"IT ISN'T WHO YOU LOVE. IT'S HOW YOU LOVE."

"PEOPLE ARE WHO THEY ARE."

Love is a human right...

Všechno je jednou poprvé(2)

25. února 2014 v 0:36 | Janča |  Všechno je jednou poprvé
Nový díl.

JUSTIN

Přiznávám, že včera jsme to s Daphne opravdu přepískli nebo vlastně spíš jenom já, ona se mě totiž naopak snažila krotit, ale bylo to těžké, protože mi celý den vyprávěla o nějakém novém klukovi, který se objevil v jejím životě a ona se do něho bláznivě zamilovala a teď s ním zažívá úžasné chvíle... Tiše jsem jí opravdu záviděl, protože začáteční zamilovanost je ta nejlepší a my s Brianem už jsme spíš takovej stereotyp, za což bych měl asi být rád, že mi neutíká za jinými a je jen se mnou, ale prostě mi něco chybí a opravdu moc bych chtěl, aby se náš vztah, ke kterému se Brian konečně přiznal, trochu okořenil!

Hrozně jsem se v posteli, ve které mě Brian přinutil zůstat, nudil. I když jsem měl zakázáno z té postele vylézt tak jsem to i přesto, že jsem věděl, že kdyby to Brian viděl tak by mi naplácal na holou, udělal. Šel jsem si dát něco na zub, samozřejmě něco lehkého, co by mi nezpůsobilo ještě větší žaludeční potíže a pak jsem si šel dát horkou a hlavně dlouhou sprchu. Když se mi z ní asi po hodině konečně podařilo dostat tak jsem zamířil zase rovnou do postele, ale jakmile jsem dolehl tak se rozezvonil telefon, který způsobil, že se můj mozek doslova obrátil vzhůru nohami.

J: "Halo?"...Zeptal jsem se zničeně.
Debbie: "Ty pitomče jeden! Že by jsi jako zvedl telefon?!"
J: "Prosím tě nekřič tak nebo se mi rozskočí hlava a vždyť jsem ho zvedl."
Debbie: "Jo zvedl, ale až potom, co jsem ti zavolala po šestý."
J: "Promiň, já byl ve sprše."
Debbie: "Jo tak tys byl ve sprše... A já se tu nervuju, že se ti něco stalo!"
J: "Omlouvám se, zapomněl jsem ti zavolat, že nepřijdu."
Debbie: "To jsi nemusel... Brian už tě tady omluvil."
J: "On šel až do jídelny, aby ti to řekl?"
Debbie: "Ano šel."
J: "Páni."
Debbie: "A když se rozhodnu, že ti zavolám, abych se ujistila, že jsi v pořádku tak mi nezvedneš telefon... Já bych tě..."...Zarazila se.
J: "Opravdu promiň."
Debbie: "A jak ti je ty pitomče?"
J: "Bylo i líp, ale ještě žiju."
Debbie: "To je dobře... Ale nemysli si, že se vyhneš trestu."
J: "Už s ním počítám."
Debbie: "To jsem ráda... Tak zatím odpočívej, já jdu pracovat."
J: "Budu, ahoj."
Debbie: "Ahoj."

Zavěsil jsem, nebo spíš odhodil telefon a zabořil hlavu do polštáře... Takhle po ránu a navíc s kocovinou je dost těžké vést rozhovor a ještě k tomu s Debbie, ale díky bohu jsem přežil a teď se můžu dál válet a užírat nudou.
Vyplnil jsem křížovku, přečetl časopis a dokonce vyřešil matematickou hádanku a stejně k večeru a tudíž příchodu Briana zbývalo ještě pár hodin, které s jistotou představovaly další zabijáckou nudu, které už jsem se chtěl stoprocentně vyhnout a tak, i když jsem věděl, že se to Brianovi nebude líbit, když to zjistí, jsem zavolal někomu, kdo mi rozhodně pomůže zvednout náladu a trochu to tu rozveselí. Nedokážu ani popsat tu radost, která se ve mně probudila když se ozvalo klepání na dveře...

J: "No konečně,"...Oznámil jsem u dveří.
Daph: "No promiň, pane dochvilnej."
J: "Promiň, jen už jsem tu umíral nudou."
Daph: "A tak si zavolal své zachránkyni."
J: "Přesně tak... Jsem rád, že si přišla."
Daph: "Pro tebe cokoliv... A co, že jsi doma já myslela, že máš dnes práci?"
J: "Měl jsem, ale od Briana jsem dostal zákaz."
Daph: "Ou... Jak to?"
J: "Moc se mu nelíbilo, v jakém stavu jsem se včera dostavil a dnešní ráno jsem strávil u záchodové mísy."
Daph: "Já ti říkala, aby ses krotil."
J: "Neboj, pro příště si to budu pamatovat."
Daph: "To doufám... Stejně nechápu, co tě přimělo se takhle zpít."
J: "To je složitý."
Daph: "Tak to teda ne... Hezky to vyklopíš."
J: "Nemá to smysl... Jsou to jen moje představy a touhy a... To je jedno."
Daph: "Justine, vždyť víš, že mě můžeš říct cokoliv."
J: "Já vím Daph, ale prostě je to takový divný."
Daph: "Tak mi řekni, čeho se to týká."
J: "Briana."
Daph: "Myslela jsem si to,"...Uchechtla se.
J: "A našeho vztahu."
Daph: "Tohle vypadá, že to bude ještě zajímavé a já neodejdu, dokud mi všechno neřekneš... Takže uděláme vše potřebně a pak začne hezky zpověď."
J: "Tak dobře,"...Odsouhlasil jsem nervózně.

Daphne všechno zorganizovala a já jen přihlížel jejímu cestování sem a tam. Na koberec u pohovky dala nějaké dobroty, především brambůrky a nějaké bonbóny a taky pití - samozřejmě nealkoholické a pak taky dva velké polštáře, na které jsme se oba uvelebili.

Daph: "Tak spusť,"...Přikázala.

Znervózněl jsem, opravdu hodně jsem znervózněl... Nebyl jsem totiž vůbec připravený se svěřovat o mých pocitech a tajných tužbách týkajících se Briana a našeho vztahu, obzvlášť někomu, kdo je holka, hetero a ještě k tomu právě prožívá to, co já jsem s Brianem prožíval před šesti lety... Tedy alespoň ze své strany. Ale ona na mě jen netrpělivě hleděla s pytlíkem brambůrek v ruce a mě bylo jasné, že ta to ze mě vypáčí děj se, co děj a tak jsem sebral odhodlaní a začal se své nejlepší kamarádce svěřovat...

J: "Věc se má takhle... Miluju Briana..."
Daph: "Neříkej."
J: "A on miluje mě..."
Daph: "Vážně novinka."
J: "A máme vztah..."
Daph: "Páni."
J: "Necháš mě to laskavě doříct?"
Daph: "Jasně, pokračuj... Hlavně mi řekni něco, co nevím."
J: "Prostě mám pocit, že se dusím."
Daph: "Jak to myslíš?"
J: "V poslední době je to takovej stereotyp... Ráno vstaneme, dáme si společnou sprchu, pak se rozloučíme a jdeme do práce a vidíme se až večer, kdy si dáme sex a jdeme spát... Pořád každej den to samý a mě to..."
Daph: "Začíná lézt na nervy?"
J: "Jo a hodně."
Daph: "A zkoušeli jste váš vztah nějak..."
J: "Okořenit?"
Daph: "Přesně."
J: "Naším kořením dřív býval Babylon a koukání na to, jak jeden z nás má sex anebo jsme ho měli oba s někým cizím."
Daph: "Ušetři mě prosím detailů."
J: "Chtěla si to vědět."
Daph: "A předpokládám, že tohle koření už je za vámi?"
J: "Od té doby co mi řekl, že mě miluje tak ano."
Daph: "Tak to je naprosto jasné, co potřebujete."
J: "Nechtěla bys být konkrétnější?"
Daph: "To co jste nikdy neměli."
J: "Ženskou?"
Daph: "Rande ty pitomče."
J: "R-r-rande?"...Zeptal jsem se dávivě přes smích.
Daph: "Nevím, čemu se směješ, ale podle mě by vám to prospělo."
J: "To je naprosto šílený... S tím Brian nikdy nebude souhlasit."
Daph: "Chtěl si mojí radu tak jsem ti jí dala."
J: "Brian nikdy v životě na žádném nebyl... Podle mě ani neví, co to je."
Daph: "Všechno je jednou poprvé."

Ten nápad mi připadal absolutně šílený, protože se něčím takovým by Brian nikdy nesouhlasil, to se spíš dočkám toho, že se z něho stane heterosexuál, než že by mi odsouhlasil něco tak bláznivého!
Ale sakra ta představa, že by se to přece jen povedlo mi vykouzlila úsměv na tváři a donutila mě přemýšlet nad tím, jak Briana přinutit souhlasit s něčím, co nikdy v životě neměl, ale jak říkala Daphne... Všechno je jednou poprvé!
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 25. února 2014 v 6:22 | Reagovat

Tak Brian a rande? Fakt dobrý nápad :-D
Jsem zvědavá, jak tu informaci vezme :-D :-D :-D

2 Janča Janča | Web | 25. února 2014 v 6:58 | Reagovat

[1]: Děkuju za pochvalu :-) No taky jsem na to zvědavá :-D :-D

3 Tonicka Tonicka | 1. března 2014 v 23:41 | Reagovat

Tak to bylo vazne moc pekne :-)
Wow... Rande? Tak na to jsem vazne zvedava a hlavne na Brianovu reakci kazdopadne je to vazne uzasny napad :-)

4 Janča Janča | 2. března 2014 v 9:22 | Reagovat

[3]: Děkuju :-)

5 Karin Karin | 13. července 2015 v 23:11 | Reagovat

To jsem zvědava jestli se to Justinovi povede. :D

6 Janča Janča | Web | 14. července 2015 v 8:50 | Reagovat

[5]: Jsem ráda, že si zvědavá :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama