Muž musí vědět, kdy má přijmout pomoc(9)

10. března 2014 v 6:17 | Janča |  Muž musí vědět, kdy má přijmout pomoc
Nový díl. 18+

BRIAN

V Kinneticu to pro mě bylo doslova peklo, když na mě někdo mluvil tak mi chvíli trvalo si uvědomit, že vlastně mluví na mě, papíry, které mi ráno položily na stůl, pořád ležely ve stejném stavu, v podstatě jsem se ani jednou nedotknul propisky a jediné co jsem dělal, bylo, že jsem do sebe lil litry silného kafe a snažil se zůstat soustředěný, ale dost neúspěšně. Všechny moje myšlenky směřovaly k Justinovi, před očima jsem měl pořád ty obrovské fialovomodré modřiny ve tvaru ruky, které ho pokrývaly, vypadaly opravdu hrozně a mně bylo jasné, že tohle mu musel někdo udělat, jen už jsem si nebyl jistý tím jestli se to stalo v nějakém afektu anebo v posteli nějakého týpka s násilnými sklony, ale ať už tak nebo tak bylo mi mizerně pořád stejně, v tom prvním případě bych si toho dotyčného našel a ani sám nevím co bych mu byl schopný udělat, nenávidím když Justinovi někdo ubližuje, ale v tom druhém případě bych... Já ani vlastně nevím, nedokázal bych mu říct aby odešel pokud si našel někoho jiného, ale neměl bych na vybranou, já nechci jen polovinu Justina, i když teď už mám vlastně jen zhruba třetinu, protože já ho chci celého se vším všudy od hlavy až k patě, chci, aby patřil jen a jen mně!

Vím, že pokud ho chci zpátky tak je na čase zjistit co se s ním děje a kam v noci vždycky zmizí a bojí se mi o tom říct, nechci si ani nic představovat nebo domýšlet, protože vím, že by mě to akorát svinsky bolelo, nemůžu dělat žádné závěry, dokud nezjistím co všechno se za tímhle skrývá, jen ještě nevím, co všechno budu muset udělat a podstoupit, abych tohle všechno zjistil.

Ted: "Briane, slyšíš?"
B: "Co, cože?"
Ted: "Jen, že tady na tebe už asi minutu mluvím, jsi zase úplně mimo."
B: "Promiň, jen jsem zamyslel. Co jsi potřeboval? "
Ted: "Myslím, že bys měl jít domů, takhle jsi tu k ničemu."
B: "Tohle je snad moje firma, nemyslíš?"
Ted: "A to ti nikdo neodpírá, jen že si za celý den nic neudělal, takže nemá smysl, aby si tu vysedával, když je očividné, jak moc bys odtud nejradši utekl."
B: "Nemůžu se jen tak sebrat a jít domu."
Ted: "Můžeš, jenomže nechceš."
B: "Co tím myslíš?"
Ted: "To, že poznám, když se mezi tebou a Justinem něco děje, ale mám pocit, že tentokrát je to opravdu vážné a proto trávíš veškerý čas v Kinneticu i když nemusíš, jen aby ses mu vyhnul."
B: "Nemyslíš, že je na čase se vrátit k účetnictví?"
Ted: "Neboj, ale ty už běž hlavně domu nebo zavolám, ať pro tebe někdo přijde i kdyby to měl být Justin."

Tohle jsem opravdu nehodlal riskovat, takže jsem ho, i když velmi nerad radši poslechl a šel pryč. Ale měl pravdu v tom, že svůj čas radši trávím tady než doma, protože buď jsem tam sám a zabíjím se myšlenkami na Justina anebo jsem tam s Justinem, ale ne způsobem jakým bych chtěl být, vlastně už jen čekám, kdy po sobě začneme házet věcmi. Ale kdyby mě ty hádky ve většině případů tak strašně moc nerozpalovaly tak by to všechno bylo mnohem snazší, ale ta touha se Justina zmocnit v koupelně, na kuchyňské lince, na podlaze, v posteli no prostě v každé části mého bytu je tak moc velká, tak moc bych ho chtěl ošukat, že mě to doslova zabíjí, jenže už nejde jen o ten sex, ale i ten problém s dotýkáním, nemoct se ho dotknout kdykoliv chci, nemoct se dotknout té jeho hebké kůže a nemoct se přisát na ty jeho smyslné rty je mučení, které bych nepřál ani tomu nejhoršímu nepříteli.
Neměl jsem ani pomyšlení na to, že bych se hned vydal domu, to bych se rovnou mohl postavit před jedoucí náklaďák, protože by to vyšlo úplně nastejno, takže jsem radši vyrazil na mnohem příjemnější místo, kde se mi třeba dostane nějaké pomoci a taky zaplnění mého prázdného žaludku...

B: "Ahoj Debb."
Debbie: "Ahoj, co to bude?"
B: "Cheesburger a kolu."
Debbie: "Briane, jsi si jistej, že tě to nezabije?"
B: "Prosím tě dneska ne, momentálně sním cokoliv."
Debbie: "Copak Justin přestal vařit?"
B: "Nemohl bych se tu v klidu najíst bez toho, abych slyšel jeho jméno?"
Debbie: "Tak jo, o co jde?"
B: "Vůbec o nic, ten cheesburger pokud by to šlo."
Debbie: "Tak to teda ne,"...Bouchla tácem na stůl a posadila se naproti mně.
B: "Co? Dneska večeříš se mnou?"
Debbie: "Řekni mi co se děje?"
B: "Co by se...?"
Debbie: "Briane Kinney přísahám bohu, že pokud mi to neřekneš tak ti koule poleju kyselinou."
B: "Au."
Debbie: "Takže?"
B: "Nechtěla by se zeptat jeho?"
Debbie: "S ním jsem ráno mluvila a jediné co jsem zjistila, bylo, že jste měli vášnivou noc a proto je tak vyčerpaný."

Když to dořekla tak jsem skoro zapomněl dýchat, bylo to jako kulka, která mi právě proletěla srdcem a já v tu chvíli věděl, že to tohle je ještě vážnější než jsem si myslel, protože jestli lže už i Debb tak je něco hodně špatně a podle všeho na tohle sám stačit nebudu...

B: "Cože? O čem to mluvíš?"
Debbie: "No nedělej, že nevíš."
B: "On tu ráno byl?"
Debbie: "No měl šichtu, říkal, že má dnes ve škole volno... On žádné neměl, že ne?"
B: "Ne."
Debbie: "A ten sex předpokládám, že taky nebyla pravda."
B: "Už ani nevím, kdy naposledy jsme nějakej měli."
Debbie: "Co tohle má znamenat, Briane?"
B: "Já nevím Debb, já opravdu nevím."
Debbie: "Vždycky přijde tak hrozně vyčerpaný a já myslela, že se ti jen snaží v noci vynahradit čas, který s tebou kvůli jídelně a škole není."
B: "On polovinu noci ani není doma a ani mi nechce říct, kde byl."
Debbie: "Co se to s ním děje?"
B: "Já nevím, ale jestli nelže jen mně, ale i tobě tak kdo ví, co ještě skrývá."
Debbie: "Musíš to zjistit, Briane."
B: "Já vím, ale od tebe něco potřebuju."
Debbie: "Co?"
B: "Potřebuju, abys ho vyhodila z práce."
Debbie: "Cože?"
B: "Vím, že to zní šíleně, ale pokud mám zjistit co se s ním děje tak potřebuju, aby se přestal vymlouvat na jídelnu."
Debbie: "Ale to mi nikdy neodpustí."
B: "Odpustí, uvidíš, jen to udělej."

Chvíli mi trvalo ji přesvědčit, aby s tím souhlasila, ale nakonec se mi to podařilo, potřeboval jsem, aby to udělala je to vlastně součástí mého nevymyšleného plánu a jediná možnost odhalit co se s ním děje, musím to zjistit, jinak mu nedokážu pomoct a já se toho strachu o něj potřebuju zbavit. Z jídelny jsem zamířil rovnou domu a věděl jsem, že to vůbec nebude příjemné...

J: "Ahoj,"...Jeho chladný tón mě usvědčil v tom, že se tohle změní v nepříjemnou hádku.
B: "Čau."
J: "Za chvíli půjdu, takže se nemusíš tvářit tak umučeně."
B: "Aha a kam půjdeš, do jídelny stejně jako ráno?"

Jeho obličej se doslova změnil v kamennou zaskočenou tvář.

J: "To si zase čmuchal?"
B: "Co prosím?! Víš jak se Debb tvářila, když zjistila, že si jí lhal, že jí vlastně lžeš neustále!"
J: "Neměl si právo se do toho plést!"
B: "A do čeho? Já ani nevím, o co tu jde, nevím co se to s tebou děje!"
J: "Se mnou se nic neděje, to ty by si měl zjistit, co máš za problém!"

Chytl jsem jej za ruce, přitáhnul ho k sobě a následně ho natlačil na zeď.

J: "Co to už mě zase ošukáš tak tvrdě, jak jen můžeš?!"

V tuhle chvíli na tom bylo nejhorší, že ten tón, kterým to řekl neodpovídal tomu, že by se bránil, ale naopak jako by po tom toužil, jako by chtěl abych ho ošukal nejtvrději, jak umím...

B: "Tak tohle bys chtěl?"...Zašeptal jsem mu do ucha a poté mu olízl ušní lalůček.
J: "Udělej mi to,"...Zavzdychal mi do rtů.

Okamžitě jsem si podmanil jeho rty a rukama jsem se probojoval přes kalhoty až k jeho penisu, který se v mé ruce přeměnil na tvrdou erekci, která toužila po mém dotyku. Rychle jsem sjížděl po celé jeho délce a neustále ho vášnivě líbal, on mi mezitím pomáhal z mých kalhot a následně se dobil až mému tvrdému penisu, který okamžitě začal třít a druhou rukou zajel do mých vlasů a škubl tak, že jsem svou hlavu zaklonil a slastně vydechl. Vzájemně jsme se honili a jazyky jsme se doslova dusili, ale rozhodně jsme s tím nehodlali skončit to vzrušení, které nám to poskytovalo, bylo opravdu silné. Následně mě vysvobodil z mé košile a já z jeho trička, na což jsem mu jazykem začal laskat tvrdé bradavky a párkrát si do nich kousl, což zapříčinilo, že Justin až sténal bolestí, ale nic nenaznačovalo tomu, že by se mu to příčilo. Poté se nám vyměnila role a tentokrát jsem to byl já, kdo byl namáčknutý ke zdi a jeho hbitý jazýček si hrál s mými bradavkami, v podstatě mě měl ve své moci, nebyl jsem schopný se bránit, vlastně jsem to ani nechtěl. Když si pohrál s mou hrudí tak se jazykem začal přemisťovat přes moje bříško až k mému ztvrdlému penisu, který okamžitě celý pojal do úst a začal mě kouřit tak jako nikdy, alespoň jsem měl takový pocit. Rukama mi svíral zadeček a občas prstem zabloudil až k mému otvoru, který párkrát obkroužil, doslova se mi podlamovala kolena a mé sténání a vzdychání se stupňovalo. Cítil jsem, jak se mi blíží orgasmus a tomu jsem chtěl ještě zabránit... Justina jsem za ruce vytáhl nahoru a zase si rty a jazykem podmanil jeho ústa a rukou jsem pokračoval v masírování jeho údu a přitom jsem jej plácl přes zadek, na což Justin vykřikl bolestí díky modřině, která se mu tam nacházela, ale zasloužil si to. Poté jsem se sehnul ke kalhotám, ze kterých jsem vytáhl kondom, nasadil si ho a s Justinem jsme se sesunuli k zemi, on si lehl na břicho a já na něj a poté jsem do něho rychle a silně vstoupil a jednou rukou jsem jej pevně tisknul na boku a zatímco jsem se v jeho útrobách velmi rychle pohyboval. Jeho sténání se zvyšovalo a mé přírazy sílily, přirážel jsem tak rychle jak jen to šlo a následně jsem dosáhl orgasmu, po kterém následoval i Justinův, který doprovázel velmi hlasitý výkřik. Vystoupil jsem z něho a svalil se vedle něj na podlahu, přičemž jsem ho hladil po jeho vlasech.
Následně jsem si ale začínal uvědomovat, že tohle se stát nemělo, ne proto, že bych sex s Justinem nechtěl, protože byl výborný, ale bylo to proto, že tímhle způsobem rozhodně nezjistím co se s ním děje. Zahnal jsem jedině tak svůj chtíč, ale strach o Justina rozhodně ne a taky jsem věděl, že až zjistí, že jsem ho připravil o práci v jídelně tak mě bude nenávidět.

J: "Tohle mi chybělo,"...Políbil mě.
B: "Co? Šukání na podlaze?"
J: "To taky, ale hlavně ty."
B: "Ty si myslíš, že se něco změnilo?"
J: "Takže to nehodláš vzdát?"
B: "Nehodlám."
J: "Briane, já už opravdu nemůžu,"...Stoupl si a začal pochodovat po bytě.
B: "A myslíš si, že já můžu?"...Následoval jsem jej.
J: "Tak proč s tím nepřestaneš?! Pochop, že mám všechno pod kontrolou!"
B: "Pod kontrolou?! Vždyť sotva udržíš oči, každému lžeš, domu chodíš v noci, nikdy mi neřekneš, kde si byl, tvoje oblečení páchne jak kdyby jsi se koupal v litrech chlastu a na těle máš modřiny... Tomu ty říkáš pod kontrolou?!"
J: "Sakra Briane, přestaň se do toho plést!"
B: "Tak mi to konečně řekni!"
J: "Nemám co!"
B: "Takže mi dál hodláš lhát do očí?"
J: "Já ti ale nelžu!"
B: "Lzeš a proto doufám pochopíš to, co jsem musel udělat."
J: "Co jsi udělal?"
B: "Asi takhle do jídelny už nemusíš chodit."
J: "Co tím myslíš?"
B: "To, že jsi bez práce... Debb tě vyhodila, díky mně podotýkám."...Provokativně jsem se usmál.

Opravdu jsem čekal cokoliv, peprnou nadávku, facku nebo řev, ale tohle opravdu ne, jeho oči se zalily slzami a jeho výraz se přeměnil na dost zoufalý a já v tu chvíli pochopil, že jsem mu opravdu ublížil, jako kdybych mu právě vzal něco co mu v jeho v životě dávalo smysl, něco co miloval...

B: "Justine..."
J: "Nic neříkej, jen už nic neříkej... Nechci nic slyšet."
B: "Musel jsem to udělat, byla to jediná možnost."
J: "A k čemu? Zničit mě?"
B: "Ne pomoct ti."
J: "Tak to ti děkuju, právě si mi zachránil život."

Začal se oblékat a dělal, jako kdybych vedle něho nestál, jako kdyby si přál, abych se vedle něho nenacházel a já absolutně nevěděl, co mu mám říct. Následně se rozešel ke dveřím a mně bylo jasné, že pokud odejde v této náladě tak už si to jen tak nevyžehlím...

B: "Kam jdeš?"
J: "Myslím, že právo tohle vědět si ztratil."
B: "Mám pocit, že jsem ho nikdy neměl."
J: "Popravdě jsou mi tvoje pocity momentálně nějak ukradené,"...Vyšel ze dveří a následně nimi za sebou hlasitě zabouchnul.

Tohle víc v prdeli už být asi opravdu nemůže, můj geniální plán, který jsem vlastně ani neměl, právě ztroskotal a Justin mě podle všeho nenávidí. Jsem vážně na pokraji svých sil a můžu udělat už jen jednu věc, která se Justinovi nebude líbit a popravdě ani mně ne, ale je to jediná naděje.
To co jsem následně udělal mi vůbec nebylo příjemné, ale musel jsem to udělat i když jsem se cítil jako opravdový mizera... Začal jsem mu jak nějaký zoufalec prohledávat věci a následně se mi do ruky dostal i jeho školní batoh, nevěděl jsem co bych asi tak mohl najít mezi učebnicemi, ale pro jistotu jsem se podíval a když jsem zahlédl jeho obsah, tak jsem myslel, že mě moje oči klamou, ale následně jsem se přesvědčil, že je to velmi reálné...
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 10. března 2014 v 7:43 | Reagovat

Co Brian našel? Sakra, já už se teď neumím dočkat dalšího dílu! :-D

2 Janča Janča | Web | 10. března 2014 v 16:27 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že jsi tak nedočkavá :-D :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama