"IT ISN'T WHO YOU LOVE. IT'S HOW YOU LOVE."

"PEOPLE ARE WHO THEY ARE."

Love is a human right...

Muž musí vědět, kdy má přijmout pomoc(11)

12. března 2014 v 7:19 | Janča |  Muž musí vědět, kdy má přijmout pomoc
Nový díl. - 15+

BRIAN

Nikdy by mě nenapadlo, že se s Justinem dostaneme do takovéhle situace kdy tím kdo nabízí pomoc budu já a že on bude tím kdo jí všemožnými způsoby odmítá jen aby si dokázal mužnost, aby si dokázal, že nikoho nepotřebuje a hlavně, že nepotřebuje mě a je očividné, že je pro to ochotný podstoupit cokoliv jen aby dosáhl svého, ale děsí mě jen představa toho co by mohl dělat a ničí mě vidět v Justinových očích strach když se snaží zabránit tomu abych se dozvěděl co se s ním děje a ta bezmoc mě pomalu zabijí!

Bylo opravdu těžké před ním stát a vidět jak mi bez sebemenšího problému lže, ale zároveň vidět ten strach, který ho sužoval to bylo přímo nesnesitelné a já mu opravdu chtěl pomoct, chtěl jsem aby mi řekl kde vzal ty peníze a všechno to s ním vyřešit, chtěl jsem aby věděl, že mně může říct cokoliv, ale stejně tak jsem ho za tu jeho tvrdohlavost skoro zabil a asi bych to i udělal kdyby pro mě ten malej zmetek toho tolik neznamenal, jenže pak když jsem se mu jako nějakej zamilovanej idiot otevřel a řekl mu jak moc mě ničí ho vidět takhle utrápeného a bezmocného tak mi v podstatě vmetl do obličeje, že tohle všechno je moje vina, že se učil od nejlepšího a tím pádem za všechno můžu já a v tu chvíli jsem ho opravdu ani nechtěl mít na očích a řekl mu aby šel a na otázku jestli se má vracet jsem mu v podstatě odpověděl, že je mi to jedno... Alespoň na pár vteřin mi to jedno bylo...
Jenže pak když jsem z koupelny zaslechl, jak se za ním zaklaply dveře, tak se mi sevřelo srdce, uvědomil jsem si totiž, že by se už vážně nemusel vrátit a to mě velmi děsilo, nedokázal jsem ani představit, že bych ho někdy mohl ztratit, on se stal součástí mého života natolik, že bez něj už bych nebyl schopný ho dál vést a tomu jsem potřeboval za každou cenu zabránit a také konečně odhalit co se s Justinem děje.
Ani ne minutu po jeho odchodu jsem se vydal za ním a naštěstí jsem ještě z dálky zahlédl, jakým směrem jde, nasedl jsem do auta a vydal se za ním, jel jsem doslova šnečím tempem a modlil jsem se, aby mě nezaregistroval a díky bohu šlo vše podle plánu. Neměl jsem ani tušení kam jeho kroky směřují a rozhodně jsem z toho neměl dobrý pocit, protože jsem se čím dál tím víc dostával do nějaké prdele světa kde to dokonce neznám ani já a to jsem v Pittsburghu ošukal každýho a vlastně všude, ale tady to byl opravdu nějaký zapadákov, ale ještě víc než že se mi nelíbilo, jak to tu vypadá, mě spíš dost děsilo to, proč sem Justin jde a co tu vlastně chce vůbec dělat, ale opravdu jsem si nebyl vůbec jistý, jestli chci znát odpověď.
Najednou se zastavil před nějakým barem nebo spíš pajzlem a následně zamířil rovnou dovnitř a já vůbec nechápal, proč by Justin šel na místo, které vypadá jak nějaký bordel, jenže pak ve mně trklo... To jeho chování, to nevysvětlitelně velké množství peněz a to jeho ponocování... Všechno to ve mně najednou začalo vřít i navzdory tomu, že jsem si vůbec nebyl jistý tím, že by mé tušení mohlo být správné, ale nic jiného mě v tu chvíli nenapadlo, mohl jsem myslet jen na to, že se Justin pravděpodobně prodává za peníze.
Nemohl jsem se hnout z místa a dál jsem posedával v autě, můj pevný stisk vytvářel téměř hluboké otisky mých dlaní na volantu, byl jsem hrozně vytočený a hlavně jsem nevěděl, co mám dělat, já se vlastně bál něco udělat, bál jsem se ho následovat dovnitř a utvrdit tak svoje tušení, protože v tu chvíli by to asi byl můj konec. Doslova se mi vařil mozek všemi těmi myšlenkami a představami o tom jak se Justin někomu nabízí za peníze, jak nechává aby se ho dotýkaly nějací upocení slizouni bylo mi z toho hrozně zle a málem jsem zešílel, tohle už ale nebylo jen o mé žárlivosti a o tom, že chci aby byl Justin jen můj, ale taky o tom co je Justin ochotný podstoupit jen aby mi dokázal jak samostatný dokáže být a o tom, že se tím doslova ničí a já se v tu chvíli za to opravdu cítil zodpovědný protože kdybych ho tolik nenutil do toho aby přijal moje peníze tak by se nikdy nedostal na takové dno.
Ale musel jsem se sebrat, vždyť jsem si nebyl vůbec stoprocentně jistý tím, že Justin opravdu dělá to, z čeho ho tu obviňuji a jediný způsob jak to zjistit bylo vydat se dovnitř za ním. Nechtěl jsem tam jít, ale věděl jsem, že musím, takže jsem se nadechl, sebral veškerou odvahu a šel a jakmile jsem se ocitl vevnitř tak jsem už ani nevěděl, co si mám myslet. Možná by si někteří řekli, že tohle musí být přece nebe pro Briana Kinneyho, ale tak to nebylo ani jeden z těch kluků co se tu kroutil na baru mě nezajímal, jediné co jsem chtěl, bylo najít Justina. Rozhlížel jsem se na všechny strany a nikde neviděl tu jeho blonďatou hlavičku, viděl jsem jen chodbičku, která vedla do nějaké zadní místnosti a taky to že tam vždycky směřoval nějaký kluk s uslintaným chlápkem a v tu chvíli jsem mohl myslet jen na to, že Justin se tam pravděpodobně nachází zavalený pod nějakým upoceným tělem a já nemohl udělat absolutně nic, abych to zastavil a to byl ten nejhorší pocit na světě.
Myslel jsem, že uteču pryč, dokonce jsem i cítil, že moje slzy se chtějí dostat ven, ale v tu chvíli jsem v sobě měl tolik vzteku že jsem jim to nedovolil a pak mě něco doslova praštilo do očí... Zahlédl jsem ho, tu jeho blonďatou hlavičku, to jeho téměř nahé tělo jen v boxerkách a taky to jak svůj rozkrok tře o rozkrok nějakého hnusáka. V tu chvíli jsem myslel, že snad budu vraždit jen jsem si nebyl jistý tím, jestli Justina anebo toho chlápka, ten pohled na to jak se mu nakrucuje v klínu, byl nesnesitelný a já se v tu chvíli nezastavitelně rozešel rovnou k nim...
Zastavil jsem se přímo u nich ale Justin mě neviděl, protože ke mně byl otočený zády, nevěděl jsem jestli mám do něho praštit anebo ho shodit, ale nakonec jsem mu položil ruku na rameno a otočil si ho k sobě a řekl tu největší pitomost, která mě v ten moment napadla...

B: "Teď jsem na řadě já."

Když mě spatřil tak bych i věřil tomu, že se mu zastavilo srdce, jeho výraz byl kamenný a dost šokovaný jenže já v tu chvíli měl v sobě tolik vzteku, že jsem na to nebral ohled...

B: "Vypadni odsud!"...Přikázal jsem tomu neandrtálci a ten se dost neochotně zvedl a odešel pryč.
J: "Briane..."
B: "Tak co bude?"...Posadil jsem se do křesla.
J: "Prosím já ti to vysvětlím."
B: "Nic mi nevysvětluj a prostě začni, dělej to, co tu děláš běžně, tři se o můj rozkrok."
J: "Nech toho Briane..."
B: "A čeho? Já si chci jen užít, chci vidět, co mi předvedeš, tak dělej."
J: "Briane!"
B: "Co?! Jim se tu můžeš nakrucovat v klíně a mně ne?"
J: "Prosím jen mě vyslechni."
B: "A proč? Abys mi mohl vykládat další lži?"
J: "To to nechápeš, nemohl jsem ti to říct!"
B: "Nejde o to, jestli to chápu, ale o to, že tys tohle vůbec neměl dělat!"

Nemohl jsem tam dál před ním stát, protože bych udělal to, co bych si nikdy v životě neodpustil, uhodil bych ho a to se nesmělo stát, takže jsem radši vytočený k nepříčetnosti odešel pryč.
Řízení auta pro mě bylo absolutně nemožné, připadal jsem si, jako kdybych v sobě měl několik promile, a párkrát jsem to málem někam napral, až takhle vytočenej jsem byl, nakonec se mi ale podařilo dostat domu bez újmy na zdraví, ale rozhodně mi nebylo o nic líp, vlastně mi bylo ještě hůř, pokaždé když se moje oči střetly s nějakou Justinovou věcí tak se můj vztek naopak zněkolikanásobil. Myslel jsem, že za chvíli zblázním, měl jsem na něho takovou zlost, že se ani nedala popsat, nemohl jsem uvěřit tomu, že radši dělal něco takovýho než aby si nechal pomoct ode mě, že radši za mými zády byl s jinýma a nechal s za to platit než aby byl se mnou a pak si klidně přišel domu, lehl si ke mně do postele, měl se mnou sex a lhal mi do očí, jako kdyby si vůbec nic nedělo.
Měl jsem v hlavě pořád obrázek toho, jak se vrtěl v klíně toho hnusáka, jak svůj rozkrok třel o ten jeho, jak se ho dotýkaly něčí ruce, toho jak se tvářil tak vzrušeně a jako kdyby se mu to líbilo... Udělalo se mi z toho zle a vážně jsem myslel, že svůj žaludek někde vyhodím, ale místo toho jsem udělal něco jiného, něco co mi pomohlo vybít můj vztek, alespoň trochu... Po chvíli můj byt vypadal jako po nějakém výbuchu, ale já se hned cítil líp, pokaždé když jsem něco rozbil nebo zničil nebo tím jen prostě hodil o zeď tak se trochu toho vzteku vytratilo a já se pomalu začínal uklidňovat a myslel jsem, že už jsem si toho za dnešek snad užil dost a v hloubi duše jsem doufal, že Justina nějakou chvíli neuvidím když v tom jsem ale zaslechl klíč v zámku... Došel jsem ke dveřím a ještě než stihl vejít tak jsem ho zastavil...

B: "Co chceš?"
J: "Promluvit si."
B: "Není o čem!"
J: "Briane prosím, já..."
B: "Mě nezajímá, co mi chceš říct, chápeš to?!"
J: "Ale..."
B: "Když jsem s tebou chtěl mluvit já tak si mě vždycky odbil s tím, že mi do toho nic není tak mi řekni, proč bych měl já poslouchat tebe?!"
J: "Protože si zasloužíš vysvětlení!"

Ať už jsem na něho byl nasraný sebevíc nebo jsem ho v tu chvíli dokonce i nenáviděl tak jsem to vysvětlení opravdu potřeboval slyšet...

B: "Tak mluv."
J: "Můžu aspoň dovnitř, prosím?"
B: "Fajn,"...Uhnul jsem mu, aby mohl vstoupit.
J: "Vím, že to co dělám se ti příčí a pravděpodobně mě za to teď nenávidíš, ale já to musel udělat, musel jsem konečně udělat něco sám za sebe, postavit se na vlastní nohy, potřeboval jsem si dokázat, že se o sebe umím postarat a že nepotřebuju ničí pomoc a ty si zrovna někdo kdo by to měl chápat... Ty si schopný udělat vše pro to abys nemusel přijímat něčí milodary a pomoc a aby si dokázal, že na to pořád máš tak proč mi to furt tak moc zazlíváš?!"
B: "Vážně chceš vědět proč?!"
J: "Ano!"
B: "Protože já bych nikdy neudělal nic, co by ti ublížilo, ale ty si udělal vše pro to, abys nemusel brát ohledy na mě."
J: "Ale mě to mrzí, chápeš to?!"
B: "Popravdě já už nechápu vůbec nic."

Opravdu jsem v tu chvíli tak moc chtěl na všechno zapomenout, chtěl jsem, aby mě to přestalo bolet a abych byl schopný mu hned odpustit a být zase jen s ním, ale já jsem v ten moment měl problém i s tím koukat mu do očí, do kterých se jindy tak moc rád vpíjím.
Potřeboval jsem se nějak zchladit, takže sem zamířil rovnou do ledničky abych se napil, ale Justin mě hned následoval, otočil mě k sobě a pokusil se mě políbit, ale já se od něho odvrátil...

B: "Přestaň."
J: "Prosím, Briane, my to zvládneme,"...Zkusil to znova, ale já ho odstrčil.
B: "Můžeš toho nechat!"
J: "Tak mi řekni, co mám udělat?!"
B: "Mně je opravdu jedno co budeš dělat, už mě nic z toho nezajímá."
J: "Přestaň dělat, že ti na mně nezáleží, že mě nemiluješ!"
B: "Jak bych mohl milovat někoho, kdo se prodává za peníze?!"
J: "Cože?"
B: "Chceš to říct snad znova?"
J: "Já nevím, o čem mluvíš, já jsem nikdy s nikým nespal za peníze... Nikdy Briane!"
B: "Nelži mi, byl jsi v tom bordelu tak mi neříkej, že si nic takového nedělal!"
J: "Přísahám bohu že ne já vždycky jenom tancoval buď na baru anebo..."
B: "V něčím klíně."
J: "Jo, ale to bylo všechno, musíš mi věřit!"

Možná se mi v tu chvíli mělo ulevit, ale nic takového se nekonalo, prostě jsem mu nemohl jen tak odpustit.

B: "Tak fajn možná, že si s nikým nespal, ale i tak si se tam nakrucoval jako nějaká děvka a proč vůbec pro peníze anebo protože se ti to přece jenom líbilo?"...Natlačil jsem ho na kuchyňskou linku.
J: "Co to děláš?"
B: "Chci vědět co si tam s nimi dělal, jak ses před nimi svíjel, jak si na ně sahal a jak o ni sahali na tebe chci vědět jestli tě to vzrušovalo,"...Šeptal jsem mu do ucha.
J: "Briane, přestaň,"...Vymanil se z mého sevření.
B: "A proč?!"

Znova jsem ho chytnul a natlačil na kuchyňskou linku, ale tentokrát byl ke mně zády a následně se předklonil dopředu a byl břichem doslova nalepený na desce kuchyně a kvůli mému sevření se nemohl pohybovat...

J: "Briane dost!"
B: "S nimi tohle můžeš dělat a se mnou ne?"

Začal jsem se rozkrokem třít o jeho pozadí a mezitím jsem mu rukou rozepínal poklopec a hrudí jsem se přitiskl na jeho záda...

J: "Briane,"...Zašeptal vzrušeným hlasem.
B: "Líbí se ti to?"

Začal jsem mu rukou třít penis a zároveň ho líbal na krk zatímco ho můj penis tlačil do pozadí...

J: "Ošukej mě!"
B: "To bys chtěl?"...Zašeptal jsem mu do ucha.
J: "Ano!"

Tak moc jsem to chtěl udělat, tak moc jsem chtěl svůj penis natlačit do jeho zadku a ušukat ho k smrti, ale moje zlost mi to nedovolila

B: "Tak to tě zklamu."

Pustil jsem jej a vzdálil se od něho až do ložnice, on chvíli zůstal stát v kuchyni jako přikovaný ale následně se vydal za mnou...

J: "Co tohle má znamenat?"
B: "Co myslíš?"
J: "To v té kuchyni a to proč si přestal?"
B: "Vážně se ptáš?"
J: "Já už nevím, kolikrát ti mám ještě říct, že mě to mrzí!"
B: "Nemusíš."
J: "Tak co mám udělat?!"
B: "Přestat."
J: "S čím?"
B: "S tím co děláš, s tím, čemu říkáš tancování."
J: "To po mně nemůžeš chtít."
B: "Co prosím?"
J: "Musím si zaplatit školu."
B: "Tak fajn řeknu ti to jinak... Buď to s tím hned teď přestaneš, přijmeš moje peníze a pokusíme se fungovat alespoň trochu jako dřív anebo si hned teď sbal věci a vypadni z mého bytu."
J: "Briane..."
B: "Myslím to vážně!"

Vážně jsem věřil a doufal, že mi řekne, že už to nikdy nebude dělat, že mou nabídku přijme a že zase budeme spolu vycházet jako dřív, ale on se na mě jen podíval se slzami v očích a řekl...

J: "Promiň, Briane."

Potom se otočil a bez jediného ohlédnutí vyšel ze dveří a já měl pocit, že mi právě vyrval srdce z hrudi. Bylo mi hrozně a myslel jsem, že na místě umřu, přál jsem si umřít... Celý život jsem se někoho bál milovat, a když se mi to nakonec podaří a zamiluji doslova k zbláznění tak kluk, který toho pro mě tolik znamená, mi bodne nůž do zad a opustí mě, jako kdybych já pro něho neznamenal vůbec nic!
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 12. března 2014 v 7:51 | Reagovat

Já nemám slov.... Snad jen, že smekám před tvým talentem takhle popisovat Brianovy pocity... :-)
Tohle já asi nesvedu (asi mám ve vyjadřování citů stejnou vadu jako Brian :-D)

2 Janča Janča | Web | 12. března 2014 v 11:04 | Reagovat

[1]: Opravdu moc děkuji a velice si toho vážím :-):-) Ale nesouhlasím s tím, že ty bys v tom byla špatná, podle mě píšeš naprosto úžasně a já tvé povídky doslova žeru :-D :-D :-)

3 Jane Jane | Web | 12. března 2014 v 14:56 | Reagovat

[2]: Tak za takovou pochvalu děkuju a jsem samozřejmě ráda, že mé povídky čteš :-)

4 Janča Janča | Web | 12. března 2014 v 17:56 | Reagovat

[3]: Není za co a vždycky je ráda budu číst :-)

5 Karin Karin | 15. července 2015 v 23:00 | Reagovat

Ta povídka je nádherná nevím koho mám litovat. :-|

6 Janča Janča | Web | 16. července 2015 v 12:14 | Reagovat

[5]: Děkuji za pochvalu :-) Chápu tvé dilema, taky mám vždycky problém při rozhodování, kdo z nich si zaslouží větší lítost :D  :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama