"IT ISN'T WHO YOU LOVE. IT'S HOW YOU LOVE."

"PEOPLE ARE WHO THEY ARE."

Love is a human right...

Všechno je jednou poprvé(1)

24. února 2014 v 16:46 | Janča |  Všechno je jednou poprvé
Nová povídka.

BRIAN

Dneska se ze mě stal odkopnutý pes... Justin vyrazil za dobrodružstvím s Daphne, Maikey má podle něho romantickou večeři s profesorem, Ted si někde užívá s Blakem a Emmett si pravděpodobně dělá pedikúru a pleťové masky, dokonce i Debb má svoje plány s Carlem a jen já jsem zůstal na ocet ve svém vlastním nudném bytě, kde se můžu buď zničit na běžícím páse anebo se pokusit udělat to, co ani nevím, jak se dělá - uklidit to tady trochu. No zvolil jsem třetí možnost - Lehl jsem si do postele a doslova odpočítával minuty, než se Justin uráčí přijít z toho jejich dobrodružství nebo, jak tomu kurva říkají. Už jsem začínal být netrpělivý, jelikož už tady měl být před necelými dvěma hodinami a samozřejmě si vypnul telefon, takže jsem ani neměl možnost mu zavolat a zjistit, jestli ho náhodou nesežrala smečka hladových vlků.

Téměř jsem se zadusil vlastními cigaretami, jak jsem nedočkavostí pálil jednu za druhou, chvilkami jsem uvažoval, že zajdu ven, ale pak jsem si uvědomil, že pořád nějak zapomínám, že Babylon už díky tomu výbuchu neexistuje... Ani nevím, jestli to mám považovat za trest nebo za záchranu mého sobeckého života, který se dřív točil jen kolem Babylonu a teď se točí jen kolem toho blonďatýho sluníčka.
Když už mě nezvykle a nejspíš z nudy začínala přepadat únava tak se konečeně začaly otevírat dveře, kterými vešel nebo spíš vpadl Justin a v tu chvíli jsem věděl, že tenhle večer bude ještě zabávnej, protože opilej Justin je větší sranda než by se mohlo na první pohled zdát!

J: "AU!"...Ozvala se po tom co se nakopl o pohovku.
B: "Koukám, že sis užil."
J: "Jééé... Ty jsi vz-vzhůru."
B: "Čekal jsem na tebe."
J: "To jsi nemusel,"...Řekl pobaveně nebo spíš opile, vlastně tak mluvil pořád.
B: "Ale chtěl jsem."
J: "To je od tebe tááák sladký."
B: "Všiml jsem si,"...Zašeptal jsem si pro sebe.
J: "Co jsi povídal?"
B: "Vůbec nic."
J: "Tak dobře."
B: "Jak ses měl?"
J: "Přímo báječně, s Daphne jsme si to skvěle užili."
B: "To je vidět,"...Uchechtl jsem se.

Doteď bylo jasné, že stát na nohou je pro něho absolutně vyčerpávající, ale v momentě, co doslova začal padat dopředu a já ho zachytil jen tak tak jsem věděl, že na nich dnes určitě už stát nebude.

B: "Pojď sem ty blázne."

Vzal jsem ho do náruče, on si okamžitě odbotočil ruce kolem mého krku a já ho odnesl do postele, kam jsem ho opatrně položil již v polospánku, chtěl jsem se vysmeknout a dostat se na svou stranu postele, ale on mě zachytil a přitáhl si mě k sobě... A tak jsem si k němu lehl a položil si hlavu na jeho hruď, on mě pár vteřin vískal ve vlasech, ale pak mu sklouzla ruka a už neměl sílu jí vrátit.

J: "Miluju tě,"...Zašeptal těsně před tím než usnul.
B: "Já vím,"...Políbil jsem ho na rty a vrátil hlavu zpět na jeho hruď.

Chvíli mi trvalo, než jsem taky usnul, nejen proto, že mě bavilo ho sledovat, jak spí, protože vypadal opravdu hrozně roztomile s těmi rozcuchanými vlasy, ale taky jsem neměl zrovna odzvučněné prostředí, jelikož chrápal, jak motorová pila a já měl co dělat, abych se mu nezačal smát, ale nakonec se mi s přiraženým polštářem na uších podařilo taky usnout.
Ráno jsem se probral jako první a opravdu jsem měl nutkání ten moment zaznamenat do rámečku... Nikdy v životě jsem ho neviděl takhle zničeného, roztomilého a uslintaného zároveň!
Opatně jsem se vyhrabal z postele a zamířil si dát jednu rychlou sprchu před odchodem do Kinneticu, kdybych věděl, co mě čeká tak bych si tu sprchu tolik nevychutnával - Justin rychlostí blesku vletěl do koupelny rovnou k záchodové míse, do které všechno vyhodil! Okamžitě jsem zastavil vodu a šel za ním, abych mu nějak pomohl, i když vlastně nebylo jak, ale alespoň jsem mu otřel pusu a trošku se mu vysmál...

B: "To tě naučí chodit domů včas a nenalévat si beze mě do žil vražednou dávku alkoholu."
J: "Promiň,"...Špitl.
B: "Omlouvej se spíš sobě... Ty jseš ten kdo zvrací do záchodu,"...Konečně se na mě trochu usmál.
J: "Ale ty seš ten, kdo tu o mě musí pečovat."
B: "To se dá přežít... I když je to asi poprvé, co někomu utírám pusu po tom, co se vyzvracel."
J: "Všechno je je jednou poprvé."
B: "To máš asi pravdu."
J: "Tak děkuju, že to pro mě děláš."
B: "Nemáš za co, opilče."

Přemístili jsme se zase do ložnice a on rovnou rezignovaně zahučel do postele, ze které bylo jasné, že ho nikdo a nic nedostane... I když někdo by vlastně mohl!

B: "Ty dneska nejdeš do práce?"
J: "Do hajzlu!"...Zařval do polštáře.
B: "Ale neboj Debb tě jen přiškrtí... Ještě tě potřebuje."
J: "Dobrý vědět... No nic, jdu se obléct."

Co prosím? To že jsem ho takhle škádlil ještě neznamenalo, že ho v tomhle stavu někam pustím! To dřív pokvetou kameny, než bych mu dovolil jít do práce, kde může s jistotou buď ohodit zákazníka anebo vyletět z kůže kvůli kocovině! Nepřipadá v úvahu!

B: "To nemyslíš vážně?"
J: "Co?"
B: "Takhle nikam nejdeš,"...Zatlačil jsem ho zpět do postele.
J: "Sám si říkal, že mě Debb minimálně přiškrtí, takže mi asi nic jiného nezbývá."
B: "Už jsem řekl nikam nejdeš."
J: "Ale..."

Hodil jsem po něm vražedný pohled a on hned ztichl! Měl štěstí, protože bych ho jinak v té posteli přivázal, zamknul byt na tři západy a klíč zahodil... Jsem rád, že nebudu muset, přeci jen tu chci ještě bydlet.

J: "Tak fajn."...Řekl rezignovaně.
B: "A ani se nehni z postele... Jasný?"
J: "Ano šéfe."
B: "Hodnej kluk,"...Zamračeně se na mě usmál.

Oblékl jsem se, dal mu něco na kocovinu, políbil na rozloučenou a vydal se do práce, ale ještě před tím jsem se stavil ho omluvit kvůli jeho indisponovanosti do jídelny.

B: "Ahoj Debb."
Debbie: "Čekala jsem spíš někoho víc blonďatého."
B: "Jak milé... Jen jsem přišel oznámit, že se dnes nedostaví."
Debbie: "Co jsi mu udělal?"
B: "Co prosím? Spíš co on si udělal... Včera přišel nebo se spíš dopotácel úplně opilej a dneska zvracel, takže se mu dal zákaz chodit do práce."
Debbie: "Briane, jsem na tebe hrdá."
B: "A to jako proč?"...Zeptal jsem se udiveně s nadzvednutým obočím.
Debbie: "Dokážeš se postarat i o někoho jiného, než jen o svůj penis."
B: "Dneska se ta hláška používá nějak často, ale... Všechno je jednou poprvé."
Debbie: "A v tvém případě i naposled."
B: "Tak já zase půjdu, než takhle konverzace opět vyústí v něco nepříjemného."
Debbie: "A vyřiď mu, že si to všechno vynahradí."
B: "Neměj strach... Určitě bude nadšený."
Debbie: "V to doufám."

Rozloučil jsem se s ní a vydal se do Kinneticu, kde jsem věděl, že rozhodně nebudu myslet jen na vyplňování papírů a uzavírání zakázek, ale na to krásný blonďatý sluníčko, který mě absolutně pobláznilo a už šest let mi dělá ze života noční můru a ráj zároveň. Ale poprvé můžu říct, že dnes se mu náramně povedlo obojí! Trápilo mě ho vidět v tomhle stavu, ale zároveň i pobavilo, protože přiznejme si, že ta jeho roztomilost je lepší než droga!
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 24. února 2014 v 17:28 | Reagovat

Při představě opilého Justina se směju pobavením a při představě, jak o něj Brian pečuje a ještě ho jde omluvit za Debb, se usmívám nad tím, jak je to roztomilé :-D
Moc pěkně napsané. A taky se těším na pokračování :-D

2 Janča Janča | Web | 24. února 2014 v 18:38 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že tě to pobavilo a taky souhlasím, že to je hrozně roztomilé :-D  :-D
Děkuju a jsem ráda, že se těšíš :-)

3 Tonička Tonička | 24. února 2014 v 20:24 | Reagovat

Musim souhlasit s Jane ta predstava je vazne zabavna, ale zaroven kouzelna, protoze predstavovat si Briana jak se o nej stara je vazne moc hezka :-)
Moc se mi to libilo a uz se nemuzu dockat dalsiho dilu :-D

4 Janča Janča | Web | 24. února 2014 v 20:36 | Reagovat

[3]: Děkuju moc, jsem ráda, že se těšíš :-)

5 Karin Karin | 13. července 2015 v 23:05 | Reagovat

Tak krásně mluvil o Justinovi je vidět že jej miluje i když mu to moc nedava najevo. :-D

6 Janča Janča | Web | 14. července 2015 v 8:49 | Reagovat

[5]: Přesně :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama