"IT ISN'T WHO YOU LOVE. IT'S HOW YOU LOVE."

"PEOPLE ARE WHO THEY ARE."

Love is a human right...

Me without You(5)

Dnes v 0:02 | Janča |  Me without You
Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

Už je to něco málo přes měsíc, co jsme s Brianem od sebe a... tak nějak mi z toho pořád mrazí. Já vím, měsíc není, kdo ví, jak dlouhá doba, ale člověk by řekl, že už tak nějak budu "v pohodě" když to bylo moje rozhodnutí od něho odejít a když jsem teď s Ethanem, který mě stále nepřestává udivovat tím, jak úžasně se ke mně chová... ale i přes to v pohodě nejsem. Kdykoliv na sebe s Brianem někde narazíme, upřeně se na mě dívá, jako by se mě snad snažil zhypnotizovat... někdy mě to vytáčí a někdy zas... naopak. Je mi z toho hrozně... z toho pocitu, že nade mnou má Brian stále nějakou moc. Že stačí jeho pohled a mně se pomalu podlamují kolena. A chci se tak přestat cítit, chci být zcela oddaný Ethanovi a jít se svým životem dál... přeci jen Brian nevypadá, že bych mu, kdo ví, jak moc chyběl... přijde mi, že je s tím v pohodě, možná sex se mnou mu chybí, ale věřím, že na to si našel už spoustu náhrad... takže pro něj je to, jako kdyby mě nikdy nepoznal... kéž by to tak ale fungovalo i pro mě.

Ethan: "Země volá Justina!"
J: "Huh?"
Ethan: "Kam si zmizel? V jednu chvíli se mnou mluvíš a v další si byl myslí úplně jinde."
J: "Promiň... jen jsem se zamyslel... co si říkal?"
Ethan: "To neřeš. Nad čím ses zamyslel?"

Co mu na to mám říct? Že jsem se zamyslel nad svým ex, kterého denně potkávám, ale musím se tvářit jako, že to se mnou nic nedělá? Nebo snad ten fakt, že se jen tvářím, že to se mnou nic nedělá místo toho, aby to tak opravdu bylo. Sakra, nejsem sebevrah.

J: "Nad ničím důležitým."
Ethan: "Justine, jestli se ti nechce, tak chodit nemusíme."
J: "Ne, říkal jsem, že chci... rád poznám tvoje přátele."

Dvě lži a to hned za sebou. Jestli to takhle půjde dál, tak můžu dostat nějaké ocenění pro lháře. Samozřejmě, že se zrovna neženu do toho, abych poznával jeho přátele, nejsem zrovna společenský typ... teda pokud jde o sex, tak jsem velmi společenský, ale co se týče ostatního tak...

Ethan: "Určitě?"
J: "Jo, určitě."

Ethan se radostně usmál a následně mě políbil. Hned na to jsme se šli připravit, myšlenky na Briana jsem se však nemohl zbavit. Začínal jsem šílet. Jak se, sakra, přinutit k tomu, abych ho přestal milovat?
Vydali jsme se na večírek Ethanova kamaráda... ale byli tam snad všichni jeho přátelé, už jsem ztrácel přehled o tom, kdo se, jak jmenuje a s kým se, jak poznal... vlastně mi to bylo i jedno. Protivím se sám sobě a chci za to nenávidět Briana, za to, že mě nutí na něj stále myslet, i když on na mě stoprocentně nemyslí vůbec... ale nenávidět ho jednoduše nedokážu.
 

Me without You(4)

Středa v 14:53 | Janča |  Me without You
Nový díl.

BRIAN

varování: 15+

Skoro jsem... to nedal. Myslel jsem, že mi srdce každou chvíli vyskočí z hrudi. Tak šíleně mi bušilo, to jsem snad ještě nikdy nezažil. Dva týdny kolem mě chodí, jako bych snad ani neexistoval, jako bychom spolu nic nezažili... už jsem se začínal smiřovat s tím, že takhle to teď bude pořád... že ho každý den uvidím, ale tím to hasne... jen dva cizinci se vzpomínkami. Ale z nějakého mně neznámého důvodu se rozhodl dnes prolomit mlčení, i když jen kvůli pitomé objednávce. Řekl mi jenom pár slov, ale to stačilo k tomu, aby mě naprosto vykolejil. Ani nechápu, jak se mi podařilo zachovat si klidnou tvář, byl jsem si dokonce schopný zachovat svou ironii a sarkasmus... ačkoliv to jsou zkrátka dvě zbraně, které používám vždy, když jsem v úzkých. Upřímně jsem ale spíš čekal, že nebudu schopný ze sebe vydávit ani hlásku, že na něj budu jen tupě zírat... ale to se naštěstí nestalo... protože bych opravdu nesnesl, kdyby věděl, jak moc mě tohle zničilo... to, že si vybral někoho jiného... že je s někým jiným... že už jsem pro něj pouhou minulostí. Zatraceně, Sunshine!
V práci jsem zas fungoval pod svojí úrovní, celej den jsem na něj myslel, ostatně jako celé tyhle dva týdny každý den a na večer jsem se opět vydal pro Maikeyho, kterého teď bohužel musím využívat k tomu, abych se totálně nesesypal... abych se zkráka udržel pohromadě...

Ben: "Pane bože,"...Kdyby mohl, tak nejspíš chrlí oheň a upřímně se mu nedivím.
B: "Ne, jen já... i když si cením té lichotky,"...Vetřel jsem se automaticky dovnitř.
Maikey: "Briane!"...Mumlal s plnou pusou jídla, soudě podle svíček, bych řekl, že si chtěli udělat romantickej večer... blbý.
B: "Ahoj, Mikey,"...Sedl jsem si ke stolu a začal jim ujídat.
Ben: "Jen si posluž..."
B: "Díky, profesore."
Maikey: "Briane... snad jsem říkal, že dneska ne."
B: "To mělo být dneska? Ups."

Někdy už ani nevím, jestli si na kreténa jen hraju nebo jím opravdu jsem. Moc dobře jsem věděl, že mě Maikey včera několikrát upozorňoval na to, že dnes ho mám ze svých zvrácených plánů vynechat, ale... kdybych to udělal, znamenalo by to, že bych pravděpodobně zešílel a příčetnost si chci udržet, co nejdéle to bude možné... nejlíp tak dlouho na to, abych se naučil žít bez Justina. Ačkoliv mám pocit, že toho nikdy nebudu schopný...

Maikey: "Ano, dneska! Briane, tohle nemůžeš dělat každej den... Ben a já... chtěli jsme..."
B: "Šukat? V pohodě, dělejte, jako bych tu nebyl a běžte na to."
Maikey: "S Justinem možná máte rádi obecenstvo, ale my... si... do hajzlu,"...Maikeyho vztek mluvil rychleji, než jeho rozum a mám dojem, že si ani neuvědomil, co řekl, až dokud neviděl můj pohled... který věřím, že kdyby mohl, tak zabijí.
B: "V pohodě, půjdu..."
Maikey: "Briane, promiň... já jsem..."

Už jsem neslyšel zbytek jeho věty, protože jsem za sebou zavřel dveře a šel jsem prostě pryč. Nevěděl jsem, co si počnu, ale teď bych Maikeyho společnost už nezkousl, vím, že to neudělal schválně, ale... pořád to stojí za hovno.
Zamířil jsem rovnou do Babylonu a objednal si pár panáků, zatímco jsem se rozhlížel po okolí a hledal někoho, kdo by stál za hřích... někoho, kdo by mi pomohl na pár minut na všechno zapomenout... nejhorší ale bylo to, že jsem hledal někoho, kdo by se Justinovi alespoň trochu podobal... cítil jsem se hrozně.
Přísahám bohu, že za celý život jsem se necítil tak sám jako právě teď... ani jsem nevěděl, že je možné se takhle cítit... a za všechno může on. Kluk, kterýho jsem si nikdy neměl pustit do života, protože jsem věděl, že se stane přesně tohle!

Me without You(3)

Úterý v 0:03 | Janča |  Me without You
Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

Ethan mě zase probudil snídaní do postele, je až neskutečné, jak moc si mě rozmazluje. Jsem s ním šťastný, opravdu šťastný. Vztah, který spolu máme, je něco, o čem jsem snil opravdu dlouhou dobu. Jen jsem... myslel... že ho budu jednoho dne vést s Brianem. Ale pochopil jsem, že to se nikdy nestane, že ať se budeme snažit sebevíc, nikdy nenajdeme způsob, jak spolu fungovat. Každý chceme něco jiného... něco úplně jiného a s tím se bohužel nedalo nic dělat. Nemohl jsem žádat Briana, aby se kvůli mně změnil a já kvůli němu nemohl popírat to, co chci a to vztah, kde se budu cítit milovaný a i když věřím, že mě nějaká část Briana opravdu miluje, nemění to nic na tom, jak mizerně se cítím kdykoliv dělá vše pro to, abych to neviděl. Kdy mě radši zraní, než aby to přiznal. Už takhle zkrátka nemůžu žít... ale to neznamená, že mi to netrhá srdce, kdykoliv ho vidím...

Debbie: "Jdeš pozdě, Sunshine."
J: "Omlouvám se, trochu jsem se zdržel."
Debbie: "Tak si hned můžeš vzít zadní stůl."
J: "Debb..."...Zašeptal jsem zoufale, když jsem uviděl, kdo tam sedí.
Debbie: "Vyhýbáš se mu už dva týdny... myslím, že je na čase s tím přestat."
J: "Rozešli jsme se a já se k němu nehodlám vrátit, nevidím proto důvod k tomu, abychom spolu mluvili."
Debbie: "Rozešli nerozešli, já se kvůli tobě nesedřu, už takhle obsluhuju milion stolů."

Je to Debb a všichni víme, že ona by byla schopná obsluhovat klidně dva miliony stolů, ale ona zkrátka mermomocí chtěla, abych za ním šel. Já vím, že se mu vyhýbám a mám k tomu jednoduše své důvody... jako třeba ten, že se bojím, že jen pohled do jeho očí, mi dá pocit, že jsem udělal největší chybu svého života, i když vím, že jít každý svou cestou je pro nás to nejlepší, ale stejně...
Musel jsem ale zkrátka sebrat někde odvahu a vyrazit rovnou k němu. Část mě na něj měla vztek, protože... asi jsem doufal, že mě nenechá odejít jen tak bez boje... že se pokusí alespoň o něco, aby mě zastavil... ale to neudělal, nechal mě jít... a tím mi akorát potvrdil, že zůstávat s ním a čekat na zázrak, by nemělo cenu.

J: "Ahoj, co si dáš?"

Vypadlo to ze mě tak rychle, že jsem si to pomalu ani neuvědomil. Nevím, jestli jsem čekal, že budu koktat nebo, že se snad zhroutím, ale rozhodně jsem nečekal, že promluvit na něj, i když jen kvůli objednávce, pro mě bude tak snadné. Možná, že se přeci jen nakonec naučím žít bez něho...
Byl začtený do novin, ale v momentě, co uslyšel můj hlas, jsem na něm mohl zřetelně vidět, že ztuhl, ale v hned další vteřinu ke mně zvedl svůj pohled - nečitelný jako vždy.

B: "Ahoj, Sunshine."

Jeho hlas byl jako obvykle ironický, nemluvil se mnou dva týdny, vlastně od chvíle, co jsem ho opustil přede všemi v Babylonu a tohle jsou jeho první slova ke mně. Dělá, jako by se nic nestalo... jako bychom spolu nikdy nebyli... jako bych pro něj nic neznamenal... bože, nejradši bych ho vzal něčím po hlavě. Ale i přes to všechno dokázal říct moji přezdívku takovým způsobem, že mi po zádech přejel mráz...
 


Me without You(2)

Pondělí v 0:04 | Janča |  Me without You
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Možná jsem se zprvu bál toho, až se tu Justin ukáže a já budu muset použít všechny svoje síly k tomu, abych na sobě nedal nic znát... ale čím dýl nešel, tím víc mě to štvalo. Já ho chtěl vidět. Nějaká moje zvrácená část, která má podle všeho ráda, když trpí, ho chtěla vidět. Jako bych snad doufal, že když on uvidí mě, uvědomí si, co ztratil. I když všichni víme, že ztratil leda tak vztah, kde se cítil nemilovaný a nechtěný... jelikož tak jsem ho nutil cítit se každý den, protože to pro mě zkrátka bylo snazší, než ukázat mu, co doopravdy cítím... to, že ho miluju víc, než jsem si vůbec myslel, že je možné.
Fuck, proč si vždy člověk uvědomí, co měl, až když to ztratí? Protože já si to teď uvědomuju a nenávidím se za to... jaká je ale šance, že si to uvědomí i Justin, že i přes to, jak jsem se k němu choval, mě miluje stejně jako já jeho a bude mě chtít zpátky?

Debbie: "Není tady."

Doslova mě vytrhla z mých myšlenek, div jsem na tý židli nenadskočil. Nesnáším, když tohle dělá, když ví, co si myslím. Je to děsivé a otravné zároveň.

B: "A co já s tím?"
Debbie: "Ráno volal, že přijde na noční šichtu."

Nevím, proč mi to říkala, ale věděl jsem, že důvod určitě měla. Všichni víme, že se nediví tomu, že ode mě Justin odešel, ale něco mi říká, že doufá stejně jako já, že k sobě cestu zase najdeme.

B: "To se má."
Debbie: "Takže ti navrhuju přijít ho vyhlížet až večer."
B: "Já ho nevyhlížím."
Debbie: "Briane, nejsem blbá ani slepá a možná jsem stará, ale ne zas tak stará, abych si toho nevšimla... pořád máš šanci věci napravit, tak to neposer."

Debbie následně v celé její parádě odešla a já tam jen seděl neschopný cokoliv říct a že já vždycky vím, co říct. Jenže tentokrát ne... protože jsem mohl říct jedině dvě věci... první by byla, že nehodlám nic napravovat, protože mě to nezajímá a to bych lhal... a ta druhá, že to napravit chci, ale nevím jak... a v takovém případě bych nahlas přiznal, co cítím a víme, jak se k takovým věcem stavím. Nejlepší proto bylo držet pusu zavřenou.
Nicméně jsem nevěděl, jak naložit s informací, kterou mi dala... chci Justina zpátky, ale nejsem si jistý, že jsem schopný pro to něco udělat, že jsem snad schopný za ním lézt a doprošovat se ho... protože to zkrátka nejsem já. Jenže jak dlouho můžu tvrdit, že něco nejsem, než si konečně uvědomím, že s tímhle přístupem nikdy nebudu opravdu šťastný?

Maikey: "Vidím, že žiješ,"...Se starostlivým pohledem si přisedl.
B: "Nemám důvod, abych nežil."
Maikey: "Jen si se včera trochu zřídil."
B: "To nebylo poprvé."
Maikey: "Jo... já vím... jen... jsi v pohodě?"
B: "Budu v pohodě, až se mě na tu otázku přestaneš ptát,"...Štěkl jsem.
Maikey: "Promiň... už ani neceknu."

Vím, že se snaží být jenom dobrým kamarádem, ale ta jeho věčná starostlivost má přesně opačné účinky. Je to zkrátka něco, co momentálně fakt nepotřebuju.
Viděl jsem, jak se rozhlíží kolem sebe a dělá přesně to samé, co já dělal ještě před chvílí - hledal Justina. A to pro mě bylo znamení, že je na čase se sebrat a jít raději do práce, než budu muset čelit další konverzaci na téma JUSTIN.

Me without You(1)

15. února 2018 v 0:01 | Janča |  Me without You
Nová povídka.

BRIAN

varování: žádné

Když jsem otevřel dveře loftu, zmocnil se mě pocit, že je něco jinak... samozřejmě, všechno bylo jinak, když se ohlédnu na okolnosti... ale něco se změnilo od dnešního rána tady v loftu. Vešel jsem proto dovnitř a pomalu se začal rozhlížet na všechny strany... v tu chvíli mi začalo docházet, co přesně se tu změnilo za těch pár hodin mé nepřítomnosti. Začínal se mi stahovat žaludek. Pro jistotu jsem ale došel ještě do ložnice, abych zkontroloval skříň... a bodlo mě u srdce, když jsem zjistil, že všechno Justinovo oblečení bylo pryč, stejně jako zbytek jeho věcí.
Posadil jsem se na postel a jen se díval do prázdna před sebe... nevěděl jsem, co dělat. Vlastně jsem nic dělat nemohl, rozhodl se, vybral si... přesně tak, jak jsem mu nakázal. Jen jsem asi v hloubi duše doufal, že si vybere mě. Ale byl jsem naivní, můžu si za to sám, dovolil jsem mu dostat se mi pod kůži, dovolil jsem si k němu něco cítit, dovolil jsem si být zranitelný. A on je teď pryč, s někým jiným... se svým slavným houslistou.
Fuck, do teď mám před očima obrázek toho, jak spolu opustili Babylon... ještě abych neměl, když se to událo včera. Sakra, co když jsem mohl něco udělat, zastavit ho? Ne ani omylem, nejsem nějaká zasraná lesbička ani heterák... vždycky měl otevřené dveře, mohl odejít, kdy chtěl a to teď udělal. Shit, kdybys jen neměl hubu plnou keců, Kinney.

Maikey: "Briane?!"

Bezva, přesně to, co jsem potřeboval... někoho, kdo mi přijde hrát lítostivý scény... nebo možná někoho, kdo se mnou půjde k Woodymu a pomůže mi vychlastat si myšlenku na Justina z hlavy.

Maikey: "Tady jsi... Kriste, co se tu stalo?"
B: "Co myslíš?"
Maikey: "Koukám, že neztrácel čas a už si vyzvedl věci."

Tak jo, tohle není zrovna způsob, jak mi pomoct dostat ho z hlavy, vlastně to má úplně opačný účinek a pokud s tím Maikey hodlá pokračovat, tak se zas může otočit a vypadnout.

B: "Dám si sprchu a půjdeme k Woodymu."
Maikey: "Briane..."
B: "Jestli se chystáš říct jediný slovo o něm, tak se připrav, že tě odsud vykopu rychleji, než si přišel."
Maikey: "Okey,"...Utichl a posadil se na postel.

Zalezl jsem si do sprchy a nechal na sebe dopadat provazce horké pomalu vroucí vody, vlastně jsem se ani nesprchoval, jen jsem tam tak stál, oči jsem měl zavřený a dělal jsem vše pro to, abych se dokázal udržet pohromadě. Tak dlouho jsem chtěl, aby mi zmizel ze života a on to neudělal... a když jsem nakonec chtěl, aby nikdy neodešel... jop, ten nahoře má rozhodně smysl pro humor.

Maikey: "Už jsem myslel, že ses tam utopil."
B: "To by se ti ulevilo."
Maikey: "Haha, vtipný. Tak můžeme vyrazit?"
B: "Dovolíš mi se i obléct nebo mám jít v tom ručníku?"
Maikey: "No jsem si jistý, že by nikdo nebyl proti... ale jasně, něco na sebe hoď, asi by ti byla zima."
B: "Díky,"...Ironicky jsem se usmál.

Hodil jsem na sebe první, na co jsem narazil, dneska mi bylo jedno i to, zda mám stejně zbarvený ponožky. Hned na to jsme se konečně vydali k Woodymu, kde se na mě jako vždy všichni dívali... ale dneska bohužel ne jako na střed jejich zájmu, ale jako na toho, kdo včera dostal veřejně kopačky v Babylonu... informace se tu rozhodně šíří rychle.

Zimní dobrodružství(11)

14. února 2018 v 17:37 | Janča |  Zimní dobrodružství
Poslední díl.

JUSTIN

varování: žádné

Probudil jsem se s úsměvem na rtech při vzpomínce na včerejší večer s Brianem. Hned jsem se líně protáhl a začal rukou pátrat po jeho krásném horkém těle... ale místo toho jsem nahmatal studené prostěradlo a po Brianovi nebylo ani památky. Hned jsem zamířil do koupelny v naději, že ho najdu ve sprše a dopřejeme si náš oblíbený ranní sex, který bych teď rozhodně potřeboval a uvítal. Ale ani v koupelně nebyl. A moc míst, kde by mohl být, tu nebylo, leda tak skříň a to myslím, že můžeme rovnou vyškrtnout.
Hodil jsem proto na sebe nějaké oblečení a vydal jsem se na snídani, třeba tam Brian už taky zavítal. Jenže už při příchodu jsem u stolu viděl všechny kromě něho...

Emmett: "Dobré ráno, zlatíčko!"
Ted: "Kde si nechal pana Kinneyho?"
Melanie: "Ne, že by nám chyběl."
Maikey: "Včera jste se pěkně vypařili... ještě to dospává?"...Zasmál se a s ním celý stůl.
J: "On tu nebyl?"
Lindsay: "Co tím myslíš?"
J: "Probudil jsem se a on byl pryč, myslel jsem, že tu bude."
Ben: "Neviděli jsme ho."
J: "Aha."
Maikey: "Určitě tu někde bude."
Ted: "S někým,"...Utrousil si pro sebe, ale bylo to dost zřetelně slyšet.

A ta představa mě celkem píchla u srdce. Já vím, je to Brian a nebylo by to nic nového, ale přeci jen... tahle dovolená je naše... fajn tak skoro naše... a představa, že by právě teď byl někde s někým jiným... ne, prostě ne!

J: "Půjdu se po něm podívat."
Maikey: "Počkej, půjdeme s tebou."
Emmett: "A musíme?"
Ted: "Jsem si jistý, že on by nás nehledal."
J: "V pohodě, nemusíte."
Maikey: "Ano, musíme,"...Přecedil k nim skrze zuby.

Nechtěl jsem je zbytečně otravovat, věděl jsem, že tu asi zbytečně plaším a on se zkrátka někde objeví, ale byl jsem fakt rád, že nakonec šli se mnou a já tak nemusel hledat sám.

Lindsay: "Rozdělíme se nebo...?"
Ben: "Bylo by to logické, pokryjeme tak větší plochu."
Maikey: "Tak Emmette s Tedem vy jděte tudy, holky vy tudy a já s Benem a Justinem to vezmeme tudy... souhlas?"

Všichni jsme přikývli a už jsme se chytali vydat na naše strany, když v tom jsem v dáli zahlídl postavu, která byla velmi podobná Brianovi... ale to nemohl být on, protože... protože stál na lyžích a vypadalo, že stojí ve frontě na lanovku... to přeci nemohl... bože, je to on!

Zimní dobrodružství(10)

13. února 2018 v 0:05 | Janča |  Zimní dobrodružství
Nový díl.

BRIAN

varování: 18+

Smáli jsme se jako malí kluci, když jsme doběhli na pokoj. Nebo Justin se spíš smál jako sluníčko, jako Sunshine. V tu chvíli jsem se na něj musel jenom tak dívat - jako by na světě neexistovalo nic jiného, jenom on. Justin se ale dál smál, aniž by si to uvědomoval, až po chvíli si toho všiml a jeho výraz tak nějak zvážněl, skoro jako bych ho svým pohledem vyděsil a následně z něj vyšlo téměř neslyšitelné "Co?"
Ruce jsem mu položil na tváře a čelo přitiskl k jeho čelu... asi jsem právě vypadal jak vystřižený z nějakého šíleně romantického filmu, ale bylo mi to jedno. Všechno na tom klukovi bezmezně miluju, a i když mu to nejsem schopný říct, musím mu to alespoň ukázat.

J: "Začínáte mě děsit, pane Kinney,"...Zasmál se.
B: "Že by?"
J: "Hmm."

Usmál jsem se a následně jsem ho konečně políbil. Dlouze a něžně. Justin ale začal do našich polibků vkládat vášeň, které jsem se rozhodně nebránil. Začal jsem ho svlékat, ale on najednou moje ruce zastavil...

B: "Copak je, Sunshine?"

Položil mi ruku na hruď a donutil mě couvat, zastavil jsem se až o postel, na kterou jsem se následně posadil. "Myslím, že si zasloužíš trochu vynahrazení za to všechno," pomalu si začal rozepínat mikinu, zatímco se mi díval do očí. Rozhodně jsem si nestěžoval.

J: "Užijte si podívanou, pane Kinney."

Tohle nemusel říkat dvakrát a tak jsem se pohodlně uvelebil do polo sedu/polo lehu a nespouštěl jsem z něj ani na vteřinu oči. A rozhodně jsem nezůstával pozadu, když ze sebe začal pomalu svlékat triko, při čemž se mu napínaly břišní svaly, prsní svaly, všechny svaly... cítil jsem, jak tvrdnu a přes kalhoty jsem se začal třít.
Justin si olízl rty a skousl ret, hned na to si začal sundávat kalhoty a to opravdu pomalu. Dech mi hned začal zrychlovat a rychlost mého tření taky. Následně přede mnou stál jen v trenkách a mohl jsem zřetelně vidět, jak je tvrdý, ty trenky jsem z něj chtěl doslova strhnout a Justin snad moje myšlenky vyslyšel...

J: "Myslím, že s tím zbytkem mi můžeš pomoct."

Ani na vteřinu jsem neváhal a šel jsem rovnou k němu. Nejdřív jsem ho políbil, hluboce a hlavně vášnivě. Hned na to jsem začal jeho hruď a následně bříško zasypávat jemnými polibky.
Vzápětí jsem si klekl a opravdu pomalu jsem z něj začal sundávat trenýrky, netrvalo dlouho a jeho chlouba se pyšnila přímo před mým obličejem. Neodolal jsem a olízl ho od kořene až ke špičce, kterou jsem následně vsál do úst. Justin zavzdychal tak hlasitě, že to znělo jako by skoro lapal po dechu a možná, že lapal.
Kouřil jsem ho jako by na tom závisel můj život a Justin si to náležitě užíval. Jeho orgasmu jsem však v poslední chvíli zabránil a Justin se položil na postel. Já někde v našich věcech vylovil ten lubrikant a kondomy, které Justin zabalil a následně jsem ho dvěma prsty připravil. Hned na to jsem ho nechal, aby mi kondom nasadil a vměstnal jsem se mezi jeho stehna. Pomalu jsem do něj začal pronikat, a když jsem v něm byl celý, začal jsem přirážet. Justin si kolem mě omotal nohy a přitahoval mě k sobě ještě blíž. Hned jsem začal zrychlovat a Justin mi zarýval nehty do zad, zatímco mě vášnivě líbal. Po chvíli se hlasitě a bouřlivě udělal a můj orgasmus následoval za několik vteřin taky.

Zimní dobrodružství(9)

12. února 2018 v 0:03 | Janča |  Zimní dobrodružství
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Sebral jsem se a vydal se do nějaké hospůdky. K Woodymu to teda sice mělo hodně daleko, ale účel to plnilo stejný. Hned jsem si objednal Jima Beama a následně jsem trpěl chtivé pohledy přítomných nadržených žen, pro které jsem byl asi velice atraktivní a přitažlivý soudě podle toho, jak po mně slintaly. Být hetero, tak jsem rozhodně v ráji, ale místo toho jsem tu spíše tiše umíral hrůzou.
Nevím, z čeho jsem byl tak rozhozený, jsem zvyklý dennodenně vidět Justina mluvit s chlapama, ať už za účelem obyčejné konverzace nebo sexu, nikdy mě to netrápí... nebo nebudu tvrdit, že jsem s tím vždy na sto procent v pohodě, i já mám nějaké hranice, které když on překročí, tak to se mnou cloumá... ale nikdy bych z toho nedělal, kdo ví co. Ani teď nedělám, spíš mám pocit, že na mě všechno najednou dolehlo. Tahle dovolená měla být naše, měli jsme si ji užít spolu... místo toho jsme si sem vzali skoro celou naši rodinu, já jsem neschopnej na lyžích, tudíž zažít s Justinem nějaké dobrodružství je celkem nemožný a do toho si Justin očividně hledá na zábavu někoho jiného... jo rozhodně to na mě všechno dolehlo.

J: "Tady jsi, všude jsem tě hledal!"

Zaskočil mě, byl jsem tak pohlcený ve svých myšlenkách, že jsem absolutně nečekal, že by se tu najednou objevil. Část mě si ulevila, že je tady a ne někde s tím frajerem... ale druhá část mě si přála, abych se dál mohl sám utápět ve svých myšlenkách o tom, jak podělaná tahle dovolená je.

B: "Tak si mě našel,"...Utrousil jsem.
J: "Briane?"...Posadil se vedle mě se zvědavým pohledem.
B: "Hm?"
J: "Co se děje?"
B: "Co by se mělo dít?"
J: "To řekni ty mně... si kvůli něčemu naštvaný."
B: "Jsem v pohodě."
J: "No to vidím!"
B: "Jestli máš se mnou problém, tak si běž najít jinou společnost, v tom bys neměl mít problém,"...Vyprázdnil jsem do sebe skleničku a šel pryč.

Nechápu, co mě to popadlo, fakt ne a myslím, že ani Justin tomu vůbec nerozuměl. Choval jsem se jako idiot, zkrátka jako obvykle, když moje hrdost dostane na prdel a dneska rozhodně dostala.
Ušel jsem několik metrů a zastavil jsem se při výhledu na okolí, začínalo se pomalu stmívat a ta atmosféra byla tak nějak... kouzelná? Ten čerstvý vzduch byl úžasný. Všechno tu bylo úžasný... kromě mě. Já to ničil. Já... "AU!" sykl jsem, když mě něco praštilo do zad.

B: "Co to, sakra...?!"

Otočil jsem se a uviděl jsem Justina, jak se za mnou směje, v tu chvíli jsem pochopil, že po mně hodil sněhovou kouli. To snad nemyslí...

B: "Počkej, až tě dostanu!"

Rozeběhl jsem se k němu a měl jsem fakt co dělat, abych se v tom sněhu nepřizabil. Justin se přede mnou snažil utéct, ale měl smůlu, dostihl jsem ho a svalil na zem, při čemž jsem ho zalehl a on tak neměl šanci někam utéct.

B: "Co to mělo být?"
J: "Došel jsem k závěru, že potřebuješ kopanec do zadku, ale tohle mi přišlo zábavnější."
B: "Kopanec do zadku?"
J: "Jo, protože se chováš jako blb a já nevím, kvůli čemu... ačkoliv tušení bych možná měl."

Nevěděl jsem, co mu na to mám říct. Já vím, že se chovám jako blb, ale mluvit s ním o těhle věcech jako - co proč a jak... to zkrátka nejsem já. Proto jsem se z něho překulil na zem a jen zíral na nebe. Justin se po chvíli nadzvedl, aby na mě viděl...

Zimní dobrodružství(8)

7. února 2018 v 0:01 | Janča |  Zimní dobrodružství
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Připadal jsem si jako totální debil. A vlastně jsem tím debilem byl... jak jsem si mohl myslet, že umím lyžovat? Ani mě nenapadlo, že by tu mohla být možnost, že jsem už zapomněl, jak na to. Ale jak mi Maikey skvěle připomněl, je to už skoro 18 let, co jsem naposledy stál na lyžích, takže... jo zapomněl jsem, jak na to. Jenže někde v hlavě to mít musím, jen na to potřebuju nejdřív přijít... do té doby ale nejspíš budu všem sloužit jako předmět zábavy. Anebo se na to vyseru, seberu se a půjdu do prdele... ačkoliv tak akorát ukážu, že jsem srab, takže si ničemu nepomůžu. Takhle jsem si tuhle dovolenou fakt nepředstavoval, nejdřív Justinův nápad vzít všechny a teď tohle... mě snad trefí.

J: "No vidíš... už to skoro máš... vydrž... vydrž..."...Povzbuzoval mě, když mě učil držet rovnováhu na rovince... já si připadal tak hrozně.
B: "Jasný... chápu... nemusíš tu se mnou být!"...Na chvíli jsem ztratil soustředění a už jsem se zas válel na zemi.

Justin opět propadl smíchu... jako ze začátku jsem ho chápal, být to naopak, tak se směju taky... ale při tomhle mém miliontém pádu už je to celkem ohraný... a především s mými nervy si hrající.

B: "Jestli se mi hodláš jenom blbě smát, tak se taky můžeš sebrat a jít třeba do..."...Zastavil jsem se dřív, než jsem řekl něco, co by nemuselo dopadnout dobře.
J: "Do prdele? To si chtěl říct?"
B: "Prostě pryč."

Z Justinova výrazu mi bylo jasné, že to asi konečně pochopil... že jemu to možná vtipné přijde, ale že já tu doslova trpím... že moje ego, hrdost a mužství tu trpí.

J: "Promiň,"...Klekl si ke mně a začal ze mě oklepávat sníh.
B: "Konečně je tu něco, co ani Brian Kinney nezvládne... musíš být šťastnej."
J: "Tak to není a ty to víš. To, že se ti směju, neznamená, že si k smíchu, ale jen že si roztomilý... což je výraz, který asi nechceš, aby byl spojován s tvojí osobou."
B: "Bezva."

Fakt jsem měl všeho plný zuby, všechny představy, které jsem měl o téhle dovolené, byly doslova v prdeli. Seděl jsem tu na zemi, s hrdostí zakopanou kdesi a podle Justina jsem byl roztomilý... prostě kombinace, kterou chce zažít každý chlap. Do toho si mě Justin prohlížel, jak kdyby nevím co...

B: "Co je?"...Docela jsem na něj vyjel.

Čekal jsem, že se naštve nebo něco, ale on se místo toho jenom usmál a následně mě políbil. A byla to první věc, která mě po tomhle mučení, dokázala opravdu uklidnit a zahřát zároveň.

J: "Chceš si dát pauzu?"
B: "Já jo... ale ty si běž něco užít."
J: "To ne, půjdu s tebou."
B: "Justine, přijel si na hory, aby sis něco užil, ne aby ses věnoval mně... nějak se zabavím."
J: "Ale..."
B: "To je rozkaz."

Viděl jsem mu na očích, že chtěl ještě vzdorovat... to je celý on, miluje mě to tak moc, že se radši vzdá toho, co chce dělat, jen aby mi byl na blízku, když si myslí, že to potřebuju... ale nepotřebuju... já potřebuju, aby si tuhle dovolenou užil, i když to bude z větší části beze mě.

Zimní dobrodružství(7)

6. února 2018 v 0:04 | Janča |  Zimní dobrodružství
Nový díl.

JUSTIN

varování: 15+

Všichni jsme zamířili do chaty, abychom se ubytovali. Bylo už pozdě a začínalo se stmívat, takže nám bylo jasný, že dneska se lyžování konat nebude navíc jsme byli celkem vyřízení z cesty. Proto jsme se všichni rozešli do svých pokojů a s Brianem jsme byli rádi, když jsme padli do postele, ani bundu a boty jsme ze sebe nebyli schopni sundat. Nebudu lhát, ta postel nebyla zrovna nejpohodlnější a jsem si jistý, že Brian na to už v duchu nadával a tesknil po té naší, ale myslím, že v tuhle chvíli byl rád, že vůbec leží stejně jako já.

B: "Ta cesta byla pekelně dlouhá."
J: "Jo, příště asi bude lepší letět... i když nebudu lhát, užil jsem si ten výhled na okolí."
B: "Jo, nebylo to špatný."

Brian se usmíval a já věděl, že i když to nepřizná, užil si to taky. S posledními zbytky sil jsem se nadzvedl, abych ho políbil. Jeho rtům zkrátka nejde odolat, i kdybyste se snažili sebevíc.

J: "Měli bychom ze sebe sundat to oblečení."
B: "Hmmm... rozhodně souhlasím."
J: "Myslel jsem bundu a boty!"...Smál jsem se.
B: "A já myslel i zbytek."
J: "Řekni Briane, máš ty vůbec někdy dost?"
B: "Myslíš sexu... nebo tebe? Protože ani jednoho nemám nikdy dost."
J: "Myslel jsem to tak, zda máš nějakou hranici, kdy si fakt vyřízený, že ani sexu nejsi schopný."
B: "Řekl bych, že ne,"...Začal mi rozepínat zip bundy.
J: "Vidím... ale já tu hranici mám... a už jsem jí bohužel dosáhl."
B: "Však ty nic dělat nemusíš,"...Zvlhčil si rty a začal mě líbat na krk.

A v tu chvíli, ať jsem byl vyčerpaný či unavený sebevíc, nedokázal jsem dělat nic jiného, než se rozplývat blahem. Jeho rty na mém krku je jednoduše moje slabina.
Okamžitě jsem přivřel oči a užíval si to stejně jako jeho prsty pohybující se po mé nahé kůži na boku. Brian ze mě pomalu sundával oblečení, zdálo se mi, jako by o mě doslova pečoval, jako by nechtěl, abych vykonával jakoukoliv námahu, protože jsem byl jednoduše vyřízený.
Když začal líbat mou nahou hruď a jazykem laskat moje bradavky, zatímco rukou zápasil s mými kalhoty, tiše jsem sténal a zakláněl hlavu a měl jsem blahem zavřené oči... jenže to všechno byla tak příjemná kombinace, která stejně jako byla vzrušující, byla i uspávající a v tomto případě ta druhá možnost bohužel zvítězila.
Když jsem se probudil, bylo už ráno... přímo úžasné ráno, až teď jsem si totiž všiml, jak skvělý výhled máme na to nádherně zasněžené horské okolí, do toho oknem dovnitř dopadalo sluneční světlo a navíc jsem měl možnost sledovat Brianovu tvář nebo spíše tvář Boha, jak spí a klidně oddechuje.
Nemohl jsem uvěřit, že je tu opravdu se mnou, že kvůli mně tohle naplánoval, že on Brian Kinney, který opovrhuje vším, co jen trochu zavání romantikou, pro mě zařídil mojí vysněnou romantickou dovolenou na horách ještě k tomu ve Vermontu, kde nám to minule nevyšlo. Jde ho snad nemilovat?

B: "Civíš na mě,"...Použil tón nelibosti, ale jeho úsměv říkal něco jiného.
J: "Ehmm... nejde odolat,"...Začal jsem ho líbat na tvář, čelo, nos, rty... zkrátka všude.
B: "Včera si odolal."

Musel jsem se pousmát, jako ani já nejsem zrovna hrdý na to, že jsem usnul, zatímco se mě Brian snažil svést, ale... přijde mi roztomilé, jak to Briana vytáčí.

Další články


Kam dál