February 2014

Všechno je jednou poprvé // 5 //

28. february 2014 at 0:27 | Janča |  Všechno je jednou poprvé
varování 18+

#BrianKinney #JustinTaylor #TedSchmidt #DebbieNovotny

Brian

Existuje mnoho způsobů, kterými bych mohl popsat to, co mezi sebou s Justinem máme. Mohl bych to říct, napsat a dokonce i předvést, ale nikdy bych dostatečně nevyjádřil ty pocity, které ve mně Justinova přítomnost vyvolává, dostatečně bych nevyjádřil tu lásku, kterou k tomuhle blonďatému štěněti cítím, nikdy bych dostatečně nevyjádřil to štěstí, které se s jeho příchodem objevilo v mém kdysi neexistujícím srdci. Za všechno dobré, co se v mém životě za posledních šest let stalo, vděčím jen a jen Justinovi a jsem přesvědčen, že by mě už nikdy nikdo nemohl udělat šťastnějším, než on. Vždyť on mi vlastně zachránil život, kdo ví, kde bych se teď nacházel nebo kým bych byl, kdyby se tohle slunce jednoho dne neobjevilo a neočarovalo mě svou dokonalostí natolik, že mě přinutilo cítit něco, co jsem myslel, že nikdy nemůže existovat, obzvlášť v mém srdci.
Nikdy jsem nikoho a nic nemiloval tak moc, jako tohle stvoření, které mě přijalo s každou mojí, ať už malou nebo velkou, chybou. Opravdu obdivuji jeho vytrvalost, jeho odolnost a výdrž. Tolikrát jsem se ho za těch šest let pokusil odehnat, těmi nejhoršími a nejpodlejšími způsoby, ale on to nikdy nevzdal. Nikdy se nevzdal mě a teď je řada na mých bedrech, tentokrát se nevzdám já jeho a už přesně vím, jak to udělat. Udělám to, po čem jsem vždycky hluboko uvnitř sebe tak moc toužil, ale strach z neúspěchu mi bránil, abych to uskutečnil, ale díky Justinovi jsem se to už nestyděl odhalit.
Po rozhovoru s Maikeym jsem se vydal do Kinneticu s pocitem, že pokud zvládnu udělat to, co chci a doufám, že i Justin, tak by se náš vztah mohl otočit o 180 stupňů k lepšímu a to je něco, co si nenechám jen tak utéct.

Ted: "Ahoj, Briane."
B: "Ahoj, Theodore, tak co sis pro mě připravil dneska?"
Ted: "No zhruba to samé, co včera..."
B: "Skvělý, to jsem mohl čekat."
Ted: "A taky tu máš nějaké klienty."
B: "Měli domluvenou schůzku?"
Ted: "Ne, ale prý s tebou potřebují mluvit... myslím, že s tebou chtějí jen podrobně projednat podmínky."
B: "Hned se nám ten den vybarvuje, tak já jdu na to."
Ted: "Dobře."

Bůh mi je svědkem, že svou práci miluju a dal bych za ni ruku do ohně, ale momentálně mi leze krkem, když se mi díky ní rozpadá vztah, takže jsem opravdu zvědavý, jak přečkám tuhle neplánovanou schůzku s bandou idiotů, kteří mě obírají o můj drahocenný čas, který bych mohl trávit s Justinem, s plnou hlavou myšlenek jen na toho mini andílka a ďáblíka v jednom.
Cokoliv, co mi řekli, jsem jedním uchem pobral a vzápětí druhým vypustil ven, na tyhle věci jsem momentálně ve své hlavě neměl místo. Mohl jsem myslet jen na to sluníčko, které mému životu dává podstatu a jiskru, bez které bych byl už dávno ztracený a sám.
Byl jsem tak moc rád, když jsem se jich konečně zbavil a rozhodl jsem se udělat to, co už dlouho ne. Dnes jsem se vydal z práce dřív, ale nešel jsem rovnou domů, ale zamířil jsem si ještě něco důležitého vyzvednout...

J: "Briane co, co tady děláš?"
B: "Přišel jsem tě vyzvednout."
J: "Ale já mám práci a neměl bys být náhodou v Kinneticu?"
B: "Dnes jsem odešel dřív a věřím, že Debb ti dá moc ráda volno," pohlédl jsem na ni.
Debbie: "S radostí."
J: "Ale, Debb..."
Debbie: "Neboj, vynahradíš si to, ale teď už běž."
J: "Ale..."

Neměl možnost to dopovědět, protože jsem ho chytl za ruku a zmizel s ním s jídelny, jak nejrychleji jsem mohl. Chvíli to vypadalo, jak kdybych ho unesl, protože způsob, jakým jsem ho naložil do auta, by tomu s jistotou odpovídal, ale já se chtěl jen vyhnout tomu, že by třeba utekl nebo vzdoroval. Když chtěl něco říct, tak jsem mu jen přiložil prst na ústa a očima jsem ho umlčel natolik, že celou cestu domů vážně nevydal ani hlásku.

Všechno je jednou poprvé // 4 //

27. february 2014 at 6:13 | Janča |  Všechno je jednou poprvé
bez varování

#JustinTaylor #BrianKinney #DebbieNovotny #MichaelNovotny

Justin

Nevím, proč jsem se na něho tak naštval, věděl jsem přece, že s něčím takovým prostě souhlasit nebude. Bylo mi to jasné hned od chvíle, co to Daphne vyslovila, ale tak nějak jsem doufal, věřil, toužil, že by nakonec přeci jen mohl souhlasit, že by to udělal nejen pro mě, ale i pro náš vztah, který se tak nějak rozpadá. Ale je to Brian, takže doufání v tomhle případě prostě nemělo smysl, ale přesto se tu zklamání objevilo.
Ráno jsem se probudil jako první a chvíli jsem ho pozoroval a opravdu moc jsem ho chtěl políbit. Ale proč líbat někoho, koho pravděpodobně brzy ztratíte, ať chcete nebo ne?
Vstal jsem z postele, připravil se do práce, ještě jednou jsem se za ním ohlédl a vydal se do jídelny. Po cestě jsem měl takový divný pocit kolem žaludku a velký smutek u srdce. Hrozně moc jsem chtěl být s Brianem, ale věděl jsem, že nemůžu. Vlastně já už s ním nemůžu být nějakou dobu a opravdu mě děsí představa toho, kam tohle všechno povede.
Když jsem vešel do jídelny, tak jsem se snažil nasadit ten nejvíc v pohodě výraz, aby Debbie náhodou něco nezaregistrovala, ale myslím, že i kdybych měl na hlavě lyžařskou kuklu, tak by to stejně bylo k ničemu...

Debbie: "Zastavit stát," přikázala mi, když jsem procházel kolem ní.
J: "Co se děje?" snažil jsem se dělat, jako by nic.
Debbie: "To se ptám já tebe."
J: "Mělo by ses snad něco dít?"
Debbie: "Já nevím, ty jsi ten, kdo se tváří, jako by mu jistej Brian Kinney pocuchal náladu."
J: "Opravdu nevím, o čem mluvíš."
Debbie: "Justine, chceš mýt měsíc záchody?"
J: "Je tohle vůbec zákonný... vydírat své zaměstnance?"
Debbie: "Vydírat zaměstnance asi ne, ale ty si v podstatě můj syn, takže mě nějakej zákon nezajímá."
J: "Prosím, Debb, dneska ne."
Debbie: "Ale ano, dneska, Justine, nebudeš všechno nechávat na poslední chvíli, kdy si za mnou zoufale přijdeš pro radu."
J: "Debb..."
Debbie: "Spusť!" přikázala trošku ostřejším tónem.
J: "Fajn," odvětil jsem rezignovaně.

Můžu já vůbec někdy před Debbie něco skrýt? TĚŽKO!
Neměl jsem na nějaké zpovídání ani trochu náladu, chtěl jsem to všechno zakořenit hluboko uvnitř sebe a poprat se s tím sám, ale asi už bych se měl naučit, že na něco takového být sám nemůžu, že Debb se mi vlastně snaží jen pomoct a ať si to přiznám nebo ne, tak ona mi ve většině případů vážně pomůže. Sebral jsem proto veškerou špetku odvahy a odhodlání, co ve mně zbyla, a začal jsem se zpovídat ze všech věcí, co mě v poslední době trápí.

Brian

Když jsem se ráno probudil a zahlédl vedle sebe prázdné místo, tak mě ten pohled docela vyděsil, uvědomil jsem si totiž, že pokud se nezačnu nějak snažit, tak se má rána budou odehrávat přesně takhle už napořád a to je něco, co bych s jistotou nezvládl. Neprobouzet se vedle toho blonďatého cosi úžasného.
Bylo mi opravdu hodně nepříjemně, věděl jsem totiž, že Justin musí být opravdu velmi naštvaný, poněvadž se ráno snaží zůstat doma co nejdéle, abychom spolu mohli být alespoň nějakou chvilku, ale dneska ne, dneska utekl, jak nejrychleji mohl, jen aby mi nemusel stát čelem nebo se na mě třeba jen podívat.
S nepříliš podařenou náladou jsem se chystal do Kinneticu, ale v momentě, co jsem chtěl odejít ze svého bytu tak jsem u dveří narazil na dalšího člověka, co mi určitě náladu nezlepší, jelikož se ze mě bude snažit dostat, co se stalo...

Všechno je jednou poprvé // 3 //

26. february 2014 at 0:03 | Janča |  Všechno je jednou poprvé
varování 15+

#BrianKinney #JustinTaylor #TedSchmidt #DaphneChanders

Brian

Do večera to byla celá věčnost a já se touhou po tom mém štěstíčku málem zbláznil. Kdykoliv jsem chtěl zvednout telefon, vytočit číslo a slyšet alespoň jeho hlas, tak vždycky někdo vtrhnul do kanceláře s dalším štosem papírů k podepsání a to mi opravdu lezlo krkem. Chtěl jsem se ujistit, že je mu líp a že celou noc nestrávíme u záchodové mísy, ale na nějakém příjemnějším místě, jako je třeba postel.
Když už jsem konečně vyplnil a podepsal poslední listinu, tak se mi šíleně ulevilo. Vypnul jsem počítač, hodil na sebe kabát a chtěl jsem se vydat domů za tím sluníčkem, ale přesně u dveří mě zastihl Theodor s dalším mučením...

B: "Už ne, další už ne," řekl jsem téměř s pláčem.
Ted: "Promiň, ale tohle je opravdu posledních pár..."
B: "Tisíc."
Ted: "Papírů."
B: "Tede, jestli mě chceš zabít, tak to řekni na rovinu a zabij mě jako chlap."
Ted: "Ty jsi ten, kdo si otevřel firmu, já ne."
B: "A myslel jsem, že jsem zaměstnal schopného účetního."
Ted: "Přesně tak, Briane, účetního... nejsem tu od toho, abych vyplňoval papíry, ale počítal... a navíc tvůj podpis je mi naprosto cizí, takže je to na tobě," poplácal mě po rameni a odpochodoval.

Vrátil jsem se zpět do svého šéfovského křesla, zase zapnul počítač a začal dělat to, co jsem dělal posledních několik hodin a zabraňovalo mi to, abych se dostal za ním.
Bylo to hrozný, dokonce až nesnesitelný vědět, že se Justin právě teď nachází doma a já musím tvrdnout tady. Ale co si budeme povídat, takhle je tu u nás poslední dobou pořád, dokonce i já jsem si všiml toho, že se Justin tak trochu nudí a trápí se, ale kdo by se mu divil, když se prakticky celý den nevidíme, akorát až večer, kdy si dáme rychlovku a jdeme spát. Už si ani nepamatuju, kdy naposledy jsme měli sex delší, než pět minut a to ani nemluvím o milování. To mi popravdě chybí ještě víc než obyčejnej sex. Ale bohužel nemůžu udělat nic, aby se to změnilo, oba máme práci a málo času, ale ani nevím, jak jsme se do tohohle bodu dostali. Ze všeho nejvíc se však bojím, že už se z toho nevyhrabeme a to by směřovalo k jedinému, na což ani nemůžu pomyslet, aniž by se mi nesevřelo srdce.
V momentě, co se mi podařilo dovyplnit poslední papír, tak jsem téměř radostí vykřikl, okamžitě jsem vypnul počítač, oblékl se a doslova utekl pryč, aby mě náhodou ještě nezastihl nějaký zdržující zaměstnanec.
Byl jsem na něho opravdu natěšený a opravdu jsem doufal, že už mu bude lépe, protože zmocnit se ho mezi dveřmi nebo ještě lépe v posteli, ve které jsem ho zanechal, byla vážně úžasná představa a můj chtíč se pokaždé, co jsem ke svému cíli přibližoval, zvětšoval. Jakmile jsem stál přede dveřmi, tak jsem byl šťastný jako blecha. Teda až do chvíle, co jsem je otevřel...

B: "Co to kurva..?"
J: "Briane?" řekl překvapeně.
Daphne: "Ahoj, Briane."
B: "Můžete mi říct, co to tady, do hajzlu, vyvádíte?"
J: "Tak trochu tu máme menší..."
B: "Prosím tě, hlavně neříkej dobrodružství... to jsi říkal včera a vrátil ses... no sám víš, jak."
Daphne: "Asi bych měla jít."
J: "Daph..." řekl tónem plným zoufalství.
Daphne: "Promiň," rychle za sebou bouchla dveřmi.

Málem se mi rozskočila hlava. Hudba na plné pecky, bordel, kam jsem se podíval, poházené obaly od brambůrek, kelímky od pití... prostě jedna velká tragédie.

Všechno je jednou poprvé // 2 //

25. february 2014 at 0:36 | Janča |  Všechno je jednou poprvé
bez varování

#JustinTaylor #DebbieNovotny #DaphneChanders

Justin

Přiznávám, že včera jsme to s Daphne opravdu přepískli nebo vlastně spíš jenom já, ona se mě totiž naopak snažila krotit, ale bylo to těžké, protože mi celý den vyprávěla o nějakém novém klukovi, který se objevil v jejím životě a ona se do něho bláznivě zamilovala a teď s ním zažívá úžasné chvíle. Tiše jsem jí opravdu záviděl, protože začáteční zamilovanost je ta nejlepší a my s Brianem už jsme spíš takovej stereotyp, za což bych měl asi být rád, že mi už neutíká za jinými a je jen se mnou, ale prostě mi něco chybí a opravdu moc bych chtěl, aby se náš vztah, ke kterému se Brian konečně přiznal, trochu okořenil.
Hrozně jsem se v posteli, ve které mě Brian přinutil zůstat, nudil. I když jsem měl zakázáno z ní vylézt, tak jsem to i přesto, že jsem věděl, že kdyby to Brian viděl, tak by mi naplácal na holou, udělal. Šel jsem si dát něco na zub, samozřejmě něco lehkého, co by mi nezpůsobilo ještě větší žaludeční potíže a pak jsem si šel dát horkou a hlavně dlouhou sprchu. Když se mi z ní asi po hodině konečně podařilo dostat, tak jsem zamířil zase rovnou do postele, ale jakmile jsem dolehl, tak se rozezvonil telefon, který způsobil, že se můj mozek doslova obrátil vzhůru nohama.

J: "Halo?" zeptal jsem se zničeně.
Debbie: "Ty pitomče jeden! Že bys jako zvedl telefon?!"
J: "Prosím tě, nekřič tak nebo se mi rozskočí hlava... vždyť jsem ho zvedl."
Debbie: "Jo zvedl, ale až potom, co jsem ti zavolala po šestý."
J: "Promiň, já byl ve sprše."
Debbie: "Jo tak tys byl ve sprše... a já se tu nervuju, že se ti něco stalo!"
J: "Omlouvám se, zapomněl jsem ti zavolat, že nepřijdu."
Debbie: "To jsi nemusel... Brian už tě tady omluvil."
J: "On šel až do jídelny, aby ti to řekl?"
Debbie: "Ano šel."
J: "Páni."

Upřímně jsem byl opravdu překvapený, že se Brian namáhal a šel mě osobně omluvit. Možná se to zdá jako pitomost, ale pro mě je to znak, že mu na mně opravdu záleží.

Debbie: "A když se rozhodnu, že ti zavolám, abych se ujistila, že jsi v pořádku tak mi nezvedneš telefon... já bych tě..." zarazila se.
J: "Opravdu promiň."
Debbie: "A jak ti je, ty pitomče?"
J: "Bylo i líp, ale ještě žiju."
Debbie: "To je dobře... ale nemysli si, že se vyhneš trestu."
J: "Už s ním počítám."
Debbie: "To jsem ráda... tak zatím odpočívej, já jdu pracovat."
J: "Budu, ahoj."
Debbie: "Ahoj."

Zavěsil jsem, nebo spíš odhodil telefon a zabořil hlavu do polštáře. Takhle po ránu a navíc s kocovinou je dost těžké vést rozhovor a ještě k tomu s Debbie, ale díky bohu jsem přežil a teď se můžu dál válet a užírat nudou.

Všechno je jednou poprvé // 1 //

24. february 2014 at 16:46 | Janča |  Všechno je jednou poprvé
bez varování

#BrianKinney #JustinTaylor #DebbieNovotny

Brian

Dneska se ze mě stal odkopnutý pes. Justin vyrazil za dobrodružstvím s Daphne, Maikey má podle něho romantickou večeři s profesorem, Ted si někde užívá s Blakem a Emmett si pravděpodobně dělá pedikúru a pleťové masky, dokonce i Debb má svoje plány s Carlem a jen já jsem zůstal na ocet ve svém vlastním nudném bytě, kde se můžu buď zničit na běžícím páse anebo se pokusit udělat to, co ani nevím, jak se dělá - uklidit to tady trochu. No zvolil jsem třetí možnost - lehl jsem si do postele a doslova odpočítával minuty, než se Justin uráčí přijít z toho jejich dobrodružství nebo, jak tomu, kurva, říkají.
Už jsem začínal být netrpělivý, jelikož tady měl být před necelými dvěma hodinami a samozřejmě si vypnul telefon, takže jsem ani neměl možnost mu zavolat a zjistit, jestli ho náhodou nesežrala smečka hladových vlků.
Téměř jsem se zadusil vlastními cigaretami, jak jsem nedočkavostí pálil jednu za druhou, chvilkami jsem uvažoval, že zajdu ven, ale pak jsem si uvědomil, že pořád nějak zapomínám, že Babylon už díky tomu výbuchu neexistuje. Ani nevím, jestli to mám považovat za trest nebo za záchranu mého sobeckého života, který se dřív točil jen kolem Babylonu a teď se točí jen kolem toho blonďatýho sluníčka.
Když už mě nezvykle a nejspíš z nudy začínala přepadat únava, tak se konečně začaly otevírat dveře, kterými vešel nebo spíš vpadl Justin a v tu chvíli jsem věděl, že tenhle večer bude ještě zabávnej, protože opilej Justin je větší sranda, než by se mohlo na první pohled zdát!

J: "AU!" ozvalo se po tom, co se nakopl o pohovku.
B: "Koukám, že sis užil."
J: "Jééé... ty jsi vz-vzhůru."
B: "Čekal jsem na tebe."
J: "To jsi nemusel," řekl pobaveně nebo spíš opile, vlastně tak mluvil pořád.
B: "Ale chtěl jsem."
J: "To je od tebe tááák sladký."
B: "Všiml jsem si," zašeptal jsem si pro sebe.
J: "Co jsi povídal?"
B: "Vůbec nic."
J: "Tak dobře."
B: "Jak ses měl?"
J: "Přímo báječně, s Daphne jsme si to skvěle užili."
B: "To je vidět," uchechtl jsem se.

Do teď bylo jasné, že stát na nohou je pro něho absolutně vyčerpávající, ale v momentě, co doslova začal padat dopředu a já ho zachytil jen tak tak, jsem věděl, že na nich dnes určitě už stát nebude.

B: "Pojď sem, ty blázne."

Vzal jsem ho do náruče, on si okamžitě omotal ruce kolem mého krku a následně jsem ho odnesl do postele, kam jsem ho opatrně položil již v polospánku, chtěl jsem se vysmeknout a dostat se na svou stranu postele, ale on mě zachytil a přitáhl mě k sobě. A tak jsem si k němu lehl a položil si hlavu na jeho hruď, on mě pár vteřin vískal ve vlasech, ale pak mu sklouzla ruka a už neměl sílu ji vrátit.

Můj život // 5 //

24. february 2014 at 1:13 | Janča |  Můj život
Poslední díl

bez varování

#JustinTaylor #BrianKinney #LindsayPeterson #Gus

Justin

Už je to přes měsíc od Gusovo nehody a jeho probuzení a skoro vše se vrátilo zpět do normálu. Gus se téměř plně zotavil, až na pár věcí následkem toho silného otřesu mozku - trpí závratěmi a bolestmi hlavy, ale doktoři říkají, že je velmi silný, takže by to mělo co nejdříve vymizet.
S Brianem za ním chodíme každý den, snažíme se s ním trávit co nejvíce času a být tu pro něho, ale při každém odchodu si je Brian nejistý, bojí se odejít, aby se mu náhodou něco nestalo, ale Lindsay s Melanie ho vždycky vyženou alespoň na pár hodin kvůli spánku a Kinneticu.
Brian si hrozně přál, aby si ho k sobě mohl na pár dnů vzít, ale nakonec se s holkami shodl, že ze začátku bude lepší, aby se zotavil v místě, kde to zná nebo spíš v místě, kde žije... alespoň tedy do dnešního dne, protože jsme se s Mel a Linds dohodli, že ho na dnešní den a i noc vezmeme k sobě, ony byly trochu nejisté, ale nakonec souhlasily atak teď s Brianem nervózně čekáme na to, až přijde...

J: "Jsi nervózní."
B: "To říká ten pravej."
J: "Já vím."
B: "Už by tu měli být."
J: "Neboj, za chvíli tu budou a tvůj byt se s jistotou stane hračkářstvím."
B: "Hned jsem míň nervózní."
J: "Promiň, ale znáš přece Guse."
B: "Pravda."

Oba jsme nervózně chodili po bytě a sbírali všechny nebezpečné nástrahy, kterými by si byť jen trochu mohl Gus ublížit a Brian se při každé příležitosti podíval na dveře a málem už z toho začínal bláznit, ale dřív než zešílel úplně, se naštěstí začalo ozývat klepání na dveře, které šel okamžitě otevřít, div se nepřerazil o stolek...

Gus: "Tatiii," vletěl dovnitř jako tornádo.
B: "Ahoj, synku," vyzdvihl ho do náruče a pevně sevřel.
Lindsay: "Ahoj, kluci."
J: "Ahoj, Linds, kde máš Mel?"
Lindsay: "Zůstala doma."
B: "Copak, chtěla se vyhnout srdceryvnému loučení."
Lindsay: "Jenny je jen trochu nastydlá."
J: "Aha tak ať se brzo uzdraví."
Lindsay: "Doufáme."
J: "Ahoj, špunte," převzal jsem Guse z Brianovo náruče do té své a políbil ho na čelo.
Gus: "Ahoj, strejdo."
J: "Jak se máš?"
Gus: "Dobře."
J: "Tak to jsem rád... už se těšíš na dnešní den?"
Gus: "A moc... zahrajeme si něco?"
J: "Samozřejmě. Táta se nemohl dočkat, až ti bude splňovat každé tvé přání," škádlivě jsem se podíval na Briana.
Gus: "Juchů!"
B: "Just..."

Než to stihl doříct, zmizeli jsme jak pára nad hrncem rovnou do kuchyně, kde jsme začali střádat plány na dnešní den a Brian mezitím vyslýchal všechny pokyny a příkazy, které kdyby mu Lindsay neřekla, tak by neodešla a on musel slíbit, že zavolá alespoň pětkrát a dá na něho pozor, jinak že ho zaškrtí a on jí jen odvětil sarkastickou poznámku a ještě než se s námi stihla rozloučit, tak ji vystrčil ze dveří a zabouchnul... typický Brian.

Můj život // 4 //

23. february 2014 at 17:47 | Janča |  Můj život
bez varování

#BrianKinney #JustinTaylor #LindsayPeterson #MelanieMarcus #ostatní

Brian

Jakmile jsem se ráno probudil, tak jsem se cítil ještě hůř než včera, všechno se to ve mně rozleželo a já si víc a víc uvědomoval, co že se to tady vlastně děje. Měl jsem o Guse hrozný strach a za každou cenu jsem chtěl být u něho, byl jsem připravený se klidně rvát, jen aby mě k němu pustili.
Vymanil jsem se s Justinova sevření a šel jsem si dát ještě jednu rychlou sprchu před odchodem. Když jsem se vrátil zpět do ložnice, tak už byl Justin vzhůru a vypadal stejně mizerně jako já...

B: "Jak ses vyspal?"
J: "Nic moc, ty?
B: "Taky to stálo za nic."
J: "Kdy tam jdeš?"
B: "Za chvíli."
J: "Můžu taky?"
B: "Samozřejmě, tak se obleč."
J: "Jdu na to."
B: "Dobře."

Hned, jak se oblékl, tak jsme vyrazili. Tentokrát už jsem měl sílu alespoň řídit, ale celá cesta probíhala stejně jako včera - ani jeden jsme nic neříkali, Justin hleděl nepřítomně a vyděšeně z okýnka a já se modlil, aby až přijdu, byl Gus v pořádku a můj život se zase mohl vrátit do normálu.
Když jsme dorazili, tak se tam už nacházeli téměř všichni, aby nám mohli vyjádřit podporu a já jsem si uvědomil, jaký jsem idiot, protože jsem ani jednomu z nich nezavolal, co se stalo, takže to zůstalo na Lindsay a Melanie. Já jsem vážně chlap k ničemu.

Lindsay: "Briane, tady jste."
B: "Promiň, trochu jsme zaspali."
Lindsay: "Doktor s námi prý potřebuje mluvit, čekali jsme na tebe."
B: "A o co jde? Je Gus v pořádku?"
Lindsay: "To nevím, zatím jen řekl, že s námi chce mluvit."
B: "To je nějakej zvrácenej vtip? To nám nejsou schopný říct, jak je na tom?"
Melanie: "Určitě nám brzo něco řeknou," vložila se do toho.
B: "To doufám," usmál jsem se na ni, chtěl jsem jí dát najevo, že mě mrzí to, jak jsem na ni vyjel.
Melanie: "Gus bude jistě v pořádku... máme toho nejsilnějšího syna na světě."
B: "Máš pravdu, ten se jen tak nevzdá."

Zase jsme čekali na příchod doktora, ale tentokrát jsem byl trochu optimističtější a věřil jsem, že všechno bude v pořádku.
Když konečně přišel, tak se tvářil jinak než včera, v jeho výrazu bylo znát, že nese alespoň trochu dobré zprávy...

Můj život // 3 //

22. february 2014 at 16:31 | Janča |  Můj život
bez varování

#BrianKinney #JustinTaylor #LindsayPeterson #MelanieMarcus

Brian

Celou dobu jsem netrpělivě čekal na příchod lékaře s dobrou zprávou, ale když nakonec dorazil, byl jsem vyděšenější než kdy dřív. Z jeho výrazu jsem poznal, že nám přišel říct něco zlého. A to buď, že můj syn zemřel anebo pokud se nestane nějaký zázrak, tak s jistotou brzo zemře. V ten moment se mi chtělo brečet, ale kvůli tomu strachu jsem to nedokázal, ale ani jsem nebyl schopný se zeptat, co s ním je, můj strach mi to za žádnou cenu nechtěl dovolit...

Lindsay: "Tak co, jak je na tom?"
Melanie: "Je naživu?"
Doktor: "Ano je..."

Ze srdce mi spadl obrovský kámen a na obličeji se mi vykouzlil úsměv, myslel jsem, že tímto oznámením se vše vrátilo do normálu, že už se nemáme čeho bát a Gus bude v pořádku, ale zmýlil jsem se...

Doktor: "Ale ještě nemá ani zdaleka vyhráno. Měl rozsáhlá vnitřní krvácení, která se díky bohu podařilo zastavit, ale bohužel jsme mu museli vzít ledvinu, což je u dítěte jeho věku velký zásah do jeho těla a také měl silný otřes mozku a má zlomenou ruku. Právě teď ho udržujeme v umělém spánku, ale velice se bojím toho, že až ho z něho budeme probouzet, tak se neprobere... jeho život doslova záleží jen na něm, na tom, jestli zabojuje anebo se vzdá."

Lindsay se okamžitě složila Melanie do náruče a Justin se hned rozbrečel, jen já jsem tam stál jak přikovaný a nevěřícně na něho hleděl. Bodalo mě u srdce a v hlavě jsem měl nepřetržitý koloběh myšlenek. Právě mi někdo řekl, že můj syn pravděpodobně zemře a já nemohl udělat absolutně nic, abych to změnil. Všechno, co jsem věděl, bylo, že má můj pětiletý syn svůj život ve svých rukou.

B: "Takže mi chcete říct, že není žádná záruka, že se probudí?"
Doktor: "Bohužel ne."
B: "To je jako všechno, co mi řeknete?! To opravdu nic neuděláte?!" začínal jsem to naprosto ztrácet.
Doktor: "Je mi líto, ale..."
B: "Strčte si svou lítost někam!"
J: "Briane, no tak."
B: "Co?!"
J: "Musíš se uklidnit."
B: "Já jsem v klidu, nevidíš?"
J: "Ne nejsi, jsi rozrušený a Gus tě teď potřebuje."
B: "Já vím, já vím..." třásl se mi hlas.

Potřeboval jsem ho okamžitě vidět, ale bál jsem se toho, že mě za ním nepustí, ale taky toho, co budu dělat, když mě k němu pustí. Bál jsem se naprosto všeho...

Můj život // 2 //

21. february 2014 at 22:42 | Janča |  Můj život
bez varování

#BrianKinney #JustinTaylor #LindsayPeterson #MelanieMarcus

Brian

Byl jsem hrozně vyděšený a vůbec jsem netušil, co mě čeká. Nevěděl jsem, co bych dělal, kdybych ho ztratil. Nikdy jsem si nedokázal představit, že bych mohl mít dítě, ale teď po pěti letech Gusovo života, si nedokážu představit a vlastně ani nechci představit, že bych ho neměl. On není jen součástí mého života, on je můj život a miluji ho nade všechno a zapřísáhl jsem se, že ho vždy před vším ochráním, tak jak to, že jsem tentokrát zklamal?
Za celou cestu jsme ani já a ani Justin nevydali jedinou hlásku, ale kdykoliv jsem se něho podíval, tak jsem viděl, jak moc vyděšený je a to mě děsilo ještě víc a taky jsem si vzpomněl, že už jednou jsem v této nemocnici bojoval za život někoho, koho miluju a to právě za ten Justinův a teď byl na tomto místě můj milovaný syn a já nebyl schopný vymyslet způsob, jak bych mu pomohl, ale hlavně jsem se hrozně bál toho, že už mu nebude pomoci.
Když jsme dorazili k nemocnici, tak jsem okamžitě zpozorněl a snažil se vzchopit, abych alespoň když nebudu moct pomoct, mohl být oporou, ale třes jsem nemohl vůbec zastavit. Oba jsme se rychle vydali dovnitř a okamžitě jsme hledali Lindsay nebo alespoň někoho, kdo by nám mohl říct, jak je na tom můj syn. Po chvíli jsem konečně zahlédl Lindsay i Melanie a vydali se za nimi...

B: "Linds, Lindsay..."
Lindsay: "Pane bože, Briane."

Okamžitě šla ke mně a doslova se mi složila do náruče, celá se klepala a neustále plakala, já jsem ji pevně objímal a snažil se stát na nohou, ale téměř jsem nemohl, jak se mi podlamovala kolena, hned jsem totiž věděl, že to musí být hodně zlé. Nikdy v životě jsem ji neviděl tak moc vyděšenou. Po chvilce jsem ji pustil a šel jsem obejmout dokonce i Melanie, která to potřebovala stejně jako Lindsay, kterou mezitím objímal Justin.

B: "Co se, sakra, stalo?" upřel jsem svůj pohled na Lindsay.
Lindsay: "Byla to nehoda, prostě ho srazilo auta a já... já..." zase začala plakat.
B: "Ale jak se to stalo?"
Melanie: "Byla to moje vina."
B: "Cože?"
Lindsay: "Ale ne Melanie... nebyla."
Melanie: "Ale ano byla... měla jsem na něho dávat pozor."
B: "O čem to, sakra, mluvíš?"
Melanie: "Byli jsme na procházce a já jsem se na pár vteřin otočila a Gus v tu chvíli vběhl rovnou do silnice, ani nevím, odkud se to auto vynořilo, ale najednou tam prostě bylo a Gus, on... najednou ležel na zemi a vůbec se nehýbal a... a..."
B: "A co jsi, kurva, dělala, když mého syna sráželo auto?!" najednou mě popadl vztek.
J: "Briane, nech toho."
B: "Jak nech toho? Mám snad právo vědět, proč můj syn právě teď leží na operačním stole!"
Melanie: "Měla jsem na něho dávat větší pozor... já to vím!"
B: "No to jsi teda měla!"
Lindsay: "Přestaň, Briane... ona za to nemohla, byla to nehoda!"
B: "Jestli Gus umře, tak to bude tvoje vina Melanie... Tvoje."
Lindsay: "Briane!"

Vzdálil jsem se od nich a složil se na židli a chvíli jen hleděl do prázdna. Pomalu jsem si začínal uvědomovat, jaký jsem idiot, neměl jsem na ni takhle křičet a obviňovat ji, ale potřeboval jsem ze sebe vybít svůj smutek a vztek a ona bohužel byla na ráně. Po nějaké chvíli se za mnou vydal Justin a mně bylo jasné, co jeho slova budou obsahovat.

Můj život // 1 //

20. february 2014 at 22:34 | Janča |  Můj život
varování 18+

#BrianKinney #JustinTaylor #LindsayPeterson

Brian

Dneska jsem se cítil zatraceně dobře a myslel jsem, že dnešek už nemůže být lepší. Dokázal jsem to, na čem jsem tak dlouho a tvrdě pracoval a povedlo se mi získat jednu skvělou zakázku. Za to jsem si s Justinem dopřál skvělé odpoledne a to nejen v posteli, hezky jsme si spolu popovídali, což je něco, co obvykle nedělám, ale dnes jsem chtěl a taky jsme si celkem zablbli, doslova, jak malí kluci, a bylo to úžasné, byl jsem úplně jako někdo jiný a taky jsem se tak i cítil. A nakonec jsme vyčerpáním oba upadli do říše snů a Justin, jak je u něj zvykem, ležel v mé náruči a já měl tak možnost vdechovat jeho krásnou vůni a tím pádem byl můj spánek ještě mnohem lepší a byl jsem si jistý, že dnes se už nic nemůže pokazit...

J: "Vstávej," probouzel mě polibky.
B: "Mně se tu líbí."
J: "To jsem si všiml, ale já musím za chvíli do práce a ty si domluvený s kluky, vzpomínáš?"
B: "Proč musíš do práce?"
J: "Debb je nemocná, tak to musím vzít za ní."
B: "Ona se nechala někým zastoupit?"
J: "Maikey jí prý přiváže k topení, až dorazí domů."
B: "Aha tak to chápu... ale tak nějak jsem doufal, že dnes budeš jenom můj."
J: "Briane, jsi to ty?"
B: "Hele, mám jen dobrou náladu... dokázal jsem si, že jsem vážně ten nejlepší šéf a prodejce na světě."

Je jisté, že ego mi rozhodně nechybí. Ale tak nemůžu zapírat, že je to pravda, tentokrát jsem se vážně překonal. A takové chvíle v životě mi hned dají důvod chovat se jako lidská bytost.

J: "A taky milenec," políbil mě.
B: "Hmmm."
J: "Jsem na tebe pyšný."
B: "Děkuju, Sunshine."
J: "Nemáš za co."
B: "A v kolik přijdeš?"
J: "Netuším, ale myslím, že ti to může být jedno... po té oslavě určitě budeš rád, že se dopotácíš domu."
B: "Ani nevím, jak k něčemu takovému došlo."
J: "Kluci s tebou prostě chtěli zapít, že si dokázal to, na čem si tak moc pracoval."
B: "Radši bych to oslavoval tady... s tebou... v posteli..."
J: "Briane, ty mě ničíš, vždyť víš, že musím do práce."
B: "To počká," začal jsem ho vášnivě líbat.
J: "Bri..."
B: "Nebraň se tomu," zašeptal jsem vzrušeně.

Navždy sám

19. february 2014 at 18:40 | Janča |  Povídky QAF-krátké
Je to krátké, ale tak nějak jsem to potřebovala napsat Usmívající se Omlouvám se za případně způsobené trauma Smějící se

jednorázovka

bez varování

#BrianKinney

Brian

Chodil jsem po bytě sem a tam a sbíral Justinovo výkresy, každý z nich jsem si pečlivě prohlédl a následně jej zmuchlal a vyhodil do koše a zároveň mezitím ničil vše, co mi přišlo pod ruku. Shazoval jsem věci ze stolků a některými jsem dokonce házel o zeď a přitom jsem brečel, jak smyslů zbavený. Po chvíli jsem narazil na naši společnou fotku, na které ho zezadu objímám a koušu do jeho ucha... Usmívá se na ní přímo dokonale a vypadá neuvěřitelně šťastně a já taky, protože v tu chvíli jsem ho již bláznivě miloval!
I s tou fotku jsem si sedl na pohovku a pozoroval jí, dopadaly na ní mé slzy a já jsem zoufale hladil jeho tvář a tak moc jsem chtěl, aby to bylo reálné, abych se mohl dotýkat jeho hebké kůže.

Láska(13)

19. february 2014 at 8:35 | Janča |  Láska
Poslední díl. - 18+

BRIAN

Myslel jsem, že se na místě rozteču jak kostka ledu anebo horká čokoláda, jeho krása mě hřála u srdce nebo spíš na celém těle, doslova jsem byl vzrušený během několika vteřin a chtěl jsem se ho okamžitě zmocnit, tak moc jsem po něm toužil... Ale věděl jsem, že nemůžu, věděl jsem, že bych to zase podělal, kdybych se na něho vrhnul a tak jsem se pokusil ovládat, jak nejlépe jsem mohl, protože jsem byl rozhodnutý ho dnes dostat zpátky za každou cenu i kdybychom u toho měli oba umřít, protože já bez něho už žít nechci!

Paměť(4)

18. february 2014 at 23:52 | Tonička |  Paměť
Poslední díl. - Užijte si čtení stejně, jako jsem si ho užila já Usmívající se

BRIAN

Všechno, co jsem řekl, jsem udělal. Opil jsem se tak, že jsem nemohl ani stát na svých nohou, brečel jsem jako malý kluk, rozbíjel jsem všechno, co mi přišlo pod ruku, když jsem našel nějaké jeho oblečení, tak jsem pokaždé vdechoval jeho vůni a nakonec je všude rozházel, bylo to jako kdybych se s ním loučil, ale zároveň jsem si to nechtěl připustit.

Láska(12)

18. february 2014 at 19:16 | Janča |  Láska
Nový díl.

JUSTIN

Ani nevím jak jsem se k Brianovi dostal, ale jedno bylo jisté... Potřeboval jsem ho vidět, tak moc, že se mi dokonce podlamovala kolena a třásly ruce z každé myšlenky na něho, už jsem to bez něj nemohl vydržet... Já ho miluju, to je naprosto jasné a že s ním chci být to je taky jasné... Ale tím jestli mu chci odpustit a opravdu se k němu vrátit jsem si jistý nebyl a pak když mě políbil... No popravdě jsem byl zmatenější ještě víc... Ale ten polibek se mi tak líbil, myslel jsem, že se od jeho úst nikdy neodtrhnu, cítil jsem se tak dobře, zatraceně dobře a skoro jsem trval na tom aby ten polibek trval na věky... S ním bych se mohl líbat navždy a klidně i při jeho polibku umřít.
Teď jsem ale opravdu hodně nervózní z toho co bude následovat... Nejsem si totiž jistý vůbec ničím, nevím co mu řeknu, nevím co udělám, nevím absolutně nic... Brian určitě bude chtít odpovědi a já se bojím toho, že ani neznám správné otázky...

Láska(11)

17. february 2014 at 23:29 | Janča |  Láska
Nový díl.

BRIAN

Celou noc jsem nemohl spát, pořád jsem na něho musel myslet a vlastně si ho i představovat, jelikož jsem bez něho už začínal šílet... Je tedy jasné, že ho nenechám jít, prostě nemůžu... On je můj život, moje láska, moje všechno a bez něho jsem naprosto ztracený... Když jsem s ním je všechno lepší, radostnější, jasnější, on se mnou dělá něco co ani nedokážu definovat, ale je to naprosto úžasné, s ním se cítím úžasně, jako by nic jiného na světě neexistovalo... Jen on a já!

Láska(10)

17. february 2014 at 6:00 | Janča |  Láska
Nový díl.

JUSTIN

Vůbec jsem nemohl spát, pořád jsem na něho musel myslet... Měl jsem na něho takovou zlost... Popravdě jsem měl chuť vytvořit si voodoo panenku, zabodat do něho špendlíky a uvalit na něj kletbu, aby aspoň na chvíli z poloviny ucítil tu bolest, kterou cítím já... Ale vsadím, že místo toho aby teď ležel ve své posteli se zlomeným srdcem tak tam leží s někým do své sbírky známostí na jednu noc a na mě ani nepomyslí!

Láska(9)

16. february 2014 at 8:46 | Janča |  Láska
Nový díl.

BRIAN

Kdyby mi někdo před třemi lety řekl, že se zamiluju do toho nejkrásnějšího a nejusměvavějšího kluka na světě, tak bych mu nevěřil a ještě bych se tomu dotyčnému jak je u mě zvykem vysmál do obličeje! Jenže ono se to stalo! Přišel Justin a já se do něj okamžitě bláznivě a bezhlavě zamiloval ačkoliv jsem si to nejdříve nechtěl přiznat, ale teď to vím! Jenže pozdě! Už je příliš pozdě! Justin mě odepsal a bylo to oprávněné! Nezasloužil bych si už ani jednu jedinou šanci! Absolutně jsem to posral! I když to je vlastně slabý výraz!

Láska(8)

15. february 2014 at 11:32 | Janča |  Láska
Nový díl.

JUSTIN

Co si ten chlap o sobě do háje myslí? Že mě nejdřív odežene, podotýkám, že po několikáté a pak si příjde s tím, že chce moje odpuštění... A nejhorší na tom je, že odpálkovat ho pro mě bylo těžší než se zdálo, popravdě jsem to ani nechtěl udělat, líbilo se mi to, líbilo se mi, že se snaží, opravdu snaží... Že mi dává najevo, že mu chybím a že ho to mrzí... Bylo to tak příjemné a nečekané zároveň a popravdě jsem docela dost toužil po tom přisát se na jeho rty... Ale to jsem nemohl, nemůžu mu to dělat tak jednoduché, tím by se nic nezměnilo, věděl by že mě má na háku vždy a všude a to se musí změnit a ještě jsem mu ani pořádně neodpustil za to co řekl, to se bude muset snažit víc než jen usmíváním a jednou prosbou o odpuštění!

Láska(7)

14. february 2014 at 6:00 | Janča |  Láska
Nový díl.

BRIAN

Copak tohle může být ještě horší? Můžu být já ještě horší člověk, než už jsem? Vždyť já ho prakticky vyhnal ze svého života... Zase, ale nejspíš už naposledy! Teď to řekl s takovou jistotou! "Je mezi námi nadobro konec." Ta slova se do mě doslova zaryla, chtělo se mi brečet, možná i umřít! Nikdy jsem se necítil hůř, jako by mi z hrudi vyrval srdce a zahodil ho! Tak jsem se v tu chvíli cítil a nemohl jsem to změnit! Byla to moje vina, řekl jsem něco co ho donutilo na mě chtít zapomenout! "Já tě nikdy neměl." Bože jak jsem to vůbec mohl říct? Vždyť já ho měl, měl jsem ho celého a on měl mě, ale díky mé sobeckosti jsem ho ztratil! Odešel a ani se neohlédl, ale proč by vlastně měl? Neměl za čím, nezasloužil jsem si ani aby se na mě naposledy podíval! Zničil jsem ho, zničil jsem to co jsme měli, zničil jsem náš vztah, zničil jsem naší lásku! Naprosto všechno a to jen proto, že moje ego mi nedovolilo říct mu své city, chovat se k němu lépe, milovat ho tak jak si zaslouží! Upřednostnil jsem sebe před ním! Jako obvykle! Zahodil jsem ten plamínek naděje, který ve mně vzplál když jsme spolu měli sex v Babylonu a pak ještě u mě doma, prostě jen tak jsem ho zahodil! Když jsem ho uviděl mezi těmi dveřmi a on se na mě pak vrhnul s takovou vášní, tak jsem opravdu věřil, že se to děje, že se ke mně opravdu vrací a že už nikdy neodejde! Ale pak jsem to zase podělal tak jak to umím jenom já, možná ještě víc! Nechtěl jsem, ale udělal jsem to, zase jsem se nekontroloval a řekl věci, které jsem nechtěl, které jsem věděl, že mu ublíží! Donutil jsem ho mě nenávidět! Sakra, do hajzlu! Já jsem takový idiot! Chtělo se mi brečet, neovladatelně brečet, ale zase se mezi mě a můj pláč postavilo moje ego, které to nedovolilo! Nevěděl jsem, co mám dělat, nevěděl jsem, jestli už náhodou není pozdě na to něco udělat!

Láska(6)

13. february 2014 at 6:00 | Janča |  Láska
Nový díl.

JUSTIN

Bože co jsem si sakra myslel? Co jsem to kurva udělal za volovinu?! Já jsem ten největší kretén, jaký může existovat... Přes svou nadrženost a přes svůj chtíč jsem neviděl realitu a ta je taková, že už jsme s Brianem dávno od sebe a že sexem se nic nezmění, že to bude pořád nejnadrženější chlap v Pittsburghu a bude šukat vše co se hýbe a já budu uvězněný v jeho spárech jako nějaká děvka, že on se nikdy nezmění... Vždyť i včera bylo jasné, že mu jde jen o sex a že se nikdy nedočkám toho co tolik chci a to jeho lásky se vším všudy... Neumím to vysvětlit, ale je to jako by mi ten sex otevřel oči a já zjistil odpověď na otázku, která zní jestli je život bez Briana opravdu to co chci... Anebo si odpověď jen nalhávám?

Láska(5)

12. february 2014 at 6:00 | Janča |  Láska
Nový díl.

BRIAN

Když jsem se včera s Maikeym vydal do Babylonu hrozně jsem doufal, že se tam Justin taky bude nacházet, potřeboval jsem ho vidět... Vlastně nejen to, chtěl jsem se ho dotýkat, chtěl jsem ho líbat, chtěl jsem si dopřát to, co jsem si za posledních šest měsíců dopřával jen se známostmi na jednu noc, chtěl jsem ho tak moc, že jsem myslel, že se z toho zblázním... A pak když jsem ho zahlédl nemohl jsem se absolutně ovládat, bylo mi jedno co si bude myslet a byl jsem připravený ho zastavit kdyby vzdoroval, ale překvapivě se o to ani nepokusil a nechal mě si s ním dělat co jsem chtěl, tancovali jsme u sebe natolik nalepený, že jsme vzájemně cítily skrze naše penisy jak moc po sobě toužíme, nechal mě se ho dotýkat ve svých vlasech, nechal se mnou hladit pod tričkem na své hrudi a pak mě nechal ho nezastavitelně líbat, myslel jsem, že se od jeho úst nikdy neodtrhnu, měl je tak hebké a svůdné, chutnaly tak dobře, chtěl jsem se s ním líbat na věky věků a pak když jsem si byl úplně jistý, že se Justin ničemu nebude bránit, tak jsem s ním zamířil rovnou do zadní místnosti, kde jsme si dopřáli to co už dlouhých šest měsíců ne... Myslel jsem, že radostí umřu, jeho ústa mi dopřály nezapomenutelné vykouření a jeho zadeček mi poskytl neuvěřitelný orgasmus, mohl bych se v něm nacházet celé hodiny, miluju být uvnitř jeho, miluju když mu můžu poskytnout potěšení, miluju když se kvůli mně cítí tak dobře, miluju jeho tělo, jeho rty, jeho dokonale pevný zadek, jeho kůži, jeho vlasy, ten jeho zatraceně sexy úsměv... Miluji ho celého!

Paměť(3)

11. february 2014 at 21:35 | Tonička |  Paměť
Nový díl. - Tak to vypadá, že se nám to nakonec prodlouží ještě tak o jeden či dva díly, Tonička se nějak rozepsala, což je vlastně dobře Usmívající se

BRIAN - (Druhý den)

Když jsem se vrátil z nemocnice domů, vůbec jsem nemohl usnout, pořád jsem musel myslet na Justina. Na to moje sluníčko plného života. Jenže když se mi konečně podařilo usnout, vzbudil jsem se až ve tři hodiny odpoledne. Na telefonu jsem měl pět zmeškaných hovorů. Co nejrychleji jsem se osprchoval, oblékl a utíkal do nemocnice. Jakmile jsem výtahem dojel do patra, ve kterém se nacházel Justin a uviděl jsem usmívající se Debbie před jeho pokojem. Hned co mě zbystřila, šla mi naproti.

Láska(4)

11. february 2014 at 5:00 | Janča |  Láska
Nový díl. 18+

JUSTIN

Pořád jsem se vzpamatovával z toho co se mezi mnou a Brianem stalo... To jak mě zastavil před jasným problémem, to jak mi dal najevo, že mu vůbec nejsem lhostejný, že i přesto, že nás spojuje už jen minulost, tak mu nejsem ani zdaleka ukradený, že jeho touha po mně pořád nevyprchala a snaha ochránit mě je v něm pořád zakořeněná a i přesto, že je mezi námi jasný konec, tak tu pořád je malá naděje... Jak popsat lásku k muži, který vám každým dnem dával najevo, že jste mu lhostejný a že k vám nikdy ani zdaleka nebude cítit to co vy k němu a teď když už by na ničem z toho nemělo záležet, tak se tu ukáže jak princ na bílém koni a přinutí mě si vzpomenout, proč jsem se do něho tak bláznivě zamiloval a já začnu během vteřiny zpochybňovat každé rozhodnutí, které jsem učinil včetně toho, že jsem ho opustil!

Láska(3)

10. february 2014 at 6:00 | Janča |  Láska
Nový díl.

BRIAN

Někdy si říkám, že za mě místo slov, mluví moje činy poněvadž jsem mu svou lásku už víc najevo dát nemohl a ačkoliv jsem věděl, že mu tím nasadím brouka do hlavy o tom, že ho miluji a tom, že se o něho bojím, tak jsem ho musel zastavit i navzdory tomu, že si to ten blbeček zasloužil... Vyslechl jsem si celý rozhovor mezi ním a Justinem a opravdu jsem měl co dělat, abych zastavil cukání čelistí, které zadržovaly nepříliš vábná slova určená pro toho vola a svou ruku jsem musel zaměstnávat neustálým žmouláním vidličky, abych mu nezasáhl do úsměvu, ale v momentě co jsem zahlídll, že se chystá udělat to samé Justin, tak jsem mu v tom musel zabránit, protože ty problémy, které by z toho měl za to nestojí a já bych se nemohl koukat na to jak ho to ničí, protože vím, že bych mu nemohl pomoct, když teď už vlastně nepatřím do jeho života a ta myšlenka mě pravděpodobně jednoho dne odrovná ne-li zabije!

Láska(2)

9. february 2014 at 8:09 | Janča |  Láska
Nový díl.

JUSTIN

Láska se dá pospat jako pocit, který bezprostředně změní váš život, vaše myšlení, cítění, pohled na svět... S láskou se cítíte jako někdo jiný... Dalo by se také říct jako zamilovaný blázen... A přesně tak jsem se vždycky cítil s Brianem, on mě přinutil cítit lásku, která překračuje všechny meze, s ním jsem byl sám sebou a zároveň někým jiným... On byl vždycky tím, co jsem vždycky chtěl... Pořád chci... Ale postupem času stráveným s Brianem jsem si začínal uvědomovat skutečnost... Že i přesto jak moc velkou lásku k němu cítím a vím, že já mu také nejsem lhostejný, tak náš vztah nikdy nemůže mít budoucnost... Navzájem se akorát ničíme, jako kdybychom bez sebe nemohli existovat a zároveň se životem spolu akorát dostali ke dnu, od kterého už bychom se nikdy neodrazili... Každý jsme chtěl něco jiného... Já chtěl lásku, romantiku, pocity, nadějnou budoucnost s mužem, kterého miluji a který miluje mě... Ale on i navzdory tomu, že chtěl mě, chtěl víc svobodu, žádné závazky, žít podle svých představ bez plánování budoucnosti natož zítřka, prostě žil tady a teď a bylo mu jedno jestli tím ničí lidi kolem sebe, hlavní pro něho bylo, že žije tak jak si on představuje a proto jsem musel učinit toto rozhodnutí...