Strach(10)

21. ledna 2014 v 5:00 | Janča |  Strach
Nový díl.

BRIAN

Vůbec, ale vůbec se mi od něho nechtělo odcházet! Bylo vidět, že není ve své kůži, vlastně ani ta kůže nevypadá jako jeho! Jindy tak hebká na dotek a svůdná k políbení, je teď jen pokrytá ranami! Ale mám pocit, že nejvíc ran bude uvnitř a bojím se, že už se mi nepodaří ho dostat zpátky! Tenkrát to bylo těžké, ale teď je tu ještě jedna věc, která mě děsí a o které se mnou a ani s nikým jiným nechce mluvit! A to o tom co se mu stalo, protože to muselo být něco strašného, pokud se toho tak moc bojí, že se to snaží zapřít a pak ta věc s tím, že nechce být gay! Sice se teď choval vzhledem k okolnostem normálně, ale bylo vidět, že mu to dělá potíže, ten strach v jeho očích, který měl, když jsem mu řekl, že ho vezmu domů mě vyděsil! Bylo to jako kdyby nechtěl! Jako kdyby už se ztrácel a já nemůžu udělat nic pro to, abych mu pomohl!


B: "Tak co bylo tak naléhavé?"
Ted: "Prosím?"
B: "No že se mi neustále volal!"
Ted: "Tys byl ten, kdo řekl, že přijde za chvíli a minule jsem ti říkal, že dnes musím odejít dřív."
B: "A proto si mě otravoval?"
Ted: "Nějak zapomínáš, že to je tvoje firma!"
B: "A ty nějak zapomínáš, že já jsem tvůj šéf!"
Ted: "Čekal jsem nějakou takovou poznámku."
B: "To víš, jsem předvídatelný."
Ted: "Až moc a vůbec, co Justin?"
B: "Nic konkrétního!"
Ted: "Takže si ho pořád nenašel?"
B: "Našel."
Ted: "No to je skvělý a to ses rozhodl, že si tuhle úžasnou novinku necháš pro sebe?"
B: "Nevěděl jsem, že se ti musím svěřovat."
Ted: "To nemyslíš vážně, že ne?"
B: "Proč? Zaskočilo by tě to snad?"
Ted: "U tebe už mě nezaskočí vůbec nic, možná jen to, že jsem nevěděl, že můžeš být ještě větší blbec, než si doposud byl."
B: "Je mi ctí, že mě poznáváš v novém světle."
Ted: "Mohl bys nechat těch šaškáren a říct mi kde je a co se mu stalo?"

Tohohle debila ze sebe dělám jen pro to, že o tom nechci mluvit! Při každé myšlence na Justina se mi chce brečet, pořád vidím před očima to jeho zohyzděné tělo a obličej a představuji si ty, kdo mu to udělali a jak je zabiju, jestli se mi dostanou pod ruku! Ale pokud se teď začnu svěřovat Tedovi tak to asi opravdu nezvládnu, myslím, že bych se i před Tedem dokázal složit a to si nemůžu dovolit! Musím zůstat silný kvůli sobě, ale hlavně kvůli Justinovi, který mě teď potřebuje víc než kdy dřív!

B: "Je v pořádku a byl u Debbie, víc vědět nepotřebuješ."
Ted: "Co tím myslíš, že víc vědět nepotřebuju? Justin je jeden z nás a já ho mám rád, a pokud se mu něco stalo, tak mu chci pomoct!"
B: "Myslím, že tentokrát to nedokážu ani já."
Ted: "Co tím myslíš?"

Jo a přesně tomuhle jsem se chtěl vyvarovat, ale já kretén musím říct něco, co ho povzbudí k dalším otázkám!

B: "Ale nic Tede!"
Ted: "Jak nic? Chováš se opravdu divně."
B: "Chovám se jako obvykle!"
Ted: "Ne nechováš, možná mluvíš jako obvykle a postoj máš jako obvykle, ale v tvých očích..."
B: "Prosím tě nemluv o mých očích a tom co v nich vidíš, protože jinak přísahám, že z nich začnu šlehat oheň!"
Ted: "Briane, jen mi řekni co se stalo, protože vím, že se něco děje! Takhle se chováš, jen když je něco v nepořádku s Justinem a ty se o něj bojíš!"
B: "Ty víš všechno nejlíp, Theodhore!"
Ted: "Baví tě si ze mě pořád utahovat, jen aby ses vyhnul rozhovoru o Justinovi?"
B: "Já se ničemu nevyhýbám!"
Ted: "Tak mi řekni, kde celou dobu byl a proč?"
B: "Ty to nevzdáš, že ne?"
Ted: "Už to tak vypadá."
B: "Justin byl u Debbie..."
Ted: "Ale proč?"
B: "Víš, kdybys mě to nechal doříct, tak bych se dostal k pointě."
Ted: "Dobře promiň, pokračuj."
B: "Je celý pomlácený, má zlomenou ruku a rány po těle a proto se u ní schoval, nechtěl, abychom ho takhle viděli."
Ted: "Pane bože, a co se mu stalo?"
B: "Vypadá to, že ho někdo napadl."
Ted: "Vypadá?"
B: "Říká, že to byla jen nehoda, ale podle Debbie to tak není, prý měl celou dobu noční můry, neustále se bojí a chová se divně a nechce o tom mluvit a taky řekl jednu věc, která mě děsí."
Ted: "Nevím, jestli to chci vědět, protože jestli děsí tebe tak nevím co potom mě."
B: "Řekl, že nechce být gay."
Ted: "Cože?!"
B: "Vážně se mám opakovat?"
Ted: "Ale jak? Já, já to nechápu."
B: "Věř, že ani já ne, sice se snaží chovat normálně, ale je vidět, že ho to žere."
Ted: "A co budeš dělat?"
B: "Tuhle otázku jsem si položil asi milionkrát a odpověď neznám."
Ted: "Ale vždyť musíš..."
B: "Nemusím!"
Ted: "Vážně Briane? To se budeš chovat jako, že ti to je jedno?"
B: "A co můžu dělat? Přeprogramovat ho?"
Ted: "Můžeš začít s tím, že si dáš facku."

Popravdě bych si jí teď nejradši dal, chovám se jako naprostý idiot a dělám před Tedem jak moc ukradený mi to je, ale přitom mi to trhá žíly! Představa toho, jak se Justin vzdává toho kým je a co má! Jak se vzdává mě aniž by věděl, jak moc ho miluju a že bych pro něj udělal cokoliv! Jenže pro mě je jednodušší si to myslet než mu to říct do očí a Tedovi se přiznat jak moc mě to ničí, že je v tomhle stavu! Pokud se někdy dokážu někomu svěřit tak je to Maikey a to musím být už na pokraji sil, abych odhalil svou slabinu! A mou slabinou je Justin... Moje sluníčko!

B: "Tede, prosím, já o tom nechci mluvit."
Ted: "Ale..."
B: "Tede, já tě prosím a víš, že to nedělám často, takže toho prosím nech."

Nikdy by mě nenapadlo, že se budu muset tak moc ponížit, abych ho přinutil přestat mluvit o něčem, co mě asi co nevidět dostane do hrobu!

Ted: "Briane, ty mě vážně začínáš děsit."
B: "A ty mě vážně začínáš srát!"
Ted: "Tak fajn, nechávám toho."
B: "Děkuju!"
Ted: "A můžeš mu alespoň říct, že ho pozdravuju a že se za ním co nejdřív stavím?"
B: "Jo, jasně."
Ted: "Děkuju, tak já jdu."
B: "Čau!"

V momentě, co se za ním zaklaply dveře se mi hrozně ulevilo! Ty slzy, co jsem celou silou zadržoval, konečně mohly vyjít ven! Skácel jsem se do svého křesla, ve kterém se jindy cítím tak dobře - jako vůdce, jako někdo - ale teď je to pro mě jen křeslo, které mi zabránilo se složit na zem! Byl jsem absolutně vyčerpaný na doraz a chtěl jsem abych na všechno přestal myslet aby mě to přestalo bolet a věděl jsem, že to dokážu jedině tak, že se přestanu o Justina zajímat a budu dělat to co obvykle, chovat se jako, že mi je ukradený! Ale vím, že to nemůžu udělat, protože Justin je vším co mám a záleží mi na tom jak mu je, co cítí i co si myslí! Zajímá mě všechno co se týká jeho a proto tu bolest musím přetrpět! Musím kvůli němu!
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Saskya Saskya | 21. ledna 2014 v 16:36 | Reagovat

je to smutné, ale zároveň aspoň vidieť, ako veľmi mu na ňom záleží a to je krásne :) dúfam, že sa dá Justin do poriadku a spolu to nejak prekonajú :)

2 Jane Jane | E-mail | Web | 21. ledna 2014 v 18:50 | Reagovat

To bylo moc pěkné. Brian je holt Brian :-D

3 Janča Janča | Web | 21. ledna 2014 v 19:51 | Reagovat

Je to smutné, ale máš pravdu, že alespoň vidíme, jak moc ho miluje :-)  :-)

4 Janča Janča | Web | 21. ledna 2014 v 19:51 | Reagovat

[2]: Děkuju :-)  Ano Brian je prostě Brian :-D  :-D

5 Tonička Tonička | 21. ledna 2014 v 20:19 | Reagovat

Tak to bylo moc pekne ale zaroven smutne :(
Snad to Brian nevzda, protoze jinak bych ho asi vazne uskrtila :)
Doufam ze uz vsechno bude jako driv :)
Uz se nemuzu dockat dalsiho dilu. :-D

6 Janča Janča | Web | 21. ledna 2014 v 20:22 | Reagovat

[5]: Jsem ráda, že se těšíš a že se ti to líbilo :-)  :-)  :-D a musíme Briaovi držet palce :-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama