Po 5 letech(6)

16. listopadu 2013 v 22:49 | Janča |  Po 5letech
Nový díl.

BRIAN

Bylo rozhodnuto - jedu za Justinem do New Yorku! Musím mu říct, jak moc mi chybí, jak moc ho vlastně miluju a že chci být navždy už jenom s ním! Ale popravdě se toho setkání dost bojím... Co když on už to tak necítí nebo má někoho jiného, co když už mě třeba dál nechce?
Už to tu bylo zase, ta moje panika, můj strach, který tak nerad dávám najevo. Naštěstí mě však z toho přemýšlení vytáhl zvonící telefon...

B: "Halo?"
Ted: "Ahoj, Briane, máš čas? Potřebujeme tě v Kinneticu."

Proboha Kinnetic, já na něj úplně zapomněl!

B: "No a co se děje?"
Ted: "Je tady takovej menší problém a tobě se rozhodně nebude líbit."
B: "Dobře, nech si ty kecy okolo a vyklop to."
Ted: "Myslím si, že by ses na to měl radši přijet podívat."
B: "Theodhore!"
Ted: "No... Já... Byl, byl tu menší požár"...Vydrkotal ze sebe.
B: "P-p-p-požár?! O čem to, kurva, mluvíš?"
Ted: "Radši se na to přijeď podívat, já... Musim jít... Pa pa!"
B: "Theo..."...Tút,tút,tút!


To snad nemyslí vážně, on mi to zavěsil? Já ho asi zabiju a o čem to, do prdele, mluvil, jakej požár?" Musím tam zajet a zjistit, co tam ten debil zase vyvedl a pak ho snad vlastnoručně oddělám!
Když jsem dojel na místo, nevěřil jsem vlastním očím...

B: "Theodhore! Kde, kurva, jsi?"
Ted: "Ahoj, Briane"...Pronesl nejistým tónem.
B: "Ahoj, Briane? Ahoj, Briane? To... Si... Ze mě... Děláš prdel? To je všechno, co mi řekneš? Tomuhle říkáš menší požár?!"...Neovládl jsem se.
Ted: "Tak dobře, trošku větší."
B: "Jo tak trošku větší?...Chceš, abych tě zabil teď nebo až potom?"
Ted: "Vím, že si říká čím dřív, tím líp, ale nešlo by to až později? Dneska máme s Blakem naplánovanou večeři a já bych se na ní rád dostavil."
B: "Tak to chápu, klidně běž, já to tu nějak vyřeším."
Ted: "Vážně?"...Zeptal se dost překvapeně.
B: "Ses posral ne? Moje firma, moje dítě se tu rozpadá v základech a ty myslíš na nějakou stupidní večeři? To si vážně tak málo ceníš svého života?"
Ted: "Dobře, uznávám, blbej nápad. Tak já to zruším."
B: "Buď tak hodnej a pak sem naklusej, abys mi mohl říct, co se tady, kurva, stalo."
Ted: "Jo, hned jsem zpátky."

Musel jsem si sednout, zatočila se mi totiž hlava, pořád mi nějak nedocházelo, co se právě stalo. A pak jsem si vzpomněl... Justin. Teď za ním přeci nemůžu jet, když je Kinnetic v tomhle stavu! Já vůbec nevím, co mám dělat, chci ho strašně vidět, ale nejdřív musím nějak vyřešit tenhle zmatek.
Najednou se odněkud vynořil Theodhor...

B: "Tak jsi připravený objasnit mi, co se tady stalo?"
Ted: "Jsem připraven... Teda vlastně nejsem, ale to tě asi nezajímá."
B: "Zdá se mi to nebo se tvé IQ pomalu, ale jistě zvyšuje?"
Ted: "Nejsem si jistý, zda ti mám poděkovat anebo to přejít."
B: "Radši už to konečně vyklop, ale ještě před tím bys mi mohl říct, kde je, sakra, Synthia?"
Ted: "Synthia má dovolenou, vzpomínáš? Sám si jí to navrhnul."
B: "No to si opravdu nevzpomínám, musel jsem být hodně sjetej."
Ted: "Jo to jsi byl."
B: "Alespoň, že jeden z nás si to pamatuje a teď už k tomu požáru."
Ted: "Dobře, tak pamatuješ si našeho stážistu - George?"
B: "Ten ošukatelný bruneťák?"
Ted: "Mělo mě napadnout, že si ho spíš představíš pod tímhle popisem."
B: "A co s ním má být?"
Ted: "No tak tenhle ošukatelný debil si zapálil cigáro a usnul, zbytek už si asi domyslíš."
B: "A můžeš mi říct, kde ten kretén je?"
Ted: "Vím akorát, že s ním mluvila policie a pak někam zmizel, předpokládám, že se chtěl vyhnout tobě."
B: "Tak to měl štěstí, protože jestli se mi někdy dostane do rukou tak je po něm."
Ted: "Myslím, že sedí v prvním letadle někam hóóódně daleko."
B: "Pro jeho i moje dobro v to doufám."
Ted: "Heleť, jdu zjistit, jaké jsou škody a kolik bude zhruba stát oprava a ty se běž zatím někam najíst, jsi bílej jak stěna."
B: "Děkuju, Tede, co bych bez tebe dělal?"
Ted: "To nestojí za řeč... Jo, chápu, tys to nemyslel vážně, no nic tak já jdu."
B: "Sbohem."

Nemám ve zvyku poslouchat něčí nápady, ale opravdu jsem měl hlad, domů jít ale nemůžu, lednici mám prázdnou, no i kdyby prázdná nebyla, tak přece jenom já a kuchyň to nejde dohromady, takže se mi nabízí jedině možnost číslo dvě - jídelna.
Když jsem tam dorazil, objednal jsem si to, co obvykle a jen čekal na to, kdy se na mě přiřítí Debbie s další přednáškou o Justinovi, ale místo se stalo něco jiného... Začal mi zvonit telefon...

B: "Kdo je?"
J: "Briane?"

V tu chvíli se mi snad zastavilo srdce...

B: "Justine?"...Pronesl jsem roztřeseným hlasem.

Naprosto jsem panikařil!
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 anlupa anlupa | E-mail | 17. listopadu 2013 v 8:17 | Reagovat

Tak se už těším na další díly...:-) ;-)  ;-)  :-D

2 Jane Jane | Web | 17. listopadu 2013 v 9:16 | Reagovat

Hlásím, že se taky těším na další díly :-D  :-D  :-D

3 Jana Šmídová Jana Šmídová | 17. listopadu 2013 v 15:03 | Reagovat

Děkuju, jsem ráda, že se vám mé povídky líbí :) a slibuju, že jsem dám nový díl co nejdřív :-)

4 Tonicka Tonicka | 3. ledna 2014 v 16:10 | Reagovat

:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama