QUEER AS FOLK 2018

Yesterday at 13:28 | Janča |  O QAF
Jsem asi trochu pozadu, ale před pár měsíci jsem zde psala o setkání herců z Queer as folk po 13 letech (odkaz na článek zde) a dneska jsem na Youtube narazila na video, kde je s nimi z tohoto setkání rozhovor. Video je veřejné asi 3 týdny, takže je možné, že ho spoustu z Vás už vidělo, ale snad udělám radost těm, kteří to štěstí ještě neměli... protože já z něj radost mám a to obrovskou :D <3

 

Zůstat s Tebou // 12 //

Yesterday at 0:01 | Janča |  Zůstat s Tebou
bez varování

Brian

Držel jsem Guse tak pevně, že jsem se až začínal bát, že mu něco udělám. Najednou jsem si připadal jako Debbie, která má v oblibě skoro umačkat lidi k smrti ve svojí náruči. Jenže já zkrátka nemohl uvěřit tomu, že tu Gus opravdu je. Je to už několik měsíců, co jsem ho viděl naposledy, času bylo teď tak málo, že jsem se za ním zkrátka nedostal. To mě ale ovšem jako otce neomlouvá. Přemítat však momentálně nad svojí rodičovskou neschopností jsem nechtěl. Víc jsem si chtěl užít toho malýho človíčka, který ale ve skutečnosti za ten čas tak šíleně vyrostl a podobu se mnou rozhodně nezapřel. To musí Melanie vytáčet k nepříčetnosti, pomyslel jsem si a nad tou myšlenkou se v duchu zasmál.

Lindsay: "Ahoj, Bri."

Bylo mi jasné, že se sem Gus nedopravil sám, ale přes to slyšet její hlas pro mě bylo překvapením. A jak rád jsem ho slyšel. Byl jsem zvyklý mít ji v životě každý den po řadu dlouhých let... teď ji vídám jednou za pár měsíců stejně tak jako svého syna. A je mi z toho mizerně.

B: "Sluší ti to, Wendy," postavil jsem Guse na zem a šel ji obejmout.
Lindsay: "Ani ty nevypadáš zle."
B: "Tede, budeš od té dobroty a uděláš nám kafe... dáš si ne, Linds?"
Lindsay: "Jo, kafe rozhodně bodne."
Ted: "Hned to bude."
B: "A pro Guse nějaký džus, prosím."
Ted: "Provedu."
B: "Díky."

Vzal jsem Guse za ruku a společně s Linds jsme zamířili do mojí kanceláře. Gus se hned rozeběhl k mojí židli a s mou pomocí se na ni vyšplhal.

Gus: "Zatoč mě, tati!"
B: "Ale bude se ti točit hlava."
Gus: "Prosím!"
B: "Jak myslíš."

Upřímně se mi motala hlava už jen z toho, že jsem se na tu točící židli koukal, za to Gus si to náramně užíval a tahle zábava byla doprovázena jeho dětským radostným smíchem.
Když už ho to přestalo bavit, zabavil se věcmi na mém stole. Opravdu hodně jsem doufal, že mi nic nezničí, protože se tam nacházelo pár dost důležitých věcí. A mezitím jsme se s Linds posadili na pohovku.

Zůstat s Tebou // 11 //

Friday at 0:05 | Janča |  Zůstat s Tebou
bez varování

Brian

Justin něco zašeptal Debbie do ucha a následně se vydal k našemu stolu. Myslím, že jak Maikey s Benem, tak celá jídelna, která mi ani nevěnovala pozornost, museli vidět, jak jsem znervózněl. Proč, sakra, Kinney? Není to poprvé, co mezi sebou máte nějaké neshody a co Justin strávil noc raději někde jinde, než s tebou doma. No... asi proto, že na téhle neshodě závisí celá budoucnost našeho vztahu. Vztahu, který jsem si nemyslel, že bych někdy mohl anebo chtěl mít. Vztahu, který je pro mě jednou z nejdůležitějších věcí v životě a nechci o něj za žádnou cenu přijít. Jenže nápady na to, jak ho zachránit, mi opravdu docházejí. Justin se musí do New Yorku bezpodmínečně vrátit, ale už teď se nám potvrdilo, že odloučení nám nedělá dobře... tudíž čím víc času od sebe strávíme, tím větší je šance, že už se k sobě opravdu nevrátíme.

J: "Ahoj."

Nevím, jestli mi někdo vyřízl jazyk, ale v tu chvíli jsem ze sebe nedokázal vydávit jedinou hlásku. Jen jsem na něj civěl a čekal na to, co bude následovat. A nebyl jsem jediný - Maikey s Benem očividně netušili, co se právě děje.

Ben: "Ahoj, Justine, posadíš se?" alespoň někdo dokázal prolomit to trapné a úděsné ticho.
J: "Vlastně jen potřebuju mluvit s Brianem."
Maikey: "To bude naše znamení, zlato," s Benem se zvedli a šli se posadit raději na bar. V duchu jsem si přál jít tam s nimi, z Justina totiž nevyřazovala zrovna přátelská atmosféra.

Připadal jsem si jako totální zbabělec. Nevím, kdy se to stalo, ale podle všeho stalo. Já už dávno nemám v tomhle vztahu navrch, už dávno nejsem ten, který rozhoduje, co jak bude. Justin jaksi převzal otěže a já ho nechal. A přesně proto mi právě teď dělá problém podívat se mu do těch modrých očí, protože i když vím, že moje stanovisko ohledně jeho návratu do New Yorku se nezměnilo, nesnesu pomyšlení, že mi to Justin zazlívá.
Justin si sedl naproti a na stole spojil prsty k sobě, měl jsem z toho pocit, jako bych byl ve škole na koberečku u ředitele... až na to, že tohle bylo mnohem horší.

J: "Buď to se na mě ani nedokážeš podívat... anebo se podívat bojíš... a ani jedno se ti nepodobá, Briane."

Tak jestli Justin chtěl, abych se cítil ještě mnohem hůř, tak se mu to právě povedlo. Nejsem a nikdy jsem nebyl někdo, kdo by rád dával najevo svoje slabosti, a když to Justin takhle vypíchl, dokázal to, že s mým egem to opravdu zamávalo.
 


Zůstat s Tebou // 10 //

Wednesday at 0:02 | Janča |  Zůstat s Tebou
bez varování

Justin

Měl jsem tak hrozný vztek, že se to všechno takhle zvrtlo, ačkoliv jsem to svým způsobem očekával. Ale co víc, štvalo mě, že jsem právě teď nebyl s Brianem. Po takové době jsme spolu strávili sotva pár dní a už nás zase něco rozdělilo. Mám pocit, že nám osud asi nikdy nebude přát.
Právě teď se převaluji v posteli ve svém starém pokoji u Debbie doma a přemýšlím nad tím, jak je tohle celé absurdní. Jako bych byl zase ten 17 letý studentík, co se honí za nejvíc sexy chlapem planety a schovává se tady před ním, protože mu opět ukázal, že to s ním nebude mít tak jednoduché. Bože. Jsme dva dospělí muži a chováme se jako děti. Brian rozhoduje za mě, co je nejlepší a já se mu vyhýbám. Ale co mám sakra dělat? Všichni víme, že když si Brian něco zamane, je hodně těžké změnit jeho názor... zvlášť co se mě týče. Chce pro mě to nejlepší a já tomu rozumím, vlastně ho za to miluji ještě mnohem víc. A já vím, čeho se tímhle vzdám, jak moc jsem ty poslední tři roky dřel... ale o to právě jde, tři roky jsem makal, abych se někam dostal a zatím jsem se nikam moc nepohnul... myslel jsem, že v tuhle dobu už budu dávno vydělávat velké prachy a vystavovat v nejlepších galeriích... a že zase budu s Brianem. Místo toho jsem rád, když vystavuji v průměrných galeriích a i když jsem znám jako umělec s největším potencionálem na to někam to dotáhnout a ne jeden můj obraz už si někdo koupil, stále mám před sebou kus cesty, než budu moc tvrdit, že mám na malování vybudovanou kariéru. A to znamená pouze jediné - další roky bez Briana. Další roky, kdy mě to bude přivádět k šílenství. A to už prostě nedokážu. Bez malování žít můžu. Bez Briana už ne.

Brian

Civěl jsem do stropu jako nějaký idiot a potahoval jednu cigaretu za druhou. Pořád jsem si naivně myslel, že se Justin vrátí. Ne jednou jsem dokonce naťukal textovku se slovy "Přijď domů... prosím," ale nakonec jsem ji vždy smazal, prostě jsem to poslat nedokázal. Ani nevím proč. Jestli jsem mu chtěl dát jednoduše prostor... anebo jsem ho já sám potřeboval. Nejpravděpodobněji to ale bude možnost třetí a to ta, že jsem opět dovolil svému egu zvítězit, protože jsem ho nechtěl o návrat domů žadonit... protože to prostě nejsem já. Je jedno, kolikrát sám sobě řeknu, že už nechci být ten namyšlený blbec, který se mu bojí říct, co cítí, protože tahle část mě si vždycky nějak najde cestu k tomu, aby vyhrála.
A možná proto má Justin pravdu, možná, že aniž bych si to uvědomoval, je tu stále nějaká moje část, která se děsí představy toho, že bych vedl plnohodnotný monogamní vztah, že bych se usadil a s Justinem zestárl. Láska, zestárnutí a vztah - tři věci, které mě v životě vždy děsily nejvíc a najednou jsou mojí součástí. A já fakt nevím, jestli jsem na to připravený. Justina miluju víc, než cokoliv a chci s ním být, ale ještě před několika dny jsem myslel, že už ho nikdy neuvidím a teď je tady... a chce zůstat... chce zahodit svůj sen, aby byl se mnou... a já se bojím, že ho zahodí pro někoho, kdo mu za to ve finále ani nebude stát. Pro někoho, kdo ho nakonec zklame, protože nebude tím, koho by chtěl. A žít s vědomím, že přišel o tolik jenom kvůli mně, by mě taky zničilo. Tady zkrátka musí existovat jiné řešení.

Zůstat s Tebou // 9 //

8. october 2018 at 0:04 | Janča |  Zůstat s Tebou
bez varování

Brian

Justin se narovnal a to mě znervóznělo ještě víc, přidalo to totiž akorát na vážnosti celé situace. I když, jak vážná vlastně je? S Justinem právě jdeme probrat nemožné... tedy možnost, že by tu snad zůstal a už se do New Yorku nevrátil. Což všichni víme, že je nereálné, i přes to, jak moc bych si to přál. Ale třeba tu přemítám nad něčím, co vůbec není pravda... třeba mi Justin řekne, že to, co vypadlo, z jeho pusy, byl jeden velkej omyl.

J: "Myslel jsem to vážně," prolomil ledy, které mezi námi momentálně panovaly a rozhodně se mu podařilo zbavit mě slova.

Jen jsem zíral před sebe a mnul si ruce. On to opravdu myslel vážně. Chce tu zůstat. Se mnou. To je něco, na co jsem čekal tři roky. Těšil jsem na to, až přesně tahle slova od něj uslyším. Tak proč vím, že i když to myslí sebevíc vážně, stát se to prostě nemůže... alespoň ne teď?

J: "Řekneš něco?"
B: "Asi se snažím najít správná slova..."
J: "Co takhle 'To je skvělá zpráva, Justine! Tak moc tě miluju!'?"

Podíval jsem se do jeho modrých očí a viděl v nich naději, že přesně tohle mu řeknu, ale... já nemohl. Prostě jsem nemohl. I když jsem tak strašně chtěl.

B: "Víš, že to nejde, Justine."
J: "Co? Jak to myslíš, že to nejde?"
B: "Tak, že nedovolím, aby si zahodil tu možnost to někam dotáhnout."
J: "Co prosím?!" Justin si stoupl a vypadal, že mi něco rozbije o hlavu.
B: "Justine, poslouchej mě, posloucháš?"
J: "O sluch jsem ještě nepřišel," neodpustil si sarkasmus.
B: "Do New Yorku si šel, protože se chceš stát umělcem, chceš malovat a někam to dotáhnout, vybudovat si na tom kariéru a právě teď máš ty nejlepší možnosti... nemůžeš to jenom tak zahodit."
J: "A o tom jako rozhoduješ ty?"
B: "Co?"
J: "Nenapadlo tě někdy, že umím myslet sám za sebe, že zkrátka chci, co chci a nepotřebuju, abys mi ty anebo někdo jiný radil, jak mám žít svůj život..."

Koukal jsem na něj naprosto beze slov, skoro jsem ho nepoznával... ano Justin byl vždycky cílevědomý a šel si za tím, co chtěl... ale nikdy se mi nesnažil tak moc vzdorovat a ukázat mi, že mě k nějakému rozhodnutí nepotřebuje.

Zůstat s Tebou // 8 //

5. october 2018 at 0:01 | Janča |  Zůstat s Tebou
bez varování

Brian

Za noc jsem toho opět moc nenaspal, tentokrát jsem se sice neujišťoval, že tu Justin opravdu je, protože na to mě upozorňovalo jeho roztomilé chrápání. Spíš jsem si neustále v hlavě přehrával slova, která řekl... která se mi zdají tak nereálná. Řekl, že už se do New Yorku nevrátí... že chce zůstat se mnou. A to jsou slova, která mě dokázala doslova pohladit po duši, na malý okamžik jsem se nemohl cítit šťastněji. Ale když jsem nad významem těchto slov začal víc a víc přemýšlet, tím víc jsem si začínal uvědomovat, jak nemožné to je, protože...

J: "Hmmm."

Otočil jsem se na bok, abych na něj viděl, zatímco on se protahoval a podíval se na mě těma svýma pronikavě modrýma očima. Hned na to se usmál od ucha k uchu, jako sluníčko. Bože, milovat tě víc už asi nejde.

J: "Dobré ráno," zašeptal rozespalým tónem.
B: "Dobré. Tak jak se cítíš?" prsty jsem mu projel ve vlasech.
J: "Popravdě? Líp, než si zasloužím... ale asi jsem to včera trochu přepískl."
B: "Trochu?" povytáhl jsem obočí.
J: "Dobře... tak možná trochu víc," zasmál se.

Usmál jsem se taky, ale abych pravdu řekl, nebylo to tak upřímné, jak bych chtěl. Zkrátka jsem pořád musel myslet na to, co řekl, měl jsem z toho žaludek na vodě. Zajímalo by mě, jestli si vůbec pamatuje, že to řekl a zda to vůbec myslel vážně. Třeba to plácl jen tak, přeci jen byl opilý. Nejsnazší by asi bylo se na rovinu zeptat, ale víte jak... moje odvaha na to to udělat je zakopaná kdesi hluboko v zemi.

J: "Ale bylo to skvělý, takhle jsem se dlouho nebavil."
B: "Copak v New Yorku nemáte kluby a bary a pěkný kluky?"

Je ode mě sobecké doufat, že si s mnoha pěknými kluky neužíval vzhledem k tomu, že tohle je mojí celoživotní náplní? I když celoživotní asi vlastně ne, ty poslední tři roky byly... no řekněme slabší.

Zůstat s Tebou // 7 //

3. october 2018 at 0:03 | Janča |  Zůstat s Tebou
bez varování

Brian

Vidět Justinův smích, úsměv, výraz plný radosti, ve mně celý večer vyvolávalo neskutečný pocit štěstí. Jako bych konečně zase žil, protože on se mi vrátil. Představa, že to asi nebude mít dlouhého trvání, pro mě byla příšerná, ale snažil jsem si to touhle myšlenkou nekazit a prostě jsem si užíval tu možnost s ním být a vidět, jak je šťastný, že je tady.
Všichni jsme blbnuli jako malí kluci u kulečníku a šipek, kdy jsem se trochu držel zpátky, aby měl Justin možnost vyhrát, což se mu celkem dařilo, a s každou výhrou si běžel pro polibek, který jsem mu s radostí dal. Byli jsme jak nějací zamilovaní puberťáci, ale mně to bylo upřímně jedno. 'Nevěřím na lásku, věřím na šukání,' je rozhodně motto, které by asi potřebovalo trochu pozměnit.

Emmett: "Je čas na Babylooon," div se nezadusil, jak se to snažil zazpívat.
Maikey: "Tak to bychom měli vyrazit."
Ben: "Máš tam snad nějaký rande, na které se musíš nutně dostavit?"
Maikey: "To je tajný."

Zatímco se ti dva popichovali, já si všiml něčeho v Justinově výrazu. Jeho úsměv zaměnil zvláštní pohled v očích. Nešlo mi do hlavy, co se stalo... a pak mi to docvaklo.

B: "Jsi v pořádku?"
J: "Huh?" probudil se ze svého zasnění.
B: "Nemusíme tam chodit."
J: "Co? Proč bychom neměli?"
B: "Protože když si tam byl naposled, skoro jsi umřel... jestli je to na tebe moc, půjdeme domů."
J: "Miluju, že se o mě tak staráš, ale jsem v pořádku."
B: "Určitě?"
J: "Jsou to už tři roky, budu v pohodě."

Viděl jsem na něm, že i když se snažil usmívat, aby mě ujistil, že je v pohodě, tak si nebyl tak úplně jistý, ale bylo mi jasné, že tohle je něco, co musí překonat a moje snaha mu to rozmluvit, by ničemu nepomohla. Proto jsem ho vzal za slovo a vyrazili jsme.

Ted: "Jdeme dovnitř nebo čekáme na nějaký znamení?"

Stáli jsme tam vedle sebe jako parta pitomců, jenže zatímco já chápal, proč se nehýbáme, protože Justinovi zkrátka zatuhly nohy, tak ostatní byli naprosto mimo.

Zůstat s Tebou // 6 //

1. october 2018 at 0:03 | Janča |  Zůstat s Tebou
varování 18+

Brian

Jennifer byla velmi mile překvapena, když nás našla za dveřmi. Teda hlavním zdrojem její radosti byl logicky Justin, chvíli jsem měl pocit, že ho ve své náruči umačká stejně jako Debbie. Co se týče mě tak... ano viděla mě ráda, ale přeci jen bylo znát, že byla zaskočena tím, že mě vidí. Tak nějak jsem z jejího života zmizel, první rok po Justinově odchodu jsem se s ní snažil udržovat kontakt a ona za něj byla ráda, oba jsme si totiž byli připomínkou Justina a já její o to víc, protože jsem za ním jezdil do New Yorku a tak jsem jí mohl vyprávět, jak se má. Jenže pak jsem tam jezdil míň a míň a připomínka Justina v Jennifer pro mě naopak začínala být bolestná a tak jsem ji nakonec naprosto odstřihl a myslím, že ona mi to tak trochu drží za zlé. Což je celkem ironické vzhledem k tomu, že ze začátku si přála, abych zmizel z Justinova života a teď na mě byla naštvaná za to, že jsem zmizel z jejího.
Každopádně jsme s ní a Molly, která Justina viděla stejně ráda, strávili několik hodin, zatímco nás Jennifer dopovala jídlem a neustále Justina zpovídala a ujišťovala se, že je v New Yorku šťastný. Já však stále čekal na tu klíčovou otázku v podobě 'Jak dlouho plánuješ zůstat?' ale ta pořád nějak nepřicházela...

Jennifer: "Určitě si nedáte ještě něco?"
J: "Mami, jsem si celkem jistý, že jsem tu za těch několik hodin přibral pár kilo."
B: "Já jsem taky plný, ale děkuju, Jennifer."
Jennifer: "No když teda říkáte... ale co kdybyste se stavili zítra nebo pozítří na večeři?"

Ani nedokážu popsat, jakou rychlostí jsem se podíval na Justina a čekal jsem na to, jakou odpověď Jennifer poskytne. Souhlas bude totiž znamenat, že mám minimálně dva dny v Justinově přítomnosti ještě jisté.

J: "Jo, to by bylo fajn... nemyslíš?" obrátil svou pozornost ke mně.
B: "Určitě," snažil jsem se krotit svůj úsměv.
Jennifer: "Dobře, tak tedy domluveno."

Pobyli jsme u ní ještě asi hodinu a pak jsme se rozloučili s příslibem, že se určitě stavíme na tu večeři. Následně jsme vyrazili zpátky do loftu. Justin měl však ve tváři smutný pohled...

B: "Jsi v pořádku?"
J: "Jo. Jen... jsem špatný syn, že jsem za ní tři roky nebyl?"
B: "Ehm... Justine... takhle to nemůžeš brát. Měl jsi hodně práce a..."
J: "Jo, to to ale neomlouvá."

Justin otočil pohled z okénka a po zbytek cesty nepromluvil. Chápal jsem jeho výčitky svědomí... teda vlastně možná nechápal, já nikdy neměl rodiče, kvůli kterým bych se měl cítit špatně, že jsem za nimi dlouho nebyl, ale chápal jsem, že neměl dobré svědomí vůči Jennifer. Nicméně jsem chápal i to, že s tím, jaký momentálně žije život plný pracovních příležitostí a šplhání na kariérním žebříčku, to není nic snadného udržovat i nějaký společenský život.

Zůstat s Tebou // 5 //

28. september 2018 at 0:04 | Janča |  Zůstat s Tebou
bez varování

Brian

Probudila mě bolest ramene, kterou jak se právě ukázalo, způsoboval Justin, poněvadž mi ležel na ruce a spal jako nemluvně. Ale i přes bolest a nepohodlí jsem se jednoduše musel usmát. Když se řekne slovo dokonalost, představím si zkrátka jeho, protože on je ztělesnění dokonalosti. A svírá se mi hrdlo při představě, že za pár dní bude dost možná po všem, protože Justin nasedne do letadla zpátky do jeho nového domova. Nejsem si totiž jistý, že to znovu zvládnu. Vím ale, že budu muset, přeci jen jsem to byl já, kdo ho tam tenkrát poslal, protože jsem mu nechtěl bránit ve splnění jeho snu. Nechtěl jsem, aby obětoval tu část sebe, která pro něj tolik znamená. Ale asi jsem si moc neuvědomoval, že já sám budu muset obětovat kus sebe, protože mě jeho odchod zničil a ostatní části mě jen tak tak drží pohromadě.
Natáhl jsem se, abych mu dal pusu na čelo, a následně jsem se vyhrabal z postele a natáhl na sebe oblečení, které naštěstí přežilo naše včerejší řádění. Hned potom jsem zamířil dolů, abych si udělal kafe na probuzení, snažil jsem se být potichu, protože celý barák podle všeho ještě spal. Ted s Emmettem se tísnili na gauči, Ben byl v křesle a Maikey... kde ten sakra je?
Přes záclony jsem zahlédl, že je na verandě, tak jsem vzal svůj hrnek kafe a šel za ním.

B: "Dobré ráno."
Maikey: "Dobrý."
B: "Taky nemůžeš spát?"
Maikey: "Jo, spaní na dece na zemi není zrovna nejpohodlnější. Proč nemůžeš spát ty? Co si pamatuju, tak moje stará postel je celkem pohodlná."

Musel jsem si povzdychnout, on toho prostě nikdy nenechá. Nějaká jeho část mě zkrátka vždycky bude milovat víc, než jako kamaráda a žárlit na Justina... fajn, já to chápu, ale ty jeho výlevy už mě začínají unavovat.

B: "Žárlení ti nesluší, Maikey."
Maikey: "O tohle si myslíš, že tu jde? Že žárlím? Že se ve mně zase probudila moje neukojená touha po tobě? Nenapadlo tě třeba, že tu jde pouze o to, že jsem tvůj nejlepší kamarád, který o tebe má starost?"
B: "Co tímhle myslíš?"
Maikey: "To, že vím, jak těžce si snášel nemít Justina v životě a teď ti do něj zase vpadl jako by se nechumelilo... když všichni víme, že se nakonec zase sebere a odejde a tebe to znovu zlomí."

Tak jo, tohle asi dávalo větší smysl, než jeho žárlení, on měl o mě jednoduše starost. A ač to shledávám jako milé, protože vím, že se o mě opravdu zajímá, tak tohle je jednoduše něco, co on nikdy nedokáže pochopit. Poněvadž i když vím, že mě Justinův odchod opět zlomí, za těch několik dní, co teď mám možnost s ním strávit, jsem neskutečně vděčný a nikdy bych se jich nevzdal.

Zůstat s Tebou // 4 //

26. september 2018 at 0:01 | Janča |  Zůstat s Tebou
varování 12+

Brian

Čím víc se blížil konec mojí pracovní doby, tím víc jsem se koukal na hodiny. Ať už tu Justin hodlá zůstat jakkoliv dlouho, chci z toho vytřískat co nejvíc, protože kdoví, kdy ho zase uvidím, takže trávit ten drahocenný čas v práci, je pro mě opravdu utrpení. Tudíž hned, jak jsem vypnul počítač, oblékl kabát a zavřel za sebou dveře svojí kanceláře, jsem s úsměvem vyrazil k autu. Ani nemůžu popsat, jak nedočkavý jsem byl, sice nás čekala ta pekelná večeře u Debbie, ale hlavní bylo, že budeme spolu. Jenže to jsem ještě netušil, jak rychle s ním budu, protože když jsem vyšel z Kinneticu, uviděl jsem ho, jak se opírá o moje auto a s tím svým sunshine úsměvem se na mě dívá...

B: "Tady se mě někdo nemohl dočkat."
J: "Hmmm," natáhl ke mně ruce a přitáhl si mě k sobě, vzápětí mě políbil.
B: "Jak si věděl, v kolik končím?"
J: "Debbie. Do teď jsem byl u ní."
B: "Ahaa."
J: "Ale je pravda, že tu stepuju už asi 20 minut... nechtěl jsem tě propásnout," zasmál se.
B: "Proč si nešel dovnitř, ty blázne?"
J: "Takhle mi to přišlo jako větší překvapení."
B: "To rozhodně bylo."

Přisál jsem se na jeho rty a začal jej vášnivě líbat. Kdyby nebyla ta pekelná zima, tak bychom si to pravděpodobně rozdali přímo na ulici. Pravda, kašlat na zimu!

J: "Prr prr, brzdi, Romeo."
B: "Snad si za tu dobu nezjistil, co je to stud?" líbal jsem ho na krk.
J: "Hmmm... ne, ale... nepotřebuju, aby nás zavřeli za nevhodné chování na veřejnosti."
B: "Nevhodné? Já myslím, že je vhodné."
J: "Briane!" smál se.
B: "Copak, Sunshine?" rukou jsem zajel za lem jeho kalhot.
J: "Za dvě hodiny musíme být u Debbie. Takže pojedeme do loftu, dáme si horkou sprchu a trochu se zkulturníme..."
B: "Je to jen pitomá večeře."
J: "Pro mě je to víc, skoro tři roky jsem s vámi nebyl, nech mě si to užít."
B: "Fajn, fajn, vzdávám se... vyberu si to ale později," mrkl jsem na něj a ještě jednou ho políbil.

Následně jsme nasedli do auta a zamířili do loftu. Dali jsme si tu horkou sprchu, kdy jsem kupodivu byl slušný a nesnažil se ho svést a následně jsme se trochu dali dohromady... no trochu... dali jsme si přeci jen záležet. A z Justina jsem fakt následně nedokázal spustit pohled, pořád jsem nechápal, jak mohl tak moc dospět a zmužnět.

Next articles


Where to go next