"IT ISN'T WHO YOU LOVE. IT'S HOW YOU LOVE."

"PEOPLE ARE WHO THEY ARE."

Love is a human right...

Muž musí vědět, kdy má přijmout pomoc(8)

9. března 2014 v 7:27 | Janča |  Muž musí vědět, kdy má přijmout pomoc
Nový díl. - 12+

JUSTIN - (Po týdnu)

Bylo by všechno mnohem snazší kdyby se mnou moje druhé já přestalo bojovat a dovolilo mi přijmout veškerou tu pomoc, kterou mi všichni a především Brian nabízejí, ale je těžké se jen tak vzdát, je těžké ukázat tu bolest, kterou skrývám, je těžké nechat ostatní, tedy vlastně Briana nechat říct, že měl pravdu, že jsem jenom naivní kluk, co si usmyslel, že si poradí sám a teď se mu to vymklo z rukou a to já právě nechci, chci jim, ale především sobě dokázat, že na to mám, že dokážu udělat to, co chci bez jakékoli pomoci druhých!

Ale opravdu jsem nečekal, že z jedné lži jich vznikne hned několik, lžu vlastně každému, komu můžu... Brianovi, Debbie, klukům, dokonce i ve škole. Když mám být ve škole, tak jsem v jídelně, když mám být v jídelně tak jsem ve svém novém zaměstnání a když mám být tam, tak jsem alespoň chvíli s Brianem, abych ho zbavil toho podezření, že se mnou něco děje, ale je to čím dál tím těžší a já nevím, jak dlouho to ještě vydržím, jsem opravdu už vyčerpaný na doraz, ale nemůžu přestat, doslova mě to celého pohltilo a mám pocit, že už není cesty zpět.
Dnes se tu zase kroutím jak nějaký striptér na baru a nechávám ty uslintané chlápky, aby mi strkali bankovky za trenky a při tom neodolali plácnutí po mém zadku, já se ale jen usměju nebo dokonce po dotyčném mrknu a vypadám jako někdo kdo je v téhle branži dlouho, ale při tom vlastně nemám ani ponětí co že to vůbec dělám. Je mi ze mě samotného zle, ale i přesto se tu svíjím jak v extázi a předvádím nadrženost, jen abych dostal víc peněz, a pak jen vyděšeně čekám, kdy si jeden z nich zase požádá konkrétně o mě a já se svým rozkrokem budu muset přilepit na ten jeho, protože se mu u něj budu kroutit jak nějaká laciná děvka.
Netrvalo dlouho a jeden z nich si na mě ukázal, srdce mi začalo silně tlouct, ale ve tváři jsem nedával nic najevo, sestoupil jsem z baru a následoval jej ke křeslu, do kterého se usadil jak nějaký král...

"Ahoj blonďáčku."

V tu chvíli jsem měl osypky a husinu po celém těle, ale i nadále jsem se falešně usmíval a začal se před ním smyslně pohybovat, kroutil jsem se a hladil po těle, to prase se mezitím hladilo jednou rukou v rozkroku, a kdyby v té druhé nedržel velký obnos peněz tak bych pravděpodobně utekl pryč, ale ty prachy jsem potřeboval, takže jsem pokračoval v tancování a modlení se aby už byl konec.

"Pojď ke mně,"...Řekl velmi nechutně nadrženým hlasem.

Nenávidím, když se mě dotýkají na místech, kterých by se měl dotýkat jen Brian, ale jsou to pravidla, se kterými jsem souhlasil, takže mi nezbývalo nic jiného než se posadit na klín toho hnusáka, svíjet se na něm a rozkrokem se otírat o ten jeho napěchovaný. Připadalo mi to opravdu nekonečné, ale jeho ruka s bankovkou se za mými spodkami objevovala velice často, takže jsem zatnul zuby a svíjel se dál. Jenže pak začal být nějaký moc dotěrný a zatínání zubů už mi nestačilo, doslova mě olizoval svým slizkým jazykem a rukama mi hladil pozadí a následně mě velice surově zmáčknul až jsem nadskočil bolestí a mě v tu chvíli bylo jasné, že budu mít na zadku nehezkou připomínku tohoto všeho...

"Chtěl bych tě ošukat,"...Zavzdychal mi do ucha.
J: "Já jen tancuji."
"Neboj, bude se ti to líbit."
J: "Řekl jsem, že tohle nedělám,"...Tentokrát jsem to řekl velmi důrazně.
"Ale no tak, určitě mě chceš."
J: "Řekl jsem ne!"

Chtěl jsem od něho odejít, ale když jsem se pokusil zvednout tak mě chytl za paži, za kterou mě velmi pevně stiskl a já si jen mohl představit kolik modřin si odsud dnes odnesu...

J: "Pusť!"

Neposlechl a naopak mě stiskl ještě pevněji a pak mi svůj nechutný jazyk narval až do krku div mě s ním nezadusil, nemohl jsem udělat nic jiného než, že jsem jej do něho kousnul a pak jsem se od něho co nejrychleji zdekoval doslova vyděšený k smrti.
Byl jsem hrozně rád, že moje dnešní šichta skončila a mohl jsem se vydat domů za Brianem, ale ze všeho nejvíc už jsem se chtěl dostat do sprchy a smýt ze sebe toho slizouna, celou cestu jsem se celý klepal a pořád jsem se tak nějak dostával z toho šoku, v hlavě jsem si přehrával, co by se tak mohlo stát, kdybych se nedostal z jeho sevření a bylo mi z toho opravdu mizerně. Když se mi konečně podařilo dostat domu tak jsem byl šťastný jako blecha, Brian už jako obvykle spal, řekl mi dost důrazně, že nehodlá každý den čekat než se uráčím přijít domů, vlastně se spolu od té hádky a sexu v koupelně spolu moc nebavíme a on se ze mě pořád snaží dostat co dělám, ale já z toho pořád vykrucuji jak nejlépe umím a ve většině případů na něho pěkně hnusně řvu a on vlastně dělá to samé, hádáme se tak často jak jen je to možné, ale moje tvrdohlavost a odhodlání vždycky zvítězí.
Zamířil jsem potichu do koupelny, a abych ho nevzbudil tak jsem za sebou zavřel dveře. Začal jsem se odstrojovat a poprvé jsem měl možnost spatřit modřiny, které se mi začaly rýsovat na paži a pozadí a nebyly moc hezké a už vůbec ne malé, bylo mi jasné, že až je Brian uvidí tak to nebude vůbec příjemné a já neměl ponětí jak je mám skrýt, ale ze všeho nejdůležitější pro mě momentálně bylo, abych se dostal do sprchy, a taky jsem tam rovnou zamířil. Jakmile na mě začaly dopadat horké provazce vody tak jsem měl pocit jako bych se pomalu rozpouštěl, všechno ta napětí a strach ze mě začali odcházet, ale stejně tak mé slzy si začaly drát cestičku ven a dostatek síly na to abych je zadržel, jsem opravdu neměl, doslova jsem se podél stěny sesunul k zemi a nezastavitelně brečel, popravdě jsem se dost nenáviděl a něco uvnitř mě si začínalo myslet, že takhle už to dál nejde. Když se mi po nějaké chvíli podařilo sebrat nejen emocionálně ale i ze země, tak jsem vyšel ze sprchy, osušil jsem se a vydal se za Brianem do postele. Natiskl jsem se na jeho nahé tělo, co nejvíc jsem mohl, potřeboval jsem cítit to bezpečí, které mi může poskytnout jen jeho náruč, hlavu jsem položil na jeho hruď a ruku přehodil přes jeho pas, poté jsem jej jemně políbil na rty, něco jako gesto omluvy za tohle všechno a po chvíli se mi podařilo usnout, ale místo vysvobozujícího snu mě zastihla děsivá noční můra.

BRIAN

S Justinem poslední týden neděláme nic jiného než, že se hádáme a já už jsem z toho opravdu vyčerpaný a otrávený. Myslel jsem, že po tom divokém sexu v koupelně se to alespoň trochu vrátí do normálu a že třeba přijme mou pomoc, ale zdá se, že se to naopak spíš zhoršilo a já už jsem doslova zoufalý, už ani nevím jak mu pomoct, vyčerpal jsem všechny možnosti. Justin už na sebe ani nenechá sáhnout, kdykoliv se pokusím o bližší kontakt tak se vždy nějak vymluví anebo je až moc unavený po tom co celou noc dělá, ačkoliv nevím co to je a to mě velmi děsí. Už si ani nepamatuji, kdy naposledy se naše rty spojily v jedny nebo kdy jsem ho jen tak chytl za ruku, v podstatě je zázrak když se mi dva střetneme doma, no zázrak vlastně tak úplně ne když se neustále provokujeme a řveme na sebe a já ze všeho nejvíc chci, aby se mi vrátil ten Justin, který mě udělal šťastným už jen tím, že se na mě usmál.
Když jsem se ráno probudil a spatřil Justina, jak spí natisknutý až u mě tak jsem se cítil opravdu příjemně, bylo hezké ho po tak dlouhé době držet a alespoň ho políbit do vlasů, jenže pak jsem si uvědomil, že Justin zase dorazil až pozdě v noci a jako obvykle mi neřekne, kde byl, nemá už ani cenu se ho ptát, jsem z toho hádání už unavený, takže jsem se jen vymanil z jeho sevření a vydal se vysprchovat. V koupelně to bylo jak po výbuchu bomby, všude bylo poházené jeho oblečení a když jsem ho začal sbírat tak jsem ucítil, že nesnesitelně zapáchá cigaretami a alkoholem jako by se v tom doslova koupal a mně vůbec nešlo do hlavy, kde k takovému zápachu přišel, protože i Babylon oproti tomuhle voní po levanduli. Dal jsem si rychlou sprchu, připravil se do Kinneticu a po tom bylo na čase, abych ho dostal z postele, jinak by zase zaspal a do té školy už by nemělo smysl se vracet.

B: "Vstávej!"...Strhl jsem z něj peřinu.

Ale pak jsem spatřil modřiny, které pokrývaly jeho pozadí a paži a poté když jsem si uvědomil, že ty modřiny představují otisky ruky tak jsem se zděsil, nechápal jsem, co to má znamenat a kde k tomu přišel...

J: "Sakra Briane!"
B: "Co se ti stalo?"
J: "Nic!"
B: "Tomuhle říkáš nic?"
J: "Jsou to jenom modřiny, není to nic neobvyklého."
B: "Vždyť to vypadá jak kdyby..."
J: "Přestaň to řešit, není totiž co!"
B: "Já už toho mám dost Justine, buď mi řekni co se to s tebou v poslední době děje a kde si přišel k těm modřinám nebo..."
J: "Nebo co?! Vyhodíš mě odsud?"

Popravdě jsem chtěl říct přesně tohle, ale radši jsem zkousnul jazyk, protože jsem si uvědomil, že on by opravdu odešel až tak tvrdohlavej je a já vůbec netušil, jak na tohle mám reagovat, už zase se mu podařilo to co nikomu jinému ne, už zase mě zahnal do kouta a zbavil slova.

J: "Tak co?!"
B: "Copak nechápeš, že ti chci jen pomoct!"
J: "Briane, já už nevím kolikrát ti mám ještě říct, že to nechci!"
B: "Víš co? Už se neobtěžuj, protože já to vzdávám."

S tímhle oznámením jsem odešel do práce nabroušený víc než jindy, ale moje snaha o to mu pomoct, právě skončila nemám na to sílu, ale odhodlání zjistit co vše se za tímhle jeho tajemným chováním skrývá, se naopak umocnilo a je mi jedno co všechno budu muset podstoupit, já to totiž zjistím i kdybych ho u toho měl vlastnoručně zabít.

JUSTIN

Přesně tomuhle jsem se chtěl vyhnout, ale ty modřiny mě absolutně zradily, nemohl jsem mu říct, kde a jak jsem k nim přišel, protože jsem věděl, že by nejdřív přizabil mě a pak by si našel toho slizouna a dal mu co proto za tu že se mě tak surově dotýkal a za to co si ke mně dovoloval i přes mé odmítání, vím čeho všeho je Brian schopný, když jde o mé bezpečí a o to že by o mě měl přijít i když mi nikdy nepřizná, že mě miluje. Ale rozhodnutí, které jsem v noci učinil o tom, že se vzdám a přijmu Brianovi peníze, se ráno rozplynulo a můj vztek se zněkolikanásobil, v tu chvíli jsem si chtěl ještě víc dokázat, že na to mám a Brianovi ukázat, že si poradím i bez jeho pomoci.
Vyhrabal jsem se z postele, ještě jednou se osprchoval a místo do školy jsem se vydal na svou ranní šichtu do jídelny s tím, že jsem Debb lhal o tom, že mám dnes ve škole volno, jsem doslova uvězněný v pavučině lží.

Debbie: "Už jsem myslela, že dneska nedorazíš."
J: "Promiň Debb, ale dostat se z postele bylo náročnější, než jsem si myslel."
Debbie: "A mám pocit, že spánku si moc nedal vždyť sotva udržíš oči."
J: "Jsem v pohodě Debb neboj."
Debbie: "Asi bych si měla promluvit s Brianem."
J: "A to proč proboha?"
Debbie: "Proto, aby tě v noci místo sexu nechal trochu vyspat, když ví, že to máš se školou a s jídelnou takhle složité."
J: "Jo jasně, já mu to nějak naznačím."
Debbie: "To doufám, nerada bych tě tady sbírala z podlahy."
J: "Neboj se, všechno mám pod kontrolou."
Debbie: "To jsem ráda, tak mazej do práce, ať nám tu neumřou hlady."
J: "Už jdu na to."

Vždyť to říkám lžu, komu můžu, zatímco si Debb myslí, že jsem vyčerpaný po neustálém nočním sexu s Brianem tak ve skutečnosti jsme si to spolu nerozdali už pěkně dlouho, nedokážu s ním mít sex když v podstatě chvíli před příchodem domu jsem se lepil na ty nadržený prasáky, jen abych si vydělal prachy, ale jsem si jistý, že Brian tohle dlouho nevydrží, vlastně už i já s tím mám velké problémy, jen nevím jak to vyřešit bez toho abych Brianovi neublížil, když vlastně cokoliv co udělám mu jistě ublíží!
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 9. března 2014 v 16:23 | Reagovat

To je doslova šílené situace. A Justin asi neví, jak z toho ven. A Brian má strach :-(

2 Janča Janča | Web | 9. března 2014 v 17:50 | Reagovat

[1]: Já osobně nevím co bych v takové situaci dělala, myslím, že to musí být opravdu nesnesitelné :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama