Muž musí vědět, kdy má přijmout pomoc(6)

7. března 2014 v 7:51 | Janča |  Muž musí vědět, kdy má přijmout pomoc
Nový díl. - Až po napsání posledního slova jsem si uvědomila menší nesrovnalost a to ta, že Brian už má Kinnetic, ačkoliv by se tenhle příběh měl týkat druhé série tak snad mi tenhle malý prohřešek odpustíte Usmívající seSmějící se Už se mi to nechce přepisovat Smějící se

JUSTIN

Asi už bych mohl svojí situaci popsat za zoufalou, ne to je špatné vyjádření, sebe bych mohl označit za zoufalce a pokrytce za to, že jsem ochotný klesnout na takovou úroveň, na takové dno, jen abych nemusel zas a znovu přijmout Brianovu nabídku o pomoc, abych mu dokázal, že jsem chlap, který si umí poradit a pomoct sám. Proto jsem se uchýlil k něčemu, pro což ani vlastně nemám označení, jen vím, že to musím udělat, abych se konečně postavil na vlastní nohy a přestal v Brianových očích vypadat jako ten 17 letý naivní kluk, ale jako muž, který je schopný a který nepotřebuje ničí pomoc a jsem ochotný pro to udělat cokoliv, klidně i sám sebe takhle zostudit!

Nechci to vysvětlovat, vlastně ani nemůžu, protože nevím jak, vím jen to, že jsem se tím černovlasým pohledným klukem, jehož jméno je mi teď už známé a zní Scott, nechal odvést dovnitř, na místo, které mě vyděsilo k smrti, nechal jsem se jím zavést za majitelem toho podniku nebo baru nebo bordelu sám si tím nejsem jistý a jako nějaký zoufalý kluk jsem žádal aby mě zaměstnal, po nějaké chvíli smlouvání se mi podařilo uspět, nejspíš kdybych nebyl blonďák s pěkným zadkem, který mu s jistotou vydělá slušný peníze tak by na moje podmínky jistě nepřistoupil, ale já mám to štěstí, že takový jsem, takže jsem mohl určit alespoň nějaká pravidla, která zněla, že s nikým nehodlám spát, jen tancovat a odcházet před třetí, abych stihl přijít včas domu tak jak to mám smluvené s Brianem a já naopak musel souhlasit s jeho pravidly, které zněly, že o tomhle nesmím nikomu říct, že přijdu kdykoliv si řeknou a pokud hodlám jen tancovat, tak to nebude obsahovat pouze kroucení se na baru, ale taky kroucení se v klíně těch slizounů, kteří na mě smějí šahat, ale dál zajít nesmějí pokud sám nebudu chtít, když se to tak vezme tak Scott měl pravdu v tom že se šéfem dá v klidu domluvit, ale i tak jsem z toho měl nepříjemný pocit kolem žaludku, který jsem ale následně musel dát stranou, protože dohoda obsahovala, že musím začít hned a jelikož čas už se blížil ke třetí hodině tak jsem dnes musel zůstat déle, aby si vyzkoušeli jestli za to vůbec stojím. Kroutil jsem se na baru jak nějaký striptér, na sobě jsem musel mít jejich prádlo, které se mi zařezávalo, až kdo ví kam a neustále jsem musel snášet ty toužebné pohledy všech těch upocených, dvoumetrových chlapů, kteří toužili mě hned na baru ošukat. Ale to vše bylo vlastně v pohodě, protože to co po tom následovalo, bylo mnohem horší, jeden z těch chlápků si zažádal o soukromý taneček, v tu chvíli jsem se cítil opravdu hrozně, ale neměl jsem na vybranou, byla tu pravidla a pokud oni respektovali moje, musel jsem já ty jejich. Chytl mě svojí zpocenou rukou za tu mou a začal mě tahat k jednomu křeslu, kde se uvelebil a já mohl vidět, že jeho rozkrok už se začíná zdvihat, bylo mi z toho zle, ale tvářil jsem se jako profesionál, jako někdo kdo to dělá dlouho a pak jsem začal... Kroutil jsem se před ním a rukama putoval po svém těle, následně si mě strhl k sobě na klín a já jsem svým rozkrokem následkem toho tancování, nebo co jsem to vlastně vůbec předváděl, musel třít o ten jeho, myslel jsem, že na světě nemůže existovat věc, která by mi ho nedokázala postavit, ale dnes jsem se přesvědčil o opaku, spíše než vzrušení jsem cítil, jak se mi slzy chtějí drát zespod víček, ale nedal jsem jim prostor, jsem přece chlap.
Když se z mé zkušební noci stalo oficiálně moje nové zaměstnání, tak mě konečně pustili domu, páchnul jsem cigaretami a chlastem a už jsem to ze sebe chtěl co nejrychleji smýt, hlavně toho slizouna, ale čím víc jsem se blížil domů, tím víc se mi tam nechtělo, dokázal jsem si živě představit Briana, to jak se bude vztekat jenom, že ne navenek, bude to v sobě dusit, tvářit se jako že je vše v pohodě a pak mi to v nejméně vhodnou chvíli předhodí na stříbrném podnose. Byl jsem opravdu vynervovaný, měl jsem být doma už před třemi hodina a za další dvě se musím vypravit do školy, jsem z toho absolutně vyčerpaný, ale mé odhodlání se mě stále drží.
Když jsem otevřel tak jsem čekal, že ho hned uvidím anebo že se odněkud vyloupne, ale nic takové se nekonalo, šel jsem dál a našel ho v posteli, jak spí. Vypadal dokonale, hrozně moc jsem si chtěl k němu přilehnout a usnout v jeho objetí, ale nemohl jsem, stačilo, že mu budu muset lhát, nezasloužil si, abych se na něj mačkal ulepenej od toho hnusu. Zamířil jsem rovnou do sprchy a bylo to úžasné, ten pocit když jsem to ze sebe smýval, ale najednou mi začaly téct slzy, už jsem neměl před kým je skrývat a navíc je tekoucí voda dost dobře maskovala, bylo mi příšerně, ale neměl jsem na vybranou.
Po nějakých deseti minutách jsem vylezl, abych si stihl alespoň na hodinu ještě odpočinout než půjdu do školy, ale když jsem dorazil do ložnice, tak byl Brian vzhůru a seděl na okraji postele s rukama složenýma na prsou a s výrazem, který nedokážu a ani vlastně nechci definovat...

J: "Ahoj,"...Uznávám, že takhle začít nebyl ten nejlepší nápad.
B: "Ahoj? To je nějakej vtip?"
J: "Prosím, Briane, teď ne, chci se trochu vyspat."
B: "Jo tak ty se chceš vyspat, jako myslíš na tu hodinu, než se budeš moct zase zvednout a jít do školy?"
J: "Aspoň něco,"...Zahučel jsem do postele a přikryl se.
B: "Tak na to zapomeň,"...Strhl ze mě peřinu.
J: "Bože, co to děláš?"
B: "Já se ptám tebe, kde si byl?"
J: "Něco jsem si musel zařídit."
B: "A co?"
J: "Prostě něco."
B: "Jo, nebo někoho,"...Zamumlal a odešel jako obvykle do koupelny.

A to jsem si myslel, že bude hrát mrtvýho brouka, ale já neměl sílu se s ním o něčem dohadovat anebo mu do očí muset říkat lži, na to jsem byl až moc unavený a netrvalo dlouho a už jsem nevěděl o světě.

BRIAN

Myslel jsem, že ho snad něčím praštím anebo ho uškrtím holýma rukama a málem jsem to i udělal, ale radši jsem zase zalezl do koupelny, kde jsem si alespoň shladil obličej a trošku se uklidnil, potom jsem se chtěl vrátit zpátky a trochu si s ním promluvit, špatně, měl jsem sto chutí na něho řvát a přinejmenším ho přetáhnout polštářem, aby se mu rozsvítilo a abych se mu pomstil za to, že mě nechal se celou noc strachovat, jestli se mu náhodou něco nestalo anebo ještě líp jestli třeba neskončil v posteli někoho jiného, ale z něho nakonec vypadlo, že si musel něco zařídit, skvělý ono je totiž normální si v noci něco zařizovat, že?
Ale jen co jsem vyšel z koupelny a zahlédl, že už stihl usnout a že vypadá hrozně vyčerpaně, tak jsem se na nic nezmohl, jen jsem ze země sebral tu peřinu, kterou jsem mu vzal a zase jej s ní přikryl a pak jsem ho pohladil po tváři, "Ty mě zničíš Sunshine," zašeptal jsem, políbil ho na čelo a pak jsem se šel vypravit do práce, ještě než jsem odešel tak jsem mu nařídil budík, aby nezaspal, a potom jsem odešel do Kinneticu.

Ted: "Ježíš marja, spal si vůbec?"
B: "Ani se neptej."
Ted: "Udělám ti kafe."
B: "Díky a hodně silný prosím."
Ted: "Jasně hned to bude."

Přiznávám, že jsem na Kinnetic, na práci a ani na nic jiného neměl sebemenší pomyšlení, jediné co jsem chtěl bylo se zvednout a jít domů za Justinem... Ale počkat ten šel vlastně do školy a potom půjde do jídelny a potom si zase do šesti do rána bude něco zařizovat tak proč vlastně chodit domu, když to spíš představuje jen čtyři pekelné stěny obklopující samotu.

Ted: "Tady je to kafe."
B: "Jsi můj zachránce."
Ted: "Vždy k službám."
B: "Když už o tom mluvíš, nemohl bys za mě dodělat tyhle papíry?"
Ted: "Začínám svého prohlášení litovat, ale dej to sem, pochybuju, že dnes udržíš oči natož propisku."
B: "Děkuju, Tede."

Byl jsem úplně odrovnaný, aby taky ne když jsem v podstatě usnul asi dvacet minut před Justinovým příchodem a to jen proto, že už mi profackovávání sám sebe, abych udržel oči, nepomáhalo, takže je úplně pochopitelné, že jakmile se za Tedem zaklaply dveře, tak jsem složil hlavu na stůl a do několika minut jsem byl mrtvej.

Ted: "Briane,"...Začal se mnou cloumat.
B: "Co, co je?"
Ted: "Musíš vstát, už je večer."
B: "Cože?!"
Ted: "Nechtěl jsem tě budit vypadal jsi jak..."
B: "Nekomentuj to."
Ted: "Dobře."
B: "Tak to bych měl asi začít něco dělat."
Ted: "Běž domů, já to tu nějak zvládnu."
B: "To nejde."
Ted: "Jen jdi, potřebuješ postel a předpokládám, že dotyčného v ní taky."
B: "Díky."
Ted: "Není zač."

Nikdy v životě jsem Theodhora nemiloval víc a málem jsem mu zulíbal nohy, ale po spaní na desce stolu bych se ani nepřeklonil, natož se pak narovnal. Snažil jsem se domů dostat, co nejrychleji jsem mohl, nejen kvůli té úžasné, měkké a obrovské posteli, po které jsem přímo prahnul, ale taky proto, že jsem tak nějak doufal, že Justin bude ještě doma a podle všeho se na mě štěstí dneska obrátilo. Našel jsem ho spícího v posteli a měl jsem takový dojem, že z ní dneska nevylezl, takhle mu ty peníze na školné budou brzo k ničemu, ale je to jeho boj, jen na čase ho nechat, ať udělá co uzná za vhodné a až bude připravený mou nabídku přijmout, budu ochotný mu ji poskytnout.
Svlékl jsem ze sebe oblek i boxerky a ulehl jsem v těsné blízkosti k Justinovi, ležel na boku takže jsem ho mohl zezadu krásně obejmout, opravdu jsem měl sto chutí ho zabít, protože jeho dokonalé tělo se u mě nacházelo zcela nahé a během chvíle ho má erekce musela tlačit do pozadí, ale on byl natolik vytuhlej, že to s ním ani nepohnulo, ostatně vlastně ani se mnou, to spíš jen můj penis měl toužebnou chvilku, ale tentokrát vyhrála má únava a já po dlouhé době usnul s dobrým pocitem díky přítomnosti Justina v mé náruči.
To vše se ale zhruba o půlnoci změnilo, probudil jsem a zjistil, že je Justin pryč, prošel jsem celý byt a nikde ho nenašel, jediné co jsem mohl udělat bylo připravit se na další noc strachu a nevědomí...
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 7. března 2014 v 15:59 | Reagovat

Komu není rady, tomu není pomoci... To, jak jsi napsala tu scénu v tom baru s tím soukromým tanečkem, to je přesně důvod, proč bych takovou práci nemohla dělat :( Doufám, že ani Justin ji nebude dělat moc dlouho.
Briana je mi taky strašně líto, mít takové starosti a ještě je dusit v sobě...

A mimochodem k té tvojí poznámce na začátku, jsem jedna z těch, kteří ti ten prohřešek odpustí s lehkým srdcem :-D :-D :-D

2 Janča Janča | Web | 7. března 2014 v 18:15 | Reagovat

[1]: Být Brianem tak bych Justina minimálně přizabila!
Jsem ráda, že je mi to odpuštěno :-D :-D  Příště si budu dávat větší pozor :-D

3 Jane Jane | Web | 7. března 2014 v 19:07 | Reagovat

[2]: Já myslím, že když je to tak hezky napsané, tak to prostě můžeme opomenout :-D
Krom toho, není člověka, který by sem tam něco neopomenul :-D

4 Janča Janča | Web | 7. března 2014 v 21:24 | Reagovat

[3]: Tak děkuju :-)

5 Tonicka Tonicka | 8. března 2014 v 17:38 | Reagovat

Nprosto dokonale, protoze ten zacatek byl tak pekne napsanej vsechny Justinovo pocity byly tak uzasne popsane, ten jeho strach, nechut, obavy, ale taky to odhodlani ze to proste musi udelat jenom proto aby sobe i Brianovi dokazal ze je to muz ja vazne nemam slov, protoze to bylo fakt naprosto uzasny a popravde nevim na ci jsem strane :-D jestli na Brianovo nebo na Justivovo, protoze chapu Briana chce mu pomoct, protoze ho miluje i kdyz to nedava na jevo, ale zase na druhou stranu chapu i Justina chce byt muz ktery vsechno zvladne je to vazne tezky :-D
Kazdopadne jsou to oba blazni a neni jim  pomoci :-D

6 Janča Janča | Web | 9. března 2014 v 7:37 | Reagovat

[5]: Vybrat si stranu je taky pro mě dost složité...
A děkuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama