Vzpomínky

21. ledna 2014 v 20:17 | Tonička |  Povídky QAF-jednorázovky
Jednorázovka - Tak tu máme zase jednu povídku od mojí kamarádky Toničky, která se rozhodla, že teda bude psát, ale jelikož to kvůli škole a jiným věcem nebude moc často, tak si blog zakládat nebude, ale bude se to zveřejňovat u mě na blogu Usmívající se

BRIAN

Ležím na posteli, kouřím cigaretu za cigaretou a při tom vzpomínám na to, jak jsem každý večer chodil do Babylonu. Proč vzpomínám? Protože od tý doby, co se ze mě stal ženatý muž, můj život není to, co býval!
Kdo byl můj vyvolený? Samozřejmě, že Justin. Nikoho jiného bych si vedle sebe nedokázal představit. On je můj život.
Ne, že bych s ním nebyl šťastný, právě naopak. Justina miluji z celého srdce, ale nikdy bych si nedokázal představit, že ze mě bude manžílek na plný úvazek. Nechci Justinovi ublížit, ale chybí mi můj starý život. Chybí mi ten adrenalin, který se mi dostával do žil, kdykoliv jsem vstoupil do Babylonu. Chybí mi to vzrušení, které jsem cítil pokaždé, když jsem byl v zadní místnosti a tam si to pěkně rozdával s někým koho jsem ani neznal. Chybí mi ten strach z toho všeho, co se za tu noc mohlo stát. Chybí mi pocit volnosti.
Při vzpomínání na ty všechny smíšené pocity jsem pochopil, proč mi všechno tak šíleně chybí. Proč ale až po třech letech manželství? Proč až teď? Protože náš vztah, naše manželství mířilo do záhuby. Začalo to před dvěma měsíci. Už v tu dobu jsem zaregistroval, že něco není v pořádku. Justin se mnou vůbec nekomunikoval, což bylo dost divné, protože on tu svojí pusu nikdy nezavře. Ale ze všeho nejhorší pro mě bylo, že nechtěl sex. Tohle znamenalo jen jednu věc, že něco není v pořádku. Nechápal jsem to. Vždyť já mu dal, co jsem mohl. Kvůli němu jsem se vzdal svého starého života. Života plného šukání a dělání, co jsem jen chtěl. Já vím, moc velká oběť to nebyla, protože Justin byl ten nejlepší sexuální partner, jakého jsem kdy měl a doufám, že taky pořád bude, ale...
Z mého přemýšlení mě vyrušilo zavrzání dveří. Okamžitě jsem vyskočil a běžel si pro polibek - pro uvítací polibek. Tento polibek pro mě znamená mnoho, Justinovi jsem o tom neřekl, ani nevím proč. Jen nechci, aby věděl, jak moc důležitý pro mě ten polibek je. Najednou jsem si uvědomil, že jsem blbec... Já nepotřebuju žádný Babylon, já potřebuju vědět, co se stalo, proč je pořád tak smutný a skleslý. Už jsem to nevydržel a musel jsem se zeptat...

B: "Justine, co se stalo? Tohle nejsi ty... Já, já si toho všiml už dřív, ale až teď jsem se odhodlal zeptat. No tak, Justine, řekni něco."
J: "Briane, vůbec nechápu, o čem to mluvíš."
B: "Že nechápeš? Tak mi teda řekni, proč jsi pořád tak smutný, kde je ten Justin, který tu svojí pusu nezavřel? Kde je ten Justin, který se na mě pořád usmíval? No tak, Justine, jak dlouho už se známe? 8let? A jak dlouho jsme manželé? 3 roky? Takže poznám, že se něco děje."


Otevřel pusu jako by chtěl něco říct, pak ji ale zase zavřel, obešel mě a šel do koupelny a mě tam nechal stát. Z toho šoku jsem se probral, až když jsem uslyšel téct vodu. Chtěl jsem jít za ním a pěkně tvrdě si ho vzít, ale místo toho jsem se posadil na postel a čekal, až příjde. Tohle musíme vyřešit, já chci zpátky svého Justina plného života a užívání si sexu se mnou.
Ani nevím, jak dlouho jsem tam seděl, Justina jsem si všiml, až když okolo mě prošel a sedl si vedle mě. Chvíli jsme na sebe jen hleděli, ale když jsem se k němu naklonil pro polibek tak z něho vypadlo... "Chci dítě." Vytřeštil jsem na něho oči a pak jsem se začal smát. Chvíli na mě koukal, ale pak se začal smát i on... Myslím, že mu došlo, jakým způsobem to vyznělo...

J: "Takhle jsem to nemyslel,"...snažil se mluvit přes smích.
B: "Už jsem se začínal bát, že bych ti musel vysvětlit, že těhotný být opravdu nemůžeš,"...smál jsem se dál.

Když jsem se uklidnil, tak jsem nevěděl, co mu na to mám říct.

J: "Briane, já pochopím, jestli žádné dítě nechceš, já jen, že si chtěl vědět, nad čím jsem pořád musel přemýšlet. Pochopím jestli na to nejsi připravený, když máš Guse, protože chápu, že je to něco jiného. Chci tím říct, že jsou to Lindsay a Melanie, kdo ho vychovávají, tím samozřejmě nechci říct, že nejsi skvělý otec... Ty jsi ten nejlepší otec a je vidět, že Guse moc miluješ..."

Justin stále mluvil a mluvil, ale já to vůbec neposlouchal. Abych řekl pravdu, tak jsem si oddychl. Popravdě jsem si začínal bát, že má někoho jiného, ale jsem rád, že ho trápilo jenom tohle. Vlastně se mu nedivím, já sám bych se sebe bál taky zeptat, takže mu rozumím, že se celou tu dobu držel zpátky.
Pak jsem to ale pořádně uvědomil... Pane bože! On chce dítě! On se vážně musel zbláznit, copak mě nezná? Guse miluju, v tom se nemýlil, ale copak někdo jako já může mít dítě a všechnu tu zodpovědnost? No to teda nemůže!
Podíval jsem se na něho a on stále mluvil. Musel jsem se usmát... Tohle mi chybělo, ta jeho upovídaná pusa.

J: "Briane, co si tom myslíš?"

Musel jsem se z toho dostat, takže mě napadla jen tahle hovadina...

B: "Jediný, na co myslím, je, že mám hlad,"...Bože, já jsem idiot.
J: "To jsem si mohl myslet... Zase odbíháš od tématu, ale to se dalo čekat... Proč nejsem překvapený, že?"
B: "Co chceš ode mě slyšet?"
J: "Já nevím... Třeba, jestli s tím souhlasíš, jestli to dítě chceš?"...upínal na mě ty svoje modrá kukadla plná očekávání.

Nevědel jsem, co mu mám říct, tak jsem šel do kuchyně a vzal si vodu.
Vždyť já ani sám nevím, jestli to dítě chci nebo ne. Jediný, co vím, je to, že bych pro Justina udělal cokoliv, ale tohle je moc i na mě a obávám se toho, že mu tohle přání nesplním.

J: "Briane, já pochopím, jestli žádné dítě nechceš. Jen jsem si myslel, že bychom se mohli posunout dál... Vychovávat dítě je velká zodpovědnost a i já se toho bojím, ale věřím tomu, že bychom to zvládli, protože tě miluju a ty miluješ mě."

Co jsem mu měl asi tak říct?

B: "Fajn,"...Pane bože, co jsem to řekl?!
J: "Cože?"...Nechápal mě.
B: "Ukecal si mě,"...Já se vážně musel zbláznit.

Justin byl úplně mimo, jako bych mu právě řekl něco, co si v životě nedokázal představit.

B: "Justine, jsi v pořádku? Právě jsem ti odsouhlasil ten tvůj šílený nápad a ty mi na to nic neřekneš?"

Pak ale jako by se probral z transu a začal okolo mě skákat a dával mi polibky vděku. Prohloubil jsem naše polibky a směřoval s ním za stálého líbání k posteli.

J: "Já tě vážně miluju. Děkuji,"...mluvil mezi polibky.
B: "Mám takový nápad... Co kdybychom na tom dítěti zapracovali už teď?"...mluvil jsem vážně, ale jakmile jsem to dořekl, musel jsem se začít smát.
J: "Briane, ty jeden blázne, ale myslím si, že to není tak špatný nápad,"...smál se a bylo na něm vidět, že se mu to moc líbí.

Když už jsem se chystal spojit naše rty, tak jsem zaselchl..."Tatíííí!" Doprdele! Musel jsem si ulevit.

J: "Briane, už zase? Neříkej mi, že si zase vzpomínal na to, jak jsem tě ukecal k tomu dítěti, protože vím, jak moc si šťastný. Jen by mě zajímalo, proč si na to vždycky vzpomeneš, když měníš plínu nebo, když krmíš Amy?"

Bože, jak on to dělá? Copak mi vidí do hlavy?

B: "Já ani nevím. Pořád musím myslet na tu noc, kdy jsme na tom dítěti zapracovali, ale kdykoliv se na Amy podívám, tak vidím tebe a Lindsay a tak si říkám, kde se v tu noc stala chyba, když mi není podobná?"...Mluvil jsem se smíchem.
J: "Já tě vážně uškrtím... Vážně potřebuješ vysvětlit, proč je podobná mně a Lindsay? Pokud si dobře vzpomínám, tak si to byl ty, kdo s tím souhlasil, abych to byl já, kdo poprosí Lindsay, aby odnosila naše dítě. A proč je podobná mně? I tohle musím vysvětlovat?"...Naoko se zlobil.

Měl pravdu, já ho přemluvil, aby to byl on, kdo bude otcem. Ani já sám nevím, proč si na to vždycky vzpomenu. Možná proto, že to beru, jako kdybychom v tu noc vážně zapracovali na dítěti.
Vůbec toho nelituji. Vidět Amy a Justina je něco nádherného, že to nedokážu ani popsat. Je to moje druhý sluníčko.
Přistoupil jsem k Justinovi, který za mě dokrmoval Amy a když jsem si vedle něho sedl a tím pádem i naproti Amy, musel jsem ho políbit. Justin se na mě jen s úsměvem podíval a dál se věnoval naší dceři.

B: "Děkuji ti za to, že jsi mě přemluvil. Myslím si, že za ty dva roky, co máme Amy, se ze mě stal lepší člověk a to díky tobě... Miluji tě, miluji vás oba,"...Políbil jsem jeho a pak Amy.

To, co řekla Amy, jsem myslel, že nerozdýchám..."Chči bjatčíčka!"... Jenom jsme se na sebe s Justinem nevěřícně podívali, ale já dost šokovaně a on celkem pobaveně.

J: "Myslím, že teď je řada na tobě a Melanie."
B: "To snad nemyslíš vážně?! S ní?! Ani omylem!"

To by mě nejdřív museli ukamenovat... A vůbec já žádný další dítě nechci!

J: "Jo tak to se ještě uvidí,"...Sdělil to s takovou jistotou a já věděl, že už jsem dávno prohrál... Justin zase vyhrál!
 

35 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | E-mail | Web | 22. ledna 2014 v 18:54 | Reagovat

To bylo úžasné :D

2 Tonička Tonička | 22. ledna 2014 v 19:54 | Reagovat

[1]:Děkuju :-)

3 Janča Janča | Web | 23. ledna 2014 v 8:37 | Reagovat

Taky souhlasím, že to bylo nádherné! :-)  :-) Už se nemůžu dočkat další povídky :-D  :-D  :-)

4 Jane Jane | 23. ledna 2014 v 16:31 | Reagovat

[3]: Já taky. Tonička totiž píše nádherně :-)
Ale taky chápu, že nechce zakládat blog. Je s tím dost práce :-D :-D :-D

5 Tonicka Tonicka | 23. ledna 2014 v 16:38 | Reagovat

Jsem moc rada ze se vam to libi :) Dalsi povidku planuju napsat az ke mne prilezou napady :-D

6 Kája Kája | E-mail | 30. ledna 2014 v 7:52 | Reagovat

To je super jsem na tebe pyšná :-)

7 Pervy Salamander Pervy Salamander | Web | 1. února 2014 v 11:42 | Reagovat

ježiš to je užsné .) zase strašně miloučké .) krásně píšeš a příjemně se to čte. .) supr

8 Tonicka Tonicka | 2. února 2014 v 13:00 | Reagovat

[7]: Dekuji :-) . Jsem moc rada ze se ti to libilo :-)

9 Karin Karin | 10. července 2015 v 23:36 | Reagovat

Ta povídka byla kouzelná a ten konec nemá chybu. :D

10 Tonička Tonička | 11. července 2015 v 11:36 | Reagovat

[9]: Děkuju moc, musím říct, že takový komentář po dlouhé době opravdu potěší, takže jsem moc ráda, že se ti to líbilo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama