I miss him(6)

Čtvrtek v 0:01 | Janča |  I miss him
Nový díl.

BRIAN

Stál jsem před svojí postelí, na které ležel otevřený kufr, a já jsem do něj pouze hypnoticky zíral. Pomalu jsem ani nemrkal. Moje včerejší rozhodnutí, že pojedu na Justinovu svatbu a udělám vše pro to, abych ho donutil změnit názor a být se mnou, každou minutu sláblo, až se nakonec dostalo do tohoto bodu - nemůžu se zkrátka pohnout a ani nic dělat. Je to, jako by mi ztuhly svaly v těle a moje mysl byla zcela otupělá. Jako kdybych procházel jakousi fází vnitřní paniky, která mi zabraňuje cokoliv udělat. Tak moc vyděšený jsem. Doslova si nadělávám do kalhot.
Nezměnilo se nic na tom, že si ho chci vybojovat zpátky, tak, jak jsem to měl udělat už dávno. Ale bojím se tě představy, že už je opravdu konec a to pro mě bude opravdu velká rána, taková, kterou nejspíš už nikdy nic nezacelí. A všichni víme, jak těžké pro mě je bojovat s mými city a pokud to nedopadne dobře, tak to bude ještě těžší, než doposud. Možná, že už ani nebudu schopný to zvládat. Možná mě to naprosto zničí. Možná by proto bylo lepší nechat věci tak, jak jsou a vzdát se... jenže o co lepší to pak ale bude?
Ale dost už, musím jet, prostě musím. A i když to třeba nedopadne dobře, tak mě čeká alespoň jedna úžasná věc a to Gus s celou jeho bláznivou rodinkou, kteří na tu úžasnou svatbu byli taky pozváni, jak jsem se včera dozvěděl od Lindsay, která si chtěla ověřit, zda jsem si ještě nehodil mašli.

Debbie: "Pane bože, ty ještě nemáš ani sbaleno? Uvědomuješ si, že nám to za pár hodin letí?"
B: "Jak jste se sem dostali?"
Maikey: "Dveřmi?"
B: "Haha, hrozně vtipný."
Debbie: "Doufám, že z toho nechceš vycouvat?"...Dala si ruce v bok a vražedně na mě pohlédla.
Maikey: "Mami, i kdyby chtěl, jde z tebe takový strach, že to neudělá."
Debbie: "Na to spoléhám, protože další možností je, že ho omráčíme, naložíme do auta a nacpeme do letadla sami."
Maikey: "Na to se mile rád hlásím."
B: "Hele, nevadím vám tu?"
Debbie: "Ve skutečnosti vadíš, takže se pohni někam."
 

I miss him(5)

Středa v 0:02 | Janča |  I miss him
Nový díl. - Omlouvám se, ale včera se k tomu prostě nedalo dostat, ta práce mě asi jednou zabijeSmějící seUsmívající se

BRIAN

"Ahoj, Briane... já... já vlastně ani nevím, co říct... najednou jsem držel telefon a vytáčel tvoje číslo a teď... teď tu plácám nesmysly jako nějakej idiot. Což asi taky jsem. Sakra, zkrátka jsem ti chtěl říct, že... že se omlouvám. A chci, abys věděl, že jsem... že jsem nikdy nezapomněl a že..."
Hovor nebo tedy spíš hlasová schránka se najednou přerušila, nevím, zda to bylo proto, že rychle zavěsil anebo proto, že ho někdo vyrušil, ale to bylo jedno, protože jediné, co jsem chtěl, bylo vědět, co ještě chtěl říct, v ten moment se totiž jeho hlas začal lámat, slyšel jsem to, nezdálo se mi to, jsem si jistý. Ale nevím, co chtěl říct, nevím to a šílím z toho. To vědomí, že mi třeba chtěl říct, že mě stále miluje, mě zabíjelo, protože to neřekl. Anebo taky mohl chtít říct, že jsme se sice milovali, ale že je pro něj na čase jít zkrátka dál, což by mě rozhodně zabilo. Sakra, co si mi to chtěl říct, Sunshine?

Trick: "Páni, to znělo..."
B: "Ty jsi ještě tady?"
Trick: "Beru to jako, že mám vypadnout."

Hádám, že jsem měl asi něco říct, ale byl jsem tak mimo z toho, co jsem před chvílí slyšel, že jsem si ani neuvědomoval svět kolem sebe. Až v momentě, co hlasitě zavřel dveře, jsem si vzpomněl na to, že jsem tu vlastně někoho měl... někoho, kdo mi měl pomoct udělat tlustou čáru za mojí minulostí s Justinem, za tím nejlepším, co mě kdy potkalo... jenže Justin jako by snad tušil, že jsem se k tomuto kroku odhodlal a rozhodl se mi v něm zabránit. Jak jinak vysvětlit tuhle shodu náhod, že mi po 4 letech zavolal jen pár dní před svojí svatbou... tohle zkrátka musí něco znamenat! Jenže co? Že i on se rozhodl udělat tlustou čáru anebo to byla naopak jeho poslední snaha mi ještě dát najevo, že mě milovat nikdy nepřestal a že na mě stále čeká? Pane bože, jak je možný, že se člověk může cítit takhle moc zmateně?

I miss him(4)

Pondělí v 0:09 | Janča |  I miss him
Nový díl. - 18+

BRIAN

Dny se táhly jako smrad anebo naopak plynuly jako voda, ale ať už tak nebo tak, ten Justinův slavný den se nezadržitelně blížil. Den, co den, jsem kontroloval poštovní schránku, abych zjistil, zda pozvánka nedorazila zpožděně. Ani nevím, proč jsem o ni tak moc stál, i kdyby tam byla, co by to změnilo? Nehledě na to, jak divné by to bylo, možná, že i zlomyslné z Justinovy strany a tak to třeba i vnímá. Ale zároveň - co kdyby to něco změnilo? Co kdybych tam jel a Justin by si v momentě, co by mě uviděl, uvědomil, že mě stále miluje a že chce jenom mě? Anebo by se mi alespoň dostalo posledního rozhovoru s ním, ve kterém by mi vysvětlil, co se, sakra, stalo. Protože já to nevím, vážně nemám ponětí. Jo věděli jsme oba, co znamená jeho odjezd do New Yorku, byl to konec. Ale takový ten konec, co nakonec získá nový začátek a na ten já stále čekal, zatímco jsem doslova trpěl, jak hrozně mi chyběl. Jenže čekal jsem na něj podle všeho jenom já. On šel jednoduše dál a mně se neobtěžoval ani zavolat a říct mi to.
Ach můj bože, proč se tu ještě vůbec ponižuju tím, že doufám v pozvání na jeho svatbu? Neužil jsem si už dost? Jsem vážně tak ubohej, že tu teskním nad někým, kdo už na mě nejspíš dávno zapomněl? Jo podle všeho jsem, protože on byl ten, kdo mě naučil milovat, zajímat se a starat se a teď mi vyrval srdce z hrudi - prostě jenom tak.

Debbie: "Ahoj, zlato, jak bylo dneska v práci?"
B: "Co kdybychom přeskočili rovnou k tomu, kde mi naliješ kafe a přineseš jídlo, jako kdybych byl normální zákazník?"
Debbie: "Takže hádám, že tam bylo skvěle. A co si dáš?"
B: "Sendvič."
Debbie: "Krůtí, kuřecí...?
B: "Je mi to jedno."
Debbie: "Provedu."

Krůtí, kuřecí, koho to zajímá? Upřímně budu rád, když do sebe dostanu alespoň jedno sousto, posledních pár dní prakticky přežívám ze vzduchu. Ale aby taky ne, když vím, co vím. Když se za 4 dny stane z Justina ženatý muž. Svírá se mi hruď jen z toho vědomí, že kdybych ho tenkrát nenechal odejít, mohl být ženatý se mnou. Jak patetické.
 


I miss him(3)

13. dubna 2017 v 0:03 | Janča |  I miss him
Nový díl.

BRIAN

Stěží jsem se doplazil domů, měl jsem toho napito tolik, že se mi motaly nohy jedna přes druhou, ale přes to jsem nebyl natolik opilý, aby můj mozek přestal pracovat. Naopak se zdálo, že pracuje víc, než obvykle. Každá myšlenka se týkala Justina a té nové skutečnosti - bude si brát někoho jiného. Nějakého Scotta, abych byl přesnější. Scott - co je to vůbec za jméno? Co je to vůbec za drzého, nevychovaného zmetka, který si dovolil požádat mého Justina, aby si ho vzal? A jak mu Justin vůbec mohl říct ano? Jak se přese mě mohl, sakra, tak snadno dostat? Vždyť já jsem za celé čtyři roky nezamhouřil oko, aniž bych nepřemýšlel nad tím, co asi zrovna dělá, s kým je, jak se má. Já nejsem blbej, pane bože, vím, že se neuvrhl do celibátu ani, že si nenaplánoval, že bude po zbytek života sám. Vím to a počítal jsem s tím, že třeba v New Yorku někoho poznal, ale na ničem z toho by nezáleželo, kdyby se nakonec vrátil domů za mnou. Jenže tohle... tohle mění naprosto všechno. Znamená to, že on se neplánuje vrátit, on se plánuje na dobro usadit v New Yorku s někým jiným. A všem teď posílá pozvánky na jeho svatbu, lidem, kteří jsou má rodina, které znám mnohem déle, než on. Vím, že to, jak dlouho je znám, mi na ně nedává větší nárok, než jemu, protože jsou i jeho rodinou, ale... chápete, co se tu snažím říct, že jo? Zkrátka, jak mi tohle může dělat po tom všem, čím jsme si spolu prošli? Po tom, jak jsme se milovali... tedy já ho stále miluji, obávám se, že pro něj je to už ale minulým časem.
Ani nevím jak, ale najednou jsem odpadl. Probudil jsem se až kolem deváté hodiny ráno vděčný, že je víkend - s příšernou kocovinou a se saharou v ústech. Jenže nic z toho se nerovnalo pocitu, který jsem zažíval - toto je po téměř čtyřech letech první ráno, kdy jsem si vědom toho, že Justin už se mi nikdy nevrátí. A najednou mi chybí ještě víc, než za celou dobu, mám pocit, že mě to snad zabije.

Maikey: "Dobré ráno."
B: "Do prdele!"

Takhle rychle jsem z postele snad nikdy v životě nevyskočil. A když jsem se do ní následně podíval zpátky a uviděl Maikeyho, který se v ní spokojeně rozvaluje, měl jsem za to, že jsem se buď to v noci dobře sjel anebo už začínám bláznit.

I miss him(2)

12. dubna 2017 v 17:13 | Janča |  I miss him
Nový díl. - 18+

BRIAN

"No chápeš to, Briane?" Debbie do mě šila, jako kdybych měl vědět odpověď, ale já jsem ve skutečnosti ani nevnímal okolí. Byl jsem jako tělo bez duše, jako kdyby svět kolem mě nebyl skutečný a já tu byl uvězněný sám se sebou a s tímhle - s obsahem té bílé obálky, který jsem stále křečovitě držel v ruce a snažil se pochopit každé jedno slovo, které na tom bylo napsané. Ale čím víckrát jsem to přečetl, tím méně jsem to chápal, ale zároveň to bylo jako rána z čistého nebe, která mi dala všechny odpovědi, které jsem tak dlouho sháněl.
Odpovědi jsem sice chtěl jiné, ale jak se zdá, je na čase přestat být naivní a myslet si, že Justin tam na mě někde stále čeká nebo, že mě snad stále miluje. Protože nemiluje. Teď už to mám černé na bílém. Nevím ani, jak bych měl reagovat, část mě se chce zhroutit, stočit do klubíčka a brečet a ta druhá, která od chvíle, co Justin odešel, tušila, že je mezi námi konec, konečně ví to, co jsem vědět potřeboval a je to tak trochu úleva, že už nemusím trávit dny stýskáním se mi po něm a čekáním na to, kdy se konečně objeví ve dveřích se svým sunshinovským úsměvem, protože on už se tam nikdy neobjeví. Miluje totiž jiného a bude se ženit... to mi dává odpověď zkrátka úplně na všechno.

Debbie: "Briane, to musí být nějaký blbý vtip, že ano?"
B: "Vtip? Mě se teda moc smát nechce... ale měla by sis zarezervovat letenku do New Yorku, když už příští týden se to koná."
Debbie: "Briane, nemůžeš ho přeci..."
B: "Co? Nechat, aby si vzal jiného? Proč ne? Už spolu nejsme, je pryč už téměř 4 roky a oba dva jsme věděli, co to pro nás znamená, když odešel..."
Debbie: "Ale přes to si na něj dál čekal, tak mi tu netvrď, že si smířený s tím, že se chce uvázat životu s jiným mužem."
B: "A co po mně chceš, Debb? Abych mu kazil štěstí a přiběhl na jeho svatbu, kde bych mu řekl, jak moc ho miluju? A k čemu?"
Debbie: "Možná toho muže ani nemiluje, třeba si ho bere, protože si myslí, že si na něj zapomněl, ani jednou si mu nezavolal, nenavštívil si ho... možná bys měl teda najít svoje ztracené koule a jít ho získat zpátky dřív, než bude příliš pozdě."

I miss him(1)

11. dubna 2017 v 0:01 | Janča |  I miss him
Nová povídka. - 15+

BRIAN

Chybí mi. Chybí mi neustále. Konstantně. Pořád. Každý den. Každou hodinu, minutu, vteřinu. Je jedno, kolik času už uteklo od chvíle, co se naše cesty rozdělily, protože to nikdy nic nezmění na tom, jak moc ztracený a sám si bez něho připadám. Nejsem schopný jít dál a zapomenout, ani nechci. Byl velkou součástí mého života a to se nikdy nezmění. Vlastně pořád naivně věřím, že se jednoho dne vrátí... ale přiznejme si, to se prostě nestane.
Můj život se od té chvíle obrátil vzhůru nohama, vlastně když to zhodnotím, tak se spíše vrátil do stejného životního stylu jako před Justinem, rozdíl je v tom, že místo požitku v tom hledám vysvobození. Večer v Babylonu, u Woody's, v zadní místnosti, kdy se sjíždím éčkem a hledám v každém trickovi aspoň náznak Justina, představují můj momentální život. Ubohý život. Život, který nemá vůbec žádný smysl. Ne bez Justina Taylora v něm. Ale ten je pryč už dost dlouho na to, abych věděl, že buď to takhle povedu dál a skočím, kdo ví jak, anebo se vzpamatuju a něco se sebou udělám. Ale jak? Jak, když mi tak zatraceně chybí?!

Emmett: "Tak kterej se ti zamlouvá víc?"
B: "Co?"...Zatřepal jsem hlavou. Popravdě mě myšlenky na Justina opět přiměly nevnímat, co se kolem mě děje. To je bohužel na denním pořádku.
Emmett: "Ptám se, kdo se ti zamlouvá víc, abych věděl, po kom můžu skočit já."

Abych vám vysvětlil, co se tu děje, tak... Emmett a já... nějak jsme se sblížili, nuceně sblížili. Maikey si žije úžasný život na předměstí a Ted vede skromný, ale za to spokojený život s Blakem... za to já a Emmett... řekněme, že ani jeden nevedeme zrovna šťastný život. Můj důvod všichni znáte a ten Emmettův asi vlastně taky, po tom slavném fotbalistovi se v jeho životě už neobjevil nikdo, komu by mohl říkat, že ho miluje... a tak jsme tady, sedíme v Babylonu, popíjíme chast a hledáme, s kým strávíme dnešní noc. Mám pocit, že ani jeden z nás z toho asi nikdy nevyroste, v tomhle jsme si s Emmettem dost podobní, když se zamilujeme tak je to způsobem, jaký jen tak nic nenahradí.

Proč právě já?(12)

10. dubna 2017 v 0:05 | Janča |  Proč právě já?
Poslední díl.

JUSTIN

Musel jsem odtamtud vypadnout, to se zkrátka nedalo vydržet. Jak jsem řekl, jedna část mě ho chtěla praštit a druhá se na něj chtěla vrhnout a obě části sílily celý večer, nakonec jsem ani nevěděl, která z nich je silnější... i když vlastně asi věděl. A přesně proto jsem odešel, mám na něj totiž vztek a nechci, aby si myslel, že je v pohodě, kdybych se najednou neovládl a přisál se na jeho rty. Nebýt tam holky a Gus nejspíš by to dopadlo tak, jak bych nechtěl, ale přitom jsem po tom strašně toužil. Jak je možné, že kdykoliv mě naštve, stane se v mých očích ještě víc sexy a přitažlivý? Možná proto, že mám zkrátka rád tuhle jeho zlobivou stránku. Ale to nemění nic na tom, že mě dva dny nechal procházet si peklem a ani mi nedal vysvětlení, proč tomu tak je, to mu zkrátka neprojde jenom tak.

Maikey: "Ju-Justine, co tady děláš?"
J: "Musím s tebou mluvit."

Nečekal jsem na pozvání a rovnou jsem se vydal dovnitř, na Bena jsem nikde nenarazil a byl jsem rád, protože tohle zkrátka potřebuji probrat jenom s Maikeym.

Maikey: "Jasně, udělej si pohodlí,"...Reagoval na moje posazení na pohovku.
J: "Díky."
Maikey: "Přišel si mě sprdnout za to, že jsem Brian nepřitáhl domů už včera? Rovnou ti říkám, že pokud ho znáš tak dobře jako já, tak víš, že to nebylo možné."
J: "Znám a vím... je mi jasné, že proti své vůli by se nikdy nenechal odvézt domů... a přesně proto tu jsem... potřebuji vědět, co ho přimělo odjet a zůstat tam přes noc... protože mě napadá jedině to, že chtěl mít klid ode mě."

Maikeyho výraz mluvil za vše a hned ho přeložím i pro vás 'O tom si musíš promluvit s Brianem, je to mezi vámi dvěma.' Jo to sotva, z toho nic nedostanu ani, kdybych byl na smrtelný posteli.

Další články


Kam dál