Dovolená(1)

Čtvrtek v 0:06 | Janča |  Dovolená
Nová povídka.

JUSTIN

Už jsem si celkem zvykl na to, že jsem na konci svého pracovního týdne tak vyčerpaný, že jsem rád, že žiju. Ale vidět Briana, jak je na tom úplně stejně... to je jednoduše ojedinělý jev. On se většinou skrývá za tou svojí maskou alá 'jsem nezničitelný, jen do mě,' a něco jako únava se mu vyhýbá obloukem, ale tentokrát... tentokrát by mu pravděpodobně asi stačilo, kdybych do něj šťouchnul prstem a složil by se. I když, beru to zpátky, on už se složil, hned po tom, co dorazil z Kinneticu a praštil sebou do postele, do teď spí jako nemluvně. Prošvihnul jak hodinu na Woody's, tak hodinu Babylonu. A to, dámy a pánové, je něco, co se nikdy nestalo - opakuji... NIKDY. A pokud už je i Brian v takovém stavu, znamená to, že je něco vážně špatně. A aby ne, poslední měsíc nedělá nic jiného, než že se stará o řádný chod Kinneticu, tedy on to dělal vždycky, ale teď se do toho pustil doslova po hlavě a já jakožto někdo, kdo na něj nikdy moc neplatil v těhle věcech a sám mám co dělat, abych na šichtě udržel oči otevřené, mu nemůžu říct, aby trochu ubral. Na tohle se bude muset jít jinak, ale úplně jinak... jen ještě nevím jak, ale já to vymyslím. Teď se ale na to budu muset taky vyspat, protože, bože, já jsem odrovnanej.

B: "Jo, jasně, budu tam."

Začal jsem pomalu přicházet k sobě a uviděl jsem Briana, jak sedí na kraji postele s telefonem u ucha... už jen z toho jsem věděl, že to neznamená nic dobrého.
 

I miss him(23)

Středa v 14:51 | Janča |  I miss him
Poslední díl.

BRIAN

Respektovat Justinovo rozhodnutí, že chce zůstat nějaký čas sám, bylo těžké, ale nevyhnutelné, protože já sám jsem věděl, že ten čas potřebuje, po tom všem, co se stalo, to tak jednoduše bylo. Nebudu však říkat, že jsem náš poslední den nestrávil se staženým žaludkem při vědomí, že ho zase, kdo ví, jak dlouho neuvidím. Snažil jsem si ho proto užít, co nejvíc to šlo a pak večer... hned po našem milování... jsem se vydal zpátky do Pittsburghu. Čtyři roky jsem byl zvyklý na to ticho a prázdnotu v mém loftu, ale po těch pár dnech strávených s Justinem, kdy jsem měl opět pocit, že věci v mém životě dávají smysl, to bylo jako rána z čistého nebe, vejít zpátky mezi ty čtyři studené zdi. V hlavě jsem si neustále přehrával, jaké to bude, až se tu zase všude budou povalovat jeho věci, jak mě linoucí se vůně z kuchyně bude omračovat nebo, jak si jednoduše sedneme na pohovku, pustíme film a budeme se místo filmem zabývat jinými věcmi. Já, Brian Kinney, jsem jednoduše snil o jednoduchém, ale za to krásném a směšně romantickém životě s Justinem, věc, kterou jsem si nechtěl ani představovat, když jsem ho poznal a on se na mě pověsil jako klíště a teď je to to jediné, co chci.
A přesně, jak jsem říkal, to čekání, je jednoduše nesnesitelné, zvlášť když nevím, jak dlouho bude trvat, zítra už to bude tři týdny a já mám pocit, jako by uteklo už několik měsíců a nejhorší na tom je to, že těch několik měsíců a třeba i let, to čekání může trvat a já zkrátka nevím, co dělat, abych to zvládnul.

Debbie: "Ty jsi tu za těhle pár týdnů častěji, než za celou dobu, co tě znám. Měl by sis najít jiný způsob, jak to přečkat, takhle si akorát zaděláváš na deprese."
B: "Jsem v pohodě, Debb, nemusíš ze mě dělat případ pro psychiatra."
Debbie: "To bych si nedovolila, já jen, že... nevypadáš úplně nejlíp."
B: "Ale je mi skvěle,"...Použil jsem na ní ten nejpřesvědčivější jinými slovy nejfalešnější úsměv, co se dal.
Debbie: "On se ti vrátí."
B: "Jo, ale kdy."
Debbie: "Brzo, musíš tomu věřit a i kdyby za dlouho, hlavní je, že se nakonec vrátí."

I miss him(22)

Úterý v 0:03 | Janča |  I miss him
Nový díl. - 18+

BRIAN

Nemůžu ani pospat, jak příjemné bylo nechat na sebe dopadat horké provazce vody. Vím, je divný, když to říkám zrovna já, protože jsem ve sprše častěji, než kdokoliv jinej, ale tentokrát to bylo zkrátka jak dar od boha, což je dost ironický vzhledem k tomu, že ten nahoře se o mě ani trochu nezajímá a já o něj ve výsledku taky ne. Ale dost těch řečí, ta sprcha zkrátka bodla. Pak jsem ale o všem zase začal přemýšlet - o tom, že hned ve vedlejší místnosti spí Justin - Justin, kterého jsem ještě před pár dny už čtvrtým rokem neviděl a měl jsem za to, že už ani neuvidím. Justin, který si plánoval vzít někoho jiného a z toho teď očividně sešlo a já i přes to stále nevím, jak to bude s námi... věřím tomu, že se zase dáme dohromady, ale dokud to neuslyším od něj, nebudu moct být vůbec v klidu, což...

J: "Můžu se přidat?"

Pomalu jsem nadskočil, jak jsem ho nečekal. Když jsem se však následně otočil a uviděl jeho nahé tělo a sunshine úsměv... měl jsem pocit, že mi vyskočí srdce z hrudi.
Justin se následně natáhl a políbil mě... bože, ty jeho rty, ty mi tak zatraceně chyběly, že si to ani nedovedete představit. Byl jsem pomalu jak v sedmém nebi, nedalo mi to a chytil jsem ho za boky... pak jsem ale vzpomněl, že momentálně jsem tu já ten s větším rozumem, což je rozhodně hříčka přírody, a že zkrátka není připravený na to, abychom...

B: "Justine..."
J: "Jestli mi chceš říct, že bychom neměli, tak šetři dechem,"...Opět mě líbal.
B: "Jus-Justine, nevíš, co děláš... jsi z tohohle všeho v háji a jen se snažíš přijít na jiné myšlenky..."
J: "To máš pravdu a ty jsi to nejlepší, co mi může pomoct přijít na jiné myšlenky, pak už zbývá jenom chlast a to bychom nechtěli, že ne?"
 


I miss him(21)

22. května 2017 v 0:06 | Janča |  I miss him
Nový díl.

BRIAN

Když jsem se probudil, stalo se přesně to, čeho jsem se bál - Justin byl pryč. Musel jsem dokonce začít zvažovat tu možnost, že se mi to celé jenom zdálo. Nebylo by to poprvé, ale právě teď se to zdálo tak reálné, že by mě vědomí toho, že to tak nebylo, asi porazilo. Naštěstí jsem ale od něj našel vzkaz, tedy naštěstí... podle toho, co na něm stálo, nebyl ještě prostor na to, abych si oddychl a věřil tomu, že všechno dobře dopadne. Šel si něco zařídit a to může znamenat to, že se šel rozejít se svým snoubencem, ale taky to může znamenat to, že šel udělat vše pro to, aby o něj nepřišel. A v tom případě ta další část vzkazu, že se vrátí, nebude rozhodně příjemná, protože se vrátí z jediného prostého důvodu - aby mi řekl, že včerejší noc byla sice úžasná, ale že to na věci nic nemění. A pokud to tak bude... bůh pomáhej komukoliv, kdo se mi pak připlete do cesty.
Čas na hodinách začínal utíkat čím dál rychleji, začínal jsem z toho šílet, protože jsem stále nic nevěděl, ani to, kde Justin právě teď je, mohl by být taky na cestě uličkou, na jejímž konci na něj čeká, vy víte, kdo. Bože, začíná mi být doslova špatně, jakože fakt špatně. A ty stěny začínají být čím dál těsnější, tohle tričko mě doslova škrtí, není tu vůbec žádný vzduch... tak fajn musím ven, prostě musím.
Odhodlaný se procházet ulicemi New Yorku jsem na sebe hodil první, co jsem našel a následně jsem se vydal na cestu, která pro mě zajisté skončí návštěvou nějakého baru, ze kterého odejdu buď to po svých nebo v pytli mrtvoly... záleží na tom, zda se mi Justin ještě někdy ozve.
Když jsem však vycházel z hotelu, uviděl jsem něco, co by mě ani ve snu nenapadlo - Justina sedícího na obrubníku...

B: "Justine?"

Justin sebou cukl a otočil se na mě, až v ten moment jsem si všiml, že má u nohou tašku... což mohlo znamenat jenom jednu jedinou věc - věc, v kterou jsem doufal ze všeho nejvíc a právě teď bych měl skákat tři metry do vzduchu a líbat ho jako o život... ale já nemůžu, nemůžu, protože vidím, jak zničený je... a to je něco, co jsem nikdy nechtěl.
Nevěděl jsem, co mám udělat, v těhle věcech jsem nebyl nikdy dobrej, ale věděl jsem, že musím udělat alespoň něco a tak jsem se vedle něj jen posadil a čekal na to, až začne on, což ale trvalo věčnost...

I miss him(20)

18. května 2017 v 0:01 | Janča |  I miss him
Nový díl.

JUSTIN

Nikdy v životě jsem nebyl tak moc zmatený, šťastný a naštvaný zároveň, jako právě teď. To, co se stalo mezi mnou a Brianem, nebylo správné, ale přes to ze sebe nemůžu setřást pocit, že to bylo to nejlepší, co se mi stalo za hodně dlouhou dobu. Aby ne, Briana jsem nikdy milovat nepřestal. Zažil jsem s ním během pěti let lásku, jakou většina lidí nenajde za celý život. Milovat ho pro mě bylo to nejkrásnější dobrodružství. I když ne vždy to bylo snadné. Ale neměnil bych, kdybych to mohl všechno udělat znovu, opět bych se ten den vydal na Liberty Avenue a našel ho nebo lépe řečeno to on našel mě, já bych mu to jen hodně hooodně zjednodušil. Brian je jednoduše mojí životní láskou a i když mu trvalo věčnost, než si to připustil, i já jsem tou jeho. Jsem životní láskou Briana Kinneyho - chlapa, co si při slově láska radši pomalu překousal jazyk. S Brianem nás to vždycky bude táhnout k sobě, je jedno, kde jsme, s kým jsme a jak dlouho jsme se neviděli, vždycky si k sobě najdeme cestu, ted už to vím. Jenomže, jak už jsem řekl, tohle nebylo správné, nikdy jsem nechtěl být někým, kdo dokáže někomu zahnout a zlomit mu srdce... a přes to jsem to dokázal, jak s Brianem tak teď se Scottem. Je to jako bych měl v sobě něco, co mě nutí ubližovat lidem, kteří mě milují. A nejhorší na tom je, že teď už si uvědomuju, že moje láska ke Scottovi byla sice pravá, ale nikdy ne taková, jakou on dával mně, jakou si on zaslouží. Moje srdce vždycky patřilo Brianovi. A já místo, abych se zachoval správně a nechal Scotta jít dřív, než se do mě bezhlavě zamiloval, jsem ho v podstatě jenom využíval, protože jsem myslel, že mi to pomůže zapomenout na Briana, myslel jsem, že zamilovat se znova bude snadné a že všechno pak bude snazší, ale spletl jsem se. A co se týče Briana, ten 4 roky trpěl, protože já byl až moc vyděšený z toho, že bychom nikdy nemohli normálně fungovat, že jsem si řekl, že bude lepší ho zcela odstřihnout a už se s ním nikdy nesetkat, měl jsem jednoduše až moc velký strach z toho dát mu nebo spíš nám šanci, že jsem ve výsledku naprosto všechno podělal.

B: "Jsi tady,"...Zamumlal zničehonic ze spaní.
J: "Co?"
B: "Bál jsem se, že to byl jenom sen... pouhá fantazie... ale jsi tady,"...Usmál se a sotva držel oči otevřené.
J: "Jsem,"...Natáhl jsem se a políbil ho do vlasů.

I miss him(19)

17. května 2017 v 0:02 | Janča |  I miss him
Nový díl. - 18+

BRIAN

Válel jsem se v té obrovské hotelové posteli, kouřil cigaretu, upíjel skotskou a přepínal televizi v naději, že v ní najdu něco koukatelného, ale to bych toho chtěl asi moc. Vlastně jsem jen ale potřeboval nějaké rozptýlení. Bylo mi totiž doslova špatně. Skoro by se mi kroutily prsty na nohou tou nervozitou, jakou jsem pociťoval. Nervozita? Něco, co jsem ani nevěděl, že existuje a právě teď jsem se v ní doslova topil. Justin se právě teď rozhodoval mezi mnou a svým snoubencem nebo už byl možná rozhodnutý a ta představa, že já jsem ten, koho si nevybral, byla nepopsatelná. Měl jsem pocit, jako by měl Justin namířenou zbraň rovnou na můj hrudník - na moje srdce a já s tím nemohl vůbec nic dělat. Jenom čekat na to, zda zmáčkne spoušť nebo ne.

B: "Cedulka na dveřích 'Nerušit,' by vám měla trochu napovědět!"...Reagoval jsem na klepání, které se náhle rozeznělo.

Jenomže ten někdo za dveřmi mě očividně nehodlal brát vážně. Můj plán byl nejprve ho ignorovat a doufat, že to dotyčný vzdá, ale nakonec jsem věděl, že čím dřív si to odbudu, tím dřív budu mít klid. Ani ve snu by mě však nenapadlo, že za dveřmi najdu někoho, koho bych tam ani trochu nečekal...

B: "Justine?"

Srdce se mi doslova rozbušilo světelnou rychlostí, v puse mi vyschlo a do tváří se mi začala hrnout krev a začala by se mi asi hrnout i jinam, kdybych na jeho očích neviděl něco, co mě fakt vyděsilo. A je to tady - je tu, aby mě poslal do háje...

B: "Jak... jak si mě tu našel?"...Snažil jsem se oddálit nevyhnutelné.
J: "Nebylo to tak těžké, jen jsem našel ten nejdražší hotel, zavolal, jestli jsi tu a udělal oči na recepční, abych mohl projít, byla to hračka."
B: "To věřím, zvlášť, když to byl chlap,"...Neodpustil jsem si kousavou poznámku.

I miss him(18)

16. května 2017 v 0:03 | Janča |  I miss him
Nový díl.

JUSTIN

Zvládl to. Dostal se mi do hlavy tak, jak jsem si řekl, že mu to nedovolím. Udělal to, v co jsem doufal, že se mu nepodaří. Přiměl mě vypustit všechny moje city na povrch. Všechno, co jsem s ním cítil, když jsme byli spolu, bylo tady, zápasilo to uvnitř mě jako podělaný tsunami.
Věděl jsem, že ho pořád miluju, i když jsem se hodně snažil, nikdy jsem nedokázal přestat. Ale taky jsem věděl, že ho musím nechat jít, pokud chci někdy žít život, jaký jsem si vysnil a jaký můžu mít právě se Scottem. Jenomže teď... je to jako bych se měl rozhodnout mezi svým rozumem a mezi svým srdcem a všichni asi dobře víme, co kdo představuje. Ale stejně tak miluju Scotta... nebo možná miluju jenom představu toho, co bych mohl se Scottem mít. Bože, já nevím. Brian byl mojí první láskou, nejspíš dokonce životní. Ale se Scottem je mi krásně, dělá mě šťastným, plní mi, co mi na očích vidí. Od chvíle, co mě požádal o ruku, jsem si v hlavě plánoval naši pohádkovou svatbu a následnou budoucnost. Všechno to mělo být perfektní. Jenže já naposled potřeboval slyšet Briana a tak jsem mu zavolal a nebýt toho, že mě vyrušil Scott, skoro jsem mu do telefonu řekl, že jsem ho nikdy nepřestal milovat... jenže to on už stejně ví. A já vím, že on stále miluje mě. Řekl to. Sice byl opilý, naštvaný a odhodlaný udělat scénu, ale řekl to a to pro mě znamená hodně. Protože on neříká věci, které nemyslí vážně a rozhodně ne něco takového - něco, na co jsem si musel počkat pět let a přežít bombový útok. A teď mi ještě k tomu řekl, že se musím rozhodnout. V podstatě mi řekl, že je to všechno v mých rukách. Že on už neudělá nic. Že je to všechno jenom na mě... a já snad nikdy v životě nebyl víc vyděšený a zmatený. Nevím nic, nevím zatraceně vůbec nic.

Scott: "Tady jsi."
J: "Tady jsem."

Scott se na mě zezadu natiskl, objal mě kolem pasu a bradu si položil na mé rameno... cítil jsem se v jeho objetí tak bezpečně a tak milovaně. Věděl jsem, že v něm mám někoho, kdo mě bude bezmezně milovat a ochraňovat do konce našich životů. Ale... nebyl to Brian. A to bylo to, co jsem v hloubi svého srdce chtěl - cítit jeho objetí.
Jenže s Brianem mě čeká nejistá budoucnost plná neustálého strachu z toho, kdy se začne cítit jako bych ho dusil, protože nemůže mít to, co chce, to, co je jednoduše v jeho přirozenosti a já si nejsem jistý, že bych znovu zvládl žít život, kde se o něj musím dělit s jinými a čekat každou noc na to, kdy se vrátí domů.

Další články


Kam dál