Vražedný pocit(3)

20. března 2014 v 0:16 | Janča |  Vražedný pocit
Poslední díl. - 18+

BRIAN

Už je to dva dny co jsme s Justinem oba jaksi mimo hru a skučíme v posteli, jen já ale nejsem tak nápadný jako on a snažím se svoje utrpení držet na uzdě a být mu se zbytkem své síly alespoň trochu oporou. U záchodové mísy se doslova střídáme a modlíme se, aby se stal nějaký zázrak, který by nás z tohohle utrpení vysvobodil a ačkoliv je nám zle oběma stejně tak se spíš bojím o Justina než o sebe, nerad vidím, když mu není dobře, třese se zimou a doslova hoří, ale já mu bohužel nejsem schopný nijak pomoct, když se vlastně ani nedokážu postavit na nohy bez toho, abych neměl pocit, že jsem právě zemřel, jediné co tak vlastně můžeme dělat je, že se vzájemně zahříváme našimi rozpálenými těly!

Když jsem se probudil tak jsem zjistil, že Justin u mě není a trošku jsem se lekl, že i přes zákaz, který jsem mu dal, zamířil do jídelny, ale když jsem z koupelny zaslechl velmi divné zvuky tak mi bylo jasné, že to je trochu jinak. I přesto jak namáhavé a vyčerpávající to bylo, jsem se zvedl a zamířil za ním. Nebyl to moc hezký pohled, doslova se u toho záchodu svíjel a byl snad bělejší než včera. Klekl jsem si za něho a začal jsem ho hladit po zádech a ve vlasech abych mu alespoň trochu pomohl...

B: "Lepší?"...Zeptal jsem se když už se zdálo, že skončil.
J: "Hmm,"...Dost zoufale zamručel.
B: "Pojď do postele."
J: "Musím si dát sprchu."
B: "Vždyť se ani neudržíš na nohou."
J: "Já to nějak zvládnu."
B: "Tak si jí dáme spolu."
J: "Dobře."

Díky tomu že jsme na sobě neměli jediný kousek oblečení tak jsme tam mohli rovnou zamířit. Ty provazce vlažné vody mě doslova nakoply a zdálo se, že i Justinovi to dělá dobře rozhodně jeho barva už nebyla tak bledá a teplota nám trošku klesla následkem té studenější vody, ale i tak jsme tam stáli jak nějaké trosky, ale já v tu chvíli prostě neodolal a musel jsem jej alespoň letmo políbit...

J: "Tohle je mučení,"...Zaskučel.
B: "Co moje polibky?"
J: "Ne to že nemůžeme zajít dál."
B: "Mně o tom povídej, už bych svůj stav mohl označit jako celibát."
J: "Ledaže..."
B: "Ledaže co?"
J: "Bychom to zkusili."

Ten kluk mě ničí poněvadž moje tělo se sice rozkládá, ale můj penis na toto oznámení rozhodně reagoval a následně byl živější než já sám jenže já nebyl schopný vůbec ničeho vždyť i to že jsem stál na nohou bylo dost vyčerpávající a kolena se mi třásla stylem, že zemětřesení se s tím nedá srovnávat a taky i když jsme po tom oba toužili tak jsem věděl, že Justinovi je moc špatně a že momentálně by mu sex opravdu nepomohl takže bych ho po něm nechtěl ani kdyby mě prosil na kolenou...

B: "Víš, že je momentálně pravděpodobnější že se naučím vařit, než abych do tebe neproniknul bez toho, abych ti s prominutím nepozvracel záda."
J: "Já vím blbej nápad."
B: "Ale neboj my si to vynahradíme,"...S námahou jsem na něho mrkl a pak trochu drsněji políbil.
J: "Už se těším."
B: "I já Sunshine."

Následně jsme se vzájemně alespoň trochu osušili a honem rychle jsme se vrátili zpět do postele, div jsme se nezabili, když jsme do ní doslova padali. Oba jsme se zachumlali pod peřinu a velmi těsně jsme se k sobě natisknuli, jeho nahá kůže způsobovala, že se mi tělo rozpalovalo ještě víc, ale vzrušením. Vážně bych v tu chvíli dokázal i vraždit za to že je mi zle a nemůžu si Justina vzít.

J: "Na co myslíš?"
B: "Na nic."
J: "Ale no tak vidím ti to na očích."
B: "Co tam vidíš?"
J: "Že myslíš na to samé co já, ale oba víme, že je to dost vzdálená realita."
B: "Nesnáším nemoci."
J: "Ale třeba bychom to mohli nějak zařídit bez toho, abychom se museli nějak namáhavě pohybovat."
B: "Co máš na mysli?"...Dost nálehávě jsem se ptal.
J: "Tohle."

Justinova ruka sklouzla na mé stehno a následně i do mého rozkroku. Začal velmi zlehka, jen mě jemně třel a zároveňň líbal na krk.

B: "Sunhine,"...Frustrovaně jsem vydechl.

Justin pokračoval dál, ale tentokrát už sjížděl rychleji po celé délce a chodidlem mě hladil po holeni, což ve mně vyvolávalo mravenčení. Nemohl jsem ho o to připravit, takže jsem i svou rukou zamířil k jeho penisu a začal jsem jej třít. Justin mi vzdychal a vrněl do ucha a já dělal to samé jemu. Poté jsme se vášnivě střetli našimi jazyky a trochu jsme naše polibky prohlubovali. Posunul jsem svou ruku níž až k jeho varlatům a jemně jsem je masíroval, zatímco mě Justin dál třel a líbal na krk a rameno. Takhle jsme pokračovali ještě chvilku a následně se má dlaň začala zaplňovat Justinovo horkým spermatem a stejně tak Justinova tím mým.
Opravdu jsme si tento zážitek vychutnali, ale nikdy by mě nenapadlo, že budeme tak moc unavení po tom co jsme si ho "jen" vzájemně vyhonili, ale asi tomu napomohl i náš nepříjemný stav, který nám zabránil, abychom svůj čas v posteli využili ještě lépe.
Najednou mě probudil nějaký rámus z kuchyně, ale když jsem zahlédl, že Justin vedle mě dále spí tak jsem usoudil, že v té kuchyni se musí nacházet někdo jiný anebo už si se mnou vážně hrála má tělesná teplota, ale radši jsem to neriskoval a dost namáhavě jsem se zvedl, abych šel omrknout situaci a zjistit co za škůdce se případně nachází v mé kuchyni.
"Shit!" Ozvalo se dost hlasitě a já už dost jasně mohl určit kdo je nositelem tohoto hlasu...

B: "Debb?"
Debbie: "Něco ti povím, tvoje kuchyně je jeden velkej zmatek."
B: "Dík, že to vím, ale co tu děláš?"
Debbie: "Přišla jsem vám něco uvařit, abyste tu neumřeli."
B: "To je hezký ale stejně pořád nechápu, jak ses sem dostala."
Debbie: "Jo tak Maikey mi půjčil klíč."
B: "Ah tak to je vážně super... Stav se kdykoliv,"...Alespoň, že na ironii a sarkasmus mám sílu i přes svůj stav.
Debbie: "Nech si ty kecy a radši se vrať zpátky do postele, nerada bych tě zvedala ze země."
B: "Rozkaz mami a děkuju,"...Políbil jsem jí na tvář.

Vrátil jsem se zpět do ložnice a podle všeho Justina ten hluk taky probudil a díky bohu už vypadal o trochu lépe než ráno, takže se mi dost ulevilo.

J: "Co se to tam děje?"
B: "Debb vaří."
J: "Cože ona je tady?"
B: "Jo Maikey jí půjčil klíč."
J: "Tak to jsem zvědavý, kdo přijde příště."
B: "Ani to nevyslovuj!"

Políbil jsem jej, v tu chvíli jsem to tak moc potřeboval konečně jsem totiž po té "delší" době viděl na jeho tváři ten jeho krásný sunshinovský úsměv, který mi hned zvedl náladu.

J: "Za co to bylo?"

Sakra co mu na tohle mám říct? Vždyť já to udělal jen tak, prostě jsem to udělat chtěl, ale to mu říct nemůžu to by si pak myslel, že ho... Ani na to slovo nemysli Kinney!

B: "Za to, že jsi mě alespoň trochu zbavil toho označení celibát."
J: "Aha já rád a taky děkuju,"...Tentokrát políbil on mě.

Následně jsme oba nedočkavě čekali na to co nám Debbie ukuchtila a řeknu vám nic lepšího jsem si přát ani nemohl, protože Debb dělá ty nejlepší špageti se sýrem na celém širém kontinentu, takže jsme si je s Justinem opravdu vychutnali a bylo znát, že nám oběma už je značně líp... Teď to jen nezakřiknout...
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 20. března 2014 v 6:12 | Reagovat

Taky chci takovou opatrovatelku :-D Zvlášť v nemoci se docela hodí :-D I když Debb je ochotná pomoci vždycky. Jsem ráda, že už jim je líp. Přece jen, svíjet se u záchodové mísy, není nic příjemného :-D

2 Janča Janča | Web | 20. března 2014 v 7:57 | Reagovat

[1]: Debbie je na to nejlepší, je to prostě jejich máma :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama