocitu na zvracení, postavil a s pootevřenýma očima šel do kuchyně a tam v šuplíku hledal prášky na bolest hlavy. V domnění, že si beru ty správné léky jsem zapil tři prášky vodou a chvilku stál, ale po chvilce se mi začala motat hlava, bylo mi ještě víc na zvracení, nedokázal jsem stát na nohou, ani ne po pár minutách mě zradily a už jsem ležel na zemi v křečích a modlil se, ať to přestane.
Musel jsem omdlít, protože když jsem otevřel oči, byl jsem v posteli a vedle mě seděla Debb a viděl jsem Justina, jak něco dělá v kuchyni. Chystal jsem se něco říct, ale bolest hlavy mě donutila křečovitě zavřít oči i pusu. Než jsem stačil mojí snahu o mluvení zopakovat, tak už na mě mluvila Debb.

Debbie: "No nekoukej na mě tak. Můžeš mi vysvětlit, co si tu, proboha, dělal?"
B: "Debb, nech si ty svoje otázky a mě nech na pokoji. Byla bys tak laskává a šla pryč? A rovnou s sebou vezmi Justina."
Debbie: "Tak na to, hošánku, zapomeň, protože já ani Justin nikam nejdeme, rozhodně tě tady nenecháme samotného, když vypadáš takhle. Víš, jak moc jsme se s Justinem lekli, když jsme tě viděli ležet na zemi úplně bílého jako stěnu? Umíš si vůbec představit, jak moc jsme se o tebe báli? A ty mi tu říkáš takový hovadiny!"
B: "Můžeš mi spíš říct, co se stalo?"
Debbie: "To bych se měla ptát snad já ne? Dva dny ses neukázal v jídelně ani v práci a jelikož jsme se o tebe báli, tak jsme šli k tobě a ještě, že jsme to udělali."
B: "To mi chceš říct, že jsem byl mimo dva dny?"
Debbie: "Přesně tak a vzbudil ses pár hodin po našem příchodu, ale fakt mě zajímá, proč sis vzal Justinovo prášky na spaní, které má proti nočním můrám? To si snad měl taky noční můry nebo ses chtěl zbavit pocitu, že si kretén a všechno posral?"
B: "Prášky na spaní? Já myslel, že jsou na bolest hlavy. To, že jsem všechno posral, vím a ...."
Debbie: "Zadrž. Justine, mohl bys prosím dojit do lékárny a koupit našemu veličenstvu prášky na bolest hlavy?"
J: "Dobře, hned jsem zpátky."
Debbie: "Děkuju, Sunshine."

Nechápal jsem, proč to udělala, ale pak když se na mě koukla, pochopil jsem, její promlouvání mi do duše právě začalo.

Debbie: "Tak a teď můžeš pokračovat."
B: "Ne, ne, ne! Na to zapomeň, nemám náladu poslouchat tvoje výchovné žvásty."
Debbie: "No to je teda budeš poslouchat, protože pohozený flašky od toho chlastu znamenají jen jednu věc a to tu, že jsi pochopil, že jsi idiot, opil ses a nakonec, když si hledal prášky tak ses, ty idiote, nepodíval, co sis strčil do pusy a předávkoval ses."
B: "Když tohle všechno víš, tak co ode mě chceš?"
Debbie: "Jediný, co od tebe chci, je, aby sis přiznal, že to děcko se ti dostalo pod kůži, že ti na něm záleží a že sis ho k sobě nevzal kvůli povinnosti, ale proto, že ho miluješ a já vím, že je to pravda. Řekni mu to, přiznej mu konečně ten pravý důvod, proč u tebe je!"

Měla pravdu a ona to věděla, co jsem ji na to měl říct? Popravdě jsem nevěděl co, ale ani jsem to nechtěl zapírat. Po těchto slovech mi dala pusu na tvář a odešla a mě tam nechala na pospas svému strachu z lásky, věděl jsem, že dnes je ten den, kdy to musím Justinovi říct a byl jsem z toho pekelně nervózní.

JUSTIN

Já se z toho Briana opravdu jednou zblázním, dva dny ho nehlídám a on je schopný se předávkovat mými prášky na spaní. Doslova jsem se zhrozil, když jsem ho viděl na té zemi, byl bledý a studený na nic jsme nečekali a dali ho do postele a čekali, až se vzbudí.
Děkoval jsem pánu bohu, když otevřel ty svoje krásné oči. Chtěl jsem jít k němu a ujistit se, že je v pořádku, ale viděl jsem Debb, jak s ním mluví, tak jsem jim nechal prostor a zatím uklízel ten nepořádek v kuchyni, co udělal Brian těmi flaškami. Nakonec mě poslala, abych šel koupit našemu veličenstvu prášky na bolest hlavy.
Když jsem se vrátil Debb už tam nebyla a Brian seděl na posteli, bylo na něm vidět, že na mě čekal a že je nervózní. Přistoupil jsem k němu, podal mu prášky, které okamžitě zapil, trochu mě překvapilo, jak milým hláskem řekl "Děkuju," a nakonec jsem se posadil vedle něho.

J: "Kde je Debbie?"
B: "Už odešla."
J: "Aha. Je ti už líp?"

Pohladil jsem ho po stehně a nechal jsem svojí ruku na jeho noze, pak jsem jí chtěl odsunout pryč, ale on jí něžně chytil a propletl s ní prsty. Bylo to tak romantické gesto, asi si to sám ani neuvědomil, co udělal, ale když jsem se mu podíval do očí, byla v nich vidět láska.

B: "Justine?"... Naklonil se ke mně a velmi jemně mě políbil.
J: "Ano?"

Mazlil se s mými rty, jako kdyby byli z křehkého porcelánu. Když ukončil náš jemný polibek, plný lásky a opřel se o mé čelo, tak mi s pevným pohledem koukal přímo do očí.

B: "Důvod, proč jsem si tě k sobě vzal, byl, protože si dostal ránu do hlavy, ale není to důvod, proč jsem chtěl, abys zůstal. Ale nemysli si, že jsem jako manželská dvojice, protože to nejsme a už vůbec nejsme heterosexuálové. Jsme gayové, a jestli jsme spolu, tak proto, že chceme a ne proto, že máme zámek na dveřích. Takže jestli se někdy zdržím, předpokládej, že dělám přesně to, co budu dělat - šukat. Ale když přijdu domů, také budu dělat přesně to, co chci -Přijdu domů za tebou."
J: "Dobře, ale já chci taky něco, šukej si, s kým chceš, ale nikdy ne dvakrát. To platí i pro mě. Žádná výměna jmen nebo čísel. A ať už budeš kdekoli a budeš dělat cokoli, vždycky se vrátíš domů - do dvou."
B: "Do čtyř."
J: "Do tří. A ještě jedna věc, nebudeš líbat se s nikým jiným jen se mnou."

Pár vteřinek na něm bylo vidět, že přemýšlí, ale pak mě políbil tak dravě, že jsem věděl, že nezůstaneme jen u jednoho polibku. Chtěl jsem ho trochu potrápit tím, že bych se zeptal, kam zmizela jeho bolest hlavy, ale neměl jsem možnost, protože mě pod sebe povalil a bral si mé rty tak dravě, že jsem najisto věděl, že tohle odmítnout nemohu a byl jsem rád, že mu je líp.
Po tom všem jsem rád, že jsme se pohádali, alespoň teď vím, na čem jsem a máme tak otevřenou cestu v našem zvláštním vztahu. Musím se stále usmívat nad tím, že se mi Brian otevřel, dal mi tak nahlídnout pod jeho masku, pod kterou ukrývá své city, asi si to sám neuvědomil, ale díky tomuto malému náznaku lásky jsem nesmírně šťastný a vděčný za každý den, který mohu prožívat s ním.
 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 19. května 2014 v 18:07 | Reagovat

To bylo moc pěkné. Zvlášť se mi líbilo využití těch pár vět, které byly i v seriálu. Seděly tam úplně přesně :-D

2 Tonicka Tonicka | 19. května 2014 v 19:21 | Reagovat

Dekuju moc jsem vazne moc rada ze se ti to libilo :) Dekuju :)

3 Janča Janča | Web | 1. června 2014 v 11:04 | Reagovat

Jak jinak než opravdu úžasné! Myslím nebo jsem si spíš jistá tím, že se v psaní povídek velice zlepšuješ a už se moc těším na další skvělou povídku! :-)  :-)
PS: Taky souhlasím s tím, že se mi moc líbilo využití vět, které padly i v seriálu... viz. Ta dohoda! :-D  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama