Dovolená(12)

2. července 2017 v 11:53 | Janča |  Dovolená
Poslední díl. - Trvalo mi to, já vím a omlouvám se. Každopádně poslední díl je konečně tady, tak si ho užijteUsmívající seSmějící se A opět se mějte krásně a na viděnou snad brzyUsmívající se

BRIAN

Poslední den dovolené byl tady a já s úžasem přemýšlel nad tím, že to celé proběhlo naprosto v pořádku. Jasně pár škobrtnutí tu bylo, ale nic, co bychom s Justinem neustáli. A tomu se říká, sakra, štěstí... anebo to možná bylo jen ticho před velkou bouří? Ale ne, Briane, věř, že pro jednou všechno vyšlo a že nehrozí nic, co by to podělalo. Chci jednoduše, aby tohle byla dovolená, kterou si s Justinem oba budeme pamatovat až třeba do naší smrti. Což zní asi trochu sentimentálně a směšně romanticky na někoho jako jsem já, ale... Justinovi se mě podařilo tak zblbnout, že je mi to jedno. Nehodlám sice vyřvávat do světa, že ho miluju nebo mu to snad dokonce říct, ale to hlavní je, že to vím a už se ani nebojím si to přiznat a to je rozhodně velký pokrok. Kdo ví, třeba jednoho dne to dokážu i říct, ale to už zase trochu předbíhám.
Představa, že se za pár hodin zvedneme a nasedneme do letadla, která nás dopraví zpátky do toho zapadlého Pittsburghu nebyla nikterak lákavá, ale musel jsem uznat, že částečně už mi to doma chybělo a to nejen Babylon, Woody's a Kinnetic... ale i ta bláznivá rodinka.

J: "Hmmm,"...Justin se začal líně protahovat.

Uviděl jsem v tom plamínek naděje, že se konečně rozhodne vstávat... byl jsem pod ním totiž uvězněn nebo tedy moje ruka a fakt mi začínalo připadat, že mi jí budou muset amputovat, protože už musí být naprosto odrovnaná.

J: "Ty už si vzhůru?"
B: "Už? Podívej se na hodiny."
J: "Juj,"...Reagoval, když uviděl, že už bude 11.
B: "A taky mi za chvíli upadne ruka, s tím se taky moc dobře spát nedá."
J: "Promiň, si mě měl odstrčit."
B: "To zas ne,"...Přitáhl jsem si ho k sobě blíž a políbil ho.
 

Dovolená(11)

24. června 2017 v 20:20 | Janča |  Dovolená
Nový díl.

JUSTIN

Brianův výraz byl poněkud zaskočený a mně až zpožděně došlo, co se děje. Sice jsem si užíval to vědomí, že Brian taky trochu žárlí, není to totiž zvykem anebo to alespoň dobře skrývá, takže proto mi to teď jednoduše lichotilo. Ale v momentě, co jsem zmínil jméno toho barmana, tak by se v něm asi krve nedořezalo... nechápu, jak je to možný, ale tak nějak můj mozek v tuto chvíli úplně vypustil naši dohodu. Vím, že výměna jmen se především týká toho, když jdeme s dotyčným do postele, ale Brian si teď myslí, že přesně to mám v plánu a to jméno k tomu - to se jednoduše rovná katastrofě. Co teď ale dělat, když už je jednoduše na světě? Začít se mu omlouvat za něco, za co by se on nikdy neomluvil, kdyby se to stalo jemu anebo jednoduše dál hrát hru, ze které nakonec vzejde něco, co si Brian určitě užije? Přeci jen vím, jak moc mu chybí chození do Babylonu a tancování do rána... přesně to dnes večer může mít, ačkoliv ne v Babylonu, ale tady, pokud se tedy vyhneme hádce a zkrátka půjdeme na domluvenou party.

B: "Tak to ti přeju, aby sis tu party užil."

Brian se zničehonic zvedl - i když tak bych to nedefinoval, spíš se tak nějak neohrabaně postavil a skučel u toho bolestí - a následně se vztyčenou hlavou odešel pryč. Jemu to sluníčko asi leze na mozek, protože jinak není možný, aby tak okatě dával najevo, že ho něco štve.
Chvíli mi trvalo, než jsem se z toho vzpamatoval a následně jsem se za ním vydal na hotelový pokoj - alespoň tam jsem předpokládal, že šel, ale byl jsem vážně na omylu. Nenašel jsem ho pak ani na pláži a ani v baru či v nějaké restauraci a začínalo mi z toho být opravdu úzko, protože, kde, sakra, může být? Buď to v letadle na cestě domů anebo někde na dnu moře.
Začínal jsem opravdu zvažovat, že půjdu na místní polici podat hlášení o pohřešované osobě, ale ještě jednou jsem se rozhodl vrátit na pokoj a tentokrát jsem měl štěstí - našel jsem se ho ve sprše a měl jsem sto chutí ho v ní utopit... ale pak můj mozek viděl jenom to, že je nahý a zapomněl na všechny negativa.

Moji milí čtenáři,

20. června 2017 v 0:01 | Janča |  Info
je mi líto, ale teď mám toho v životě tolik, že jednoduše nemám čas na to se věnovat tomuto blogu a psaní tak, jako jsem měla dřív. Jsou dny, kdy už opravdu zvažuji, že bude snazší blog zrušit, protože se mu teď nemůžu tolik věnovat a když už si na psaní v tom málo čase najdu místo, tak mě to ve výsledku ani nebaví, jak jsem unavená z práceZamračený
Řekla jsem si ale, že ještě nebudu házet flintu do žita, přeci jen blog pro mě znamená opravdu hodně a neumím si představit, že bych o Brianovi s Justinem a celém QaF už nepsala, to by mě asi zabiloSmějící se Proto si místo toho vezmu takovou delší dovolenou... ještě jsem se úplně nerozhodla, zda jen na jeden měsíc nebo rovnou celé prázdniny, to teprve uvidím, jak se všechno bude vyvíjet, ale minimálně do 31.7. tady bude pusto a prázdno.
Co se týče povídky "Dovolená," tak to doufám, že někdy tenhle týden se ještě dočkáte těch posledních asi dvou nebo třech dílů. Nevím ještě, jaké dny to bude, protože jsem vážně pořád v práci, ale pokusím se, aby tu byly do konce týdneUsmívající se
Všichni se tedy mějte krásně a školáci/studenti a všichni ostaní užívejte nadcházejících prázdnin a na viděnou maximálně hned po velkých prázdnináchUsmívající se
Vaše Janča
 


Omlouvám se,

15. června 2017 v 16:11 | Janča |  Info
ale zastihla mě nemoc - bolest v krku, horečka, pocit na umřeníSmějící se Proto jistě chápete, že jsem neschopná cokoliv, kromě ležení a stěžování si, dělatSmějící seZamračený Další díly povídky tu každopádně budou hned, jak se dám trochu dokupyUsmívající se Do té doby se mějte hezkyUsmívající se

Vaše Janča

Dovolená(10)

13. června 2017 v 0:03 | Janča |  Dovolená
Nový díl.

BRIAN

Je celkem smutný, jak se věci dokáží během jediné chvíle změnit, ještě včera jsem říkal, jak všechno probíhá hladce a ani jsem se nenadál a s Justinem jsme byli dvakrát jen kousek od pořádné hádky a já mám ještě k tomu záda červený, jak rajčata, nemluvě o tom, jak to bolí. Justin už mi sice osvětlil, že to byla tak trochu pomsta za to, co jsem mu udělal v letadle a taky se mi asi milionkrát omluvil, ale prostě v tu chvíli jsem na něj měl vážně vztek, i když uznávám, že jsem na něj byl hnusnější, než jsem plánoval... ale pochopte, to fakt jinak nešlo.
Každopádně dnes je to čtvrtý den odpoledne a opět se zdá, že by tahle dovolená přeci jen mohla mít šťastný konec. Já jsem teda nucený ležet pod slunečníkem a vyhýbám se přímému slunečnímu záření, protože o další spáleniny vážně nestojím, zatímco Justin opět dovádí v bazénu, takže jsme tak nějak rozdělení, ale stejně... vše se zdá být v pořádku. Ale asi bych to měl někde zaklepat, protože znáte to, když tohle řeknu, tak se většinou všechno posere.

J: "Leží se ti dobře? Nepotřebuješ něco? Třeba donést koktejl nebo tak?"

Okey, možná mi nevadí, když mě obletuje a dopřává mi, co mi na očích vidí, však si to taky zasloužím. Ale tady už se mi trošku zdá, že překračuje meze mezi tím splňovat mi, co mi na očích vidí a tím, že se mnou jedná jako s nějakým invalidou, co si bez něho nedojde ani na záchod a to, dámy a pánové, jak jistě víte, úplně nesnáším.

B: "Jsem snad devadesátiletej plesnivej dědek, co potřebuje utřít zadek, protože to sám nezvládne nebo co?"

Dovolená(9)

12. června 2017 v 0:09 | Janča |  Dovolená
Nový díl.

JUSTIN

Nemohl jsem si jednoduše pomoct, musel jsem se mu zkrátka smát. Pěkně ho to rozčilovalo, protože on se odtud opravdu nemohl nepozorovaně dostat, bylo tady až moc lidí a světla především, takže i kdyby se snažil sebevíc, někdo by ho stoprocentně viděl, proto ležel na lehátku břichem dolů a radši se ani nehýbal. Být v Pittsburghu tak by to tam pravděpodobně hrdě vystavoval, ale tady si to nemůže dovolit, tahle dovolená byla jednoduše až moc drahá na to, aby nás odtud třeba vykázali za nevhodné chování. Ale jo uznávám trošičku mi ho je líto, když tu tak leží a nic nezmůže... holt karma.

B: "Já k tomu lehátku snad přirostu."
J: "Příště si neber černý plavky."
B: "Díky za radu... přiště beru třeba růžový."
J: "Jůůů, ty budeš roztomilej... třeba ti nějaký půjčí Emmett... bože, až to všem řeknu..."...Začal jsem se smát.
B: "To si zkus a hledej si bydlení jinde."
J: "Hmm... myslím, že půjdu na pokoj,"...Hrál jsem si na uraženého.
B: "Cože?! Přeci mě tu nenecháš!"
J: "To tě naučí říkat mi takový věci."
B: "Justine...!"

Rychle jsem se odtamtud se smíchem zdekoval a vydal se zpátky na hotel. Uvědomoval jsem si, že jsem to teď asi trošičku podělal, protože to Brian asi jen tak nepřejde... ale já zkrátka nemohl jinak... za to letadlo mu to vážně dlužím a tohle je skvělá odplata. Jen nevím, kdo mu bude záda mazat teď, aby se nespálil... juj.
Zatímco jsem se rozvaloval v posteli a čekal na Briana, docela jsem se nudil a došel jsem k závěru, že by možná nebylo na škodu zavolat Debbie a zeptat se, jak to jde doma.

Dovolená(8)

8. června 2017 v 20:23 | Janča |  Dovolená
Nový díl. - 18+

BRIAN

Třetí den a stále nic. Tím myslím to, že zatím nedošlo k žádné hádce, neshodám ani vraždám. A v tom případě tu, dámy a pánové, probíhá zázrak anebo... nebo je to jen pouhé ticho před bouří - bouří s hromy a blesky. A já fakt doufám, že je to ta první možnost, jenže znáte mě, já vždycky, opakuji vždycky dříve či později něco poseru a není možné, aby tomu tady tak nebylo. I když nebudu lhát, že bych nebyl rád, kdyby vše proběhlo hladce... protože a nepřiznává se mi to lehce, jsem vážně rád, že jsem se nakonec rozhodl jet s Justinem. I když všichni víme, že rozhodnutí to tak úplně nebylo, ale to je jedno - to, že jsem tady, je jednoduše něco, co jsem opravdu moc potřeboval, ani jsem si neuvědomoval, jak moc v Kinneticu plivu duši, až dokud jsem nebyl tady a neužíval si ten klid, relax a především společnost Justina. Justina, na kterého je pohled v těch jeho plavkách naprosto úžasný.

J: "Já to tady fakt miluju,"...Vrátil se z toho svého dovádění v bazénu.
B: "Třeba si tě tu nechaj, se jich zeptej."
J: "Jako, že by ti nevadilo, kdybych tu zůstal?"

A do prčic... co jsem říkal? Sám sebe jsem teď zahnal do kouta. Jak mu na to mám, sakra, odpovědět? Vždyť všichni víme, že by mi to vadilo a to hodně a jsem si dost jistý, že i on to ví, ale je to Justin a ten zkrátka vždycky potřebuje, abych to řekl nahlas... i přes to, jak ví, že to nesnáším. Takže jak z toho ven?

B: "Nějak mi vyschlo, jdu si dát nějakej drink."

No tak to fakt nebyl nejlepší nápad, jak z toho vybruslit, vlastně byl přímo příšernej a spíš jsem tak akorát Justina motivoval k tomu, aby to nenechal být. Ale já jsem prozatím v bezpečí u baru... prozatím, říkám.
Objednal jsem si gin s tonikem a následně jsem očima zapátral po Justinovi - stále ležel na svém lehátku u bazénu a tvářil se - jako, že mám, kurva, problém. Asi jsem právě zapříčinil, že to čisté nebe bez mráčků ztmavlo do černa... ta bouře možná nakonec fakt přijde a brzo.

Další články


Kam dál