Můj život(5)

24. února 2014 v 1:13 | Janča |  Můj život
Poslední díl.

JUSTIN

Už je to přes měsíc od Gusovo nehody a jeho probuzení a skoro vše se vrátilo zpět do normálu... Gus se téměř plně zotavil až na pár věcí následkem toho silného otřesu mozku... Trpí závratěmi a bolestmi hlavy, ale doktoři říkají, že je velmi silný takže by to mělo co nejdříve vymizet.

S Brianem za ním chodíme každý den, snažíme se s ním trávit co nejvíce času a být tu pro něho, ale při každém odchodu si je Brian nejistý, bojí se odejít, aby se mu náhodou něco nestalo, ale Lindsay s Melanie ho vždycky vyženou alespoň na pár hodin kvůli spánku a Kinneticu. Brian si hrozně přál aby si ho k sobě mohl na pár dnů vzít, ale nakonec se s holkami shodl, že ze začátku bude lepší aby se zotavil v místě, kde to zná nebo spíš v místě kde žije... Alespoň tedy do dnešního dne, protože jsme se s Mel a Linds dohodli, že ho na dnešní den a i noc vezmeme k sobě, ony byly trochu nejisté, ale nakonec souhlasily atak teď s Brianem nervózně čekáme na to až přijde...

J: "Jsi nervózní."
B: "To říká ten pravej."
J: "Já vím."
B: "Už by tu měli být."
J: "Neboj, za chvíli tu budou a tvůj byt se s jistotou stane hračkářstvím."
B: "Hned jsem míň nervózní."
J: "Promiň, ale znáš přece Guse."
B: "Pravda."

Oba jsme nervózně chodili po bytě a sbírali všechny nebezpečné nástrahy, kterými by si biť jen trochu mohl Gus ublížit a Brian se při každé příležitosti podíval na dveře a málem už z toho začínal bláznit, ale dřív než zešílel úplně se naštěstí začalo ozývat klepání na dveře, které šel okamžitě otevřít div se nepřerazil o stolek...

Gus: "Tatiii."
B: "Ahoj synku,"...Vyzdvihl ho do náruče a pevně sevřel.
Lindsay: "Ahoj kluci."
J: "Ahoj Linds, kde máš Mel?"
Lindsay: "Zůstala doma."
B: "Copak chtěla se vyhnout srdceryvnému loučení."
Lindsay: "Jenny je jen trochu nastydlá."
J: "Aha tak ať se brzo uzdraví."
Lindsay: "Děkuju."
J: "Ahoj špunte,"...Převzal jsem Guse z Brianovo náruče do té své a políbil ho na čelo.
Gus: "Ahoj strejdo."
J: "Jak se máš?"
Gus: "Dobře."
J: "Tak to jsem rád... Už se těšíš na dnešní den?"
Gus: "A moc... Zahrajeme si něco?"
J: "Samozřejmě... Táta se nemohl dočkat, až ti bude splňovat každé tvé přání,"...Škádlivě jsem se podíval na Briana.
Gus: "Juchů!"
B: "Just..."

Než to stihl doříct jsme zmizeli jak pára nad hrncem rovnou do kuchyně, kde jsme začali střádat plány na dnešní den a Brian mezitím vyslýchal všechny pokyny a příkazy, které kdyby mu Lindsay neřekla tak by neodešla a on musel slíbit, že zavolá alespoň pětkrát a dá na něho pozor jinak že ho zaškrtí on jí jen odvětil sarkastickou poznámku a ještě než se s námi stihla rozloučit tak jí vystrčil ze dveří a zabouchnul... Typický Brian.

B: "Tak co bys chtěl dělat?"...Opět si ho vzal do náruče a posadil se s ním na pohovku a já je následoval.
Gus: "No se strejdou máme takový plán."
B: "To mi mohlo být jasné, že se proti mně zase spiknete."
J: "Vždyť nás znáš."
B: "No právě, až moc dobře... A co jste teda vymysleli?"
Gus: "Strejda navrhnul, že bychom si mohli udělat jambalayu a já bych si pak chtěl pustit nějaké pohádky."

Brian doslova zrudnul, ale věděl, že není v pozici aby vzdoroval nejen proto, že věděl, že nemá žádnou šanci nad námi dvěma zvítězit, ale taky proto, že chce udělat vše aby se Gus cítil příjemně a měl všechno co si přeje... Brian je prostě nejlepší táta na světě a nikdo se se mnou o tom nemůže hádat, protože by prohrál.

B: "To je báječnej nápad,"...Zakoktal zděšeně.
J: "My věděli, že se ti to bude líbit."
B: "O tom si ještě promluvíme,"...Zašeptal mi do ucha.
J: "Už se těším,"...Zamrkal jsem.
B: "Tak se na to už vrhněte, mám hlad."
J: "Jdeme na to Gusi?"
Gus: "Jooo."
J: "Tak pojď."

Okamžitě jsme zamířili do kuchyně, kde jsme si připravili vše potřebné, hodili jsme na sebe zástěry a začali pracovat na tom úžasném jídle... Gus je ten nejlepší pomocník na světě a s jistotou můžu říct, že to není zrovna jedna z těch vlastností, kterou by zdědil po Brianovi... Díky bohu.
Úžasně jsme si u toho zablbi a neuvěřitelně se nasmáli... Brian nás jen z povzdálí pozoroval a nepatrně se usmíval, a i když se to snažil zamaskovat tak jsem si byl stoprocentně jistý, že se cítí šťastně.

BRIAN

Miluju ty dva pozorovat a o to víc miluju pozorovat když jsou spolu a dělají jednu z těch svých klukovských věcí to si pak připadám jak chlap štěstěny, protože mít ve svém životě tak dva úžasné lidi jako jsou oni dva je opravdové štěstí, kterého si nade všechno vážím... Obzvlášť po tom co jsem je oba mohl ztratit tím nejhorším způsobem, jaký existuje, ale oni jsou neuvěřitelně silní a porvali se s tím.
Byl jsem vděčný pánu bohu, že mi Guse zachránil a uzdravil, protože kdyby ne tak jsem si byl jistý, že bych se teď s jistotou nenacházel při smyslech a pravděpodobně ani při životě... Protože to pětiletý štěně pro mě s tou blonďatou hlavičkou představují celý svět a vlastně i můj život.
Celý den a večer proběhl naprosto báječně... Gus s Justinem tu jambylayu něčím okořenili a tím pádem byla ještě vítečnější než kdy dřív a já se jí málem přejedl k prasknutí a nakonec jsme skončili u televize, kterou pro dnešní den ovládal Gus a pouštěl tam pohádky od chlupatých postav až po ty létající... Nejprve jsem v dlani pevně svíral polštář, ale nakonec jsem se do těch podivných pohádek doslova zažral, a kdybych se nebál, že mě oba budou považovat za blázna tak bych požádal o přídavek. Nakonec jsme Guse uložili ke spánku, chvilku ho pozorovali a pak jsme se vrátili zpět na pohovku, kde jsme si lehli a já Justina svíral v náruči a líbal do vlasů...

J: "Tak myslím, že se nám dnešek povedl."
B: "Jo díky tobě."
J: "Uvědom si, že by tenhle den byl bez tebe o ničem."
B: "To máš pravdu,"...Škádlil jsem jej.
J: "Hej!"...Vysloužil jsem si bouchnutí do ramene.
B: "Ty pohádky mě ale málem zabily."
J: "Jo to jsem si všiml... Téměř ses od nich nemohl odlepit."
B: "Nevím, o čem to tady mluvíš."
J: "Hlavní je, že to vím já."
B: "Přeju ti, že víš něco, co nevím."
J: "Děkuju."
B: "Nemáš za co blázne."
J: "Jo tak blázne?"
B: "Přesně to jsi."
J: "Jo jsem... Do tebe."

Věděl jsem, že by chtěl slyšet podobnou odpověď, ale moje srabácký ego mi to nedovolilo atak jsem ho alespoň chytl za bradu a donutil ho se mi podívat do očí a následně jsem ho políbil.
Poté jsme oba usnuli s vědomím, že se další den po noci na pohovce rozhodně nepohneme... Ale co? Hlavní je, že Gus se dobře vyspí na velké posteli.
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 24. února 2014 v 17:20 | Reagovat

Jsem moc ráda, že to tak dobře skončilo :-D

2 Janča Janča | Web | 24. února 2014 v 18:36 | Reagovat

[1]: Muselo to skončit dobře, to bych Brianovi neudělala :-D  :-D  :-)

3 Tonička Tonička | 24. února 2014 v 20:11 | Reagovat

Tak to bylo naprosto kouzelny. :-)
Jiny konec bych si ani nedokazala predstavit, protoze to bylo tak nadherny a zaroven tak roztomily :-)
Miluju kdyz ma Brian u sebe Guse a neboji se dat najevo sve city jak ke Gusovi tak k Justinovi, je z neho uplne jina osoba, ktera miluje celym svym srdcem :-)
Vazne moc pekny zakonceni :-D

4 Janča Janča | Web | 24. února 2014 v 20:36 | Reagovat

[3]: Opravdu moc děkuju :-)  :-) A souhlasím, že je kouzelné takhle Briana vidět :-D  :-D  :-)

5 Karin Karin | 13. července 2015 v 22:56 | Reagovat

Moc moc se mi to líbilo. :D

6 Janča Janča | Web | 14. července 2015 v 8:48 | Reagovat

[5]: To jsem ráda :D  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama