Chyba(7)

26. května 2014 v 7:46 | Janča |  Chyba
Nový díl. - 18+

BRIAN

Proboha, jak já to jeho vysvětlování a omlouvání nechtěl poslouchat, chtěl jsem za tím vším udělat tlustou čáru a zkrátka na to zapomenout, přeci jen jsem Brian Kinney, kterého přece něco tak primitivního nerozhodí, ale mě to snad doslova trhá vnitřnosti, ten Justin, kterého miluju a který byl vždycky jen můj, pokud jsem mu teda někoho jiného nedovolil, si teď s někým užil za mými zády, strávil noc v jeho posteli a líbal ho tak jako líbá mě, to je prostě něco, co ani já unést nedokážu, a proto, kdybych o tom měl slyšet ještě jediný slovo tak se asi zcvoknu, chtěl jsem se rychle zdekovat na pohovku a usnout abych si nemusel představovat to všechno, co s ním nejspíš dělal - jestli se objímali když usínali nebo jestli se mu to s ním líbilo anebo jak se Justina dotýkal a jak mu to dělal, prostě tohle všechno mě skoro přivedlo do blázince a pohovka byla jediný rozumný východisko, dokud mi ovšem nezatarasil cestu svým tělem...


B: "Nemohl bys uhnout?"...Zašeptal jsem když jsem se přiblížil k jeho nedočkavým ústům.
J: "Ne,"...Zavzdychal.
B: "Budeš muset,"...Chytl jsem ho možná trochu surověji za paže a odstrčil stranou.

Ani si nejsem jistý tím, zda jsem si oddychl anebo toho litoval, sakra vždyť já ho chtěl a pořád chci i přesto, co udělal a já bych za to nejradši zabil, tak chuť ho mít, je tak silná, že udržet se v jeho přítomnosti je téměř nemožné, ale kdyby mi zbývala poslední setina sebeovládání tak jí využiju - zkrátka musím!
Opravdu moc jsem se chtěl a hlavně potřeboval dostat na tu podělanou pohovku, ale to bych nesměl chodit s tím pitomcem, který nehodlá jen tak něco vzdát...

J: "Briane!"...Přísahám, že takhle řvát jsem ho dlouho nebo možná nikdy křičet neslyšel.
B: "Jsem snad pes, abys na mě takhle ječel?"
J: "Nemůžeme prostě jen..."
B: "Co?! Co jestli nemůžeme?"
J: "Být spolu... Normálně... Nehádat se a jen být zase "my"... Udělal jsem chybu a tobě až to pořádně dojde tak mě budeš nenávidět, ale dneska chci být s tebou."

Chtěl jsem zařvat, že "My" rozhodně nikdy nebudeme a nikdy jsme nebyli - jo lež jako veš - a taky jsem nechtěl, aby mu tohle jen tak prošlo, jenže najednou se i ta přiblblá setina sebeovládání rozplynula a já nemohl... Nemohl jsem se jen tak od něho držet dál, když jsem ho tak hrozně moc chtěl, jeho tělo, jeho penis, jeho celého a nehodlal jsem se o to za žádnou cenu připravit.
Stál jsem asi dva metry od něj a během minisekundy jsem se k němu natiskl, prsty jsem zajel do jeho vlasů, škubnutím mu zaklonil hlavu a jazykem zajel do jeho úst. Vášnivě jsem se ho zmocnil a on se mi přizpůsoboval, ručník mi okamžitě strhl a můj penis se v jeho dlani oddával úžasnému tření, které mě přivádělo k šílenství.

J: "Chci abys... Mi ho vykouřil... A tvrdě mě ošukal... Chci abys mě udělal!"...Vzdychal mezi polibky.

Jedním tahem jsem mu stáhl triko a jazykem si pohrál s jeho bradavkami, které pod mou péčí tvrdly jak šílené, poté jsem si klekl, stáhnul mu kalhoty i s trenkami a jeho penis jsem olízl od kořene až ke špičce a následně jí obkroužil a stiskl zuby, jeho sténání bylo blahem pro mé uši. Pak jsem ho pojal až po kořen a on své hbité ruce zabořil do mých zpocených vlasů a namotával si je na prsty, zatímco jsem ho kouřil, jak nejlépe jsem mohl, na svém jazyku jsem cítil, jak v něm škube a i když jsem chtěl, aby se mi udělal do pusy, tak jsem přeci jen přestal a vrátil se k jeho rtům, které jsem drtil v návalu polibků.
Během pár minut jsme se ocitli v posteli a on se okamžitě přemístil na všechny čtyři, nemohl jsem odolat tomu, jak na mě špulil ten úžasný zadek a tak jsem jazykem zajel mezi jeho půlky a dopřál mu zatraceně úžasnou přípravu, při které se téměř uvzdychal a po chvíli jsem si byl jistý, že do něho můžu vniknout.

J: "Bri,"...Zasténal.
B: "Vydrž chvilku."

Zapátral jsem na stolku po kondomu a pak si ho okamžitě nasadil, Justina jsem pevně chytil v bocích a pak do něho silně pronikl, na což Justin doslova vykřikl a následně se proti mně začal pohybovat a stejně já přirážel a vychutnával si každý pohyb v něm, který nás víc a víc přibližoval k vyvrcholení, které se za pár minut dostavilo.
Svalili jsme se vedle sebe a já ho hladil po zádech, v tu chvíli mi ani nedocházelo, že si ve skutečnosti takovou péči nezaslouží, ale já se ho jenom zkrátka chtěl dotýkat!

J: "To bylo tak úžasný."
B: "Díky,"...Šibalsky jsem se usmál.
J: "Hele všechna ta dřina, která nás dovedla do nebe, nebyla tvoje zásluha."
B: "Máš pravdu, vzhledem k tomu, že si byl jedinej zadek okamžitě dostupný."
J: "Hele!"...Bouchnul mě do žeber.
B: "Co?"
J: "Jsem rád, že jsme v pohodě."

Přesně to jsem právě teď NEPOTŘEBOVAL! Připomínat to jak mi Justin téměř způsobil srdeční zástavu a pocit na umření já to už jednoduše nechci poslouchat nechci vědět, co se stalo co s ním dělal proč to dělal prostě na to chci zapomenout a žít dál jak nejlíp to půjde jinak se fakt asi můžu jít přihlásit na psychiatrii! Nechci zkrátka rozebírat něco co s tvrdohlavým mezkem, jako já, nemá žádné řešení, to že to budu řešit, mě spíš vytočí, nepotřebuju detaily na to, abych věděl, že Justin udělal obrovskou chybu a teď toho hluboce lituje, to prostě nejsem já! Já to chci zapomenout a ne řešit pořád dokola a dokola, když vím, že to nemá žádné rozumné východisko a nakonec jeden z nás ne-li oba budeme ublížení.

B: "Jo jasně,"...Snažil jsem se to nijak dál nerozvádět.
J: "Briane?"...Dost neúspěšně.
B: "Co?"
J: "Jsme v pohodě?"
B: "Neměli bychom snad? Teď jsme šukali!"
J: "Víš, jak to myslím."
B: "Nevím a vědět nechci."
J: "Jo, ale co když třeba zítra vstaneš a všechno si uvědomíš anebo za týden za měsíc bože třeba za rok a pak mě pošleš do háje?"
B: "O to poslat tě do háje se pokouším už čtyři roky a velmi neúspěšně."
J: "Ale co..."
B: "Ne Justine! Už o tom zkrátka nechci mluvit."
J: "Doufám, že víš, co děláš."
B: "Vím - jdu spát a ty taky, zítra brzo vstáváme."

Otočil jsem se k němu zády a snažil se usnout, ale asi už bych měl vědět, že snažení je k ničemu, člověk musí konat a ne doufat, že se něco stane anebo samo vyřeší a já vím, že tohle není ani zdaleka vyřešené i když bych si to opravdu moc přál, ale něco mi říká, že o tomhle ještě uslyším víckrát než bych chtěl. Teď mi zbývá jen doufat, že někde najdu svoje ztracené koule a budu chlap, který se tomu postaví čelem!
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 26. května 2014 v 20:21 | Reagovat

Takže Brian zase neodolal :-D i když ze vzteku :-D
I když, to zas já mám pocit, že je to pak ten nejlepší zážitek :-D který ale nic neřeší, protože problémy se opravdu samy neřeší...

2 Janča Janča | Web | 27. května 2014 v 16:43 | Reagovat

[1]: Klasický Brian, ale takhle se to opravdu nevyřeší...

3 Tonicka Tonicka | 2. června 2014 v 19:31 | Reagovat

Jednim slovem WOW :)
Bylo to naprosto uzasne, zhave a vzrusujici :)
Mozna to bude divny, ale mne se libi, kdyz se Brian neudrzi a vyjede po nem, takze kdyz se tak stalo mohla jsem se stestim zblazni i kdyz vim, ze az si to Brian vsecho uvedomi, tak pochopi, ze takhle se nic vyresit neda, kazdopadne to bylo vazne uzasne napsane a popsane a krasne se to cetlo. Brianovi pocity primo uzasne a libilo se mi jak se napsala proc uz nic nechtel slyset a co by si predstavoval no proste to bylo vazne uzasne :)

4 Janča Janča | 2. června 2014 v 20:38 | Reagovat

[3]: Jsem ráda, že se ti to líbilo a děkuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama