"IT ISN'T WHO YOU LOVE. IT'S HOW YOU LOVE."

"PEOPLE ARE WHO THEY ARE."

Love is a human right...

Muž musí vědět, kdy má přijmout pomoc(14)

15. března 2014 v 5:49 | Janča |  Muž musí vědět, kdy má přijmout pomoc
Nový díl.

JUSTIN

S Brianem no vlastně s nikým jsem už přes týden nemluvil, neměl jsem odvahu se jim ukázat na očích a tak nějak jsem předpokládal, že o to ani nemají zájem takže jsem se vlastně ani nenamáhal s nimi navázat nějaký kontakt ikdyž mi všichni opravdu moc chybí a mám pocit, že se bez Briana za chvíli zblázním, ale jelikož on se nepokusil se mnou nějak komunikovat nebo o to mě alespoň vidět tak jsem usoudil, že už pravděpodobně nemám v jeho srdci místo a s tím se jednoho dne budu muset smířit ikdyž je to zatraceně těžké a bolestivé!

Za celou tu dobu mě drží nad vodou jediná osoba a to Scott, se kterým jsem se dost sblížil ale jen jako kamarádi, minulý týden jsme se trochu přiopili a překročili kamarádské meze způsobem, že jsme si jazyky prozkoumávali ústní dutiny, ale dál to nezašlo a ani to pro mě nic neznamenalo, jen jsem ten den prostě u sebe někoho potřeboval a on mi opravdu hodně pomohl s tím, abych se nesložil jako domeček z karet.
Popravdě už mě tohle všechno začíná lézt na nervy, jako kdybych si za ten týden uvědomil, že tohle nemá smysl a už vůbec žádnou budoucnost, všechno se to ve mně rozleželo a já bych s tím teď hned nejradši seknul, protože nic z toho nestojí za to abych přišel o tolik lidí co miluju, abych přišel o jediného muže s kterým jsem od prvního okamžiku chtěl strávit celou věčnost, ale nejhorší na tom všem je že jsem si to uvědomil až moc pozdě a že i kdybych s tím opravdu hned teď přestal tak bych se vlastně ani neměl ke komu vrátit.
Dneska se v baru koná nějaká párty a je prý moc důležité abych na ní byl, protože potřebují nějaké hezké kluky jako dekoraci jelikož se tu večer sejdou ti největší a nejbohatší chlípníci, kteří mají zájem o klučičí společnost a poněvadž jsem ani vlastně neměl na vybranou, jsem s tím souhlasil, i když jsem z toho neměl vůbec dobrý pocit.

BRIAN

Můj život se během týdne změnil na jednu velkou noční můru... V Kinneticu jsem v podstatě jen, když je opravdu něco hodně důležitého a neodkladného a to se ještě musím ujistit, že je to něco co Theodhor nezvládne sám, domu se taky chodím jen vyspat a to ještě s nějakou společností s ne-li dvěma, všem ostatním se snažím co nejvíce vyhýbat, protože kdykoliv na jednoho z nich narazím tak se jejich otázky vždy týkají Justina a to bych opravdu v tu chvíli dokázal i vraždit. Vlastně mi zbyla už jen dvě místa, kde trávím čas a zabíjím nudu a vlastně i ten nehoráznej smutek a to Woody's a Babylon, prakticky tam trávím tolik času kolik jsem tam trávil ještě před tím než jsem poznal Justina a svým způsobem mi to i pomáhá zapomenout... Co to tady melu? Není jedinej den, kdy bych na něho nemyslel, kdy bych si nepředstavoval jeho rty na těch mých, kdy bych neměl nutkání nasednout do auta a dojet si pro něho, ale nikdy to nedokážu, protože mám hrozný strach. Strach z toho, že si zase vybere svou práci přede mnou a já už bych to znovu neunesl, to by byl opravdu můj definitivní konec, jen ale nevím jak se s tímhle vším vypořádat.
Ráno jsem se opět jako obvykle probudil s kocovinou a s neznámým vedle sebe a ani jsem nepamatoval, že jsem si ho k sobě přivedl, ale to už u mě vlastně není nic neobvyklého. Po chvíli se mi ho podařilo dostat z postele a nakonec i z bytu, následně jsem si šel dát jednu příjemnou horkou sprchu, která mi pomohla se alespoň trochu po dnešní noci postavit na nohy.
Poté jsem si chtěl jít udělat snídani v podobě cereálií s mlékem stejně jako každý den co je Justin pryč jelikož moje kuchařské dovednosti mi nic lepšího nedovolí, ale jakmile jsem zjistil že všechny tyto přísady jsou již dávno vypotřebované mi bylo jasné, že budu muset podstoupit něco velmi nepříjemného pokud já a můj žaludek nechceme umřít hlady...

B: "Omeletu a pomerančový džus."

Nedostalo se mi žádné odpovědi Debb nade mnou jen stála se složenýma rukama na prsou a zdálo se, že by mi nejradši něco omlátila o hlavu...

B: "Slyšela jsi, co jsem řekl?"
Debbie: "Jasně a zřetelně."
B: "A hodláš mi pro tu snídani dojít?"
Debbie: "Hodláš se pořád vyhýbat tématu v podobě Justina?"
B: "Takže hádám, že tu snídani nedostanu?"
Debbie: "Briane!"
B: "Co?!"
Debbie: "Nemohl by ses začít chovat jako člověk?"
B: "Vždyť se chovám, jsem v jídelně a čekám na snídani, to většina normálních lidí po ránu dělá."
Debbie: "Tebe jako nezajímá, jestli je v pořádku?"
B: "Jsem si jistý, že je mu perfektně."
Debbie: "A jak prosím tě? Mluvil si s ním snad?"
B: "Ne, ale je mi úplně jasné, že jeden z vás bláznů jo."
Debbie: "Víš, kdyby si občas vylezl z toho svýho kurníku a svýho ptáka nenamáčel do každýho zadku, na kterej narazíš tak bys možná věděl, že Justin se nikomu už přes týden neozval!"

Můj výraz pořád odpovídal tomu, že je mi to absolutně šumafuk, ale moje nitro se z tohoto zjištění málem zhroutilo, měl jsem pocit, jako kdyby mi hrdlem protékala kyselina a pomalu mi odumíral jeden orgán za druhým. Chápal jsem, proč se neozývá mně a jedna moje část, kterou jsem si spíš vyfantazíroval, si přála, aby to ani nikdy už neudělal ikdyž jsem chtěl pravý opak, ale zjištění že se neozval vůbec nikomu, dokonce ani Debb za kterou vždycky letí i s tou největší hovadinou to byla rána pod pás a hrůzou ve mně trnulo.

B: "Tak to byste asi měli vyhlásit pátrání a nechodit s takovýma blbostma za mnou."
Debbie: "Briane sakra, můžeš toho už konečně nechat?!"
B: "A čeho?! Co mám podle tebe dělat? Já mu dal na výběr a on si vybral tak proč bych se s ním měl ještě zaobírat?!"
Debbie: "Protože ho miluješ a víš jak moc tvrdohlavý je a taky někde hluboko uvnitř sebe víš, že Justin tam kde teď je hluboce svého rozhodnutí lituje, protože ho znáš, víš, že dělá špatná rozhodnutí, ale tebe milovat nikdy nepřestane."

Proč se sakra jednou v životě nemůžu v jídelně nasnídat úplně normálně bez těch Debbiiných rozumů a přednášek ve kterých mi vždycky odhalí skutečnost a já se pak akorát můžu zžírat protože moje ego vždy vyhraje a nedovolí mi zabojovat, nedovolí mi jít najít Justina a přinutit ho se ke mně vrátit, nedovolí mi říct, jak moc ho miluju a radši mě nechá věřit tomu, že bez něho je všechno snazší.

B: "Mám pocit, že budu muset změnit lokál, tady se totiž snídaně bez těch tvých přednášek asi nedočkám."

Myslel jsem, že bude pokračovat v přednášení anebo mi věnuje jeden z těch svých oblíbených pohlavků, ale místo toho jen bouchla do stolu a šla mi vyřídit objednávku a já si v tu chvíli připadal jako kretén.
Jakmile jsem dojedl tak jsem se chtěl nepatrně vyplížit ven, aby mě Debb nezaregistrovala, zatímco vyřizovala objednávky, ale to by ta ženská nesměla mít oči a uši všude že? Jediné co se mi podařilo bylo dostat se na ulici, ale ona mě ven hned následovala...

B: "Copak zapomněl jsem ti dát dýško?"
Debbie: "Víš, Briane ať si už si choval jakkoliv jako idiot, sobec nebo mizera vždycky jsem v tobě viděla to dobré, viděla jsem, jak moc zranitelný jsi a že jediný co potřebuješ je, aby tě někdo miloval ikdyž si to zapíráš, ale poprvé v životě jsem se v tobě zklamala, poprvé v životě v tobě nevidím ani kousek dobra."

Po tomto prohlášení mě bříškem palce pohladila po tváři a vrátila se zpět do jídelny a já jsem zůstal stát na místě jako kdyby mě tam někdo přitavil, všechna ta slova která řekla, se do mě doslova zaryla a já jsem v tu chvíli věděl, jak moc jsem jí zklamal a nejen jí, ale i Justina.
Vydal jsem se zpět domů a neustále jsem musel přemýšlet nad tím co mi Debb řekla, nad tím, že měla zase pravdu, vždyť já všechno dobro, které se ve mně nacházelo, dokonale zazdil jen proto, abych nemusel myslet na Justina, na to, že každý kousek dobra, který se kdy v mém nitru nacházel, tam byl jen díky Justinovi.


JUSTIN

Hned jak se ta "párty" odstartovala, se mi něco nezdálo, měl jsem hrozně divný pocit kolem žaludku. Bylo tu kolem dvaceti chlápků po čtyřicítce byli hrozně urostlí a nebo spíš zarostlí, dělalo se mi z nich zle, ale podle obleků do kterých byli odění mi bylo jasné, že tohle nebudou jen tak nějací zelenáči, ale velmi bohatí podnikatelé s velmi nechutnými choutky a pravděpodobně s manželkami a dětmi doma, kteří ani netuší jak si jejich muži užívají po večerech, ale snažil jsem se na to nemyslet a jen jsem dál předváděl své tělo oděné jen do velmi sporného spodního prádla, které jsem měl doslova zaříznuté až v žaludku, ale velmi rychle bylo naplněné mnoha bankovkami, jen jsem si už nebyl tak jistý, že mi tohle všechno za ty peníze stojí... Vlastně byl, vůbec mi to za ně nestojí, tohle všechno ponižování, ti nechutní slizouni, to odporné osahávání nic z toho mi nestojí za ty peníze a za to abych ztratil Briana a všechny ostatní. Bylo to jako kdyby mě něco osvítilo, v ten moment jsem byl rozhodnutý, že tohle je moje poslední noc tady a že z ní hodlám vytřískat maximum.
Bylo nás tady celkem pět, co se kroutilo na baru, šéf si vybral jen ty, co mu s jistotou vydělají hodně peněz a nejsou moc okoukaní, takže Scott tu dnes nebyl a z toho mi bylo ještě hůř, on je vlastně jediný s kým se tu cítím tak nějak bezpečně, ale dneska jsem tu byl sám a byl jsem podělaný až za ušima. Následně jsme měli sestoupit z baru a jít se "pánům" věnovat. Na mě vyšlo nějakých pět upocených zrůd, které se posadili kolem kulatého stolu, na který jsem byl nucen vylézt a kroutit se, zatímco mi osahávali nohy a zadek, celý jsem se chvěl, ale snažil jsem se nic nedávat najevo a poté na mě jeden z nich ukázal, abych se k nim posadil... V tu chvíli jsem opravdu chtěl utéct, ale z nepochopitelného důvodu jsem se k nim nakonec posadil. Tři byli z jedné mojí strany a dva z té druhé, ti nejblíže u mě mi neustále brouzdali rukama po stehnech a občas mi zabloudili i k penisu, ale já je vždy zastavil a dost jasně jsem se jim snažil vysvětlit, že na tohle můžu zapomenout a když už se zdálo, že to nějak nechápou tak jsem se opravdu chtěl zvednout a jít pryč na což mě jeden z nich zastavil a snažil se mi omluvit nabízeným drinkem. Nejprve jsem si ho vzít nechtěl, ale následně jsem si řekl že tohle je přece poslední noc tady a že z toho chci vytřískat co nejvíc, takže jsem drink přijal a celý obsah do sebe vyklopil, ale po nějaké chvílí jsem došel k tomu, že to byla velká chyba, všechno se kolem mě začalo točit a já měl pocit jako kdybych každou chvíli měl omdlít... Jediné co jsem cítil byl něčí jazyk na mém krku a něčí ruka na mém stehně a já byl absolutně neschopný se bránit...
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 15. března 2014 v 11:54 | Reagovat

jsem ráda, že si Justin konečně uvědomil, že mu to za ztrátu Briana a ostatních opravdu nestojí, a že hodlá odtamtud odejít :-)
Jsem strašně zvědavá, jak to bude pokračovat dál :-D

2 Janča Janča | Web | 15. března 2014 v 12:07 | Reagovat

[1]:Bylo na čase aby si to uvědomil,protože já sama bych ho už asi jinak zabila :-D Taky jsem zvědavá, jak to bude pokračovat :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama