Muž musí vědět, kdy má přijmout pomoc(16)

16. března 2014 v 20:11 | Janča |  Muž musí vědět, kdy má přijmout pomoc
Předposlední díl. - 18+

JUSTIN

Všechno se se mnou točilo, měl jsem pocit jako bych měl minimálně omdlít ne-li umřít. Celý jsem se třásl, hlava mi třeštila a jazyk jsem měl jako svázaný, ruce jsem nemohl absolutně ovládat, takže snaha zastavit je aby se mě přestali dotýkat, byla zcela nemožná a já se nemohl vůbec nijak bránit. Všichni mě olizovali a osahávali a já se ze všech sil snažil, aby přestali, ale neměl jsem vůbec žádnou sílu, rukama mi zajížděli až k penisu a do ucha mi vzdychali nechutná slova. Chtělo se mi brečet, ale ani to jsem nedokázal, to co mi dali do pití, bylo opravdu silné a zbavilo mě to schopnosti se hýbat a mluvit. V hlavě jsem pořád myslel jen na jednu jedinou osobu a to na Briana, tak moc jsem ho potřeboval, prosil jsem v duchu, aby mi pomohl, chtěl jsem ho alespoň ještě jednou spatřit a v tu chvíli i přes drogu, která mi zabraňovala něco udělat, jsem sebral veškerou sílu, kterou se mi v sobě podařilo najít, a vymanil jsem se ze seskupení dost opilých nadržených prasat. Nohy se mi pletly a místnost se se mnou točila, měl jsem pocit, že za chvíli spadnu na zem, ale snažil jsem se na nohou udržet děj se, co děj. Po chvíli se mi nějakým zázrakem podařilo najít moje věci, ve kterých jsem nalezl i můj telefon a následně jsem s ním zamířil na záchody, kde jsem se opřel o stěnu a poté sesunul k zemi. Podařilo se mi vytočit Brianovo číslo a alespoň nepatrně držet telefon u svého ucha, a když jsem nakonec po nekonečné chvíli zaslechl Briana tak jsem měl pocit, že se štěstím rozplynu, bylo to naprosto nepopsatelné a nádherné.

Snažil jsem se mu říct co se děje, ale můj svázaný jazyk mi zakazoval propustit jakákoliv slova, doslova jsem bojoval se svými hlasivkami a hrdlem, vlastně s celými ústy, ale nakonec jsem svůj boj vyhrál a alespoň trochu se mi podařilo říct Brianovi co se děje aby mi přijel pomoc, pak už jsem viděl jen tmu a na těle cítil nepříjemnou kousavou zimu. Ale pak když jsem zaslechl ten vysvobozující zvuk v podobě Brianova krásně sametového hlasu, tak jsem měl pocit, že se mi to jen zdá, že jsem zemřel a tohle je moje nebe, ale když se mě dotkly jeho horké ruce tak jsem věděl, že tohle není jen moje bujná fantazie, ale nádherná skutečnost. Cítil jsem, jak mě zvedá z podlahy a bere mě do náruče, automaticky ačkoliv to bylo velmi těžké jsem si obmotal ruce kolem jeho krku a nechal jsem se jím odnést do auta!
Jakmile jsme se dostali domu nebo ještě lépe do sprchy tak jsem měl pocit, že se pomalu rozpouštím, ta zima, která se mě celou dobu držela, se začala vytrácet a vědomí toho, že Brian je u mě, mě dělalo neskutečně šťastným a pak když jsme se ocitli v posteli a já cítil hebkost jeho kůže na svém těle tak jsem věděl, že tohohle už se nikdy nehodlám vzdát.
Když jsem se ráno probudil a zahlédl, že místo vedle mě je prázdné tak jsem se lekl, bál jsem se, že tohle všechno byl jen sen, ale jakmile jsem si uvědomil, že se vážně nacházím u Briana doma v jeho posteli tak jsem věděl, že už se nemám čeho bát, teda možná jen toho, že Brian už mě za to všechno co jsem mu udělal, nebude chtít a to opravdu nevím, co bych potom dělal, kam bych šel, kým bych byl.
Bylo mi přímo mizerně a měl jsem pocit, že se mi hlava za chvíli rozskočí, ale ani to mi nezabránilo, abych se šel porozhlédnout po tak dlouho nespatřeném místě. Všechno mi tady tak moc chybělo, měl jsem pocit, jako kdybych to tady neviděl celou věčnost, a ze všeho nejvíc jsem chtěl, abych odtud už nikdy nemusel odejít, ale vím, že tohle bude chtít mnohem víc než jen omluvu.
Z Brianova oblečení jsem čichal jeho krásnou vůni, po které jsem touhou mohl zešílet, každý den jsem myslel na to, jak krásně voní, na jeho hebkou kůži a na jeho polibky, kterými mi dává najevo, jak moc mě miluje a nebyl den, kdy bych kvůli tomu neuronil alespoň jednu slzu, ale teď jsem tady připravený bojovat za to čeho jsem se jen tak vzdal kvůli tomu, abych si něco dokázal.

B: "Voním?"...Zničehonic se ozvalo za mnou.
J: "Promiň, já jsem jen potřeboval... To, to je jedno,"...Odložil jsem jeho košili ze které jsem doteď doslova nasával tu krásnou vůni.
B: "Jak ti je?"
J: "Mnohem líp děkuju."
B: "To jsem rád."
J: "Kde jsi byl?"
B: "Došel jsem ti pro snídani, bylo mi jasné, že budeš mít hlad."
J: "Bože děkuju, já doslova umírám."
B: "Tady to je."
J: "Mňam ty jsi zázrak."
B: "Já vím."
J: "Ty zase někam jdeš?"
B: "Jo Ted volal, že je to něco urgentního, takže se tam musím stavit."
J: "Aha tak to bych asi měl jít."
B: "A proč?"
J: "No vzhledem k tomu, že..."
B: "Nech to být Justine a klidně tu zůstaň."
J: "Dobře děkuju."

Věděl jsem, že tohle bylo až moc jednoduché a že to bude mít ještě nějaké pokračování, protože Brian by mi rozhodně jen tak neodpustil, hlavně ne bez toho, abych mu všechno vysvětlil, především ten včerejšek a taky jsem mu konečně chtěl říct, že jsem s tím skončil, jenže teď jsem nemohl, protože zaprvé Brian odešel do Kinneticu a za druhé to musí proběhnout jinak než jen takovým plácnutím u snídaně.
Celý den jsem se připravoval na to, co musím udělat... Uklidil jsem loft, který mi připal úplně ve stejném stavu, jako když jsem ho před více než týdnem opouštěl tudíž jako po výbuchu, nakoupil jsem jahody, svíčky a šampaňský, trošku se dal do gala a čekal, než se Brian vrátí. Měl jsem z toho opravdu hrůzu, z toho že mě odmítne nebo že ho tímhle spíš ještě naštvu, vím, jak moc nesnáší romantický gesta, ale tohle byla v podstatě moje poslední šance.

BRIAN

Tohle pro mě bylo těžší, než se zdálo, ale ne proto, že bych se zlobil nebo že by mě pohltil vztek, bylo to proto, že jsem byl tak hrozně rád, že je Justin v pořádku a hlavně, že je zase u mě. Nechtěl jsem na něho křičet nebo ho nutit aby mi všechno vysvětlil, protože jsem se bál, že by mi zase odešel. Nejtěžší na tom ale bylo že jak jsem tam tak před ním stál tak jsem v tu chvíli moc toužil ho políbit na ty jeho plné rty, dotknout se té jeho hebké kůže, ve skutečnosti jsem se s ním v tu chvíli chtěl pomilovat... Já Brian Kinney který jsem dřív ani nevěděl, co tohle slovo znamená, jsem se chtěl s někým milovat, ale nemohl jsem já se v tu chvíli i bál s ním být v jedné místnosti aby se to zase nestočilo k něčemu, co by ho donutilo odejít, protože znova bych to nezvládnul.
V Kinneticu jsem mohl myslet jen na něho na to, že už bych chtěl jít domu za ním, ale taky jsem trochu bál, že nebudu mít za kým, že třeba zase odešel a tentokrát už se opravdu nevrátí. Ta Tedova urgentnost v podobě neodkladných klientů pro mě představovala nehorázné utrpení a nesnesitelné mučení, opakovat jim stále dokola to samé aby pochopili, jak já funguju a všechny podmínky naší smlouvy s hlavou plnou Justina bylo vážně vyčerpávající, potřeboval jsem ho tak moc, že jsem nehty zarýval hluboko do svého křesla a několikrát jsem si téměř ukousnul jazyk, když jsem se snažil zabránit tomu, abych na ně nezačal zběsile řvát, aby už konečně vypadli a nechali mě jít domu za Justinem. Když jsem se jich po pár hodinách zbavil tak jsem měl pocit, že mě osvítil bůh, nehorázně se mi ulevilo a vědomí, že teď už můžu jít za ním, mě velmi potěšilo.
Jakmile jsem se dostal ke dveřím mého loftu tak jsem se v duchu doslova pomodlil, aby tohle všechno dopadlo dobře, abych nic neposral a aby se mnou Justin chtěl zůstat, jenže jsem ještě ani nedal klíč do zámku a už se mi něco nezdálo, byla to taková atmosféra, kterou ani nedokážu popsat a pak když jsem vešel tak jsem myslel, že se mi to jen zdá. Všude byly zapálené svíčky, na stole byla připravená večeře a Justin vypadal naprosto dokonale málem si mi podlomila kolena z toho, jak byl krásný, ten jeho úsměv mě téměř roztavil, oblečení do kterého byl oděný ho dělalo ještě dokonalejším, všechno bylo naprosto perfektní a nechápu jak se mi to tak moc mohlo líbit, když každý kousek toho zaváněl romantikou... Směšnou romantikou.

B: "Co to všechno má znamenat?"
J: "Jen takový můj zoufalý pokus o to abys mi odpustil."
B: "Justine..."
J: "Vím, že si to nezasloužím a taky že jsem byl idiot, že rozhodnutí, které jsem učinil, byla ta největší chyba v mém životě a že jsem ti hodně ublížil, ale já tě prosím dej mi ještě šanci a přísahám, že do toho baru už nikdy nevlezu."

Stál tam přede mnou téměř se slzami v očích a prosil mě o odpuštění, ale to nevěděl, že já už jsem mu dávno odpustil a že já jsem tím, kdo by o něj měl žádat, kdo by měl žádat o další šanci, to já jsem ho nechal jít, takže jsem nemohl udělat nic jiného, než že jsem šel až těsně k němu a za zátylek jsem si jej přitáhl k polibku, k tomu nejsladšímu polibku v mém životě, ta chuť kterou mi poskytovaly jeho rty a jazyk byla dokonalá a nenahraditelná. Tyhle polibky mi chyběly tam moc, že jsem z toho málem zešílel.

B: "Tak co máme k večeři?"...Zeptal jsem se potom co se mi podařilo odlepit od jeho úst.
J: "Jambalayu."
B: "Děkuju bože,"...Tohle jídlo mi taky moc chybělo.
J: "Hádám, že tvoje chuťové buňky už po ní přímo prahnou."
B: "Tak mě tu nezdržuj a jdeme jíst,"...Ještě jednou jsem jej políbil a usadil se ke stolu.

Celou dobu jsem ho musel pozorovat, ty jeho krásné modré oči, ty jeho dokonalé blonďaté vlasy a pak taky ty kouzelné úsměvy, které mi věnoval, pokaždé když zpozoroval, že ho sleduji, všechno to ve mně vyvolávalo neuvěřitelnou radost a štěstí, nechtěl jsem, aby tenhle okamžik někdy skončil.
Po večeři jsem se jím nechal odvést do ložnice k další části jeho napravování, které obsahovalo jahody s čokoládou a šampaňské. Posadil mě na postel a obkročmo si na mě sedl a vískal mě ve vlasech, zatímco jsem ho líbal na krk. Poté vzal jednu jahodu namočenou v čokoládě a přiložil mi jí k ústům a já se okamžitě do této dobroty zakousl a nechal si jí rozplynout na jazyku, přičemž jsem dal polibkem ochutnat i Justinovi. Následně mě začal zbavovat mého oblečení, hezky jeden knoflíček mé košile za druhým a poté se přemístil k mému opasku a poklopci, které naučenými pohyby rozepnul. Začal mě jemně dráždit na špičce mého penisu, zatímco svými rty opečovával ty mé a já jsem se polibky snažil prohlubovat, potřeboval jsem cítit jeho jazyk ve svých ústech a stejně jako on mě před chvíli jsem ho začal zbavovat oblečení.
Položil jsem jej na postel pod sebe a jazykem jsem přejel přes jeho krční tepnu, od které jsem se přemístil k jeho ztvrdlým bradavkám a jemně jsem zapojil i zuby. Poté jsem se přemístil k jeho tvrdému vztyčenému penisu, který doslova pulsoval a velmi toužil po mých dotecích a ústech. Olízl jsem jej od kořene až ke špičce, kterou jsem následně jazykem obkroužil a poté jsem jej pojal do úst celého. Připadalo mi to jako věčnost co jsem chuť jeho penisu necítil na svém jazyku, ve svých ústech, Justin mi dával najevo, že se mu to velice líbí, prohýbal se v zádech a sténal jako blázen. Pomalu jsem se od jeho penisu začal zase vracet k jeho plným jemným rtům, kterými si mě okamžitě podmanil a mezitím mě překulil pod sebe. Nevím, jak to udělal, ale najednou mě měl ve své moci, nedokázal jsem se bránit a vlastně jsem to ani nechtěl a nechal jsem ho ať si se mnou hraje, jeho ústa a ruce mi dopřávali něco neuvěřitelného a já jsem zažíval nepopsatelný elektrizující pocit. Ze stolku jsem si vzal kondom a chtěl jsem jej rozbalit, ale Justin mě zastavil a sebral mi ho z ruky přičemž se mi hluboce zadíval do očí a mně v tu chvíli bylo úplně jasné co má na mysli, jen už jsem si nebyl tolik jistý tím, že se tomu chci bránit...

B: "Co to děláš, Justine?"
J: "Chci být v tobě, potřebuju tě,"...Zavzdychal mi do ucha.
B: "Udělej to."

Nedokážu to vysvětlit, ale v tu chvíli jsem to taky chtěl, potřeboval jsem cítit jeho penis v sobě, jeho pronikání do mě a následné přirážení. Lehl jsem si na břicho a Justin začal s přípravou, nejprve jen kroužil prstem kolem mého otvoru a líbal mě na záda a následně sjel jazykem po mé páteři až mezi mé půlky a jeho hbitý jazýček mi dopřával něco neuvěřitelného.
"Sunshine!"Frustrovaně jsem zasténal, když se jeho jazyk vzdálil od mého otvoru, ale neotálel a prsty začal nanášet lubrikant, aby zabránil případné bolesti. Poté si nasadil kondom a velmi opatrně do mě začal pronikat, nejprve jen špičku, poté další kousek a další až se ve mně nacházel celý a v ten moment jsem trochu sykl bolestí, ale Justin byl tak šetrný, že jsem na to za chvíli zapomněl a užíval si jeho jemné přírazy. Cítil jsem se naprosto skvěle, Justinův penis pohybující se v mých útrobách to je pocit, který se ani nedá popsat. Ta plnost, kterou jsem díky tomu cítil, byla tak nádherná a nenahraditelná, postupem času jeho přírazy sílily a já se blížil ke svému orgasmu. Poté když jsem v sobě zacítil, jak Justinův penis zaškubal a následně dosáhl svého vyvrcholení tak jsem i já došel k nezapomenutelnému orgasmu. Justin se na mě svalil a dál se ve mně nacházel a já v tu chvíli pochopil proč tak moc rád usíná s mým penisem stále uvnitř sebe...
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 17. března 2014 v 6:34 | Reagovat

To teda byla úžasná náprava :-D :-D :-D

2 Janča Janča | Web | 17. března 2014 v 8:12 | Reagovat

[1]: Díky :-D

3 Tonička Tonička | 17. března 2014 v 14:24 | Reagovat

Tak to bylo naprosto dokonale, uzasne, romanticke a nadherne. :-)
Justinovo pocity byly vazne moc dobre popsane a byl z nich citit jeho smutek ale i velka laska k Brianovi.
Sex...wow ten byl vazne krasnej, romantickej a zhavej a abych rekl apravdu tak me vzrusoval  :-D protoze Justin neni ten kdo je top takze je tp vzdycky takova prijemna zmena a ta predstava je vazne dokonale a moc se mi to libilo jak si to napsala z Brianovo pohledu bylo to jakokdybych to prozivala s nim a nemelo to chybu.¨
Jsem moc rada ze se dali dohromady timto  uzasnym milovanim :-)
Dokonalost :-)

4 Janča Janča | Web | 17. března 2014 v 16:49 | Reagovat

[3]: Mnohokrát děkuji :-)

5 Karin Karin | 16. července 2015 v 22:37 | Reagovat

To je dobře že to takhle skončilo bála jsem se že se Justinovi něco stane. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama