Po 5 letech(34)

29. prosince 2013 v 22:12 | Janča |  Po 5letech
Nový díl.

JUSTIN - Pittsburgh

Už jen jeden den, jen jeden a já se konečně stanu panem Taylorem/Kinneym, stanu se Brianovým manželem, jeho oporou, jeho životem. První den, kdy jsem ho poznal, jsem se do něho okamžitě zamiloval a stál si za tím, že s ním strávím zbytek života, a i když on to odmítal, jak nejlépe mohl, nikdy se mu nepovedlo mě odehnat a nikdy nepovede, protože zítra se naše životy navždy spojí - díky Brianovi. Koho by to napadlo, že on se stane tím, kdo jednoho dne bude žádat o ruku, kdo bude stát ve svatebním obleku a říkat své Ano, kdo bude chovat city jen a jen ke mně?


B: "Už to zase děláš."
J: "A co?"
B: "Přemýšlíš."
J: "A to je nebezpečné, že?"
B: "Jo, protože mě to znervózňuje."
J: "Neříkej mi, že jsi nervózní...Ty?"
B: "Ano, já."
J: "A z čeho?"
B: "No... Já... To je jedno."
J: "Ne tak rychle, nemůžeš něco nakousnout a pak to nedoříct."
B: "A od kdy?"
J: "Od té doby, co ses rozhodl si mě vzít."
B: "Ty mě zničíš Sunshine."
J: "Já vím, tak povídej."
B: "Já, já... Já se prostě bojím."

Zdá se mi to nebo vážně řekl, že se bojí? On se nikdy v životě ničeho nebál, ten by se nebál, ani kdyby před ním stál chlápek s brokovnicí, tak z čeho má strach?

J: "Co prosím? Ty, ty se bojíš?"...Vydávil jsem ze sebe se špetkou smíchu.
B: "Já věděl že se budeš smát... Měl jsem držet hubu."
J: "Ne promiň."

Šel jsem k němu blíž a omluvil se mu polibkem, ale v jeho výrazu byl opravdu vidět strach a to mě taky trošku vyděsilo, popravdě jsem si začal myslet, že si tu svatbu rozmyslel.

J: "Víš Briane začínáš mě děsit, nerozmyslel sis to, že ne?"
B: "Co máš na mysli?"
J: "Svatbu přece!"
B: "Jen tě škádlím, samozřejmě že jsem si to nerozmyslel, neměj strach."
J: "Tak dobře, ale řekneš mi konečně co se děje?"
B: "Já si nic nerozmyslel, ale bojím se, že ty si to rozmyslíš."
J: "Co? Jak tě to napadlo?"
B: "No jelikož ode dne co jsem tě požádal o ruku neděláš nic jiného, než že přemýšlíš a tak nějak se bojím že tvé myšlenky směřují k tomu, jestli to vážně chceš... Se mnou."
J: "Briane, já to fakt nějak nechápu, ty se bojíš, že si tě nevezmu?"
B: "No bojím se, že si uvědomíš, co všechno špatného jsem ti udělal, jak jsem s tebou zacházel a věčně se tě jenom snažil odehnat, co když si začneš myslet, že manželství se mnou by bylo peklo?"

Kdybych ho neznal, myslel bych si, že si ze mě jen dělá srandu, ale jeho oči říkaly něco jiného - on to myslel vážně, smrtelně vážně! Takhle jsem ho nikdy nezažil, on snad trpí předmanželskou depresí, protože jinak nechápu jak si něco tak hloupého může myslet, já bych ho nikdy neopustil... Už ne!

J: "Briane, jak tě tohle vůbec mohlo napadnout? Jsi to nejlepší v mém životě, já bych tě nikdy, nikdy neopustil a chci si tě vzít víc než cokoliv, jsi můj život, Briane."
B: "Dokaž to!"

Konečně ten Brian co znám, ten který se nebojí a touží po jediném - abych mu svým tělem dokázal, jak moc ho miluju.

J: "Tak pojď blíž."

Neváhal ani vteřinu a nacházel se v těsné blízkosti mých rtů a pak je políbil tak vášnivě, že se mi téměř podlomila kolena, začali jsme ze sebe strhávat oblečení a pomalu se dostali až do postele, jeho erekce mě tlačila do stehna a to mě šíleně vzrušovalo, začal jsem mu ho pomalu třít a on sténal a vzdychal jak šílený, začal jsem ústy pomalu směřovat k jeho rozkroku, ale on mě zastavil a povalil mě na postel, tentokrát jsem to byl já, kdo vzdychal jak šílený, hrál jsem si se mnou opravdu pomalu, ale zároveň tak vášnivě, že se můj orgasmus rychle blížil...

B: "Kurva!"

Zakřičel v momentě, kdy nám někdo začal klepat na dveře.

B: "To nemůže mít člověk chvíli klidu?"
J: "Dojdeš tam?"
B: "Oni odejdou."

Bouchání se zvyšovalo.

J: "Vážně?"
B: "Sakra!"

Dost neochotně se zvedl a vydal se otevřít a během vteřiny se měl jeho hněv změnit v radost...

B: "Přísahám bohu, že...,"...Otevřel dveře.
Gus: "Tati!"
B: "Gusi? Co tady děláš?"
Lindsay: "Snad sis nemyslel, že o to přijdeme?"
B: "Lindsay?"
Melanie: "Ahoj."
B: "Melanie? A dokonce Jenny."
Jenny: "Strejdo!"
Melanie: "Bije ti srdce? Tvůj výraz vypadá dost mrtvolně."
B: "Taky tě rád vidím... Justine?!"

Jeho křik zněl dost zoufale atak jsem se šel podívat co se děje...

J: "Páni! Co tady děláte?"
B: "Jo, mám stejnou otázku."
Lindsay: "Svatba, vzpomínáš?"
B: "Ta je až zítra."
Lindsay: "Ale předsvatební večeře je dneska."
J: "Linds, my žádnou nemáme."
Lindsay: "Já vím, a proto jsem se rozhodli ji přivést za vámi."
B: "Co tím myslíš?"
Lindsay: "Že ji mít budete, už jsme se všichni dohodli."
B: "Všichni?"
Gus: "Všichni tati."
B: "Dobře můj tep se začíná snižovat nebo spíš zvyšovat, čí to byl sakra nápad?!"
Lindsay: "Na mě nekoukej."
Melanie: "Na mě už vůbec ne."
B: "Dobře, pochybuju, že to vymyslely tyhle dvě děti, kdo to teda vymyslel?"
J: "Myslím, že tuším."
B: "Kdo?"
J: "Debbie?"
Melanie: "Bingo."
B: "Já jí zabiju, já jí vážně zabiju."
Lindsay: "No tak Briane, podle mě je to od ní hezký, že na tebe s klukama takhle myslí."
B: "S klukama?!"
J: "Briane asi by sis měl sednout."
Gus: "Co je tati?"
B: "Nic, nic synku, táta si jen potřebuje sednout, je třošku v haj..."
Lindsay: "Briane!"
B: "V háji."
Melanie: "Nepřeháněj to tolik, mohl jsi čekat, že Debbie něco vymyslí."
B: "Jo, třeba pánvičku nebo toustovač, ale tohle ne."
J: "A kde se má ta slavná večeře konat?"
Lindsay: "No..."
B: "Ne, ne, ne, ne, NE!"
Melanie: "Ale jo."
B: "Je to od vás moc hezké, ale nic se konat nebude."

Hodně mě mrzelo, že se k tomu takhle staví, jelikož mě samotnému to udělalo radost, že se celá naše rodina sešla, aby tohle pro nás mohla udělat, ale na druhou stranu ho chápu, jelikož ho znám moc dobře a moc dobře vím co myslí tímhle odmítavým postojem - že je moc rád za to co pro něho tyhle lidi dělají, ale bojí se jim dát najevo svůj vděk a city, které to v něm vyvolalo, naštěstí je tu ještě jeden člověk, který, když to nedokážu já, dokáže změnit jeho názor...

Gus: "Tati můžeme já a Jenny pomoct v kuchyni?"
B: "Ale..."
Gus: "Prosím, my se nemohli dočkat, až ti uděláme radost."
B: "No tak dobře, můžete."
Gus: "Děkuju, tati."
Jenny: "Děkuju, strejdo."
B: "Není zač a teď si běžte hrát."
Gus: "Dobře."
B: "Vy ženský mě jednoho dne zabijete."
Melanie: "My víme."
Lundsay: "Tak my se do toho pustíme, za chvíli přijdou ostatní, tak si udělejte pohodlí pánové."
J: "Děkujeme."
Lindsay: "Není zač, Justine."
J: "To bylo od tebe hezké."
B: "Co máš na mysli?"
J: "To co jsi udělal pro Guse a Jenny."
B: "No jo, jsou to děti, nehodlám jim způsobovat trauma."
J: "Myslím, že si to byl právě ty, kdo mi řekl, že neděláš věci, pokud je sám nechceš, takže nepředstírej vedlejší úmysly - udělali ti radost, že?"
B: "Vypadám na to?"
J: "Popravdě? Jo, vypadáš."
B: "Něco se ti zdá."
J: "Briane?"
B: "No dobře, udělali! Nejsem zvyklý, že pro mě lidi něco takového dělají."
J: "Briane, ty...?"
B: "Ne, nebrečím!"
J: "Tak dobře, jen mi přišlo, že se ti lesknou oči."
B: "Říkám, že se ti to zdá."
J: "Dobře."

Mohl předstírat a vymlouvat se jak se mu zachtělo, ale ty slzy tam prostě byly - slzy radosti. Dal jsem mu něžný polibek na krk a pak na ústa, v tu chvílí si to zasloužil.

Melanie: "Hele vy dva, nechtěli byste otevřít? My nemůžeme."
J: "Jo, jdu tam."
B: "Jdu s tebou, chci si ty ničitele pořádně prohlédnout."
J: "Ahoj lidi."
B: "Způsobovatelka mých problémů přímo v popředí."
Debbie: "Taky tě mám ráda Briane."
J: "Debb, víš, že jsi blázen?"
Debbie: "Vím Sunshine a nikdy se nezměním."
B: "Bůh nám pomoz."
Emmett: "No tak lidi klid, nebudeme si kazit tak krásný den."
Ted: "Souhlasím."
B: "Tede, máš rád svou práci?"
Ted: "No, já..."
B: "Tak mlč."
Ted: "Dobře."
Jenn: "Ahoj zlato."
J: "Mami ahoj, jsem rád, že jsi přišla."
Jenn: "Ještě abych nepřišla."
J: "Pravda."
Ben: "Ahoj kluci."
J: "Ahoj Bene."
Lindsay: "Halo, lidi my potřebujeme pomoct!"
Emmett: "Jo, už běžíme... Pojď Justine, Brian vypadá, že chce s někým mluvit."
J: "Jo, jdu."
B: "Ty jsi to věděl?"
Maikey: "Řekněme, že jo."
B: "A nemohl jsi nic říct?"
Maikey: "Mohl, ale máma mi slíbila, že mě zabije."
B: "Aha, tak to chápu."
Maikey: "No tak pojď, jdeme jim pomoct."
B: "Dobře."

Bylo něco neuvěřitelného vidět Briana v kuchyni, sice tam jenom hlídal Guse a Jenny aby se neopařili a občas něco osolil, ale i tak to bylo něco úžasného, ale je mi úplně jasné, že jo to poprvé a naposled - díky bohu!
Začalo další klepání na dveře, ale už jsem si opravdu nedokázal představit, kdo by to mohl být...

J: "On má ještě někdo přijít?"
Lindsay: "To je překvapení pro tebe."
J: "Lindsay?"
Lindsay: "No tak, běž otevřít."
J: "Tak dobře."

Když řekla překvapení ani ve snu by mě nenapadlo, že bude tak skvělé...

J: "Daphne?!"
Daph: "Ahoj Justine."
J: "Co, co tady děláš?"
Daph: "Snad sis nemyslel, že přijdu o tvojí svatbu?"
J: "Ale vždyť si říkala, že nemůžeš."
Daph: "Všechno se vyřešilo, takže už mi nic nebránilo jet na tvojí a Brianovu svatbu."
J: "Bože, já jsem tak rád... Pojď dovnitř."
Daph: "Ahoj lidi."
Všichni: "Ahoj!"
B: "Páni Daphne, vypadáš sexy."
Daph: "Pořád stejný."
B: "Rád tě vidím."
Daph: "Já tebe taky."

Oni dva a objímat se? - Tenhle den je čím dál tím lepší.

Lindsay: "Když jsme se tu všichni takhle krásně sešli, měli by jsme to zapít."
Emmett: "Souhlasím."
Debbie: "Myslím, že všichni souhlasí."
Lindsay: "Skvěle, tady jsou skleničky."
Daph: "Pro mě šampaňský ne."
B: "Copak? Dáš si snad něco tvrdšího?
Daph: "Miluju tvůj dvojsmysl, ale já myslela, že nechci žádný alkohol, stačí mi džus."
J: "No tak Daph, jednou si s námi připiješ."
Daph: "Ráda bych, ale nemůžu."
J: "Co tím myslíš, že nemůžeš? Nejsi snad? Počkat!"
Daph: "Jsem těhotná."
J: "Pane bože Daphne! To je úžasný."
Daph: "Já vím."

Všichni jí okamžitě začali blahopřát, dokonce i Brian vypadal, že má opravdovou radost, oni dva i když se neustále pošťuchují, se mají opravdu rádi. A já? Nikdo na světě nemůže být šťastnější, mám skvělou rodinu, nejlepší kamarádka je těhotná a beru si toho nejúžasnějšího chlapa na světě - můj život je skvělý!

B: "Tváříš se jak sluníčko Sunshine."
J: "Jsem šťastný."
B: "To jsem rád."
J: "Už se nemůžu dočkat zítřka."
B: "Bude to skvělé."
J: "Nejlepší den mého života."
B: "Můj to bude druhý nejlepší."
J: "No dovol?"
B: "Tím prvním byl den, kdy jsem tě poznal."

Políbil jsem ho, okamžitě, bez váhání a asi bych ho líbal už navždycky, kdyby...

Lindsay: "Pojďte kluci, večeře je hotová."
J: "Páni! To nádherně voní."
B: "Tak doufejme, že to tak i bude chutnat."
Melanie: "Mělo by, když jsme se s tím patlali takových hodin."
Debbie: "Tak šup, ke stolu."
B: "Už jdeme... Mami."
Lindsay: "Gusi, Jenny vy taky."
Gus: "Můžu vedle táty?"
Lindsay: "Tam sedí strejda."
J: "Pojď Gusi, sedni si místo mě."
Gus: "Děkuju strejdo."
J: "Není zač."

Ještě než jsem se přemístil na druhou stranu stolu, mi Brian věnoval polibek, něco mi říkalo, že mi děkoval, že jsem tam Guse pustil, on ho opravdu miluje, je to skvělý táta.

Maikey: "Rád bych ještě pronesl přípitek."
B: "Ale no tak Maikey, já mám hlad."
Maikey: "To ty jsi si mě vybral jako svědka a i když se takový přípitek pronáší až po svatbě pochybuju, že ještě budu při smyslech s alkoholem všude kolem, takže mě nech mluvit."
B: "Dobře, povídej."
Maikey: "Justin a Brian? Já bych je asi označil za hříčku přírody. Jako každý den jsme si šli s klukama zapařit do Babylonu a večer probíhal stejně jako vždy - Já, Emmett a Ted jsme čekali než si Brian užije s dalším klukem z Liberty Avenue a my ho pak odvezeme domů, když se konečně vrátil s tím, že se nudil. Ano dámy a pánové - nudil, já vím je to divné. Vypadalo to, že se konečně vydáme domů, dokud se to nestalo - Brian zahlédl tohohle blonďatého kluka. Řekl jsem si jen v duchu "Bože, to už toho nemáš dost?"...jenže kdyby se tu noc nerozešel jeho směrem, neměli bychom možnost poznat tak skvělého člověka a kamaráda a přiznávám, že i když jsem tě ze začátku neměl moc rád, jsem vděčný za to , že jsem tě poznal, udělal jsi z Briana lepšího člověka, naučil jsi ho milovat a změnil mu život a on změnil ten tvůj. Když se nad tím tak zamyslím je to vážně vtipné, jelikož si Brian ani nemohl vzpomenout, jak se jmenuješ(všichni se začali smát), že dnes oslavujeme vaši nadcházející svatbu. Jsem rád, že jsi to právě ty, Justine, koho si chce Brian vzít a je mi ctí, že jsem vaším přítelem. Na Briana a Justina!"
Všichni: "Na Briana a Justina!"
J: "To bylo krásné Maikey, děkuju."
B: "Jo, Děkuju Maikey."
Maikey: "Není zač."
Lindsay: "Tak si všichni otřete slzy a pusťme se do jídla."
B: "Souhlasím."

To byl ten nejkrásnější přípitek, který jsem v životě slyšel, Maikey opravdu nezanechal jedno oko suché, dokonce ani Brianovo ne, podle mě to právě jeho dojalo nejvíc i když si to nikdy nepřizná. Já se teď už jen můžu těšit z představy, že za pár hodin to vypukne!
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tonicka Tonicka | 30. prosince 2013 v 12:26 | Reagovat

Já už nevim co psát protože všechno co napíšeš je pěkný :-D  :-D

2 Janča Janča | 30. prosince 2013 v 12:34 | Reagovat

[1]: Děkuju moc :-) ale zas tak mě nepřechvaluj :-) :-D

3 Jane Jane | E-mail | Web | 30. prosince 2013 v 16:14 | Reagovat

[2]: To bylo nádherný. Dokonce jsem u toho brečela. Opravdu nádhera :-)

4 Janča Janča | 30. prosince 2013 v 19:35 | Reagovat

[3]: Děkuju :-) moc si toho vážím! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama