Všechno je jednou poprvé(3)

26. února 2014 v 0:03 | Janča |  Všechno je jednou poprvé
Nový díl. - 15+

BRIAN

Do večera to byla celá věčnost a já se touhou po tom mém štěstíčku málem zbláznil. Kdykoliv jsem chtěl zvednout telefon, vytočit číslo a slyšet alespoň jeho hlas tak vždycky někdo vtrhnul do kanceláře s dalším štosem papírů k podepsání a to mi opravdu lezlo krkem. Chtěl jsem se ujistit, že je mu líp a že celou noc nestrávíme u záchodové mísy, ale na nějakém příjemnějším místě, jako je třeba postel.
Když už jsem konečně vyplnil a podepsal poslední listinu, tak se mi šíleně ulevilo. Vypnul jsem počítač, hodil na sebe kabát a chtěl jsem se vydat domů za tím sluníčkem, ale přesně u dveří mě zastihl Theodhor s dalším mučením...


B: "Už ne, další už ne,"...Řekl jsem téměř s pláčem.
Ted: "Promiň, ale tohle je opravdu posledních pár..."
B: "Tisíc."
Ted: "Papírů."
B: "Tede jestli mě chceš zabít tak to řekni na rovinu a zabij mě jako chlap."
Ted: "Ty jsi ten, kdo jsi otevřel firmu já ne."
B: "A myslel jsem, že jsem zaměstnal schopného účetního."
Ted: "Přesně tak Briane účetního... Nejsem tu od toho abych vyplňoval papíry, ale počítal... A navíc tvůj podpis je mi naprosto cizí, takže je to na tobě"...Poplácal mě po rameni a odpochodoval.

Vrátil jsem se zpět do svého šéfovského křesla, zase zapnul počítač a začal dělat to, co jsem dělal posledních několik hodin a zabraňovalo mi to, abych se dostal za ním.
Bylo to hrozný, dokonce až nesnesitelný vědět, že se Justin právě teď nachází doma a já musím tvrdnout tady... Ale co si budeme povídat, takhle je tu u nás poslední dobou pořád, dokonce i já jsem si všiml toho, že se Justin tak trochu nudí a trápí se, ale kdo by se mu divil když se prakticky celý den nevidíme akorát až večer kdy si dáme rychlovku a jdeme spát... Už si ani nepamatuju, kdy naposledy jsme měli sex delší než pět minut a to ani nemluvím o milování... To mi popravdě chybí ještě víc než obyčejnej sex... Ale bohužel nemůžu udělat nic aby se to změnilo, oba máme práci a málo času, ale ani nevím, jak jsme se do tohohle bodu dostali... Ze všeho nejvíc se však bojím, že už se z toho nevyhrabeme a to by směřovalo k jedinému na což ani nemůžu pomyslet, aniž by se mi nesevřelo srdce.
V momentě co se mi podařilo dovyplnit poslední papír tak jsem téměř radostí vykřikl, okamžitě jsem vypnul počítač, oblékl se a doslova utekl pryč, aby mě náhodou ještě nezastihl nějaký zdržující zaměstnanec.
Byl jsem na něho opravdu natěšený a opravdu jsem doufal aby už mu bylo lépe, protože zmocnit se ho mezi dveřmi nebo ještě lépe v posteli, ve které jsem ho zanechal byla vážně úžasná představa a můj chtíč se pokaždé co jsem ke svému cíli přibližoval, zvětšoval. Jakmile jsem stál přede dveřmi tak jsem byl šťastný jako blecha... Teda až do chvíle co jsem je otevřel...

B: "Co to kurva...?"
J: "Briane?"...Řekl překvapeně.
Daph: "Ahoj Briane."
B: "Můžete mi říct, co to tady do hajzlu vyvádíte?"
J: "Tak trochu tu máme menší..."
B: "Prosím tě hlavně neříkej dobrodružství... To jsi říkal včera a vrátil ses... No sám víš jak."
Daph: "Asi bych měla jít."
J: "Daph..."...Řekl tónem plným zoufalství.
Daph: "Promiň,"...Rychle za sebou bouchla dveřmi.

Málem se mi rozskočila hlava... Hudba na plné pecky, bordel kam jsem se podíval, poházené obaly od brambůrek, kelímky od pití... Prostě jedna velká tragédie.

B: "Koukám, že už je ti líp."
J: "No je mi..."
B: "Tak proto jsi se rozhodl z mého..."
J: "Našeho."...Hned mě opravil.
B: "Promiň z našeho bytu udělat místnost pro experimenty na výbušniny?!"
J: "No já... My... My jsme..."
B: "Co jste?"
J: "Prostě jsem se hrozně nudil a zavolal Daph a... Prostě promiň."

Kdyby na mě nekoukaly ty jeho štěněčí oči a zoufalý výraz, tak bych mu jich snad i pár naplácal na holou a zvýšenému hlasu bych se taky nevyhnul, ale bohužel ten jeho výraz tu byl, takže jsem se zmohl jen na...

B: "Ale slib mi že už se to nebude opakovat... Obzvlášť po tom co ti nebylo nejlíp, dobře?"
J: "Ano slibuju."
B: "To jsem rád,"...Odhodil jsem kabát, který jsem si mezitím sundal a šel ho vášnivě políbit.
J: "Tak tohle jsem nečekal."
B: "A bude toho mnohem víc."
J: "Už se nemůžu dočkat, ale nejdřív se najíš."
B: "To máš pravdu... Z tebe."...Znovu jsem ho políbil.
J: "Briane, musíš se najíst, vsadím se, že si celý den nejedl."
B: "Tak to mě ještě nějaká chvíle nezabije."
J: "Prosím."...Bože nesnáším ty jeho štěněčí oči.
B: "Tak dobře... Udělám to jen, aby si byl spokojený."
J: "Děkuju."

Po dlouhé době jsem si s ním chtěl dopřát pořádný sex anebo dokonce milování a on místo aby s tím jen souhlasil tak mi naservíruje večeři. To už je na tom náš vztah tak špatně, že mi radši udělá jídlo, než aby se se mnou vyspal? Já z toho asi opravdu jednou zešílím.
A nakonec když mě teda přinutí se jít najíst, tak si milostivě odkráčí do koupelny, kde na své dokonalé tělo nechá stékat provazce horké vody a já se tu touho po něm můžu zbláznit.
Vydržel jsem to zhruba dvě minuty a pak už jsem dál nemohl odolávat... Začal jsem ze sebe při cestě do koupelny schazovat oblečení a pak když jsem dorazil do koupelny a zahlédl ho tak už mi nic nebránilo v tom, abych si za ním vlezl a mohl dokončit to, co jsem již začal, ale byl jsem přerušen večeří...

B: "Jsi dokonalý,"...Zašeptal jsem mu do ucha, když jsem k němu přistoupil a zezadu ho objal kolem pasu.
J: "Neměl bys teď náhodou sedět u večeře?"...Otočil se ke mně čelem.
B: "Ty jsi moje večeře akorát, že u ní postojím,"...Zamrkal jsem.
J: "To už jsem si stihl všimnout,"...Podíval se mi na penis, který už byl připravený na vše.
B: "Tak to už je ti jasné co teď bude následovat,"...Šel jsem k němu blíž a má erekce se střetla s tou jeho.
J: "Vím... Půjdu se osušit a spát."

Zničehonic odešel ze sprchy a já v ní dál zůstal stát jako opařený. Nechápal jsem to, co se právě stalo, nevěděl jsem jestli jsem ho nějak nenaštval nebo mu neublížil, že se najednou chová tak odtažitě a jeho postoj mě docela děsil.
Co když dnes třeba došel k názoru, že se v našem vztahu ve kterém se vidíme zhruba 4 hodiny denně, nudí a trápí se, atak už v něm třeba nechce dál pokračovat, jen neví jak mi to říct.
Při této myšlence se mi okamžitě sevřelo srdce a hrdlo a strach s nejistotou mi projížděli celým tělem. Myslel jsem, že z té sprchy nevylezu, jak moc mě děsilo setkání s Justinem, ale nakonec jsem sebral veškerou odvahu, zastavil vodu a bez jakéhokoliv osušení jsem se vydal do ložnice. Ale v momentě co jsem do ní dorazil jsem nevěřil vlastním očím... Justin ležel úplně nahý s tvrdým penisem na zastlané posteli a doslova se mi smál do obličeje... Ten jeden malej blonďatej...

B: "Ty sis ze mě jenom vystřelil?"
J: "Primiň, ale ten tvůj výraz byl k nezaplacení,"...Řekl přes smích.
B: "Já bych tě..."
J: "Zlíbal?"...Přerušil mě.
B: "Jo,"...Šel jsem k němu a okamžitě jsem se začal jazykem probojovávat do jeho úst.

Ta neuvěřitelná úleva co se mě zmocnila, byla úžasná, ten strach z toho, že mě chce Justin opustit jako by náhle zmizel a naopak se do mě zahryzla nepopsatelná radost.
Líbal jsem jeho ústa jako by to mělo být naposledy a on mi je s láskou opětoval a mezitím mi hladil záda a zadeček a já rukama prohraboval v jeho vlasech. Poté jsem jazykem začal putovat přes jeho hruď a bříško až k jeho penisu, který jsem si okamžitě zasunul do úst... Snažil jsem se mu věnovat, jak nejlépe jsem mohl aby si to nejvíce užil, aby věděl, že sex se mnou nebudou navždy už jen rychlovky po večerech před spaním, chtěl jsem aby si to vychutnal a chtěl víc a víc... Ale po chvíli mého snažení jsem zjistil, že je něco špatně, že se vůbec neprohýbá v zádech a nevydává nedefinovatelné zvuky a jeho výraz byl jako by... Jako by přemýšlel!

B: "Justine, nevím, jestli sis všimnul, ale právě ti ho tu kouřím."
J: "Cože?"...Zeptal se jako bych ho právě vytrhl z jeho myšlenek.
B: "Co je s tebou?"
J: "Ne nic, promiň... Pokračuj,"...Usmál se na mě.

Vrátil jsem se zpět k jeho penisu, ale nevydržel jsem u něj déle než pět vteřin poněvadž...

J: "Briane promiň já nemůžu... Potřebuju s tebou mluvit."
B: "Jako teď?"
J: "A kdy jindy když jsi pořád v práci?!"...Zničehonic na mě vystartoval.
B: "Vím že to není jednoduchý, ale je to moje firma."
J: "Já vím Briane a nezazlívám ti to, já přece taky pracuju, ale já už prostě... Prostě mě nebaví, že se vidíme až večer, během kterého na to vlítneme a pak jdeme spát."
B: "A co bys chtěl, Justine?"
J: "Já nevím... Něco... Něco co mi řekne, že to má smysl."
B: "Víš, že tě miluju, že jo?"
J: "Nebojím se toho, že bys mě nemiloval, ale toho kam to povede, pokud náš vztah bude stereotyp."
B: "Já nevím, co mám dělat, Justine, nemůžu najednou překopat celej svůj život."
J: "To po tobě ani nechci, jen bych občas potřeboval připomenout, že jsme to "my" a ne "ty a já."
B: "Tak mi řekni, co mám udělat?"
J: "Nápad bych měl, ale tobě se líbit nebude."
B: "Jakej?"...Pobízel jsem jej.
J: "Rande,"...Řekl dost nervózně.
B: "Rande?"
J: "No prostě bychom si vyšli někam na hezký místo..."
B: "Proč mi přijde že to zavání romantikou?"...Zeptal jsem se pobaveně.
J: "Nesměj se tomu, myslím to vážně."
B: "Promiň, Justine, ale tohle, tohle po mně prostě nemůžeš chtít."
J: "Prosím?"
B: "Justine říkal jsem ti, že já prostě nejsem na takový věci, nejsem takovej... Neumím takovej být."
J: "Ale zkusit bys to mohl."
B: "Nemohl."
J: "Ale..."
B: "Já ani na žádném nikdy v životě nebyl."
J: "Všechno je jednou poprvé."

Takhle věta dost začíná omezovat můj život, ale já prostě nemůžu něco takového pro Justina udělat, ale ne proto, že bych nechtěl, ale proto, že bych to posral natolik, že by vzal nohy na ramena a ani se neohlédl.

B: "Promiň, Justine, ale ne."
J: "Fajn,"...Řekl naštvaně anebo možná spíš zklamaně.

Otočil se ke mně zády, zalezl si pod peřinu a už neřekl jediné slovo, bylo mi jasné, že je na mě hodně naštvaný, ale už se konečně musí naučit, že nejsem člověk, za kterého by mě chtěl mít... Kterým bych chtěl být, ale nemůžu...
 

26 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 26. února 2014 v 8:31 | Reagovat

že mě ani nepřekvapuje, že se Brian bojí, že by to posral, zatímco už to posral :-D :-D :-D
Těším se na další díl :-D :-)

2 Janča Janča | 26. února 2014 v 15:34 | Reagovat

[1]: To se taky od Briana dalo čekat :-D :-D  Jsem ráda, že se těšíš :-)

3 Tonicka Tonicka | 1. března 2014 v 23:50 | Reagovat

Naprosto uzasne napsane :-)
Presne takovou reakci jsem od Briana cekala :-D
Ale jak vsichni vime tak Brian dokaze prekvapit takze doufam ze nas mile prekvapi :-D :-)

4 Janča Janča | 2. března 2014 v 9:23 | Reagovat

[3]: Díky :-)

5 Karin Karin | 14. července 2015 v 22:38 | Reagovat

To je pako když to nezkusí tak to nezjisti. [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama