Po 5 letech(20)

5. prosince 2013 v 14:13 | Janča |  Po 5letech
Nový díl.

BRIAN - Pittsburgh


Nemohl jsem uvěřit vlastním očím... Stál tu u mých dveří a probodával mě těmi svými krásnými modrými kukadly, které mi tak moc chyběly. Snažil jsem si zachovat klidnou tvář, nechtěl jsem, aby poznal, že mě rozrušilo, že je tady. Ale proč tu vlastně je?


B: "Justine? Co, co tady děláš?"
J: "Já, já vlastně ani nevím."
B: "Ty nevíš?"
J: "Můžu jít dál?"

Řekni ne, řekni ne, řekni ne...

B: "Jo jasně, pojď."
J: "Děkuju."
B: "Posaď se."
J: "Dobře."
B: "Chceš něco k pití?"
J: "Ne, nechci."
B: "Fajn."

Bylo to dost trapné, to zapírat nebudu, jen jsme na sebe beze slova civěli a bylo vidět, že Justin má něco na srdci, ale bál jsem se zeptat.

B: "A jak se máš?"

No výborně, nic lepšího mě opravdu napadnout nemohlo.

J: "Proč si to udělal?"...Vychrlil ze sebe.
B: "Co?"
J: "Co? Tak třeba proč jsi za mnou letěl do New Yorku aby si mi mohl říct, že ti chybím nebo proč jsi u mě dnem i nocí seděl, když jsem tam umíral anebo třeba proč jsi mě opustil?"

Takhle naštvaného a smutného jsem ho v životě neviděl, to co jsem mu udělal, mi nejspíš nikdy neodpustí. Ale jak se vůbec dozvěděl, že jsem za ním přiletěl?

B: "Jak to víš, že jsem za tebou přiletěl?"
J: "To jako vážně? To jediný tě zajímá? No tak fajn, řekla mi to Debbie, alespoň ona ke mně měla tolik úcty aby mi to řekla."

Ten tón jakým to vyslovil mě přinutil myslet si, že jsem opravdu monstrum, který nemá k nikomu úctu a každýmu jenom ubližuje, nechtěl jsem to dál poslouchat... Ne z jeho úst.

B: "Justine, nech toho."
J: "Čeho mám nechat? Já jenom chci slyšet odpovědi."
B: "Tak to tě asi zklamu, protože pro tebe žádné nemám."

Bože já jsem debil.

J: "Briane já tě nechápu... V jednu chvíli mi říkáš, že mě miluješ a vzdáváš se kvůli mně všeho, co chceš, abych si mohl splnit sen a v tu další mi řekneš sbohem."
B: "Bylo to tak lepší."
J: "A pro koho... Pro mě nebo pro tebe?"
B: "Co tím myslíš?"
J: "Říkal jsi, že chceš abych žil život jaký si zasloužím a proto si mě opustil, ale ty moc dobře víš, že život, který chci žít, je život s tebou... Takže se ptám znova, pro koho to bylo lepší?"

Poprvé v životě jsem nevěděl, co mu mám říct, na tuhle otázku jsem neznal odpověď.

B: "Justine já, já..."
J: "Víš co Briane? Nic neříkej, teď ne. Pokud je tu něco co mi chceš říct, řekni mi to zítra."
B: "Zítra?"
J: "Ano, zítra... Ve dvě hodiny mi letí letadlo do New Yorku, takže pokud je tu něco co mi chceš říct, pokud chceš se mnou být bez těch tvých výmluv a všeho kolem, pokud mě miluješ... Přijď tam zítra a řekni mi to, ale pokud tam nebudeš, tak odlétám a ty mě navždy ztratíš."

Zůstal jsem stát jak přikovaný a jen jsem zíral na dveře, kterými Justin doslova utekl. Co tím sakra myslel, že za ním mám zítra přijít na letiště a říct mu, že s ním chci být, že ho miluju... To jsme snad v nějakém romantickým filmu nebo co? Co si proboha myslí? Že pískne a já přiběhnu? Proboha proč mi to ten kluk dělá?
Byl jsem na něj hrozně nasranej za to, že po mě chce něco nesplnitelného, něco co jsem nikdy nebyl schopný udělat a ještě k tomu mě vydírá - buď tam budeš nebo mě ztratíš.
Sunshine co to po mně chceš? Vždyť víš, že tohle já nedělám, nevyjadřuju svoje city - nikdy! Dokázal jsem to jen jednou a bylo to s tebou, ale znova to nedokážu, obzvlášť když to po mně chceš takovýmhle způsobem. Brian Kinney tohle nedělá, proboha na to je moc hrdej! Ale co jinýho mi zbývá? Vždyť ho miluju a chci s ním být, navíc jsem si doteď myslel, že už jsem ho ztratil a on si teď klidně přikráčí a řekne mi v podstatě, že máme ještě šanci, ale je jen na mně jestli ji využijeme.
Co mám kurva dělat? Já o něho nechci přijít, já s ním chci být už navždy, ale jak mu to mám říct? Vždycky to byl on kdo náš vztah zachraňoval. V životě by mě nenapadlo, že jednoho dne to budu já, na kom bude záležet náš osud.
Fajn, třeba dokážu překonat zákony fyziky a svou hrdost a nakonec mu to dokážu říct, ale co když nikdy nebudu plně schopný mu dát, co chce, co si zaslouží, co když se mnou bude stejně nešťastný? Jak já nesnáším těžká rozhodnutí, obzvlášť když se týkají Justina. Ale ještě mám čas, prostě se teď půjdu vyspat nebo se alespoň pokusím a ráno uvidím.

DALŠÍ DEN

Tak dobře, naspal jsem asi hodinu a to možná ještě přeháním, celou noc jsem na to musel myslet a vůbec nic jsem nevymyslel. Co mám do prdele dělat? Justin očekává, že tam za 4 hodiny budu čekat a řeknu mu, jak moc ho miluju, ale já mám strach, ano strach! Já přece nejsem žádnej romantik, já jsem Brian Kinney prokrista! Prostě teď půjdu do práce, budu se snažit soustředit a pokusím se vymyslet nejlepší východisko.

Ted: "Pane Bože Briane, ty vypadáš!"
B: "Díky tati."
Ted: "Spal jsi vůbec?"
B: "Proč se staráš?"
Ted: "Takže předpokládám, že si na mě pořád nasranej?"
B: "Já mám důležitější věci na práci než řešit nějakého malého červa."
Ted: "Beru to jako ano."
B: "Theodhore chceš něco?"
Ted: "Jen ti chci připomenout tu schůzku."
B: "Schůzku?"
Ted: "Ti klienti."
B: "Promiň, ale nějak jsem se ztratil."
Ted: "Bože Briane, volali přece před dvěma týdny, chtějí s tebou probrat tu zakázku... Vzpomínáš?"

Do prdele! Já na to úplně zapomněl - ti nový klienti, teda ještě ne tak úplně nový, ale potřebuju je získat. Mám v plánu na nich vydělat pěknej balík, jelikož jsem teď docela na mizině vzhledem k tomu, že jsem vyždímal všechny účty a zlatý karty, když jsem se snažil Kinnetic co nejrychleji dát do pořádku po tom požáru. V podstatě teď jen přežívám z toho co mám v záloze, ale pokud co nejdřív neseženu nějaký šašky, kteří mě "podpoří" jsem totálně v hajzlu a Kinnetic zkrachuje.

B: "A v kolik to má jako bejt?"
Ted: "Začíná to ve dvě."
B: "To je nějakej blbej vtip?"
Ted: "Ne, to je skutečnost... Tak buď tak hodnej a udělej si čas."

To se mi snad jenom zdá, tohle nemůže být pravda! Takže už nezáleží na tom, jestli dokážu zahodit svou hrdost a říct Justinovi, že ho miluju. Já se teď musím rozhodnout mezi ním a firmou. Tohle rozhodnutí by ale nemělo být tak těžké - já chci Justina! Vždycky jsem chtěl, ale bez firmy, bez kariéry, bez peněz budu nikdo. Ale už nejde jen o mě, jde i o mé zaměstnance, o Teda a Synthii a spoustu dalších, všichni by přišli o místo a i když všichni říkají, že nemám srdce, tohle v životě nedovolím, aby přišli o práci. Do prdele, tohle se opravdu může stát jenom mně!

Ted: "Halo! Briane, vnímáš mě?"
B: "Co, cože?"
Ted: "Země volá Briana."
B: "Co jsi říkal?"
Ted: "Že doufám, že budeš tak moc hodný a obětavý a pokusíš se tam dneska být, jinak jsme všichni v prdeli."

Musím se rozhodnout, hned teď!

B: "Jo, budu tam."

Asi jsem právě všechno zničil!
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | E-mail | Web | 5. prosince 2013 v 21:29 | Reagovat

To věřím, že mu to musí znít jako hodně blbej vtip... vždyť už byl rozhodnutý, že jednou v životě zachrání vztah a ono zase tohle... rozhodnout se mezi zaměstnanci a Justinem...
Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat

2 Tonicka Tonicka | 4. ledna 2014 v 20:16 | Reagovat

No Briane at te to ani nenapadne nevybrat si Justina :-D

3 Karin Karin | 8. července 2015 v 23:46 | Reagovat

Tak tohle asi pěkně po.... O_O

4 Janča Janča | Web | 9. července 2015 v 8:33 | Reagovat

[3]: To asi jo :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama