Pouto(1)

19. dubna 2014 v 7:24 | Janča |  Pouto
Nová povídka. - 18+

BRIAN

Ten kluk už opravdu přinejmenším zešílel nebo já už opravdu nevím jak jinak tohle jeho pobláznění pojmenovat. Jsem už opravdu zoufalý a netuším jak jinak mu má vysvětlit že já takový nejsem a stoprocentně nikdy nebudu, mě prostě nedostanou do kolen čtyři nohy a koule chlupů tak jako jeho, tak jak po mně může něco takového chtít proboha?! A pak když jsem se mu odvážil už po několikáté říct, že něco takového se nikdy konat nebude, že mi nikdy nebudeme mít doma tu chlupatost tak se celej načertil bouchl mi dveřmi před nosem a utíkal do jídelny, předpokládám vyzpovídat se o tom, jaký jsem idiot Debbie takže se tam teď minimálně no už nikdy nebudu moct ukázat, jinak si to zase pěkně slíznu, opravdu můj život je čím dál tím lepší!

Dneska jsem k tomu všemu ještě byl hrozně pod tlakem Kinnetic není zas taková procházka růžovým sadem, jak jsem se původně domníval, takže klienty, které sakra moc potřebuju, někdy musím přesvědčovat, až těmi krajními možnostmi kdy už musím opravdu využít všeho, ať se mi to líbí nebo ne a ani dnes tomu nebylo jinak. Dokonce jsem měl jak nějaký pitomec kvůli Justinovi výčitky svědomí za to že jsem ho prakticky podvedl tím, že jsem s tím dotyčným šukal za práci a to je něco co ani sám sobě nedokážu vysvětlit především proto, že šukat si přece můžu jak chci, alespoň Justin mi to tak tvrdí ale já už dávno vím že tomu tak není, protože je mi jasné že mu to ubližuje a proto se to snažím alespoň trochu držet na uzdě jenže v tomhle případě by se mu to nelíbilo ani kdyby to bylo jednou za milion let, ale pokud se to nedozví tak mu to neublíží a taky mě teď spíš už zajímá jestli vychladl a trošku se bojím že tomu tak není!

Ted: "Nechtěl bys už jít domu?"
B: "Ani ne hele."
Ted: "Justin?"
B: "Co je s ním?"
Ted: "To se ptám já tebe."
B: "Nic konkrétního mě nenapadá."
Ted: "Tak to nevidím důvod, proč bys v deset večer nemohl jet domu."
B: "To říká ten pravej."
Ted: "Já tu zůstávám jen kvůli tobě."
B: "V tom případě už můžeš jít, nepotřebuju chůvu."
Ted: "Že ne?"
B: "Neboj, nehodlám si tu podřezat žíly."
Ted: "Co se mezi vámi zase stalo?"
B: "Nic! A ne že by to kurva byla tvoje starost!"
Ted: "Dobře chápu už nic neříkám hlavně už jeď domu."...Dál se nepokoušel o přemlouvání mého ega a šel domu.

Tohle je čím dál tím lepší nejdřív se pohádám s Justinem, pak šukám klienta středního věku, jen abych si zajistil lepší jméno firmy, a nakonec mě ještě odrovná Theodhor s tou jeho schopností odhadnout kdy máme s Justinem po byť jen menší hádce natož když pak procházíme krizí jen v tomhle případě no vlastně ve všech doufám v tu první možnost.
Bylo už opravdu hodně pozdě a já se odhodlal jet domu, celá cesta byla taková až děsivá při představě nasraného Justina a taky z důvodu, že všude byla tma jak v prdeli a i když vím, že jsem výborný řidič tak tohle nikomu nedělá alespoň minimálně dobře, takže jsem se snažil jet nějak přiměřeně, abych případně neprolétl předním sklem. Potřeboval jsem se něčím povzbudit a cigareta to vždycky jistí, takže jsem po nich začal šmátrat v přední přihrádce a tím pádem jsem se několik vteřin nesoustředil na cestu a pak to přišlo... Byl to náraz, který mi doslova vyrazil dech a opravdu jsem v tu chvíli měl téměř naděláno v kalhotách. "Shit!" Zařval jsem když jsem se trochu dostal z toho šoku jenže pak jsem si uvědomil něco co mě zprvu ani trochu nenapadlo... Do čeho jsem to kurva vrazil? Bál jsem se z toho auta vylézt, opravdu jsem byl přesvědčený, že jsem srazil lidskou bytost nedej bože nějaké dítě a jediné na co jsem mohl myslet, bylo, aby ten dotyčný byl v pořádku. Po pár vteřinách přemlouvání se jsem se rozhodl jít podívat i když jsem z toho byl vyděšený jako nikdy, ale jakmile jsem zjistil co že jsem to srazil tak se mi svým způsobem ulevilo... Byl to pes a vůbec se nehýbal, takže jsem předpokládal, že to má za sebou nebylo mi z toho dobře, ale co jsem zmohl. Chtěl jsem ho dát stranou, abych mohl pokračovat v cestě jenže když jsem se k němu sehnul tak se ve mně něco hnulo... Nemohl jsem ho přeci jen tak odhodit a i přesto že ke psům nemám nijaký ne-li žádný vztah tak jsem ho přeci nemohl jen tak hodit na trávník a navíc to byl tak nádherný pes a podle všeho už v nějakém tom věku a také jsem si všiml jedné věci, byla to fenka labradora a musím uznat, že byla opravdu krásná. "Promiň holka." Pohladil jsem ji po kožichu a snažil se vymyslet, co s ní udělám jenže pak se něco stalo, téměř jsem nemohl uvěřit svým očím, ale bylo to tak... Ona pořád dýchala sice velmi slabě, ale dýchala a v tu chvíli jsem ani na vteřinu nezaváhal, vzal ji do náruče, naložil do auta a jel s ní rovnou k veterináři. Ptali se mě tam na všechno možné, jak se jmenuje, co se stalo, jestli znám jejího pána atak podobně, jenže já jsem byl ještě tak vyklepaný, že jsem jen řekl, že jsem jí srazil autem a ať jí zkusí pomoct. Následně jsem se radši honem rychle vytratil pryč a jel domu.

B: "Ahoj,"...Pozdravil jsem jej při příchodu.
J: "Ahoj, kdes byl tak dlouho?"
B: "V Kinneticu přece."

Věděl jsem, že kdybych mu řekl, kde jsem byl a co se stalo po Kinneticu tak by z toho byla velmi zdlouhavá konverzace obzvlášť po té naší ranní hádce kvůli tomu, že by chtěl psa, svým způsobem mi ta nehoda přijde jako nějaký trest za to že nejsem schopný Justinovy něco takového splnit.

J: "Tak to předpokládám, že příště tam budeš spát,"...Hned si musel rýpnout.
B: "Pravděpodobně,"...Jako obvykle jsem si nedal pozor na hubu a vyprovokoval jej.

Řval na mě všechny možný nesmysly, který už jsem slyšel zhruba milionkrát o tom, že nejsem ničeho schopný, že spolu nemůžeme normálně fungovat a taky mi nezapomněl připomenout tu jeho touhu po čtyřnohé příšeře, jenže já jsem v tu chvíli nebyl schopný ho vnímat, z nějakého nevysvětlitelného důvodu jsem neustále musel myslet na toho pejska na to, jestli je v pořádku anebo jestli třeba neumřela.

J: "Posloucháš mě vůbec?!"
B: "Popravdě? Ani ne,"...Teď jsem si podepsal rozsudek smrti.
J: "Aha tak proč my spolu vlastně ještě žijeme, když už se téměř nevidíme a ani mě neposloucháš?!"

Tohle by nemělo konce kdybych ho nezastavil, vím, že nejsem perfektní, ale taky vím, že jsem se kvůli němu vzdal hodně věcí a prakticky jsem překopal celý svůj život, ale nic z toho mi nedělalo problém protože vím co k němu cítím a proč s ním chci být, takže hádky s ním mě opravdu nebaví a nechci je vést, ne pokud to znamená, že se tím nic nevyřeší, ale naopak zhorší.

B: "Už si skončil?"
J: "Měl bych?"
B: "Jo pokud nechceš, abych tě přizabil."
J: "To snad..."...Jeho snaha o další podkopávání mé osobnosti byla zastavena vlnou mých polibků kterým vím, že se velmi nerad brání a stejně tomu tak bylo i tentokrát.

Jeho šikovné ruce mě zbavovaly jednoho kousku oblečení za druhým a stejně tak mými jsem jej odstrojoval z toho jeho. Ústa jsme se od sebe snažili oddělovat co nejméně, abychom si vychutnali sladkost našich rtů. Jedna má ruka se probojovala Justinovi do rozkroku a ta druhá si hrála s jeho vlasy, zatímco on svými rty laskal můj ušní lalůček a krční tepnu. Následně jsem si jej k sobě otočil zády, nechal jsem ho se rukama opřít o pohovku a chvíli jsem ho prsty připravoval. Poté jsem si nandal kondom a se vší jemností jsem do něho začal vstupovat. Přirážel jsem tak jak nám to bylo oběma příjemné a za chvíli jsme se oddávali příjemnému orgasmu, po kterém jsme se následně přemístili do postele.

J: "Tohle už mi nikdy nedělej."
B: "Co?"
J: "Nejezdi domu tak pozdě, bál jsem se o tebe."
B: "Tak proto si tak vyváděl?"
J: "Jo, naštvalo mě to, skoro jsem se tu klepal strachy, jestli se ti něco nestalo a ty si pak přijdeš jako pán."
B: "Promiň."...Políbil jsem jej.
J: "Máš za co."
B: "A k tomu ránu..."
J: "Nechci to řešit, já už to pochopil, pes nebude."

Nemělo smysl už mu na tohle něco říkat, protože vím, že by se to zase nějak pokazilo, takže jsem radši mlčel jako hrob a Justina jsem vískal ve vlasech, dokud mi neusnul v náruči. Ale pro mě bylo poněkud těžší usnout, pořád jsem nemohl dostat z hlavy, jestli je ta chlupatá kulička v pořádku a něco mi říkalo, že bych to měl zjistit!
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | 19. dubna 2014 v 11:48 | Reagovat

Tak Justin by chtěl pejska a Brian nechce svolit... Prekérní situace, zvlášť k té srážce a k tomu, že se v Brianovi něco hnulo...
Těším se na další díl :-)

2 Janča Janča | Web | 19. dubna 2014 v 13:48 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že se těšíš :-)

3 Karin Karin | 23. července 2015 v 23:12 | Reagovat

Doufám že ten pejsek bude v pořádku. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama