"IT ISN'T WHO YOU LOVE. IT'S HOW YOU LOVE."

"PEOPLE ARE WHO THEY ARE."

Love is a human right...

Láska(8)

15. února 2014 v 11:32 | Janča |  Láska
Nový díl.

JUSTIN

Co si ten chlap o sobě do háje myslí? Že mě nejdřív odežene, podotýkám, že po několikáté a pak si příjde s tím, že chce moje odpuštění... A nejhorší na tom je, že odpálkovat ho pro mě bylo těžší než se zdálo, popravdě jsem to ani nechtěl udělat, líbilo se mi to, líbilo se mi, že se snaží, opravdu snaží... Že mi dává najevo, že mu chybím a že ho to mrzí... Bylo to tak příjemné a nečekané zároveň a popravdě jsem docela dost toužil po tom přisát se na jeho rty... Ale to jsem nemohl, nemůžu mu to dělat tak jednoduché, tím by se nic nezměnilo, věděl by že mě má na háku vždy a všude a to se musí změnit a ještě jsem mu ani pořádně neodpustil za to co řekl, to se bude muset snažit víc než jen usmíváním a jednou prosbou o odpuštění!

Všechno by to bylo mnohem snažší kdybych zase tak moc netoužil po Brianově těle... On to má pěkně zařízený... Říká věci, který mě naštvou ne-li naserou a pak stačí jen jeden jeho úsměv a jedna myšlenka na něho a má mě zase ve své moci, zase na něho musím nezastavitelně myslet a téměř z toho šílím... Ale dnes ne, dnes se musím ovládnout... On si zaslouží všechno to utrpené, které ho následující dny nebo alespoň hodiny čeká než se za ním vydám s tím, že už bez něho nechci být i přesto, že je to takový mizera.
Od včera nemůžu myslet na nic jiného než na něho a to doslova, skoro jako by se mi zakousnul do mozku a nepustil, jsem na něho tak hrozně naštvaný a jsem přesvědčený o tom, že to byla poslední kapka a žádné mé odpuštění už si nezaslouží jenže na druhou stranu si i přesto jaký je nedokážu představit, že by už dál nebyl součástí mého života, předtím jsem s tím byl smířený, ale to jsem na něho byl naštvaný, ale hlavně jsem z něho byl zklamaný, jenže teď mi to nedá pokoj... On a prosit o moje odpuštění? To prostě nejde dohromady, ledaže by si třeba uvědomil co ve mně má a že beze mě taky nechce být, jenže jak jsem říkal bude se muset snažit víc, mnohem víc, aby si zasloužil další mojí šanci.

Debbie: "Sunshine?"
J: "No?"
Debbie: "Už zase si mimo."
J: "Já jen... Nemůžu ho dostat z hlavy."
Debbie: "Tak proč za ním nezajdeš?"
J: "Protože by zase vyhrál... Dosáhl by svého bez sebemenší snahy... Já mu prostě neskočím zase do náruče a nebudu čekat kdy zase udělá něco co mě donutí znova odejít."
Debbie: "Je to Brian... Ten vždycky udělá něco co ti ublíží nebo co tě naštve, ale nezmění to nic na tom, že tě miluje."
J: "Co že ho tak najednou obhajuješ? Včera si ho odsud chtěla odnést v zubech."
Debbie: "Zjistila jsem, že má srdce."
J: "A jak prosím tě, psali to v novinách?"
Debbie: "No tak trochu jsem s ním strávila noc."
J: "Cože?!"
Debbie: "Vždyť víš jak to myslím ty pitomče."
J: "Jen jsem se ujišťoval."
Debbie: "Já se z tebe zblázním... Ale opravdu by si za ním měl jít, není na tom nejlíp."
J: "Vážně?"...Ukázal jsem směrem na vchodové dveře, kterými právě vstupoval Brian se svým dnešním úlovkem.
Debbie: "Bože ten vypadá."
J: "Jo ještě ani není jeho hodina a je zralej na záchytku."
Debbie: "Třeba se opil kvůli tobě."
J: "Debb, cokoliv co Brian udělá nikdy nesouvisí se mnou, jen mě tím nasere."
Debbie: "Nechceš si s ním promluvit?"
J: "Pochybuju, že by ze sebe vykoktal souvislou větu a podle toho jak se lepí na toho týpka by ani zájem o povídání neměl."
Debbie: "Určitě to dělá protože je mu mizerně."
J: "Jo jasně... Víš co já jdu pracovat ani dívat se mi na něho nechce."

Bylo to tak těžké ho ignorovat, ale neměl jsem jinou možnost, bylo mi z pohledu na něj zle... Včera tady žádal o moje odpuštění a teď tu ožralej strká jazyk do krku kdo ví komu... Proč já jsem pořád tak naivní, když je očividné že on se nikdy nezmění? Z našeho"oficiálního rozchodu" se vzpamatoval za 48 hodin a teď je to zase ten Brian Kinney, který si další šanci nezaslouží... Proč já mu vždycky naletím?

B: "Sunshine?!"

Prosím že se mi to jen zdálo?

B: "Blonďáčku!"

Bože, opravdu se mi to nezdálo.

Debbie: "Myslím, že volá tebe."
J: "Nemám zájem."
Debbie: "Ale on vypadá dost nedočkavě."
B: "Sunshine?!"
J: "Jsem snad pes, že si zavolá a já mám přiběhnout?"
Debbie: "Prosím běž za ním očividně není ve své kůži."
J: "Právě naopak Debb, tohle je jeho kůže, tohle je celý on."
Debbie: "Justine, že je to mizera jsi věděl už od začátku, ale nikdy jsi to s ním nevzdal... Tak s tím nezačínej teď."
J: "Fajn, fajn, fajn... Já se z tebe zcvoknu."
Debbie: "Já vím... Děkuju."

Nechtěl jsem slyšet co má na srdci, ale Debb měla pravdu, nesmím to s ním vzdát i když by si to zasloužil, ale já nedovolím, aby z toho vyšel tak snadno...

J: "Tak co jsi chtěl?"
B: "Sunshine, volal jsem tě."
J: "Ne, vážně? To jsem se musel přeslechnout."
B: "Pořád vystrkuješ drápky?"
J: "Briane potřebuješ něco?"
B: "Promluvit si."
J: "Nemám zájem, táhne to z tebe jak nevím co a pokud vidím máš na povídání někoho jiného."
B: "Promiň já vás nepředstavil... Justine tohle je..."
"Erik."...Ozval se neznámý.
B: "Ano tohle je Erik."
J: "Těší mě."
"Nápodobně."
B: "Nechceš si přisednout?"
J: "Co prosím?"
B: "Vždycky si měl rád, když nás bylo víc."
J: "Víš co? Přijď až se z tohohle vyspíš... Anebo líp nechoď vůbec... Nazdar."

Já jsem blbec, blbec, blbec... Prej nevzdávej to s ním... A s kým?! Já už ho ani nepoznávám.

Debbie: "Tak co?"
J: "Nic."
Debbie: "Jak nic? Něco přece říkat musel?"
J: "Jo, přizval mě k nim do trojky."
Debbie: "Cože udělal?"
J: "Slyšelas."
Debbie: "To je vůl... Tak třeba..."
J: "Ne Debb, neobhajuj ho."
Debbie: "Ale..."
J: "Debb!"
Debbie: "Tak dobře."
J: "Nevadí když už odejdu? Já tu to s ním nevydržím."
Debbie: "Jo jasně, běž zlato."
J: "Děkuju, ahoj."
Debbie: "Není zač... Ahoj."

Nechtělo se mi ani uvěřit tomu co se právě stalo... Tohle na mě bylo už příliš... Vážně jsem si včera, vlastně ještě před hodinou myslel, že se třeba pokusí zabojovat anebo se alespoň bude snažit anebo... Kurva, já nevím!... Ale tohle jsem opravdu nečekal... Nejhorší je, že už ani nemám sílu kvůli němu brečet, toho už bylo dost a očividně každá kapka přišla vniveč... On se nikdy nezměni jen jsem v to naivně doufal, ale teď vím, že se to nikdy nestane... On je Brian Kinney nejsebevědomnější a nejžádanější chlap v Pittsburghu a to je něco mu nikdo nevezme ani jeho láska ke mně... On vždycky upřednostní své potřeby a svůj chtíč přede mnou... Já jsem si to do teď jen naivně myslel...
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 15. února 2014 v 17:22 | Reagovat

Ono je sice fajn, že Debb už to vidí, ale Justin ne. I když, po tom, co Brian předvedl, bych se chovala asi stejně jako on :-(

2 Janča Janča | Web | 15. února 2014 v 17:54 | Reagovat

[1]: Taky bych se k němu po takovém výstupu nechovala mile...

3 Tonička Tonička | 21. února 2014 v 12:36 | Reagovat

Bylo to vazne moc pekne :)
Jsem moc rada, ze si Justin uvedomil, ze bez nej byt nemuze, protoze vsichni vime, ze nemuze stejne tak jako Brian i kdyz je to vul :-D
Po tom, co provedl Brian na konci bych se zachovala stejne jako Justin, ale doufam, ze to nevzda a bude bojovat a doufam, ze se Brian prestane chovat jako vul a zacne konecne bojovat :-D
Ps: To osloveni blondacku a prizvani do trojky z toho jsem vazne nemohla fakt moc pekny :-D  :-)

4 Janča Janča | Web | 21. února 2014 v 14:14 | Reagovat

[3]: Děkuji :-) k tomu Ps:jsem moc ráda, že tě to pobavilo:-D :-D

5 Karin Karin | 13. července 2015 v 21:43 | Reagovat

Já bych se k němu už nevrátila vše má své meze to už je trochu moc. O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama